Snažte se porozumět minulosti

Studium historie Církve nám může pomoci vidět Boží ruku v životě Jeho dětí. Historie je bohatá na příběhy o víře, odvaze a dobrotě Svatých posledních dnů, kteří žili v minulosti. Někdy také odhaluje jejich lidské slabosti a potíže, kterým všichni čelíme, když se snažíme následovat Ježíše Krista. Když narazíme na složitosti církevní historie nebo se dozvíme o něčem, co se odehrálo v minulosti a co neodpovídá našim očekáváním, může to být výzvou pro naši víru.

Každý z nás reaguje na nové informace o historii jinak. Otázky, které jednoho člověka rozruší, mohou jiného člověka povzbudit. Na svou cestu za porozuměním si každý z nás přináší různé domněnky, očekávání, životní zkušenosti a znalosti. Budeme-li při studiu historie uplatňovat tyto zásady, může nám to pomoci vnímat minulost jasněji a konstruktivněji:

Uvědomujte si hranice našeho poznání. Historie představuje interpretaci minulosti založenou na omezených pramenech, které se dochovaly. Je toho mnoho, co můžeme o minulosti říct s jistotou. Mnoho toho ale také nevíme. A dostupné informace téměř vždy umožňují více než jednu interpretaci. Když zůstaneme pokorní ohledně toho, co si myslíme, že víme, budeme otevřenější novým vysvětlením, když se objeví další zdroje. Pamatujte na to, že někdy musíme žít s určitou mírou nejednoznačnosti či nejistoty, a to i u otázek, které se zdají být důležité.
Očekávejte změnu. Když se zabýváme studiem historie, někdy zjistíme, že praktiky, učení a myšlenky, o kterých jsme si mysleli, že se nemění, se ve skutečnosti změnily podstatně. Základní zásady evangelia jsou věčné, ale na způsobu, jakým jsou chápány a vyjadřovány v průběhu času, je patrné, že zjevení přichází řádku za řádkou a že se naše zvyklosti neustále mění. Zásada pokračujícího zjevení nám pomáhá se v těchto změnách orientovat. Možná zjistíte, že když se toho dozvíte více o mnohém, co se změnilo, bude snazší rozpoznat to, co přetrvává.
Vnímejte události v souvislostech. Někdo jednou řekl: „Minulost je cizí země, chovají se tam jinak.“¹ Lidé v minulosti měli o světě jiné představy než my. K popisu svých zážitků používali jiné představy a jiná slova. Pokud chceme lépe porozumět slovům a činům lidí, kteří žili v minulosti, musíme také porozumět zvyklostem a souvislostem doby, ve které se odehrály. To neznamená, že nemůžeme nic z minulých kultur zavrhnout. Ve skutečnosti existují určité jevy z minulosti, které nás evangelium učí zavrhovat. Když však porozumíme historickým souvislostem, zabrání nám to v tom, abychom osoby z minulosti posuzovali podle svých současných názorů bez porozumění.
Pamatujte na to, že lidé dělají chyby. Když vyprávíme příběhy z církevní historie, většinou se zaměřujeme na hrdinské činy a šťastné konce. Je dobré si připomínat to nejlepší, čeho lidé dosáhli, a vnímat je v nejlepším světle. Někdy však zapomínáme, že Svatí posledních dnů v minulosti, včetně prvních vedoucích Církve, byli pouze lidské bytosti. Lidské bytosti mají slabosti. Dopouštějí se chyb. Hřeší. Pamatujte na to, že Bůh používá k uskutečňování svého díla nedokonalé lidi. Můžeme si vzít ponaučení z toho, čím přispěli, i z jejich pochybení. A ačkoli je dobré dívat se na problematické aspekty církevní historie přímo, nezaměřujte se na ně natolik, abyste ztratili ze zřetele to dobré a krásné.
Dejte si pozor na podezřelé interpretace. Ne všechny interpretace minulých událostí jsou stejně správné. Lidé mnohdy pronášejí o církevní historii různá tvrzení, ať již pozitivní, či nepřátelská, která nesplňují měřítka přesnosti, spolehlivosti a nestrannosti. Toto platí zejména v době, kdy zveřejnit své názory může každý člověk pouze jedním kliknutím. Pán nás nabádal, abychom hledali moudrost „z nejlepších knih“.² Při zkoumání církevní historie můžete využívat jak studijní nástroje, tak dar Ducha Svatého.

Klíčové verše z písem: 1. Nefi 11:17; Nauka a smlouvy 88:118