V období nemnoha let
Pokud nebudeme věrní a poslušní, můžeme Bohem dané požehnání blahobytu proměnit v pyšné prokletí, jež nás bude rozptylovat a odvádět od pravdy a spravedlivosti.
Drazí bratři a sestry, když jsem dnes seděl na pódiu, sledoval jsem, jak se toto Konferenční centrum třikrát zaplnilo – poprvé od covidu. Jste oddanými učedníky Ježíše Krista, kteří se dychtivě touží učit. Chválím vás za vaši věrnost. A mám vás rád.
Od listopadu 1985 do května 1994 sloužil jako president Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů Ezra Taft Benson. Bylo mi 33 let, když se president Benson stal presidentem Církve, a 42 let, když zemřel. A jeho učení a svědectví na mě měly hluboký a mocný vliv.
Jedním z charakteristických rysů služby presidenta Bensona bylo to, že se zaměřoval na účel a důležitost Knihy Mormonovy. Opakovaně zdůrazňoval, že Kniha Mormonova „je závěrným kamenem našeho náboženství – závěrným kamenem našeho svědectví, závěrným kamenem naší nauky a závěrným kamenem při vydávání našeho svědectví o našem Pánu a Spasiteli“. Často také zdůrazňoval zásady a varování týkající se hříchu pýchy, které se nacházejí v tomto svědectví posledních dnů o Ježíši Kristu.
Jedno konkrétní učení presidenta Bensona na mě zapůsobilo obzvlášť hluboce a dodnes ovlivňuje mé studium Knihy Mormonovy. Řekl:
„Kniha Mormonova… byla napsána pro naši dobu. Nefité tuto knihu nikdy neměli; v dávných dobách ji neměli ani Lamanité. Byla zamýšlena pro nás. Mormonovy záznamy pocházejí z konce nefitské civilizace. S inspirací od Boha, jenž vidí všechny věci od počátku, [Mormon] zkrátil záznamy vytvářené během staletí a vybral příběhy, proslovy a události, které nám mohou nejvíce pomoci.“
President Benson pokračoval: „Každý z hlavních pisatelů Knihy Mormonovy svědčil o tom, že píše pro budoucí pokolení. … Jestliže viděli dnešní dobu a vybrali to, co pro nás bude nejcennější, není to snad způsob, jakým máme studovat Knihu Mormonovu? Máme se neustále sami sebe ptát: ‚Proč Pán inspiroval Mormona…, aby [tento příběh zahrnul] do svého záznamu? Čemu se z toho mohu naučit, aby mi to pomohlo žít v této době a v tomto věku?‘“
Slova presidenta Bensona nám pomáhají porozumět tomu, že Kniha Mormonova není primárně historickým záznamem, který se ohlíží do minulosti. Tato kniha písem naopak hledí do budoucnosti a obsahuje důležité zásady, varování a ponaučení určená pro okolnosti a výzvy dnešní doby. Kniha Mormonova je tudíž knihou o naší budoucnosti a o době, v níž nyní žijeme a teprve žít budeme.
Modlím se, aby nám pomáhal Duch Svatý, zatímco se nyní budeme zamýšlet nad ponaučeními z Knihy Helamanovy v Knize Mormonově, která jsou pro nás v dnešní době důležitá.
Nefité a Lamanité
Záznam Helamana a jeho synů popisuje lid, který očekával narození Ježíše Krista. Ono půlstoletí, jež tento záznam v písmech popisuje, vyzdvihuje obrácení a spravedlivost Lamanitů a zlovolnost, odpadlictví a ohavnosti Nefitů.
Řada srovnání a kontrastů mezi Nefity a Lamanity z tohoto dávného záznamu je nanejvýš poučná pro nás v dnešní době.
„Lamanité se stali, z větší části, spravedlivým lidem, natolik, že jejich spravedlivost převyšovala, pro jejich pevnost a stálost ve víře, spravedlivost Nefitů.
[A] bylo mnoho Nefitů, kteří se stali zatvrzelými a nekajícnými a hrubě zlovolnými, natolik, že odmítali slovo Boží a veškeré kázání a prorokování, jež mezi ně přišlo.“
„A tak vidíme, že Nefité počali upadati do nevíry a růsti v zlovolnosti a v ohavnostech, zatímco Lamanité počali nesmírně růsti v poznání svého Boha; ano, počali zachovávati ustanovení a přikázání jeho a kráčeti před ním v pravdě a bezúhonnosti.
