Pomoc rodičům
Co mě zametání naučilo o rodičovství
Autorka žije v Utahu v USA.
Domácí práce mých dětí mi pomohly zodpovědět mou modlitbu.
Ilustrace David Green
Jednoho dne jsem se probudila vyčerpaná. Mé rodičovské povinnosti mě tížily a byla jsem si až příliš vědoma svých nedostatků. Zdálo se, že je obrovský rozdíl mezi tím, jak jsem si sama sebe jako rodiče představovala, a jaká jsem doopravdy.
Poklekla jsem k modlitbě a řekla Nebeskému Otci, jak moc Ho mám ráda. Řekla jsem Mu, jak moc mám ráda děti, kterými On naši rodinu požehnal. A pak jsem Mu začala vysvětlovat, jak se snažím být dobrým rodičem, ale že mám pocit, že to, co dělám, není dost dobré. Zatímco jsem se modlila, přemýšlela jsem o tom, o kolik by byly moje děti lepší, kdyby je Bůh prostě vychovával sám.
Potom jsem v mysli cosi spatřila. Viděla jsem své děti, jak zametají podlahu v kuchyni. Toto je jedna z mnoha prací, které mají za úkol, aby pomohly rodině. Když je pozoruji, občas vypadám nespokojeně, protože se to stále učí a stále vynechávají mnoho míst. Ale nechám je to dělat, stejně jako jejich ostatní každodenní úkoly, protože mám vizi toho, jak jim to do budoucna požehná. Vím, že prostřednictvím tohoto nedokonalého cvičení se budou učit a porostou. Časem to dokáží udělat stejně rychle a efektivně jako já. Tato vize, že se jednou stanou zodpovědnými a samostatnými, mi přináší více naplnění než to, kdybych si všechno raději udělala sama. Nevychovávám své děti pro krátkodobý úspěch – snažím se jim pomoci, aby se jim časem dařilo stále.
Napadlo mě, že možná totéž platí i pro naše nebeské rodiče. Nebeský Otec ví, že nedokážeme být dokonalými rodiči. Něco z toho, co děláme, Mu pravděpodobně také občas vyvolá nespokojený výraz na tváři, ale nechá nás to dělat, protože ví, že se tím učíme a rosteme. Uchovává si absolutní dlouhodobý nadhled. Představuje si, jak se jednoho dne staneme takovými rodiči, jako je On, schopnými milovat bezpodmínečně, učit efektivně a dávat dokonalý příklad. On ví, že i když jsme zpočátku nemotorní, osvojujeme si vlastnosti jako například trpělivost a pravou lásku. A tak nás ve své moudrosti nechává pracovat a selhávat a zkoušet to znovu.
Tak moc bych si přála být dokonalým rodičem už nyní! Jak to napsal Joseph Smith, i mně se často zdá, že upadám „do mnoha pošetilých omylů“ (Joseph Smith–Životopis 1:28). Ale je mi útěchou, že vím, že Bůh rozumí mému srdci, což znamená, že ví, že jsem ochotna se učit. Vždy mě naplní radostí, když se mě děti zeptají, jak by něco mohly udělat lépe, a zdá se, že se v tom opravdu chtějí zlepšit. Mohla bych přinášet tutéž radost svému Nebeskému Otci.
Zatímco se mi všechny tyto myšlenky honily v hlavě, znovu se mě na chvíli zmocnila nejistota. „Ale co když mé rodičovské chyby mým dětem ublíží?“ zeptala jsem se. „Nechci je omezovat, ani kdybych se v tom procesu sama stávala něčím úžasným.“
Opět mi přišel na mysl výjev mých dětí, jak uklízejí. Když se má dcera vynasnaží dobře vytřít podlahu a poté rychle odbíhá, aby si mohla hrát nebo šla dokončit další úkol, často po ní myji ta zbývající lepivá místa. Což mi připomnělo nekonečné milosrdenství a moc Ježíše Krista, jehož Usmíření vyřeší každou problematickou situaci v životě. Jeho milost dokáže vynahradit nedostatky, které jako rodič mám, stejně jako dokáže odejmout bolest, kterou mé děti kvůli mým nedostatkům pociťují. Způsobem, kterému nikdo z nás nedokáže porozumět, Jeho Usmíření dokáže toto všechno zahojit.
Toto osobní zjevení, které jsem onoho dne obdržela, mi přináší obrovskou útěchu. Pocítila jsem, jak mě Duch učil, že když dělám to nejlepší, čeho jsem schopna, je to při spolupráci s Pánem dostačující. Vím, že Nebeský Otec bude i nadále pracovat v životě mých dětí, kousek po kousku, aby dokonale udělal to, co já dělám tak nedokonale. S Jeho pomocí mohou mé děti jednoho dne zářit samy o sobě, stejně jasně, jako kdyby je Nebeský Otec vychovával od začátku. Rozdíl je v tom, že Jeho plán dokáže také změnit mě – posvětí mě a přetvoří, abych se stala takovou, jako je On. Jak veliká je moudrost našeho Boha!