Žehnejme v Jeho jménu
Smyslem toho, proč přijímáme kněžství, je umožnit nám žehnat lidem v Pánově zastoupení a v Jeho jménu.
Drazí bratří, spoluslužebníci v kněžství Božím, je pro mě výsadou, že k vám dnes večer mohu promlouvat. Chovám k vám tu nejhlubší úctu a vděčnost. Když s vámi hovořím a slýchám o vaší velké víře, věřím, že svět je naplněn čím dál větší mírou kněžské moci, silnějšími kvory a větším počtem věrných nositelů kněžství.
Dnes večer mám chvíli na to, abych promluvil k těm z vás, kteří si přejí být v osobní kněžské službě ještě efektivnější. Vy víte, že máte za úkol své povolání zvelebovat.1 Možná si ale říkáte, co může zvelebování vašeho povolání znamenat pro vás osobně.
Začnu nově vysvěcenými jáhny, poněvadž právě oni by nejspíše mohli pociťovat nejistotu ohledně toho, co vlastně zvelebování kněžské služby může znamenat. Snad budou chtít naslouchat i nově vysvěcení starší. A mohlo by to zajímat i biskupa, sloužícího teprve pár týdnů.
Bude poučné, když se ohlédnu za dobou, kdy jsem byl sám jáhnem. Kéž by mi někdo tehdy řekl to, co nyní doporučím vám. Mohlo mi to pomoci ve všech kněžských úkolech, které jsem od té doby obdržel – a dokonce i v těch, které přijímám dnes.
Jáhnem jsem byl vysvěcen v tak malé odbočce, že jsem tam byl jediným jáhnem a můj bratr Ted byl jediným učitelem. Byli jsme v odbočce jedinou rodinou. Celá odbočka se scházela u nás doma. Vedoucím kněžství byl pro mě i mého bratra jeden nový obrácený, který tehdy zrovna své kněžství sám obdržel. Měl jsem tehdy za to, že mou jedinou kněžskou povinností je roznášet svátost v naší jídelně.
Když jsme se s rodinou přestěhovali do Utahu, ocitl jsem se ve velkém sboru se spoustou jáhnů. Na prvním shromáždění svátosti jsem jáhny pozoroval – připadali mi jako celá armáda jáhnů a při roznášení svátosti se pohybovali přesně jako vycvičený tým.
Měl jsem z toho takový strach, že příští neděli jsem se vydal ke sborovému domu dřív, abych tam byl sám a nikdo mě neviděl. Vzpomínám si, že to byla kaple sboru Yalecrest v Salt Lake City a na jejím pozemku stála socha. Postavil jsem se za tu sochu a úpěnlivě jsem se modlil o pomoc, abych věděl, co dělat, abych při roznášení svátosti něco nepokazil. Má modlitba byla zodpovězena.
Dnes ale vím, že existuje lepší způsob, jak se modlit a jak uvažovat, když se snažíme v kněžské službě růst. Poznal jsem to díky porozumění tomu, proč je kněžství předáváno jednotlivcům. Smyslem toho, proč přijímáme kněžství, je umožnit nám žehnat lidem v Pánově zastoupení a v Jeho jménu.2
Co to znamená v praxi, jsem poznal až mnoho let poté, co jsem byl jáhnem. Například jako vysoký kněz jsem dostal za úkol navštívit shromáždění svátosti v pečovatelském domově. Požádali mě, abych roznášel svátost. Namísto toho, abych se soustředil na samotný úkon roznášení svátosti či na jeho přesné provedení, jsem každému staršímu člověku pohlédl do tváře. Mnohé jsem viděl plakat. Jedna žena mě chytla za rukáv, podívala se na mě a nahlas řekla: „Děkuji vám, moc vám děkuji.“
Pán mé službě poskytnuté v Jeho jménu požehnal. Onoho dne jsem se modlil o takovýto zázrak namísto toho, abych se modlil o to, aby se mi vše podařilo. Modlil jsem se, aby lidé skrze mou laskavou službu pocítili Pánovu lásku. Poznal jsem, že toto je klíčem ke službě a k žehnání druhým v Jeho jménu.
Takovouto lásku mi připomněl i jeden zážitek, o kterém jsem se nedávno doslechl. Když se v důsledku pandemie covidu-19 pozastavila všechna církevní shromáždění, jeden bratr pověřený pastýřskou službou přijal pověření od svého presidenta kněžského kvora, aby požehnal a podal svátost sestře, o kterou v rámci svého pověření pečuje. Když jí tento bratr zavolal a nabídl se přinést svátost, přijala to poněkud zdráhavě s tím, že ho velmi nerada odvádí z domova v takto nebezpečné době a že věří, že se vše brzy vrátí k normálu.
Když k ní v neděli ráno přijel, měla na něj prosbu. Mohli by společně zajít k její 87leté sousedce a mít svátost společně s ní? Po biskupově schválení s tím bratr souhlasil.
Tato malá skupinka Svatých se týdny co týdny, s velkou opatrností v souvislosti s dodržováním sociálního odstupu a bezpečnostních opatření, scházela každou neděli na prostém shromáždění svátosti. S pár kousky nalámaného chleba a několika kalíšky, ale s mnohými slzami prolévanými za dobrotivost milujícího Boha.
Ten bratr pověřený pastýřskou službou se spolu se svou rodinou a sestrou, o kterou pečuje, za čas mohli vrátit na shromáždění. Avšak 87letá ovdovělá sousedka musela vzhledem k opatrnosti zůstávat doma. Tento bratr – a mějte na paměti, že jeho pověření se netýkalo této starší sestry, ale její sousedky – až do dnešního dne každou neděli tiše přichází k této starší sestře domů, v ruce písma a kousíček chleba, aby jí požehnal svátost večeře Páně.
