Ženy na počátku Znovuzřízení
Jane se radovala během cesty
Jsme tak jako Jane Manningová Jamesová rozhodnuti dojít do cíle své cesty s vírou?
Ilustrace Toni Okaová
Jane Manningová Jamesová už byla dlouhou chůzí unavená, ale odmítla se zastavit.
Její starší syn Sylvester byl už dost starý na to, aby šel vedle vozu. Ale malého Silase, který se narodil během cesty, ještě musela nést. Psal se rok 1847 a rodina Jamesových měla již brzy být mezi prvními pionýry, kteří dorazí do údolí Velkého Solného jezera.
Pro Jane nebyly dlouhé cesty ničím novým.
Její rodina před čtyřmi lety opustila svůj domov v jednom městě na východě, aby se připojila ke Svatým v Nauvoo na pomezí západního pohraničí. Plavba po řece měla zabrat jen několik dní. Ale protože mnozí černoši byli v té době ve Spojených státech otroky, rodina Jane musela často předkládat doklady prokazující, že jsou svobodní. A na některých místech měli přísné zákony, které bránily lidem tmavé pleti, aby daným územím cestovali – což někdy zahrnovalo poplatek až 500 dolarů za osobu.
Možná kvůli tomuto nehoráznému poplatku nebo možná kvůli jiným předsudkům posádka parníku odmítla vzít Jane a její rodinu dál. Ti se však nenechali odradit, zanechali tam velkou část svého majetku a dál se pěšky vydali jen s tím, co unesli.
Rodina Jane ušla více než 1300 kilometrů. Šli dusnými dny a temnými nocemi. Jednou se trmáceli lesem a spali pod širým nebem. Když se probudili, jejich oblečení pokrývala bílá jinovatka.
„Šli jsme, dokud jsme neprošlapali boty a naše chodidla byla bolavá, popraskaná a zakrvácená,“ vzpomínala Jane. … „Prosili jsme Boha Věčného Otce, aby naše chodidla uzdravil a naše modlitby byly zodpovězeny.“1
Během této obtížné cesty Jane s rodiči a sourozenci zpívali náboženské písně, kterými chválili Boha. Po třech měsících chůze konečně dorazili do Nauvoo. O několik let později, když věrní Svatí přecházeli pláně, byla Jane mezi prvními pionýry, kteří se vydali na cestu.