Náš zármutek se obrátí v radost
Vybízím všechny ty, kteří pociťují zármutek, ty, kteří přemýšlejí o tom, co se stane po smrti, aby vložili svou víru v Krista.
Před několika lety jsem se účastnil různých setkání v Salt Lake City a při jedné příležitosti mě pozdravil náš drahý prorok Russell M. Nelson. Svým typicky vřelým a osobním způsobem se mě zeptal: „Marku, jak se daří vaší mamince?“
Řekl jsem mu, že jsem byl na začátku týdne u ní doma na Novém Zélandu a že sice stárne, ale je naplněná vírou a je inspirací pro všechny ty, kteří ji znají.
President Nelson pak řekl: „Pozdravujte ji, prosím, … a řekněte jí, že se těším, až ji zase uvidím.“
Byl jsem trochu překvapen a zeptal se: „Plánujete někdy brzy návštěvu Nového Zélandu?“
S laskavou upřímností odvětil: „To ne, ale uvidím ji v příštím životě.“
V jeho odpovědi nebylo nic povrchního. Bylo to naprosto přirozené vyjádření skutečnosti. Během onoho osobního a nestřeženého okamžiku jsem od žijícího proroka vyslechl a pocítil ryzí svědectví o tom, že život pokračuje i po smrti.
Během tohoto konferenčního víkendu uslyšíte žijící apoštoly a proroky svědčit o Vzkříšení Ježíše Krista. „Základními zásadami našeho náboženství jsou svědectví apoštolů a proroků ohledně Ježíše Krista, že On zemřel, byl pohřben a opět vstal třetího dne[;] … vše ostatní, co se týká našeho náboženství, jsou pouhé přídavky [této pravdy].“1 Slibuji vám, že když budete naslouchat s opravdovým záměrem, Duch vám v mysli i v srdci pravdivost těchto svědectví potvrdí.2
Ježíšovi dávní apoštolové se poté, co se jim Pán zjevil po své smrti, navždy změnili. Deset z nich vidělo na vlastní oči, že byl vzkříšen. Tomáš, který byl zprvu nepřítomen, prohlásil: „Leč uzřím …, nikoli neuvěřím.“3 Ježíš později Tomáše napomenul: „Nebudiž nevěřící, ale věrný.“4 Poté Pán učil o životně důležité roli víry: „Blahoslavení, kteříž neviděli, a uvěřili.“5
Vzkříšený Pán dal svým apoštolům pověření, aby o Něm svědčili. Tak jako naši dnešní žijící apoštolové i oni opustili své světské povolání a strávili zbytek života tím, že odvážně hlásali, že tohoto Ježíše vzkřísil Bůh. Jejich mocná svědectví vedla k tomu, že výzvu nechat se pokřtít přijaly tisíce lidí.6
Velkolepé poselství velikonočního rána je ústředním bodem celého křesťanství. Ježíš Kristus vstal z mrtvých, a díky tomu můžeme i my žít poté, co zemřeme. Toto poznání přináší našemu životu význam a účel. Půjdeme-li s vírou kupředu, navždy se změníme – podobně jako apoštolové z dávných dob. Tak jako oni budeme i my schopni překonat jakoukoli těžkost s vírou v Ježíše Krista. Tato víra nám také dodává naději, že přijde doba, kdy „[zármutek náš] obrátíť se v radost“.7
Má vlastní víra má své počátky v době následující po zármutku.
Otec s matkou chovali na Novém Zélandu ovce.8 Užívali si života. Byli mladí manželé a měli to požehnání, že se jim narodila tři děvčátka. Nejmladší z nich se jmenovala Ann. Když byli jednou na dovolené u jezera, 17měsíční Ann se kamsi odbatolila. Po minutách zoufalého hledání ji našli bez života ve vodě.
