Majíce srdce svá spojena
Budete-li s druhými jednat s laskavostí, starostlivostí a soucitem, slibuji vám, že zvednete pokleslé paže a uzdravíte srdce.
Úvod
Připadá mi fascinující, že významné vědecké objevy jsou někdy inspirovány něčím tak prostým, jako je jablko padající ze stromu.
Dovolte mi podělit se dnes o objev, který byl učiněn díky pokusu se skupinou králíků.
V 70. letech 20. století se výzkumníci rozhodli provést pokus zkoumající účinky stravy na zdraví srdce. Po několik měsíců krmili kontrolní skupinu králíků stravou s vysokým obsahem tuku a sledovali jejich krevní tlak, tepovou frekvenci a hladinu cholesterolu.
Podle očekávání vykazovalo mnoho králíků nárůst tukových usazenin na stěnách tepen. To ale nebylo všechno! Výzkumníci objevili něco, co jim nedávalo žádný smysl. Přestože všichni králíci měli nárůst usazenin, jedna skupina jich překvapivě měla až o 60 procent méně než ostatní. Bylo to, jako by se dívali na dvě rozdílné skupiny králíků.
Takové výsledky mohou vědce připravit o spánek. Jak je něco takového možné? Všichni králíci pocházeli z téhož novozélandského plemene z téměř totožného genofondu. Všichni dostali stejné množství téže potravy.
Co by to mohlo znamenat?
Zpochybňují tyto výsledky závěry studie? Byly v návrhu tohoto pokusu chyby?
Vědci se pokoušeli tomuto nečekanému výsledku porozumět.
Nakonec obrátili pozornost na výzkumné pracovníky. Je možné, že tito výzkumníci udělali něco, co výsledek ovlivnilo? Když to dále zkoumali, zjistili, že všichni králíci s menšími tukovými usazeninami byli v péči téže výzkumnice. Ta králíky krmila stejnou stravou jako všichni ostatní. Avšak, jak uvedl jeden vědec, „byla neobyčejně laskavá a starostlivá“. Když králíky krmila, „mluvila na ně, brala je do náručí a hladila je. … ‚Nemohla si pomoci. Je prostě taková.‘“1
Dávala králíkům více než jen stravu. Dávala jim lásku.
Na první pohled se zdálo nepravděpodobné, že by toto mohlo způsobit tak zásadní rozdíl, ale tým výzkumníků nepřišel na žádnou jinou možnost.
Proto pokus zopakovali – tentokrát striktně sledovali všechny ostatní proměnné. Když provedli analýzu výsledků, stalo se totéž! Králíci v péči láskyplné výzkumnice měli výrazně lepší zdravotní výsledky.
Vědci zveřejnili výsledky této studie v prestižním časopise Science.2
Zdá se, že i po mnoha letech mají zjištění z tohoto pokusu v lékařské komunitě stále ještě svou váhu. V posledních letech vydala Dr. Kelli Hardingová knihu s názvem The Rabbit Effect [Králičí efekt], nazvanou podle tohoto pokusu. Její závěr zní: „Vezměte si králíka s nezdravým životním stylem. Mluvte na něj. Chovejte ho. Projevujte mu náklonnost. … Tento vztah měl zásadní vliv. … V konečném důsledku,“ říká na závěr, „to, co nejvýznamněji ovlivňuje naše zdraví, úzce souvisí s tím, jak spolu jednáme, jak žijeme a jak přemýšlíme o tom, co to znamená být člověkem.“3
V sekulárním světě se někdy mosty spojující vědu s pravdami evangelia mohou zdát ojedinělé. Přesto se nám jako křesťanům, následovníkům Ježíše Krista, Svatým posledních dnů, mohou výsledky této vědecké studie zdát spíše intuitivní než ohromující. Pro mě je to jen další potvrzení skutečnosti, že laskavost je základní, uzdravující zásadou evangelia – zásadou, která může uzdravovat srdce po citové, duchovní a, jak se zde ukázalo, i fyzické stránce.
Majíce srdce svá spojena
Když se Spasitele otázali: „Mistře, které jest přikázaní veliké …?“ On odvětil: „Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého.“ A dále uvedl: „Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.“4 Spasitelova odpověď zdůrazňuje naši nebeskou povinnost. Jeden dávný prorok přikázal, že „mezi [námi] nemá býti sváru, ale že [máme] vyhlížeti kupředu … majíce srdce svá spojena v jednotě a ve vzájemné lásce“.5 Dále jsme učeni tomu, že „moc nebo vliv … [mají] býti udržovány … jemností a mírností …, laskavostí … a beze lsti“.6
Věřím, že tato zásada platí všeobecně pro všechny Svaté posledních dnů – pro dospělé, mládež i děti.
V této souvislosti mi dovolte na okamžik promluvit přímo k vám, kteří jste dětmi ve věku Primárek.
