Co pro nás náš Spasitel udělal?
Ježíš Kristus udělal vše, co je nezbytné pro naši cestu vedoucí smrtelností směrem k určení, které je nastíněno v plánu našeho Nebeského Otce.
Před mnoha lety jsem se na sobotním večerním zasedání jedné konference kůlu setkal s ženou, která mi řekla, že ji přátelé požádali, aby se po mnoha letech neaktivity vrátila do Církve, ale ona nepřišla na jediný důvod, proč by to měla udělat. Abych ji povzbudil, řekl jsem: „Když se zamyslíte nad tím vším, co pro vás Spasitel udělal, naleznete mnoho důvodů k tomu, abyste Ho opět uctívala a sloužila Mu.“ Její odpověď mě udivila: „A co pro mě udělal?“
Co pro každého z nás Ježíš Kristus udělal? Udělal vše, co je nezbytné pro naši cestu vedoucí smrtelností směrem k určení, které je nastíněno v plánu našeho Nebeského Otce. Dnes budu mluvit o čtyřech základních prvcích tohoto plánu. A Otcův Jednorozený Syn Ježíš Kristus je ústřední postavou každého z těchto prvků. Motivací toho všeho je „láska Boží, která se rozlévá do široka v srdci dětí lidských; [a která] je nejvíce žádoucí ze všech věcí“ (1. Nefi 11:22).
I.
Jelikož zítra je velikonoční neděle, je na místě, abych nejprve promluvil o Vzkříšení Ježíše Krista. Vzkříšení z mrtvých je povzbudivým osobním pilířem naší víry. Dodává význam naší nauce, motivaci našemu jednání a naději pro naši budoucnost.
Díky tomu, že věříme popisům doslovného Vzkříšení Ježíše Krista uvedeným v Bibli i v Knize Mormonově, přijímáme také mnohé nauky z písem ohledně toho, že podobně budou vzkříšeni všichni smrtelníci, kteří kdy žili na této zemi.1 Ježíš učil: „Nebo já živ jsem, i vy živi budete.“ (Jan 14:19.) A Jeho apoštol učil, že „mrtví vstanou neporušitelní“ a „smrtelné toto obleče nesmrtelnost“ (1. Korintským 15:52, 54).
Vzkříšení nám toho však poskytuje více než jen toto ujištění o nesmrtelnosti. Zcela proměňuje to, jak vnímáme smrtelný život.
Vzkříšení nám poskytuje širší pohled a sílu, jež nám umožňují vytrvat během těžkostí smrtelnosti, kterým čelí každý z nás i ti, které máme rádi. Poskytuje nám nový pohled na fyzické, mentální či emocionální nedostatky, se kterými se narodíme nebo které nás postihnou během smrtelného života. Dává nám sílu, abychom vytrvali během trápení, selhání a frustrací. Protože pro každého z nás je vzkříšení zajištěno, víme, že tyto nedostatky a protivenství smrtelnosti jsou pouze dočasné.
Vzkříšení nám také dává mocný motiv, abychom během svého smrtelného života dodržovali Boží přikázání. Přejeme si, abychom až vstaneme z mrtvých a předstoupíme před svůj předpovězený Poslední soud, byli hodni těch nejvybranějších požehnání slíbených vzkříšeným bytostem.2
Dále také slib, že vzkříšení může zahrnovat příležitost být se členy naší rodiny – manželem, manželkou, dětmi, rodiči a potomky – je mocným povzbuzením, abychom ve smrtelnosti plnili své rodinné zodpovědnosti. Vzkříšení nám také pomáhá žít v tomto životě s druhými v lásce a poskytuje nám útěchu, když někdo z našich blízkých zemře. Víme, že tato smrtelná odloučení jsou pouze dočasná, a těšíme se na budoucí radostná opětovná shledání a sjednocení. Vzkříšení nám poskytuje naději a sílu být trpěliví, zatímco čekáme. Také nás připravuje přijmout s odvahou a důstojností naši vlastní smrt – dokonce i tu, která by se dala považovat za předčasnou.
Všechny tyto účinky Vzkříšení jsou součástí první odpovědi na otázku: „Co pro mě Ježíš Kristus udělal?“
II.
Pro většinu z nás je příležitost obdržet odpuštění hříchů hlavním významem Usmíření Ježíše Krista. Při uctívání zbožně zpíváme:
Náš Spasitel a Vykupitel snesl stěží pochopitelné utrpení, aby se stal obětí za hříchy všech smrtelníků, kteří budou činit pokání. Tato smírná oběť poskytla nejvyšší dobro, čistého beránka bez poskvrny, výměnou za nejvyšší míru zla, hříchy celého světa. Umožnila každému z nás, abychom byli očištěni od svých osobních hříchů, a mohli tak být znovu přijati do přítomnosti Boha, našeho Nebeského Otce. Tato příležitost je dostupná všem dětem Božím. Při uctívání zpíváme:
Jak vzácné je, že z trůnu božského sestoupil,
by duši mou pyšnou a vzpurnou sám vykoupil!
Že lásku svou projevil takovým jako já.4
Velkolepý a stěží pochopitelný účinek Usmíření Ježíše Krista je založen na lásce, kterou Bůh chová ke každému z nás. Usmíření potvrzuje Jeho prohlášení, že „cena duší“ – každého člověka – „je veliká v očích Božích“ (Nauka a smlouvy 18:10). Ježíš Kristus to v Bibli vysvětlil v souvislosti s láskou Nebeského Otce: „Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný.“ (Jan 3:16.) V jednom novodobém zjevení náš Vykupitel Ježíš Kristus prohlásil, že On sám „tak miloval svět, že dal svůj vlastní život, aby tolik, kolik by uvěřilo, se mohlo státi syny Božími“ (Nauka a smlouvy 34:3).