Tato tragédie jim způsobila nevýslovný zármutek. Tatínek po letech napsal, že se z jejich života navždy vytratila určitá míra smíchu. Také kvůli tomu zatoužili po odpovědích na nejdůležitější otázky života: „Co se stane s naší drahou Ann? Uvidíme ji ještě někdy znovu? Může být naše rodina vůbec někdy znovu šťastná?“
Několik let po této tragédii dorazili na naši farmu dva mladí misionáři z Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Začali učit o pravdách nacházejících se v Knize Mormonově a v Bibli. Tyto pravdy obsahovaly ujištění o tom, že Ann nyní žije v duchovním světě. A díky Vzkříšení Ježíše Krista bude vzkříšena i ona. Učili o tom, že Církev Ježíše Krista byla na zemi opět znovuzřízena a že má žijícího proroka a dvanáct apoštolů. A učili oné jedinečné a úžasné nauce, že rodiny mohou být spolu na věky spojeny toutéž kněžskou pravomocí, kterou dal Ježíš Kristus svému hlavnímu apoštolu Petrovi.9
Maminka pravdu okamžitě rozpoznala a obdržela svědectví Ducha. Tatínek ale kolísal mezi pochybnostmi a duchovními nabádáními celý další rok. Navíc se mu nechtělo měnit způsob života. Jednou ráno, po probdělé noci, když chodil po pokoji sem a tam, se obrátil na maminku a řekl: „Dám se pokřtít dnes, nebo nikdy.“
Maminka o tom řekla misionářům a ti v mém otci ihned rozpoznali jiskřičku víry, která se měla právě v onen moment buď rozhořet, nebo uhasnout.
Téhož dne dopoledne se naše rodina vydala k nejbližší pláži. My děti, aniž bychom si uvědomovaly, co se děje, jsme měly na písčitých dunách piknik, zatímco starší Boyd Green a Gary Sheffield sestoupili s mými rodiči do oceánu a pokřtili je. Tatínek se v rámci dalšího skutku víry soukromě zavázal Pánu, že ať se stane cokoli, bude celý život věrný slibům, které tehdy dal.
O rok později byl v novozélandském Hamiltonu zasvěcen chrám. Krátce poté naše rodina, spolu s někým, kdo zastupoval Ann, v tomto posvátném domě Páně poklekla kolem oltáře. A tam, pravomocí kněžství, jsme byli jednoduchým a krásným obřadem spojeni jako věčná rodina. To nám přineslo veliký pokoj a radost.
O mnoho let později mi tatínek řekl, že kdyby nedošlo k oné tragické smrti Ann, nebyl by nikdy dost pokorný na to, aby znovuzřízené evangelium přijal. Duch Páně mu ale vštípil naději v to, že ho misionáři učili tomu, co je pravdivé. Víra mých rodičů dál rostla, až se v nich rozhořel plamen svědectví, který nenápadně a pokorně ovlivňoval každé rozhodnutí v jejich životě.
Budu navždy vděčný za příklad, který moji rodiče zanechali budoucím generacím. Nelze změřit, kolik lidí na věky změnilo svůj život díky jejich skutkům víry, pocházejících z nesmírného zármutku.
Vybízím všechny ty, kteří pociťují zármutek, ty, kteří zápolí s pochybnostmi, ty, kteří přemýšlejí o tom, co se stane po smrti, aby vložili svou víru v Krista. Slibuji vám, že když si budete přát věřit a poté budete jednat s vírou a následovat našeptávání Ducha, najdete radost v tomto životě i ve světě, který přijde.
Moc se těším na den, kdy se setkám se svou sestrou Ann. Těším se na radostné a opětovné shledání se svým otcem, který zemřel před více než 30 lety. Svědčím o radosti, kterou je možné nalézt, když žijeme podle víry, když věříme, aniž vidíme, ale když mocí Ducha Svatého víme, že Ježíš Kristus žije. Z celého srdce a z celé své duše jsem se rozhodl následovat Ježíše Krista a Jeho znovuzřízené evangelium. Můj život je tím ve všech ohledech požehnán. Vím, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, náš Spasitel a Vykupitel. Ve jménu Ježíše Krista, amen.