A tak vidíme, že Duch Páně se počal od Nefitů stahovati pro zlovolnost a tvrdost srdce jejich.
A tak vidíme, že Pán počal vylévati Ducha svého na Lamanity, pro jejich poddajnost a ochotu věřiti ve slova jeho.“
Snad nejvíce ohromujícím a znepokojivým aspektem tohoto pádu Nefitů do odpadlictví je skutečnost, že „všechny tyto nepravosti k nim přišly v období nemnoha let“.
Nefité se odvrátili od Boha
Jak se mohl kdysi spravedlivý lid stát v tak krátké době zatvrzelým a zlovolným? Jak mohli lidé tak rychle zapomenout na Boha, který jim tak hojně žehnal?
Negativní příklad Nefitů je mocným a významným způsobem poučný i pro nás v dnešní době.
„[Pýcha] počala vstupovati do… srdce lidí, kteří prohlašovali, že patří k církvi Boží…, pro jejich nesmírně veliké bohatství a jejich rozkvět v zemi.“
„[Ulpívali] srdcem svým na bohatství a na marných věcech tohoto světa,“ „pro onu pýchu, které… strpěli vstoupiti do srdce svého a která [je] povýšila nad to, co je dobré, pro nesmírně veliké bohatství [jejich]!“
Dávné hlasy z prachu nás v dnešní době naléhavě prosí, abychom přijali za své toto věčné ponaučení: Blahobyt, majetek a pohodlí utvářejí mocnou směs, která může i spravedlivé lidi svést k tomu, aby pili z duchovního jedu pýchy.
Dopustíme-li, aby nám vstoupila do srdce pýcha, může se stát, že se budeme vysmívat tomu, co je posvátné; nevěřit v ducha proroctví a zjevení; pošlapávat nohama přikázání Boží; zapírat slovo Boží; vyvrhovat proroky, vysmívat se jim a spílat jim; zapomínat na Pána, svého Boha, a nepřát si, „aby nad [námi] Pán, [náš] Bůh, jenž [nás] stvořil, panoval a vládl“.
Pokud tedy nebudeme věrní a poslušní, můžeme Bohem dané požehnání blahobytu proměnit v pyšné prokletí, jež nás bude rozptylovat a odvádět od věčných pravd a životně důležitých duchovních priorit. Vždy se musíme mít na pozoru před přehnaným pocitem vlastní důležitosti pramenícím z pýchy, před pomýleným hodnocením vlastní soběstačnosti a před zaměřováním se na sebe místo na službu druhým.
Když se pyšně zaměřujeme na sebe, jsme zároveň sužováni duchovní slepotou a uniká nám mnohé, většina, či možná vše z toho, co se v nás a kolem nás odehrává. Pokud hledíme jen sami na sebe, nemůžeme vzhlížet k Ježíši Kristu a zaměřovat se na Něj jako na svůj „cíl“.
Takováto duchovní slepota může také způsobit, že se odvrátíme od cesty spravedlivosti, odpadneme na zakázané cesty a ztratíme se. Když se slepě obracíme „k svým vlastním cestám“ a vydáváme se zničujícími oklikami, pak máme sklon řídit se vlastní rozumností, vychloubat se vlastní silou a spoléhat se na vlastní moudrost.
To, jak se Nefité odvrátili od Boha, výstižně shrnul Samuel Lamanita: „Po všechny dny života svého [jste] usilovali o to, co jste nemohli získati; a usilovali jste o štěstí v konání nepravosti, což se protiví povaze oné spravedlivosti, jež je ve velikém a Věčném vládci našem.“
Prorok Mormon poznamenal: „Větší část lidu setrvávala ve své pýše a zlovolnosti a menší část jich kráčela před Bohem s větší obezřetností.“
Lamanité se obrátili k Bohu
Rostoucí spravedlivost Lamanitů v Knize Helamanově ostře kontrastuje s rychlým duchovním úpadkem Nefitů.
Lamanité se obrátili k Bohu a byli přivedeni k poznání pravdy tím, že uvěřili učení ve svatých písmech a učení proroků, uplatňovali víru v Pána Ježíše Krista, činili pokání z hříchů a zakoušeli mocnou změnu srdce.
