Generální konference
Obrana naší Bohem inspirované ústavy
Generální konference – duben 2021


15:50

Obrana naší Bohem inspirované ústavy

Naše víra v božskou inspiraci udílí Svatým posledních dnů jedinečnou zodpovědnost podporovat a bránit Ústavu Spojených států a zásady ústavního zřízení.

V této neklidné době jsem měl pocit, že mám mluvit o inspirované Ústavě Spojených států. Tato ústava má zvláštní význam pro naše členy ve Spojených státech, ale je i společným předchůdcem mnoha ústav po celém světě.

I.

Ústava je základem státního zřízení. Stanovuje strukturu i meze uplatňování státní moci. Ústava Spojených států je nejstarší psanou ústavou platnou do dnešního dne. Ačkoli ji původně přijalo jen několik málo kolonií, záhy se stala vzorem pro celý svět. Dnes již má psanou ústavu každá země, kromě tří.1

V tomto proslovu nemluvím za žádnou politickou stranu ani jinou skupinu. Mluvím o Ústavě Spojených států, kterou studuji již více než 60 let. Mluvím ze své zkušenosti jakožto koncipienta u předsedy Nejvyššího soudu Spojených států. Mluvím ze zkušeností z 15letého působení jakožto profesora práva a z třiapůlletého působení jako soudce Nejvyššího soudu v Utahu. Ale zejména mluvím na základě svého 37letého působení jakožto apoštola Ježíše Krista nesoucího zodpovědnost za studium významu božsky inspirované Ústavy Spojených států pro dílo Jeho znovuzřízené Církve.

Ústava Spojených států je jedinečná, protože Bůh zjevil, že ji ustanovil „kvůli právům a ochraně veškerého těla“ (Nauka a smlouvy 101:77; viz také verš 80). Proto má tato ústava pro Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů po celém světě zvláštní význam. Zda nebo jak se mají její zásady uplatňovat v dalších zemích světa, záleží na jejich rozhodnutí.

Za jakým účelem Bůh ustanovil Ústavu Spojených států? Tento účel nacházíme v nauce o morální svobodě jednání. V prvním desetiletí existence znovuzřízené Církve zakoušeli její členové v západním pohraničí osobní i veřejné pronásledování. Zčásti tomu tak bylo kvůli jejich odporu k otroctví, které v té době ve Spojených státech existovalo. Za těchto politováníhodných okolností Bůh prostřednictvím Proroka Josepha Smitha zjevil věčné pravdy o své nauce.

Bůh dává svým dětem morální svobodu jednání – schopnost rozhodovat se a jednat. Nejžádoucnějším předpokladem pro používání této svobody jednání je maximální svoboda, aby muži a ženy mohli jednat na základě vlastních rozhodnutí. Pak, jak vysvětluje zjevení, „každý člověk [může] býti v den soudu zodpovědný za své vlastní hříchy“ (Nauka a smlouvy 101:78). „Tudíž,“ zjevil Pán, „není správné, aby byl kterýkoli člověk poroben druhým“ (Nauka a smlouvy 101:79). To očividně znamená, že otroctví není správné. A podle téže zásady je nesprávné, aby občané neměli právo rozhodovat při výběru svých vedoucích představitelů či při vytváření zákonů.

II.

Naše víra v to, že Ústava Spojených států byla inspirována Bohem, neznamená, že bylo božským zjevením nadiktováno každé slovo a věta – jako například opatření stanovující počet zástupců z každého státu nebo minimální věk každého zástupce.2 Ústava nebyla „zcela hotovým dokumentem“, řekl president J. Reuben Clark. „Naopak,“ vysvětlil, „věříme, že se musí rozrůstat a vyvíjet, aby vyhovovala měnícím se potřebám rozvíjejícího se světa.“3 Inspirované dodatky například zrušily otroctví či udělily ženám právo volit. Avšak ne v každém rozhodnutí Nejvyššího soudu při výkladu ústavy nacházíme inspiraci.

Domnívám se, že Ústava Spojených států obsahuje přinejmenším pět Bohem inspirovaných zásad.5

První je zásada týkající se toho, že zdrojem státní moci je lid. V době, kdy se všeobecně předpokládalo, že svrchovaná moc pramení z božského oprávnění králů či z vojenské moci, bylo připisovat tuto svrchovanou moc lidu revoluční myšlenkou. Tento názor zastávali filozofové, ale Ústava Spojených států jej uplatnila jako první. Svrchovaná moc náležející lidu neznamená, že srocený dav nebo jiné skupiny lidí mohou zasahovat, aby vládu odstrašily od přijetí určitých kroků, nebo si je vynutily. Na základě ústavy vznikla konstituční demokratická republika, kde lid uplatňuje svou moc prostřednictvím volených zástupců.

