Vaše podivuhodná cesta domů
President Dieter F. Uchtdorf
Druhý rádce vPrvním předsednictvu
Když budete s radostí používat mapu, kterou vám na vaši cestu poskytl milující Otec, povede vás na svatá místa a dosáhnete svých nadpozemských možností a schopností.
Je pro nás ctí, že tu je dnes večer s námi president Thomas S. Monson, náš milovaný prorok. Bratře presidente, neustále se za vás modlíme.
Drahé sestry, děkuji za nádhernou hudbu a za slova, která zde zazněla. Bylo to inspirující a tak příhodné k posvátnému období Velikonoc, které tento týden slavíme.
Přináší nám radost, že můžeme být s vámi, vzácné mladé sestry, a s vašimi matkami a úžasnými vedoucími. Máte radostného ducha a nakažlivý úsměv. Pán na vás dozajista pamatuje a shlíží na vás láskyplně z nebe.
Vyrůstal jsem ve Zwickau, v bývalém Východním Německu. Když mi bylo asi jedenáct, otec se jako politický disident dostával pod čím dál přísnější dohled, a tak rodiče napadlo, že jediná bezpečná alternativa pro naši rodinu bude utéct do Západního Německa. Bylo rozhodnuto, že nejbezpečnější bude odejít v různých časech a dostat se na Západ různými cestami, a opustit tak všechen náš majetek.
Vzhledem k tomu, že otec podstupoval největší riziko, vydal se nejrychlejší cestou – přes Berlín. Moji starší bratři se vydali na sever a každý z nich se dostal na Západ jinou cestou. Má sestra – které bylo asi tolik, kolik je mnohým z vás dnes – nastoupila s Helgou Fassmannovou, svou učitelkou z Mladých žen, a s několika dalšími na vlak, který krátce projížděl Západním Německem. Zaplatili průvodčímu, aby jim odemkl jedny dveře, a když se vlak dostal přes hranici Západního Německa, vyskočili z jedoucího vlaku a dostali se na svobodu. Velmi jsem sestru pro její odvahu obdivoval.
Já jsem byl nejmladší dítě, a tak se maminka rozhodla, že společně přejdeme horské pásmo, které tyto dvě země oddělovalo. Vzpomínám si, že zabalila něco k obědu, jako kdybychom šli na nějaký výlet nebo jsme měli mít v horách piknik.
Dojeli jsme vlakem, kam až to šlo, a pak jsme pěšky putovali mnoho hodin a blížili se čím dál víc hranicím se Západním Německem. Hranice byly přísně střežené, ale měli jsme mapu a znali jsme čas a místo, kde mělo být bezpečné hranice překročit. Všiml jsem si maminčiny nervozity. Pečlivě sledovala okolí, aby se přesvědčila, že za námi nikdo nejde. Každým dalším krokem jí nohy a kolena slábly. Když jsme stoupali na poslední vysokou horu, pomáhal jsem jí nést těžké tašky s jídlem, s osobními dokumenty a rodinnými fotografiemi. Teď si již byla jistá, že jsme se dostali přes hranice. Když měla nakonec pocit, že jsme v bezpečí, sedli jsme si a začali jsme obědvat. Jsem si jist, že tehdy poprvé v onen den dýchala s úlevou.
A právě v té chvíli jsme si všimli pohraniční značky. Byla stále daleko před námi! Měli jsme piknik na špatné straně hranice. Byli jsme stále ve Východním Německu!
Každou chvíli se mohla objevit pohraniční stráž!
Maminka zběsile zabalila oběd a co nejrychleji jsme pospíchali po svahu nahoru. Tentokrát jsme se neodvážili zastavit, dokud jsme s jistotou nevěděli, že už jsme na druhé straně hranice.
I když se jednotliví členové naší rodiny vydali různými cestami a zažili při tom různé těžkosti, nakonec jsme se všichni dostali do bezpečí. Nakonec jsme se jako rodina znovu sešli. Byl to úžasný den!
Příběhy o cestách
Zážitek, který jsem vám vyprávěl, je pro mne velmi cenným putováním. Dnes se již mohu ohlédnout za svým životem a rozpoznat řadu podobných „cest“, na které jsem se vydal. Ne všechny se týkaly překonávání horského pásma nebo politických hranic; některé se spíše týkaly překonávání zkoušek nebo posílení mé duchovnosti. Ale všechno to byly cesty. Jsem přesvědčen, že život každého z nás je sbírkou jednotlivých „příběhů o cestách“.
