Bůh mezi námi
Bůh je mezi námi – a osobně se zapojuje do našeho života a aktivně vede své děti.
Bůh po celé věky promlouvá prostřednictvím svým služebníků, proroků.1 Dnes dopoledne jsme měli výsadu slyšet, jak prorok Boží hovoří k celému světu. Máme vás rádi, presidente Nelsone, a povzbuzuji všechny po celém světě, aby studovali vaše slova a dbali jich.
Než jsem oslavil dvanácté narozeniny, byla naše rodina nucena dvakrát uprchnout z domova a začít nanovo uprostřed zmatku, strachu a nejistot zaviněných válkou a politickými rozpory. Bylo to pro mě období plné úzkosti, ale pro mé milované rodiče to muselo být děsivé.
Maminka a tatínek nás, své čtyři děti, tímto břemenem zatěžovali co nejméně. Vypětí a utrpení snášeli tak, jak nejlépe dokázali. Strach je musel velmi tížit, pohlcovat jejich čas a otupovat jejich naději.
Tato bezútěšná doba po druhé světové válce na světě zanechala svou stopu. Zanechala stopu i na mně.
Tehdy, o samotě, v hodinách největší osamělosti, jsem se často ptal: „Je na světě ještě nějaká naděje?“
Andělé mezi námi
Když jsem o této otázce přemýšlel, vzpomněl jsem si na mladé americké misionáře, kteří mezi námi v těch letech sloužili. Opustili bezpečí domova vzdáleného půl světa a odjeli do Německa – ještě nedávno země jejich nepřátel – aby našemu lidu nabídli božskou naději. Nepřišli nás obviňovat, poučovat ani zahanbovat. Ochotně nám věnovali část svého mladého života bez pomyšlení na světský zisk, neboť si přáli pomoci druhým nalézt radost a pokoj, které sami zažívali.
Pro mě byli tito mladí muži a tyto mladé ženy dokonalí. Jistě měli nějaké nedostatky, ale já jsem je neviděl. V mé mysli navždy zůstanou impozantní – andělé světla a slávy, služebníci přinášející soucit, laskavost a pravdu.
Zatímco se svět utápěl v cynismu, zatrpklosti, nenávisti a strachu, příklad a učení těchto mladých lidí mě naplňovaly nadějí. Poselství evangelia, které nabízeli, přesahovalo politiku, historii, averze, křivdy a osobní zájmy. Poskytlo nám božské odpovědi na důležité otázky, které jsme si v oné obtížné době kladli.
Tím poselstvím bylo, že Bůh žije a zajímá se o nás i v tomto období nepokoje, nejasností a zmatku. Že se skutečně zjevil v naší době, aby znovuzřídil pravdu a světlo – své evangelium a svou Církev. Že opět mluví s proroky; že je mezi námi – a osobně se zapojuje do našeho života a aktivně vede své děti.
Je s podivem, co se můžeme dozvědět, když blíže pohlédneme na plán spasení a oslavení, na plán štěstí, který Nebeský Otec připravil pro své děti. Když máme pocit, že jsme bezvýznamní, zavržení a zapomenutí, zjišťujeme, že si můžeme být jisti tím, že Bůh na nás nezapomněl; že ve skutečnosti nabízí všem svým dětem něco nepředstavitelného – aby se stali dědici Božími a spoludědici Kristovými.2
Co to znamená?
Že budeme žít na věky, obdržíme plnost radosti3 a budeme mít potenciál „[zděditi] trůny, království, knížectví a moci“.4
Poznání, že můžeme mít tuto úžasnou a nebeskou budoucnost – ne díky tomu, kdo jsme my, ale díky tomu, kdo je Bůh – mě naplňuje pokorou.
Jak bychom s tímto poznáním mohli reptat nebo zůstat zahořklými? Jak bychom mohli hledět jen k zemi, když nás Král králů vyzývá, abychom vzlétli do nepředstavitelné budoucnosti božského štěstí?5
Spasení mezi námi
Díky dokonalé lásce, kterou k nám Bůh chová, a věčné oběti Ježíše Krista mohou být naše hříchy – velké i malé – vymazány a již na ně nebude vzpomínáno.6 Můžeme před Bohem stát čistí, způsobilí a posvěcení.