Druhou inspirovanou zásadou je rozdělení delegované moci mezi zemi jako celek a jednotlivé státy, z nichž sestává. V našem federálním systému je tato bezpříkladná zásada někdy upravována inspirovanými dodatky, jako bylo například zrušení otroctví nebo rozšíření volebního práva na ženy, jak jsem již zmínil. Je ale podstatné, že Ústava Spojených států omezuje celonárodní vládu na výkon pravomocí, které jsou jí výslovně či implicitně uděleny, a veškeré ostatní státní moci svěřuje „jednotlivým státům nebo lidu“.5

Další inspirovanou zásadou je rozdělení mocí. Více než sto let před ústavním konventem z roku 1787 anglický parlament jako první oddělil moc zákonodárnou od moci výkonné, když si vymohl na králi určité pravomoci. Americký konvent byl inspirován k přenesení pravomoci na nezávislou výkonnou, zákonodárnou a soudní moc, aby se tyto tři složky mohly navzájem kontrolovat.

Čtvrtá inspirovaná zásada spočívá v souboru životně důležitých záruk práv jednotlivce a konkrétních mezí státní pravomoci, kterýžto soubor je stanoven v Listině práv přijaté jako dodatek pouhé tři roky po vstoupení ústavy v platnost. Listina práv nebyla žádnou novinkou. V tomto případě inspirace spočívala v praktickém zavedení zásad, které se poprvé objevily v Anglii a mají původ v listině Magna charta. Autoři ústavy byli s těmito zásadami obeznámeni, protože stanovy některých kolonií již takové záruky obsahovaly.

Bez Listiny práv by se Amerika nemohla stát hostitelskou zemí pro Znovuzřízení evangelia, které započalo o pouhá tři desetiletí později. Božskou inspiraci spatřujeme i v původním ustanovení, že pro vykonávání veřejné funkce nemá být podmínkou určité náboženské vyznání,6 ale toto ustanovení bylo nutné v prvním dodatku doplnit o svobodu vyznání a o záruky proti zavedení konkrétního náboženství. Božskou inspiraci také nacházíme ve svobodě slova a tisku stanovené v prvním dodatku a v občanskoprávních zárukách týkajících se například trestních procesů v dodatcích dalších.

My, lid

A konečně zapáté – osobně vidím božskou inspiraci v důležitém účelu celé ústavy. Má nad námi vládnout zákon, a nikoli lidé, a naše oddanost náleží ústavě a jejím zásadám a postupům, a nikoli držiteli nějakého úřadu. Díky tomu si mají být všichni před zákonem rovni. Tyto zásady brání autokratickým ambicím, které v některých zemích demokracii poškozují. Znamená to také, že žádná ze tří složek státní moci nemá dominovat nad ostatními ani jim bránit ve výkonu jejich řádných ústavních funkcí, v rámci nichž se tyto složky vzájemně kontrolují.

III.

Zásady Ústavy Spojených států jsou sice inspirovány Bohem, ale protože je uplatňují nedokonalí smrtelníci, nebývá vždy dosaženo zamýšlených výsledků. Důležité předměty zákonodárného procesu, jako například některé zákony upravující rodinné vztahy, jsou federální vládou státům odňaty. Záruka svobody projevu v prvním dodatku je někdy rozmělňována potlačováním nepopulárních názorů. Zásada rozdělení pravomocí je neustále pod tlakem podle toho, jak u určité složky státní moci střídavě sílí a slábne vliv na uplatňování či utlumování pravomocí delegovaných na složku jinou.

Existují i jiné hrozby ohrožující inspirované zásady Ústavy Spojených států. Význam ústavy je zlehčován snahou dosadit za důvod jejího ustanovení namísto svobody a samosprávy stávající společenské trendy. Když kandidáti, představitelé a úředníci ignorují zásady ústavy, dochází ke znevážení její autority. Vážnost a účinnost ústavy oslabují ti, kteří se na ni odvolávají jako na zkoušku loajálnosti či politický slogan, místo aby brali v potaz její vznešené postavení jakožto zdroje oprávnění státní moci a stanovení jejích mezí.

IV.

Naše víra v božskou inspiraci udílí Svatým posledních dnů jedinečnou zodpovědnost podporovat a bránit Ústavu Spojených států a zásady ústavního zřízení, ať žijeme kdekoli. Máme důvěřovat Pánu a mít pozitivní postoj ohledně budoucnosti této země.

Co ještě mají věrní Svatí posledních dnů dělat? Musíme se modlit k Pánu, aby vedl všechny země a jejich vedoucí představitele a aby jim žehnal. To je součástí jednoho z našich článků víry. Podřízení se presidentům či vládcům7 samozřejmě nebrání našemu nesouhlasu s jednotlivými zákony či politikami. Je však zapotřebí, abychom uplatňovali svůj vliv zdvořile a pokojně, v souladu s ústavou a příslušnými zákony. U rozporuplných záležitostí se máme snažit mírnit napětí a usilovat o jednotu.