Určitě víte, že každá kulturní tradice oplývá příběhy o cestách. Vy například možná znáte putování Dorotky a jejího psa Tota v příběhu Čaroděj ze země Oz. Dorotku a Tota přenese tornádo do země Oz. Tam Dorotka nachází cestu ze žlutých cihel, která označuje směr putování, které ji nakonec dovede domů.
Pak zde máme Ebenezera Scrooge od Charlese Dickense, jehož putování není z místa na místo, ale z jedné doby do jiné. Právě tato cesta nitrem jeho srdce mu pomohla pochopit, proč se stal takovým, jakým se stal, a uvidět, co by se mu stalo, kdyby se dál ubíral po cestě sobeckosti a nevděčnosti.1
Jedním z významných klasických čínských románů je kniha Putování na západ. Byla napsána v 16. století a nádherně popisuje dobrodružství a pouť mnicha, který se s pomocí čtyř přátel vydává na cestu za duchovním osvícením.
A samozřejmě zde máme Bilba Pytlíka, malého skromného hobita, který by mnohem radši zůstal doma a vychutnával si polévku. Avšak poté, co u něho někdo zaklepá na dveře, jde za voláním velkého neznáma a vydává se, společně s čarodějem a s tlupou trpaslíků, do světa, aby se zhostili nebezpečného, ale životně důležitého poslání.2
Univerzální příběh
Nemáme tyto příběhy o cestách rádi právě proto, že v poutnících můžeme vidět sami sebe? Jejich úspěchy i neúspěchy nám mohou pomoci najít vlastní cestu životem. Video, které jsme před chvílí viděli, také vypráví nádherný příběh o cestě. Možná, že nám tyto příběhy také připomínají cestu, kterou již všichni známe – příběh cesty, v němž všichni hrajeme důležitou roli.
Tento příběh začíná velmi, velmi dávno, dlouho předtím, než země začala obíhat po své oběžné dráze, dlouho předtím, než slunce začalo svýma ohnivýma rukama pronikat chladný vesmír, dlouho předtím, než naši planetu osídlila velká a malá stvoření. Na začátku tohoto příběhu jste žily na jednom vzdáleném, nádherném místě.
Neznáme mnoho detailů ohledně života v oné předsmrtelné sféře, ale něco málo víme. Náš Nebeský Otec nám zjevil, kdo je On, kdo jsme my a kým se můžeme stát.
Tehdy v onom prvním stavu jste s naprostou jistotou věděly, že Bůh existuje, protože jste Ho viděly a slyšely. Znaly jste Ježíše Krista, který se měl stát Beránkem Božím. Měly jste v Něho víru. A věděly jste, že vaše budoucnost nespočívá v tom, že zůstanete v bezpečí předsmrtelného domova. Ať již jste onu věčnou sféru milovaly jakkoli, věděly jste, že se chcete vydat na cestu a že se na ni vydat musíte. Měly jste opustit náruč svého Otce, projít závojem zapomnění, obdržet smrtelné tělo a učit se a prožít věci, které vám, doufejme, pomohou růst, abyste se staly více takovými, jako je Otec v nebi, a vrátily se do Jeho přítomnosti.
Na onom posvátném místě, obklopeny těmi, které jste znaly a měly rády, jste na rtech i v srdci musely mít onu velkou otázku: „Vrátím se v bezpečí do svého nebeského domova?“
Tolik věcí jste nemohly ovlivnit. Smrtelnost měla být občas náročná, plná nečekaných zatáček na cestě – nemocí, zármutků, nehod a konfliktů.
Budete schopny, bez vzpomínky na svou předchozí existenci – aniž byste si pamatovaly, že jste kdysi kráčely se svým Otcem v nebi –, přesto rozpoznat Jeho hlas uprostřed všeho toho lomozu a rušivých vlivů smrtelného života?
Cesta, která vás čekala, se zdála být dlouhá a nejistá – plná nebezpečí.
Nemělo to být snadné, ale věděly jste, že to stojí za všechno úsilí.
A tak jste tam stály, na okraji věčnosti, a těšily jste se s nevyslovitelným nadšením a nadějí – ale i, jak se domnívám, s určitými starostmi a obavami.
Věděly jste, že Bůh bude spravedlný – že Jeho dobrotivost nakonec zvítězí. Zúčastnily jste se velkých nebeských rad a věděly jste, že váš Spasitel a Vykupitel, Ježíš Kristus, se postará o to, abyste mohly být očištěny od hříchu a vysvobozeny z fyzické smrti. Měly jste víru, že nakonec se budete radovat a že spojíte svůj hlas s nebeskými chóry ve chvále Jeho svatému jménu.
A tak jste se zhluboka nadechly …
A udělaly jeden velký krok vpřed …
A teď jste tady!
Vy, každá z vás, jste se vydaly na svou podivuhodnou cestu zpět do svého nebeského domova!
