Naděje Božího světla
President Dieter F. Uchtdorf
Druhý rádce vPrvním předsednictvu
Když se budeme snažit prohlubovat lásku k Bohu a budeme se snažit mít rádi svého bližního, obklopí nás světlo evangelia a bude nás pozvedat.
Brána k osvícení
Ve své kanceláři mám oblíbený obraz, který má název Brána k osvícení. Namaloval ho jeden můj přítel, dánský malíř Johan Benthin, který byl prvním presidentem kůlu v Kodani v Dánsku.
Na obraze je znázorněna tmavá místnost s otevřenými dveřmi, ze kterých září světlo. Přijde mi zajímavé, že světlo, které dveřmi prochází, neosvětluje celou místnost – pouze prostor přímo před dveřmi.
Tma a světlo na této malbě jsou podle mě metaforou života. K našemu životu ve smrtelnosti patří i to, že občas máme pocit, jako kdybychom byli obklopeni temnotou. Možná jsme ztratili někoho blízkého; naše dítě možná zbloudilo; možná nám lékaři oznámili znepokojivou diagnózu; možná máme problémy se zaměstnáním a tíží nás dluhy či obavy; nebo se možná cítíme osamělí nebo nemilovaní.
Ale i když se ve své současné životní situaci možná cítíme ztraceni, Bůh nám dává naději v podobě svého světla – slibuje nám, že ozáří cestu před námi a ukáže nám, kudy se dostat ven z temnoty.
Zatemnělá místnost
Rád bych vám vyprávěl o jedné ženě, která vyrůstala v zatemnělé místnosti – budu jí říkat Jane.
Od svých tří let byla Jane opakovaně bita, ponižována a týrána. Vyhrožovali jí a vysmívali se jí. Když se každé ráno probudila, nevěděla, jestli přežije do druhého dne. Ti, kteří ji měli chránit, ji trýznili nebo dopouštěli, aby byla dál týrána.
Jane se bránila tím, že se naučila přestat cokoli pociťovat. Neměla naději na záchranu, a tak se před tou strašlivou realitou uzavřela. V jejím světě nebylo žádné světlo, a tak se poddala temnotě. Následkem otupělosti, která vzniká jedině z neustálého a neúprosného kontaktu se zlem, přijala skutečnost, že jakýkoli okamžik může být její poslední.
Pak, v 18 letech, Jane poznala Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Radost a naděje plynoucí ze znovuzřízeného evangelia jí pronikly hluboko do srdce a ona přijala výzvu dát se pokřtít. Poprvé jí do života vstoupilo světlo a ona před sebou spatřila ozářenou cestu. Opustila temnotu svého světa a rozhodla se navštěvovat školu daleko od toho, kdo ji týral. Konečně měla pocit, že se vymanila z temného a zlého prostředí – a mohla se svobodně těšit ze Spasitelova nádherného klidu a zázračného uzdravení.
Avšak o mnoho let později, poté, co její trýznitel zemřel, začaly Jane znovu znepokojovat strašlivé události z mládí. Hrozilo, že nesmírný smutek a hněv zničí ono podivuhodné světlo, které v evangeliu našla. Uvědomila si, že kdyby dopustila, aby ji pohltila temnota, její mučitel by nakonec dosáhl vítězství.
Vyhledala poradenství a lékařskou pomoc a začala si uvědomovat, že pro ni osobně je nejlepší cestou k uzdravení vědět a přijmout, že temnota sice existuje, ale že v ní nebude setrvávat. Protože nyní již věděla, že existuje i světlo – a právě v něm se rozhodla setrvat.
Jane se vzhledem ke své temné minulosti mohla snadno stát pomstychtivá, zlomyslná či násilnická. Ale ona se nestala. Odolala pokušení šířit temnotu a nechtěla rozsévat hněv, bolest či cynismus. Místo toho se pevně držela naděje, že s Boží pomocí může být uzdravena. Rozhodla se, že bude vyzařovat světlo a že zasvětí život pomáhání druhým. Toto rozhodnutí jí umožnilo zapomenout na minulost a vkročit do nádherné jasné budoucnosti.
Stala se učitelkou a dnes, o několik desetiletí později, svou láskou ovlivňuje život stovek dětí a pomáhá jim poznat, že mají svou hodnotu a že jsou důležité. Stala se neúnavným obhájcem slabých, diskriminovaných a sklíčených. Pozvedá, posiluje a inspiruje každého, s kým se setkává.
Jane poznala, že uzdravení se dostavuje tehdy, když se vzdálíme od temnoty a kráčíme směrem k naději jasnějšího světla. A právě díky praktickému uplatnění víry, naděje a pravé lásky nejen proměnila svůj život, ale také navždy požehnala život mnoha dalších lidí.