Není tedy divu, že Kniha Mormonova, „další svědectví o Ježíši Kristu“, je zakončena pokynem, že k tomu, abychom se stali dokonalými a byli „v Kristu … posvěcováni“, musíme „milovati Boha celou svou mocí, myslí a silou“ (Moroni 10:32–33). Jeho plán, motivovaný láskou, musí být s láskou přijat.
III.
Co dalšího pro nás náš Spasitel Ježíš Kristus udělal? Ježíš nás prostřednictvím učení svých proroků a prostřednictvím své osobní služby učil plánu spasení. Tento plán zahrnuje Stvoření, účel života, nezbytnost protivenství a dar svobody jednání. Také nás učil přikázáním a smlouvám, které musíme dodržovat, a obřadům, které musíme přijmout, abychom se mohli vrátit ke svým nebeským rodičům.
V Bibli čteme Jeho učení: „Já jsem Světlo světa. Kdož mne následuje, nebudeť choditi v temnostech, ale budeť míti světlo života.“ (Jan 8:12.) A v novodobém zjevení čteme: „Viz, já jsem Ježíš Kristus, … světlo, jež nemůže býti skryto v temnotě.“ (Nauka a smlouvy 14:9.) Následujeme-li Kristovo učení, On sám nám osvětluje cestu v tomto životě a zabezpečuje naše určení v životě příštím.
Protože nás miluje, vyzývá nás, abychom se místo na věci tohoto smrtelného světa zaměřili na Něj. Během skvělého kázání o chlebu života učil, že nemáme být mezi těmi, kteří se zajímají především o záležitosti světa – jež jsou sice důležité pro život na zemi, ale nedodávají nám výživu pro život věčný.5 Ježíš nás často a opakovaně vyzývá: „Pojď za mnou.“6
IV.
Nakonec Kniha Mormonova učí tomu, že součástí Usmíření Ježíše Krista bylo to, že Ježíš vytrpěl „bolesti a strasti a pokušení všeho druhu; a to se [stalo], aby se naplnilo slovo, jež praví, že na sebe vezme bolesti a nemoci lidu svého“ (Alma 7:11).
Proč náš Spasitel vytrpěl tyto smrtelné těžkosti „všeho druhu“? Alma vysvětlil: „A vezme na sebe slabosti jejich, aby nitro jeho mohlo býti naplněno milosrdenstvím podle těla, aby poznal podle těla, jak pomoci [neboli uleviti] lidu svému podle slabostí jeho.“ (Alma 7:12.)
Náš Spasitel pociťuje a zná naše pokušení, naše těžkosti, naše trápení a naše utrpení, neboť je všechny ochotně prožil jako součást svého Usmíření. To potvrzují i další pasáže z písem. V Novém zákoně se píše: „Nebo že sám trpěl, pokoušín byv, může také pokušení trpícím spomáhati.“ (Židům 2:18.) Izaiáš učil: „Nebojž se, nebo jsem já s tebou; … posilním tě, a pomáhati budu tobě.“ (Izaiáš 41:10.) Všichni, kteří ve smrtelnosti trpí jakoukoli formou neduhů, mají pamatovat na to, že náš Spasitel si rovněž prošel tímto druhem bolesti a že skrze své Usmíření každému z nás nabízí sílu, abychom to dokázali snášet.
Prorok Joseph Smith toto vše shrnul v našem třetím Článku víry: „Věříme, že skrze usmíření Kristovo může býti spaseno veškeré lidstvo, skrze poslušnost zákonů a obřadů evangelia.“
Ona sestra se zeptala: „Co pro mě Ježíš Kristus udělal?“ Ježíš Kristus v rámci plánu našeho Nebeského Otce „stvořil nebesa a zemi“ (Nauka a smlouvy 14:9), aby každý z nás mohl projít zkušeností smrtelnosti nezbytnou pro dosažení našeho božského určení. Vzkříšení Ježíše Krista dle Otcova plánu překonalo smrt a zajistilo každému z nás nesmrtelnost. Smírná oběť Ježíše Krista dává každému z nás příležitost činit pokání z hříchů a v čistotě se navrátit do našeho nebeského domova. Jeho přikázání a smlouvy nám předestírají cestu a Jeho kněžství poskytuje pravomoc, abychom mohli vykonávat obřady nezbytné k dosažení tohoto určení. A náš Spasitel ochotně vytrpěl všechny bolesti a slabosti smrtelnosti, aby věděl, jak nás posílit během našich strastí.
Ježíš Kristus toto vše učinil, protože miluje všechny děti Boží. Motivací toho všeho je láska, a to už od samého počátku. Bůh nám v novodobém zjevení řekl, že „stvořil … muže a ženu, podle svého vlastního obrazu …; a dal jim přikázání, že ho mají milovati a sloužiti mu“ (Nauka a smlouvy 20:18–19).
O tom všem svědčím a modlím se, abychom si všichni pamatovali, co náš Spasitel pro každého z nás udělal, a abychom Ho milovali a sloužili Mu. Ve jménu Ježíše Krista, amen.