Vaše mapa
Nyní, když jste zde, na zemi, by možná bylo moudré položit si otázku, jak se vám putuje. Jdete správným směrem? Stáváte se tím, kým jste se měly stát a kým jste se chtěly stát? Činíte taková rozhodnutí, která vám pomohou vrátit se k vašemu Otci v nebi?
On vás nevyslal na tuto cestu proto, abyste samy bezcílně bloudily sem a tam. Přeje si, abyste se vrátily k Němu domů. Dal vám milující rodiče a věrné vedoucí Církve a také mapu, jež popisuje okolní terén a označuje nebezpečí; mapa vám ukazuje, kde najít pokoj a štěstí, a pomůže vám určit směr cesty vedoucí zpět domů.
Kde tuto mapu najdete?
-
V posvátných písmech.
-
Ve slovech proroků a apoštolů.
-
A skrze osobní zjevení od Ducha Svatého.
Touto mapou je evangelium Ježíše Krista, ony dobré zprávy a ona radostná cesta učedníka Kristova. Jsou to přikázání a příklad, který nám dal náš Obhájce a Učitel, který tuto cestu zná, protože tou cestou je On.3
Samozřejmě, že prosté vlastnictví mapy vám nijak nepomůže, pokud ji nebudete studovat – pokud podle ní nebudete kráčet životem. Vyzývám vás, abyste studium a uplatňování Božího slova učinily svou prioritou. Otevřete srdce Duchu Svatému, aby vás mohl při vašem putování životem vést.
Vaše mapa je plná povzbudivých a poučných poselství od Nebeského Otce a Jeho Syna, Ježíše Krista. Dnes bych se s vámi rád podělil o tři poselství, která vám pomohou úspěšně dojít do vašeho nebeského domova.
První poselství: „Nebojte se, neboť já, Pán, jsem s vámi.“4
Na této cestě nejste samy. Nebeský Otec vás zná. I tehdy, když vás nikdo neslyší, On vás slyší. Když se radujete ze spravedlivosti, raduje se s vámi. Když se trápíte s nějakou zkouškou, je zarmoucen s vámi.
Zájem Nebeského Otce o vás nezávisí na tom, jak jste bohaté či krásné, zdravé či chytré. Vidí vás takové, jaké vás svět nevidí; vidí, kdo skutečně jste. Dívá se na vaše srdce.5 A miluje vás,6 protože jste Jeho děti.
Drahé sestry, hledejte Ho upřímně a naleznete Ho.7
Slibuji vám, že nejste samy.
Na chvilku se právě teď podívejte na ty, kteří jsou kolem vás. Někteří z nich jsou možná vaše vedoucí, kamarádky nebo členové rodiny. S jinými jste se možná nikdy nesetkaly. Nicméně každý, koho kolem sebe vidíte – na tomto shromáždění či kdekoli jinde, dnes či kdykoli jindy – byl v předsmrtelném světě statečný. Onen skromný a obyčejně vypadající člověk, který sedí vedle vás, byl možná jednou ze vznešených postav, kterou jste měly rády a kterou jste obdivovaly ve sféře duchů. A možná jste byly takovým příkladem i vy samy!
Jedním si ale můžete být jisté: každý člověk, kterého vidíte – nehledě na rasu, náboženství, politické názory, typ postavy nebo vzhled – je člen rodiny. Mladá žena, na kterou se díváte, má téhož Nebeského Otce jako vy, a i ona, podobně jako vy, opustila Jeho láskyplnou přítomnost a dychtivě přišla na tuto zem, aby zde žila tak, aby se jednou mohla vrátit k Němu.
Někdy se ale může cítit opuštěně, jako se tak někdy cítíte i vy. Možná i občas zapomíná na smysl své cesty. Připomínejte jí prosím, slovy i skutky, že není sama. Jsme zde, abychom si vzájemně pomáhali.
Život může být obtížný a dokáže zatvrdit srdce do té míry, až se může zdát, že k určitým lidem nelze nijak proniknout. Někteří jsou možná plni hněvu. Jiní možná zesměšňují ty, kteří věří v milujícího Boha, a vysmívají se jim. Mějte ale na paměti toto: i když si to nepamatují, i oni kdysi toužili po návratu ke svému Otci v nebi.
Není vaší zodpovědností někoho obrátit. To je úkol Ducha Svatého. Vaším úkolem je dělit se o to, čemu věříte, a nebát se. Buďte pro všechny přítelem, ale nikdy nesnižujte svá měřítka. Stůjte věrně za svým přesvědčením a svou vírou. Stůjte vzpřímeně, protože jste dcery Boží a On stojí po vašem boku!