Jeho kněžská služba, podobně jako služba moje onoho dne v pečovatelském středisku, byla poskytnuta z lásky. Ve skutečnosti se tento bratr nedávno zeptal svého biskupa, zda nejsou ve sboru další členové, o které by mohl pečovat. Tím, že sloužil ve jménu Páně a sloužil způsobem, o němž ví téměř výhradně Pán, se jeho touha zvelebovat kněžskou službu prohloubila. Nevím, zda se tento bratr pověřený pastýřskou službou modlil tak jako já za ty, kterým slouží, aby pocítili Pánovu lásku, ale díky tomu, že svou službu vykonával ve jménu Páně, byl výsledek tentýž.
Tentýž nádherný výsledek se dostaví tehdy, když se modlím předtím, než někomu nemocnému nebo potřebnému udílím kněžské požehnání. Stalo se mi to jednou v nemocnici, když na mě netrpěliví lékaři naléhali – více než naléhali – nařizovali mi – abych si pospíšil a klidil se z cesty, aby mohli dělat svou práci, místo aby mi umožnili udělit kněžské požehnání. Zůstal jsem a požehnání jsem udělil. A ona dívenka, které jsem toho dne požehnal a o níž se lékaři domnívali, že zemře, žila. Jsem vděčný za tento okamžik a za to, že jsem onoho dne nedopustil, aby mi v cestě stály mé vlastní pocity, ale že jsem pocítil, že si Pán přeje, aby ona dívenka dostala požehnání. A já věděl, čeho se to požehnání bude týkat – požehnal jsem jí, aby se uzdravila. A ona se uzdravila.
To se přihodilo mnohokrát, když jsem udílel požehnání někomu, kdo byl zjevně blízko smrti, zatímco kolem lůžka stáli členové jeho rodiny a doufali v požehnání uzdravení. I když mám jen chvilku, vždy se modlím, abych poznal, jaké požehnání má Pán připraveno, abych ho mohl v Jeho jménu udělit. A prosím, abych poznal, jak si přeje dané osobě požehnat On, nikoli jak bych to chtěl já či lidé stojící poblíž. Z vlastní zkušenosti vím, že i tehdy, když požehnání není takové, jaké si ostatní pro sebe nebo pro své blízké přejí, Duch se dotkne srdce lidí a oni spíše než pocit zklamání zakusí pocit přijetí a útěchy.
Tutéž inspiraci získávají patriarchové, když se modlí a postí o vedení, aby mohli udělit požehnání, které si Pán pro danou osobu přeje. Znovu říkám, že jsem vyslechl požehnání, která často překvapila mě i toho, kdo požehnání přijímal. Bylo zřejmé, že ono požehnání bylo od Pána – jak varování v něm obsažená, tak zaslíbení daná v Jeho jménu. Pán modlitby a půsty patriarchů odměňuje.
Když jsem jako biskup prováděl pohovory pro posouzení způsobilosti, naučil jsem se modlit k Pánu, aby mi dal poznat, co si pro danou osobu přeje, a aby žádná Jím udělená inspirace nebyla zastíněna mým vlastním úsudkem. To je zvláště obtížné, pokud si Pán ve své lásce přeje požehnat někomu tím, že ho pokárá. Rozlišit mezi tím, co si přeje Pán, a tím, co si přejete vy nebo co si možná přeje někdo jiný, vyžaduje úsilí.
Věřím, že svou kněžskou službu můžeme zvelebovat celý život a možná i po něm. Bude to záviset na tom, jak pilně se budeme snažit rozpoznat Pánovu vůli, a na našem úsilí slyšet Jeho hlas, abychom tak lépe věděli, co si pro člověka, kterému sloužíme, přeje Pán. Toto zvelebování se dostaví postupně. Může to jít pomalu, ale dostaví se. Pán nám slibuje toto:
„Neboť kdokoli je věrný, aby získal tato dvě kněžství, o nichž jsem mluvil, a aby zveleboval povolání své, ten je posvěcen Duchem k obnovení těla svého.
Stávají se syny Mojžíšovými a Aronovými a semenem Abrahamovým, a církví a královstvím a vyvolenými Boha.
A také všichni ti, již přijímají toto kněžství, přijímají mne, praví Pán.“3
Svědčím o tom, že klíče kněžství byly znovuzřízeny Proroku Josephu Smithovi. Služebníci Páně se ukázali z nebe, aby znovuzřídili kněžství pro velkolepé události, které již nastaly, i ty, které jsou teprve před námi. Izrael bude shromážděn. Pánův lid bude na Jeho úžasný Druhý příchod připraven. Proces znovuzřízení bude pokračovat. Pán bude svým prorokům a svým služebníkům zjevovat více ze své vůle.
Možná si v porovnání s velkým rozsahem toho, co Pán uskuteční, připadáte nevýznamní. Pokud tomu tak je, pak vás vyzývám, abyste se Pána v modlitbě zeptali, jak na vás pohlíží. Zná vás osobně, předal vám kněžství a záleží mu na tom, jak si ve své kněžské službě vedete a jak ji zvelebujete, neboť vás miluje a důvěřuje vám, že budete v Jeho jménu žehnat lidem, které miluje.
Nyní vám žehnám, abyste dokázali Pánovu lásku a důvěru pociťovat, ve jménu Pána Ježíše Krista, amen.