Už rozumíte tomu, jak důležité je být laskaví. Refrén jedné písně z Primárek, „Mým příkladem je Pán Ježíš“, nás učí:
Ježíš tě má rád, i ty lásku měj.
Na druhé nemrač se, jen usmívej.
A laskavým slovem vždy odvracej spor,
v tom Ježíš je stále tvůj vzor.7
Přesto vám to někdy může činit potíže. Mohl by vám pomoci následující příběh o chlapci z Primárek jménem Minchan Kim z Jižní Koreje. Jeho rodina vstoupila do Církve přibližně před šesti lety.
„Jednoho dne si několik mých spolužáků ve škole dobíralo jiného žáka tím, že mu nadávali. Vypadalo to jako legrace, tak jsem se k nim na několik týdnů přidal.
O několik týdnů později mi tento chlapec řekl, že i když předstíral, že mu to nevadí, naše slova ho zraňovala a každou noc plakal. Když mi to řekl, skoro jsem se rozplakal i já. Bylo mi to moc líto a chtěl jsem mu pomoct. Druhý den jsem k němu přišel, objal jsem ho kolem ramen a omluvil se mu: ‚Je mi moc líto, že jsem si z tebe dělal legraci.‘ Když to uslyšel, přikývl a oči se mu zalily slzami.
Ale ostatní děti si z něj dělaly legraci dál. Pak jsem si vzpomněl, čemu jsem se učil v Primárkách – správně se rozhodovat. Tak jsem spolužáky požádal, aby s tím přestali. Většina z nich se rozhodla, že se nezmění, a zlobili se na mě. Ale jeden z těch chlapců se omluvil, a my tři jsme se stali dobrými kamarády.
I když si z něj někteří stále dělají legraci, je mu už líp, protože má nás.
Rozhodl jsem se správně tím, že jsem pomohl kamarádovi v nouzi.“8
Není to pro vás dobrý příklad toho, jak se snažit stát se takovým, jako je Ježíš?
Nyní několik slov k vám, mladí muži a mladé ženy: S postupujícím věkem se může dělání si legrace z druhých nebezpečně zvrtnout. Šikanu často doprovází úzkost, deprese a i mnohem horší následky. „Zatímco šikana není ničím novým, sociální sítě a technologie ji přivedly na zcela novou úroveň. Stává se neustálou, stále přítomnou hrozbou – kyberšikanou.“9
Protivník tohoto zjevně využívá, aby vaše pokolení zranil. Toto nemá mít ve vašem kyberprostoru, čtvrtích, školách, kvorech ani třídách žádné místo. Prosím, dělejte vše, co můžete, aby tato místa byla laskavější a bezpečnější. Pokud cokoli takového pasivně sledujete nebo se toho účastníte, neznám lepší radu než tu, kterou již dříve udělil starší Dieter F. Uchtdorf:
„Když dojde na nenávist, pomluvy, přezírání, vysmívání, zášť nebo snahu ublížit, udělejte prosím toto:
Přestaňte s tím!“10
Slyšeli jste to? Přestaňte s tím! Budete-li s druhými jednat s laskavostí, starostlivostí a soucitem, a to i ve virtuálním prostoru, slibuji vám, že zvednete pokleslé paže a uzdravíte srdce.
Promluvil jsem k dětem z Primárek a k mládeži; a nyní budu svá další slova směřovat k dospělým členům Církve. My neseme hlavní odpovědnost za to, abychom stanovovali měřítka a stávali se vzory laskavosti, začleňování a zdvořilosti – abychom dorůstající pokolení učili křesťanskému chování tím, co říkáme a jak jednáme. Toto je obzvlášť důležité, jelikož jsme svědky výrazného posunu společnosti k rozdělení a rozporům kvůli politickým názorům, společenským třídám a téměř všem dalším odlišnostem vytvořeným lidmi.
President M. Russell Ballard učil také tomu, že Svatí posledních dnů musí být laskaví nejen jeden ke druhému, ale také ke všem lidem. Poznamenal: „Občas se doslechnu o členech, kteří urazili někoho s jiným přesvědčením tím, že ho přehlíželi a nevšímali si ho. To se může stát zejména v místech, kde naši členové převažují. Slyšel jsem o úzkoprsých rodičích, kteří dětem říkají, že si nemohou hrát s určitým dítětem z okolí jen proto, že jeho rodina nepatří k naší Církvi. Takové chování není v souladu s učením Pána Ježíše Krista. Nedokáži pochopit, jak může kterýkoli člen naší Církve dovolit, aby se něco takového stalo. … Nikdy jsem neslyšel, že by členové této Církve byli vybízeni k něčemu jinému, než aby byli k přátelům a sousedům jiné víry láskyplní, laskaví, tolerantní a přívětiví.“11
Pán očekává, že budeme učit tomu, že začleňování je pozitivním prostředkem vedoucím k jednotě a že vyloučení vede naopak k rozdělení.