Druhé poselství: „[Milujte se] vespolek, jako já miloval jsem vás.“8
Přemýšlely jste někdy nad tím, jakým jazykem jsme všichni mluvili, když jsme žili v přítomnosti Boží? Něco mi říká, že to byla němčina, i když to asi nikdo neví určitě. Vím ale to, že v předsmrtelném životě jsme se od Otce našeho ducha bezprostředně učili určitému univerzálnímu jazyku – jazyku, který je schopen překonávat citové, fyzické i duchovní bariéry.
Tímto jazykem je čistá láska Ježíše Krista.
Je to ten nejmocnější jazyk na světě.
Láska Kristova není láska předstíraná. Není to láska z pohlednic či blahopřání. Není to láska, kterou vychvalují populární písně a filmy.
Tato láska způsobuje skutečnou změnu charakteru. Dokáže proniknout nenávistí a zažehnat závist. Dokáže vyléčit zášť a uhasit plameny zloby. Dokáže způsobit zázraky.
Své první lekce9 tohoto jazyka lásky jsme získali jako duchové v Boží přítomnosti a zde na zemi máme příležitosti ho procvičovat a dosáhnout toho, abychom tímto jazykem mluvili plynně. To, zda se učíte tomuto jazyku lásky, můžete zjistit posouzením toho, co motivuje vaše myšlenky a skutky.
Když se vaše prvořadé myšlenky zaměřují na to, co přinese prospěch vám, může být vaše motivace sobecká a povrchní. To není jazyk, kterým byste se měly naučit mluvit.
Když se ale vaše prvořadé myšlenky a skutky zaměřují na službu Bohu a druhým – když si opravdu přejete žehnat lidem kolem sebe a pozvedat je –, pak může moc čisté lásky Kristovy působit ve vašem srdci a životě. To je jazyk, kterým byste se měly naučit mluvit.
Když začnete tímto jazykem mluvit plynně a budete ho používat ve vztazích s druhými, lidé si na vás všimnou něčeho, co v nich může probudit dlouho skryté přání hledat onu správnou cestu při jejich putování do nebeského domova. Koneckonců jazyk lásky je i jejich opravdovým rodným jazykem.
Tento hluboký a trvalý vliv je jazykem, který proniká k samotné duši. Je to jazyk porozumění, jazyk služby, jazyk pozvedávání, radosti a útěchy.
Naučte se používat univerzální jazyk Kristovy lásky.
A třetí poselství: „Buďte dobré mysli.“10
Někdy jen netrpělivě snášíme to, kde se na naší cestě nacházíme, není--liž pravda? Pokud vám je dvanáct, možná si přejete, aby vám bylo čtrnáct. Ve čtrnácti si možná přejete, aby vám bylo osmnáct. A v osmnácti si občas možná přejete, aby vám bylo znovu dvanáct, a vy jste mohly začít znovu.
Vždy bude něco, na co si lze stěžovat – něco, co vám bude připadat, že se nedaří. Můžete prožít své dny tím, že budete smutné, že budete mít pocit, že jste osamělé, nepochopené či nechtěné. To ale není cesta, po které jste si přály jít, a není to ani cesta, na kterou vás Nebeský Otec vyslal. Pamatujte, jste opravdu dcery Boží!
Vyzývám vás, abyste na toto pamatovaly a abyste kráčely s důvěrou a radostí. Ano, na této cestě jsou hrboly a objížďky, a dokonce i některá nebezpečí. Nevěnujte jim ale pozornost. Na každém kroku vaší cesty hledejte štěstí, které pro vás Otec v nebi připravil. Štěstí je nejen cílem, ale i cestou. „Pokoj v tomto světě a věčný život ve světě, který přijde,“ – to je to, co On slibuje.11 A právě proto nám přikazuje, abychom byli „dobré mysli“.
Když budete s radostí používat mapu, kterou vám na vaši cestu poskytl milující Otec, povede vás na svatá místa a dosáhnete svých nadpozemských možností a schopností. Dospějete v dceru Boží, kterou se doufáte stát.
Milé sestry, milé mladé ženy Církve, milé mladé přítelkyně, jako apoštol Páně na vás zanechávám požehnání, abyste při tomto putování domů našly svou cestu a abyste byly inspirací pro své souputníky. Také vám slibuji, a modlím se o to, že budete-li ctít smlouvy, zásady a hodnoty evangelia Ježíše Krista a budete-li podle nich věrně žít, na konci vašeho putování na vás bude čekat Nebeský Otec. Obejme vás a vy jednou provždy poznáte, že jste dokázaly dorazit v bezpečí domů. Ve jménu Ježíše Krista, amen.