Mé srdce přetéká vděčností Nebeskému Otci. Uvědomuji si, že Bůh své děti neodsoudil k tomu, aby smrtelností klopýtaly bez naděje na radostnou a věčnou budoucnost. Dal nám pokyny, které nám ukazují cestu zpět k Němu. Ústředním bodem toho všeho je Jeho Milovaný Syn Ježíš Kristus7 a Jeho oběť pro nás.
Spasitelovo nekonečné Usmíření zcela mění to, jak můžeme pohlížet na své přestupky a nedokonalosti. Místo toho, abychom je stále rozebírali a měli pocit, že jsme nenapravitelní nebo beznadějní, se z nich můžeme poučit a pocítit naději.8 Očišťující dar pokání nám umožňuje oprostit se od svých hříchů a povstat jako nové stvoření.9
Díky Ježíši Kristu naše nezdary nemusí určovat, kdo jsme. Mohou nás zušlechťovat.
I my, jako hudebník, jenž si procvičuje stupnice, můžeme pohlížet na své přehmaty, nedostatky a hříchy jako na příležitosti k dosažení lepšího sebeuvědomění, hlubší a upřímnější lásky k druhým a zušlechtění skrze pokání.
Činíme-li pokání, chyby nás nediskvalifikují. Jsou součástí našeho pokroku.
Všichni jsme nemluvňaty v porovnání s majestátními bytostmi slávy, kterými se máme stát. Žádná smrtelná bytost nepokročí od lezení po čtyřech k chůzi a poté k běhu bez častého klopýtání, narážení a modřin. Takto se učíme.
Budeme-li se svědomitě procvičovat, vždy se snažit dodržovat Boží přikázání a budeme-li se snažit činit pokání, vytrvat a uplatňovat to, čemu jsme se řádku za řádkou naučili, nashromáždíme ve své duši světlo.10 A přestože nyní nemusíme svému plnému potenciálu plně porozumět, „vímeť pak, že když se [Spasitel] okáže,“ spatříme v sobě Jeho tvář a „viděti jej budeme tak, jakž jest“.11
Jak úžasné zaslíbení!
Ano, světem zmítají nepokoje. A ano, máme slabosti. Nemusíme však zoufale věšet hlavu, protože můžeme důvěřovat Bohu, můžeme důvěřovat Jeho Synu Ježíši Kristu a můžeme přijmout dar Ducha, aby nás vedl na cestě vedoucí k životu plnému radosti a božského štěstí.12
Ježíš mezi námi
Často se zamýšlím nad tím, čemu by Ježíš učil a co by dělal, kdyby byl dnes mezi námi.
Ježíš Kristus poté, co byl vzkříšen, splnil svůj slib, že navštíví své „jiné ovce“.13
Kniha Mormonova – další svědectví o Ježíši Kristu mluví o tom, že se takto zjevil lidem na americkém kontinentě. Tento drahocenný záznam máme jako hmatatelné svědectví o Spasitelově díle.
Lid Knihy Mormonovy žil na druhém konci zeměkoule – jeho historie, kultura a politické klima se velmi lišily od situace lidí, které Ježíš učil během svého působení ve smrtelnosti. A přesto je učil mnohému z toho, čemu učil ve Svaté zemi.
Proč to dělal?
Spasitel vždy učí nadčasovým pravdám. Vztahují se na lidi v jakékoli době a v jakékoli situaci.
Jeho poselství bylo a je poselstvím naděje a sounáležitosti – svědectvím o tom, že Bůh, náš Nebeský Otec, své děti neopustil.
Bůh je mezi námi!
Spasitel se před dvěma sty lety opět vrátil na zemi. Spolu s Bohem Otcem se zjevil čtrnáctiletému Josephu Smithovi a zahájil Znovuzřízení evangelia a Církve Ježíše Krista. Onoho dne se nebesa otevřela a nebeští poslové sestoupili z dvoran nesmrtelné slávy. Z celestiálního trůnu proudilo světlo a poznání.
Pán Ježíš Kristus opět promluvil ke světu.
Co řekl?
Je pro nás požehnáním, že mnoho Jeho slov je zaznamenáno v Nauce a smlouvách a jsou k dispozici každému na světě, kdo si je přeje číst a studovat. Jak drahocenná jsou pro nás tato slova v dnešní době!