„Tudíž, všichni, kteří tohoto došli, vy sami to víte, jsou pevní a stálí ve víře a v těch věcech, jimiž byli osvobozeni.“
„Chtěl bych, abyste viděli, že větší část z [Lamanitů] je na cestě povinnosti své a kráčí před Bohem v obezřetnosti a hledí zachovávati přikázání jeho a ustanovení jeho a soudy jeho. …
S neúnavnou pílí usilují o to, aby mohli přivésti zbytek bratří svých k poznání pravdy.“
V důsledku toho „spravedlivost [Lamanitů] převyšovala, pro jejich pevnost a stálost ve víře, spravedlivost Nefitů“.
Varování a slib
Moroni prohlásil: „Vizte, Pán mi ukázal veliké a podivuhodné věci o tom, co musí brzy přijíti v onen den, kdy tyto věci mezi vás přijdou.
Vizte, mluvím k vám, jako byste byli přítomní, a přece nejste. Avšak vizte, Ježíš Kristus mi vás ukázal, a já znám vaše konání.“
Pamatujte prosím na to, že Kniha Mormonova hledí do budoucnosti a obsahuje důležité zásady, varování a ponaučení určená mně i vám v podmínkách a výzvách dnešní doby.
K odpadlictví může docházet na dvou základních úrovních – institucionální a individuální. Na institucionální úrovni nebude Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů v důsledku odpadlictví ztracena ani odňata ze země.
Prorok Joseph Smith prohlásil: „Žádná bezbožná ruka nemůže zastavit pokrok tohoto díla; … Boží pravda půjde směle, vznešeně a nezávisle dál, dokud nepronikne na každý světadíl, nenavštíví každý kraj, nezaplaví každou zemi a nezazní v každém uchu, dokud nebude dosaženo Božích záměrů a velký Jehova neřekne, že dílo je dokonáno.“
Na individuální úrovni se každý z nás musí varovat „pýchy, [abychom] se nestali jako Nefité za stara“.
Dovolte mi podotknout, že pokud se vy nebo já domníváme, že jsme dostatečně silní a pevní na to, abychom se vyvarovali nadutosti pýchy, pak možná již touto smrtelnou duchovní nemocí trpíme. Jednoduše řečeno, pokud vy nebo já nevěříme, že bychom mohli být pýchou postiženi, pak jsme zranitelní a jsme v duchovním nebezpečí. V období nemnoha dnů, týdnů, měsíců či let můžeme přijít o své duchovní prvorozenství kvůli něčemu mnohem méně důležitému než kvůli misce čočovice.
Pokud se však vy nebo já domníváme, že bychom mohli být pýchou postiženi, pak budeme důsledně dělat ony malé a prosté věci, které nás budou chránit a pomohou nám stát se „jako dítě, poddajným, mírným, pokorným, trpělivým, plným lásky, ochotným podrobiti se všemu, co Pán považuje za vhodné na [nás] vložiti“. „Požehnaní jsou ti, kteří se pokoří, aniž by byli donuceni býti pokornými.“
Budeme-li se řídit radou presidenta Bensona a ptát se, proč Pán inspiroval Mormona, aby do svého zkrácení Knihy Helamanovy zahrnul právě ony příběhy, nabádání a varování, slibuji, že rozpoznáme, jak lze tyto zásady vztáhnout na konkrétní podmínky našeho dnešního osobního života a života naší rodiny. Budeme-li tento inspirovaný záznam studovat a přemítat o něm, budeme požehnáni očima k vidění, ušima k slyšení, myslí k poznání a srdcem k pochopení oněch ponaučení, která máme získat ohledně toho, jak se varovat „pýchy, [abychom nevešli] v pokušení“.
Radostně svědčím o tom, že Bůh Věčný Otec je naším Otcem. Ježíš Kristus je Jeho Jednorozený a Milovaný Syn. Je to náš Spasitel. A svědčím o tom, že budeme-li kráčet v mírnosti Pánova Ducha, vyhneme se pýše a překonáme ji a budeme pociťovat pokoj v Pánu. O tom svědčím v posvátném jménu Pána Ježíše Krista, amen.