Jako následovníci Ježíše Krista jsme zděšeni, když slyšíme, jak je s dětmi Božími špatně zacházeno na základě jejich rasy. Byli jsme zdrceni, když jsme slyšeli o nedávných útocích na lidi černé pleti, Asiaty, Hispánce nebo jakoukoli jinou skupinu. Předsudky, rasové napětí a násilí nemají mít nikdy v našich čtvrtích, obcích ani v Církvi místo.
Kéž se každý z nás, bez ohledu na věk, snaží být co nejlepším člověkem.
Mějte rádi své nepřátele
Když se budete snažit jednat s druhými s láskou, úctou a laskavostí, nepochybně vás budou zraňovat nebo negativně ovlivňovat jejich špatná rozhodnutí. Co máme dělat v takové situaci? Řídíme se Pánovým nabádáním: „Milujte nepřátely své, … a modlte se za ty, kteříž vás utiskují.“12
Děláme vše, co můžeme, abychom protivenství, které nám stojí v cestě, překonali. Snažíme se vytrvat do konce a po celou dobu se modlíme, aby ruka Páně změnila naše okolnosti. Vzdáváme díky za ty, které nám Pán přivede do cesty, aby nám pomohli.
Dojímá mě jeden příklad z počátků historie Církve, který se toho týká. Když byli Joseph Smith a další vedoucí Církve v zimě roku 1838 zadržováni v žaláři v Liberty, byli Svatí posledních dnů násilně vyhnáni ze svých domovů ve státě Missouri. Svatí byli bez prostředků a bez přátel a velmi strádali zimou a nedostatkem zásob. Obyvatelé města Quincy ve státě Illinois si jejich žalostné situace všimli a soucitně a v duchu přátelství jim pomohli.
Jeden obyvatel Quincy jménem Wandle Mace později vzpomínal na to, jak poprvé spatřil Svaté podél řeky Mississippi v provizorních stanech: „Někteří měli natažená prostěradla, aby se chránili před větrem, … děti se chvěly u ohně za tak silného větru, že se nemohly ani ohřát. Ubozí Svatí nesmírně trpěli.“13
Když obyvatelé Quincy spatřili žalostnou situaci Svatých, spojili se, aby jim poskytli pomoc, a někteří dokonce pomohli své nové přátele přepravit přes řeku. Mace pokračoval: „Dávali štědře a obchodníci spolu soupeřili, který z nich bude nejštědřejší v darování … vepřového, … cukru, … bot a oblečení – všeho, co tito ubozí vyhnanci tolik potřebovali.“14 Netrvalo dlouho a uprchlíci byli početnější než obyvatelé Quincy, kteří jim otevřeli své domovy a za velkých osobních obětí se s nimi podělili o své skrovné zdroje.15
Mnozí Svatí tuto krutou zimu přežili jen díky soucitu a štědrosti obyvatel Quincy. Tito pozemští andělé otevřeli trpícím Svatým své srdce a domov, poskytli jim životodárnou výživu a teplo a – co je možná nejdůležitější – podali jim přátelskou ruku. Ačkoli Svatí pobyli v Quincy relativně krátce, nikdy nezapomněli na to, že jsou těmto milovaným sousedům zavázáni vděčností, a Quincy se stalo známé jako „město, které poskytlo útočiště“.16
Když nás v důsledku kritického, negativního nebo i zlomyslného jednání potkají protivenství a strasti, můžeme se rozhodnout mít naději v Kristu. Tato naděje plyne z Jeho výzvy a slibu: „Buďte dobré mysli, neboť já vás povedu kupředu“,17 a z toho, že Pán naše strasti posvětí k našemu prospěchu.18
Dobrý Pastýř
Skončeme nyní tam, kde jsme začali: U soucitné pečovatelky, která jednala laskavě a se starostlivým duchem, a u neočekávaného výsledku – že uzdravovala srdce zvířat, která jí byla svěřena. Proč? Protože prostě byla taková!
Když se díváme objektivem evangelia, uvědomujeme si, že i my jsme v péči soucitného pečovatele, který s námi jedná laskavě a se starostlivým duchem. Dobrý pastýř zná každého z nás jménem a osobně se o nás zajímá.19 Samotný Pán Ježíš Kristus řekl: „Já jsem ten dobrý pastýř, a známť ovce své. … Duši svou [položím] za ovce.“20
O tomto svatém velikonočním víkendu nacházím trvalý pokoj v poznání toho, že „Hospodin jest můj pastýř“21 a že každého z nás zná a o každého z nás pečuje. Když čelíme větrům a bouřím života, nemoci či zraněním, Pán – náš Pastýř, náš Pečovatel – nás bude vyživovat s láskou a laskavostí. Uzdraví naše srdce a obnoví naši duši.
O tomto svědčím – a o Ježíši Kristu jakožto našem Spasiteli a Vykupiteli – ve jménu Ježíše Krista, amen.