Součástí snahy podporovat inspirovanou ústavu jsou i další povinnosti. Máme si osvojit a zastávat inspirované zásady ústavy. Máme vyhledávat a podporovat moudré a dobré lidi, kteří tyto zásady budou podporovat a prosazovat v rámci svého veřejného působení.8 Máme být informovanými občany, kteří ve veřejných záležitostech aktivně uplatňují svůj vliv.

Politický vliv se ve Spojených státech i v dalších demokratických zemích uplatňuje prostřednictvím kandidatury na určitý úřad (k čemuž povzbuzujeme), hlasováním ve volbách, finanční podporou, členstvím a působením v politických stranách a neustálou komunikací s představiteli, úředníky, stranami a kandidáty. Toho všeho je zapotřebí, aby demokracie dobře fungovala, avšak není nutné, aby svědomitý občan byl aktivní v úplně všech těchto oblastech.

Politických otázek existuje mnoho a žádná strana, platforma ani kandidát nemohou vyhovět všem osobním preferencím. Každý občan se proto musí vždy rozhodnout, které otázky jsou pro něj v dané chvíli nejdůležitější. Poté mají členové usilovat o inspiraci ohledně toho, jak na základě vlastních priorit uplatní svůj vliv. Tento proces nebývá snadný. Také to může vyžadovat, aby při nových volbách členové udělili podporu jiné straně nebo vybrali jiné kandidáty.

Takovéto nezávislé kroky budou občas vyžadovat, aby voliči podpořili kandidáty, politické strany či platformy, jejichž jiné postoje schvalovat nedokáží.9 A právě to je jedním z důvodů, proč členy vyzýváme, aby v politických záležitostech jeden druhého nesoudili. Nemáme nikdy prohlašovat, že věrný Svatý posledních dnů nemůže patřit k určité straně či volit určitého kandidáta. Učíme správným zásadám a necháváme na členech, aby se rozhodli, co upřednostnit a jak tyto zásady uplatňovat ve vztahu k otázkám, které čas od času vyvstanou. Také trváme na tom, a žádáme místní vedoucí o totéž, že politické preference a politická příslušnost nemají být předmětem výuky ani obhajoby na žádném z našich církevních shromáždění.

Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů bude samozřejmě vždy uplatňovat své právo poskytovat podporu nebo oponovat konkrétním legislativním návrhům, jež podle nás budou mít dopad na svobodné praktikování náboženství nebo na základní zájmy církevních organizací.

Svědčím o Bohem inspirované Ústavě Spojených států a modlím se o to, abychom my, kteří uznáváme Božskou bytost, jež ji inspirovala, vždy podporovali a hájili vznešené zásady této ústavy. Ve jménu Ježíše Krista, amen.

Poznámky

  1. Viz Mark Tushnet, „Constitution“, in: Michel Rosenfeld a András Sajó, eds., The Oxford Handbook of Comparative Constitutional Law (2012), 222. Zmíněné tři země s nepsanou kodifikovanou ústavou jsou Velká Británie, Nový Zéland a Izrael. Každá z těchto zemí má silnou tradici ústavního zřízení, ačkoli ustanovení týkající se vlády nejsou sepsána do jediného dokumentu.

  2. Viz Ústava Spojených států, 1. článek, 2. oddíl.

  3. J. Reuben Clark Jr., „Constitutional Government: Our Birthright Threatened“, Vital Speeches of the Day, Jan. 1, 1939, 177, citováno v: Martin B. Hickman, „J. Reuben Clark, Jr.: The Constitution and the Great Fundamentals“, in: Ray C. Hillam, ed., By the Hands of Wise Men: Essays on the U.S. Constitution (1979), 53. Brigham Young měl podobný náhled na vývoj ústavy, když učil tomu, že její koncipovatelé „položili základ, ale bylo úkolem dalších generací, aby na něm postavili nástavbu“. (Discourses of Brigham Young, sel. John A. Widtsoe [1954], 359.)

  4. Těchto pět zásad se podobá zásadám zmíněným v níže uvedených článcích, ale nejsou identické: J. Reuben Clark Jr., Stand Fast by Our Constitution (1973), 7; Ezra Taft Benson, „Our Divine Constitution“, Ensign, Nov. 1987, 4–7; a Ezra Taft Benson, „The Constitution – A Glorious Standard“, Ensign, Sept. 1987, 6–11. Povšechně viz Noel B. Reynolds, „The Doctrine of an Inspired Constitution“, in: By the Hands of Wise Men, 1–28.

  5. Ústava Spojených států, 10. dodatek.

  6. Viz Ústava Spojených států, 6. článek.

  7. Viz Články víry 1:12.

  8. Viz Nauka a smlouvy 98:10.

  9. Viz David B. Magleby, „The Necessity of Political Parties and the Importance of Compromise“, BYU Studies, vol. 54, no. 4 (2015), 7–23.