Světlo se přimyká ke světlu
Možná, že někteří z vás máte pocit, že na vás dopadá temnota. Možná pociťujete tíhu starostí, obav či pochybností. Vám i nám všem opakuji tuto úžasnou a zaručenou pravdu – Boží světlo je skutečné. Je dostupné všem! Dává všem věcem život.1 Má moc zmírnit bolest i té nejhlubší rány. Může se stát hojivým balzámem na opuštěnost a bolest v naší duši. Do brázd zoufalství může zasadit seménka jasnější naděje. Může osvítit ta nejhlubší údolí zármutku. Může ozářit cestu ležící před námi a vést nás tou nejtemnější nocí k příslibu nového svítání.
Toto je „Duch Ježíše Krista“, který dává „světlo každému člověku, jenž přichází do světa“.2
Nicméně duchovní světlo jen zřídkakdy přichází k těm, kteří jen sedí v temnotě a čekají na to, až někdo rozsvítí. K tomu, aby se nám otevřely oči a my jsme viděli Světlo Kristovo, je zapotřebí skutek víry. Duchovní světlo nelze rozpoznat fyzickýma očima. Sám Ježíš Kristus učil: „Já jsem to světlo, jež svítí v temnotě, a temnota ho nechápe.“3 Neboť „tělesný člověk nechápá těch věcí, kteréž jsou Ducha Božího; nebo jsou jemu bláznovství, aniž jich může poznati, proto že ony duchovně mají rozsuzovány býti“.4
Jak tedy můžeme otevřít oči a vidět naději Božího světla?
Zaprvé – začněte tam, kde jste.
Není snad úžasné vědět, že k tomu, abychom získali požehnání a dary od Nebeského Otce, nemusíme být dokonalí? Abychom obdrželi Boží požehání, nemusíme čekat na to, až projdeme cílovou páskou. Ve skutečnosti se nebesa začínají otevírat a požehnání nebes se na nás začíná snášet hned při prvních krocích, které směrem ke světlu podnikneme.
Nejlepší místo, kde začít, je přesně tam, kde jste právě teď. Nezáleží na tom, jak nezpůsobilí podle svého názoru jste nebo jak daleko za ostatními se cítíte být. Přesně v okamžik, kdy začnete hledat Nebeského Otce, právě v ten okamžik začne naděje Jeho světla probouzet, oživovat a zušlechťovat vaši duši.5 Temnota se možná nerozptýlí hned najednou, ale tak jistě, jako noc pokaždé ustoupí svítání, přijde světlo.
Zadruhé – obraťte srdce k Pánu.
Pozvedněte svou duši v modlitbě a vysvětlete Nebeskému Otci, jak se cítíte. Uznejte své slabosti. Vylijte Mu své srdce a vyjádřete vděčnost. Řekněte Mu o zkouškách, s nimiž se potýkáte. Ve jménu Krista Ho naléhavě žádejte o sílu a pomoc. Proste Ho, aby vám byly otevřeny uši, abyste mohli slyšet Jeho hlas. Proste Ho, aby vám byly otevřeny oči, abyste mohli vidět Jeho světlo.
Zatřetí – kráčejte ve světle.
Váš Nebeský Otec ví, že budete dělat chyby. Ví, že klopýtnete – možná i mnohokrát. To Ho zarmucuje, ale přesto vás miluje. Nepřeje si zlomit vašeho ducha. Právě naopak – přeje si, abyste povstali a stali se tím, kým se máte stát.
Proto poslal na zem svého Syna, aby nám ozářil cestu a ukázal, jak se bezpečně dostat přes kameny úrazu, které jsou nám vloženy do cesty. Dal nám evangelium, které nás učí cestě učedníka. Učí nás tomu, co musíme znát a dělat a kým musíme být, abychom chodili v Jeho světle a kráčeli ve stopách Jeho milovaného Syna, našeho Spasitele.
Světlo překonává temnotu
Ano, budeme dělat chyby.
Ano, budeme klopýtat.
