Mějte trpělivost sami se sebou i s druhými

První Svatí měli s Josephem Smithem a se Znovuzřízením přímé zkušenosti. Byli svědky zázraků – překládání, uzdravování a vidění. Viděli také potíže, chyby a neúspěchy. Učili se následovat proroka s trpělivostí a vírou.¹

Starší Jeffrey R. Holland učil: „Buďte shovívaví vůči lidským slabostem – k těm svým i ke slabostem těch, kteří s vámi slouží v této Církvi vedené smrtelnými dobrovolníky a dobrovolnicemi. Bůh musí vždy, vyjma v případě svého dokonalého Jednorozeného Syna, pracovat pouze s nedokonalými lidmi.“ Starší Holland nás vyzval, abychom byli k sobě navzájem „trpěliví a laskaví a odpouštějící“.² Jedním z příkladů trpělivosti je schopnost věnovat něčemu po delší dobu konstruktivní pozornost, aniž by nás to obtěžovalo či rozčilovalo. Vyžaduje to pokoru, laskavost a empatii. Když rozvíjíme trpělivost se svými bratry a sestrami i se sebou samými, rosteme díky tomu ve víře. Zamyslete se nad těmito zásadami:

Mějte trpělivost sami se sebou. Když se dozvíte o Církvi nebo její historii něco, co je v rozporu s tím, co jste si dosud mysleli, může to být matoucí a znepokojující. Dopřejte si čas, abyste na danou problematiku získali jasnější náhled a začali nové informace zpracovávat. Pokračujte ve studiu a modlitbě. Může to chvíli trvat, než budete mít pocit, že stojíte opět pevně nohama na zemi. Lidé, kteří tento proces zažili, mohou dosvědčit, že prohloubil jejich obrácení k evangeliu.
Mějte trpělivost se členy Církve. Žádný člen Církve není dokonalý. Naše sbory a odbočky jsou plné upřímných věřících, kteří při své snaze žít podle nejvyšších měřítek evangelia často chybují. Stejné problémy, které se vyskytují ve světě – jako utváření uzavřených skupinek, sobectví, morální slabosti a další neduhy – se nacházejí i mezi Svatými posledních dnů. Když budeme společně uctívat Boha a sloužit druhým, všimneme si na sobě vzájemně různých chyb a selhání. Zatímco se druzí snaží zlepšovat, máme nechat prostor Boží milosti, protože i my potřebujeme, aby s námi byli druzí trpěliví, když se v dobré víře snažíme.
Mějte trpělivost s těmi, kteří chtějí pomáhat. Lidé, kteří se potýkají s otázkami či nejistotou, se často obracejí na členy rodiny, přátele nebo místní vedoucí. V mnoha případech poskytují tyto vztahy útěchu a podporu. Naneštěstí někdy člověk, na kterého se obrátíme, reaguje podrážděně nebo podezíravě nebo neprojeví porozumění a empatii. Může být těžké mít s druhými trpělivost, když sami prožíváme krizi. Oni však potřebují naši trpělivost stejně jako my potřebujeme tu jejich.
Mějte trpělivost s církevními vedoucími. Církevní vedoucí, kteří jsou povoláni, aby toto dílo vedli, jsou čestní, ale nedokonalí lidé. Starší Dieter F. Uchtdorf poznamenal, že „byly i časy, kdy členové či vedoucí Církve prostě udělali chyby“.³ Platilo to v minulosti a platí to i dnes. Církevní vedoucí může říci něco, co umocní váš pocit marnosti nebo izolace. Možná že neprojeví tolik soucitu a porozumění, kolik potřebujete. Mít trpělivost s vedoucími neznamená tolerovat protiprávní jednání či zneužívání. Drtivé většině církevních vedoucích, kteří jednoduše a nedokonale pracují pro Sion, však máme projevovat podporu, lásku a trpělivost.
Mějte trpělivost s Pánovým načasováním. Když máme otázky ohledně Církve, často hledáme rychlou odpověď. Možná si myslíme, že nám pomůže přečíst si všechno, co k dané problematice najdeme, ať již je to z jakéhokoli zdroje. Nebo možná předpokládáme, že naše pocity rychle vyřeší modlitba či setkání s církevním vedoucím. Nalezení klidu však často zabere delší dobu. Nesoulad mezi našimi nadějemi a současnou realitou může být bolestivý. Stejně jako Nefi můžeme nalézt útěchu, když budeme pamatovat na to, „že Bůh miluje své děti“, i když neznáme „význam všech věcí“.⁴

Klíčové verše z písem: Římanům 5:3–4; Alma 7:23; Nauka a smlouvy 21:5