A nemělo by nás překvapit zjištění, že Spasitel opět učí hlavnímu poselství svého evangelia: „Milovati budeš Pána Boha svého celým svým srdcem, celou svou mocí, myslí a silou; a ve jménu Ježíše Krista mu budeš sloužiti.“14 Inspiruje nás k tomu, abychom hledali Boha15 a žili podle učení, které zjevil svým služebníkům, prorokům.16
Učí nás, abychom se navzájem milovali17 a měli nitro „plné pravé lásky vůči všem lidem“.18
Vyzývá nás, abychom byli Jeho rukama a konali dobro.19 „Nemilujmež slovem, … ale skutkem a pravdou.“20
Vyzývá nás, abychom dbali Jeho velkého pověření – milovat všechny, dělit se s nimi a zvát je k přijetí Jeho evangelia a do Jeho Církve.21
Přikazuje nám, abychom stavěli svaté chrámy, přicházeli do nich a sloužili v nich.22
Učí nás, že se máme stát Jeho učedníky – že nemáme v srdci usilovat o osobní moc, bohatství, uznání ani postavení. Učí nás, že máme „[odložit] věci tohoto světa a [hledat] věci světa lepšího“.23
Nabádá nás, abychom usilovali o radost, osvícení, pokoj, pravdu, štěstí24 a zaslíbení nesmrtelnosti a věčného života.25
Zajděme ještě dál. Co kdyby dnes Ježíš přišel do vašeho sboru, odbočky nebo domova? Jaké by to bylo?
Viděl by vám přímo do srdce. Zevnějšek by ztratil na důležitosti. Věděl by, jací jste. Věděl by, co si v hloubi srdce přejete.
Mírné a pokorné by pozvedl.
Nemocné by uzdravil.
Pochybující by naplnil vírou a odvahou věřit.
Učil by nás, abychom své srdce otevřeli Bohu a pomáhali druhým.
Ocenil by upřímnost, pokoru, bezúhonnost, věrnost, soucit a pravou lásku a tyto vlastnosti by ctil.
Jen jeden pohled do Jeho očí a již nikdy bychom nebyli stejní. Navždy bychom se změnili. Proměnilo by nás hluboké pochopení toho, že Bůh je vskutku mezi námi.
Co máme činit?26
S laskavostí vzpomínám na mladého muže, kterým jsem byl, když jsem vyrůstal. Kdybych mohl vrátit čas, utěšil bych ho a řekl bych mu, aby se držel té správné cesty a dál hledal. A požádal bych ho, aby do svého života pozval Ježíše Krista, protože Bůh je mezi námi!
Drazí bratři a sestry, drazí přátelé, vám i všem, kteří hledají odpovědi, pravdu a štěstí, nabízím tutéž radu: Hledejte s vírou a trpělivostí dál.27
Proste, a bude vám dáno. Tlučte, a bude vám otevřeno.28 Důvěřujte Pánu.29
V našem každodenním životě je naším prvořadým úkolem a požehnanou příležitostí setkat se s Bohem.
Když odložíme pýchu a přistoupíme k Jeho trůnu se zlomeným srdcem a zkroušeným duchem,30 On se nám přiblíží.31
Budeme-li se snažit následovat Ježíše Krista a kráčet po cestě učednictví, řádku za řádkou, přijde den, kdy zakusíme onen nepředstavitelný dar – obdržíme plnost radosti.
Milovaní přátelé, Nebeský Otec vás miluje dokonalou láskou. Svou lásku nám prokázal nesčetnými způsoby, ale především tím, že dal svého Jednorozeného Syna jako oběť a jako dar pro své děti, aby nám umožnil vrátit se k našim nebeským rodičům.
Vydávám svědectví o tom, že náš Nebeský Otec žije, že Ježíš Kristus vede svou Církev a že president Russell M. Nelson je Jeho prorok.
V toto radostné velikonoční období vám předávám svou lásku a své požehnání. Otevřete srdce Spasiteli a Vykupiteli, bez ohledu na svou situaci, zkoušky, utrpení či chyby; můžete poznat, že Pán žije, že vás miluje a že díky Němu nebudete nikdy sami.
Bůh je mezi námi.
O tom vydávám svědectví v posvátném jménu Ježíše Krista, amen.