Ale když se budeme snažit prohlubovat lásku k Bohu a budeme se snažit mít rádi svého bližního, obklopí nás světlo evangelia a bude nás pozvedat. Temnota se dozajista ztratí, protože nemůže existovat v přítomnosti světla. Budeme-li se přibližovat Bohu, On se bude přibližovat nám.6 A den za dnem v nás bude sílit naděje Božího světla a bude „jasnější a jasnější, až přijde dokonalý den“.7
Vás všechny, kteří máte pocit, že kráčíte v temnotě, vyzývám, abyste se spoléhali na zaručené zaslíbení, které pronesl Spasitel lidstva: „Já jsem světlo světa. Kdož mne následuje, nebude choditi v temnostech, ale bude míti světlo života.“8
Světlo v Africe
Před několika lety jsme s manželkou Harriet měli nezapomenutelný zážitek, kdy jsme byli svědky naplnění tohoto zaslíbení. Byli jsme v západní Africe, překrásné části světa, kde Církev roste a Svatí posledních dnů jsou tam úžasní. Západní Afrika se ale také potýká s mnoha těžkostmi. Zarmucovala mě zejména chudoba, kterou jsem tam viděl. Ve městech je vysoká nezaměstnanost a rodiny mají často problém zaopatřit si každodenní potřeby a zajistit si bezpečí. Bolelo mě u srdce, když jsem zjistil, že v takovém nedostatku žije i mnoho našich drahých členů Církve. Také jsem se ale dozvěděl, že tito ušlechtilí členové si vzájemně pomáhají, takže jejich břemena jsou lehčí.
Nakonec jsme přijeli k jednomu našemu sborovému domu poblíž velkého města. Místo toho, abychom tam našli lidi, kteří jsou obtíženi a zahlceni temnotou, našli jsme lidi radostné, ze kterých zářilo světlo! Radost, kterou jim přinášelo evangelium, byla nakažlivá a pozvedla nás na duchu. Láska, kterou vůči nám projevovali, nás naplnila pokorou. Jejich úsměv byl upřímný a nakažlivý.
Vzpomínám si, že jsem v tu chvíli přemýšlel, zda na této planetě vůbec mohou existovat šťastnější lidé. Přestože tito drazí Svatí byli obklopeni těžkostmi a zkouškami, byli naplněni světlem!
Shromáždění bylo zahájeno a já jsem začal mluvit. Krátce nato ale v budově přestala fungovat elektřina, a my jsme se ocitli v úplné tmě.
Na chvíli jsem před sebou nedokázal téměř nikoho rozpoznat, ale viděl jsem a pociťoval zářivé a nádherné úsměvy našich Svatých. Bylo tak nádherné být v přítomnosti těchto úžasných členů!
Stále byla v kapli tma, a tak jsem si sedl vedle své ženy a čekali jsme, až dodávku elektřiny obnoví. A zatímco jsme čekali, stalo se něco pozoruhodného.
Ozvalo se několik hlasů, které začaly zpívat jednu z náboženských písní Znovuzřízení. A pak se přidaly další. A pak další. Zanedlouho kapli naplnil nádherný a mohutný sbor hlasů.
Tito členové Církve nepotřebovali zpěvníky – u všech písní, které zpívali, znali každé slovo. A zpívali jednu píseň za druhou s energií a s duchem, který mě dojímal.
Nakonec se světla znovu rozsvítila a místnost se zalila světlem. S Harriet jsme se na sebe podívali a tváře jsme měli mokré od slz.
Uprostřed naprosté tmy tito krásní a úžasní Svatí naplnili církevní budovu i naši duši světlem.
Byl to pro nás nesmírně dojemný okamžik, na který s Harriet nikdy nezapomeneme.
Přijďte ke světlu
Ano, čas od času se nám může zdát, že se našeho života dotýká temnota, či ho dokonce pohlcuje. Někdy se noc, která nás obklopuje, zdá být tíživá, skličující a děsivá.
Zarmucují mě mnohá trápení, se kterými se někteří z vás potýkáte, a bolestivá samota a vyčerpávající obavy, které možná prožíváte.
Přesto však vydávám svědectví, že naše živoucí naděje spočívá v Kristu Ježíši! On je tou pravou, čistou a mocnou branou k božskému osvícení.
Svědčím o tom, že s Kristem temnota nemůže uspět. Temnota nikdy nezvítězí nad světlem Kristovým.
Vydávám svědectví, že temnota nemůže obstát před zářivým světlem Syna žijícího Boha!
Vyzývám každého z vás, abyste Mu otevřeli své srdce. Hledejte Ho studiem a modlitbou. Přijďte do Jeho Církve – do Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Učte se o Něm a o Jeho evangeliu, aktivně se zapojujte, pomáhejte druhým a radostně služte Bohu.
Bratři a sestry, dokonce i poté nejtemnější noci vás Spasitel světa dovede k postupnému, krásnému a jasnému svítání, které se dozajista rozzáří ve vašem nitru.
Když budete kráčet k naději Božího světla, objevíte soucit, lásku a dobrotivost milujícího Nebeského Otce, v němž není žádné temnoty.9 O tom svědčím v posvátném jménu Ježíše Krista, amen.