Náš osobní Spasitel
Spasitel má díky své smírné oběti moc očišťovat, uzdravovat a posilovat každého z nás jednotlivě.
Jsem vděčný, že mohu trávit toto nádherné velikonoční dopoledne s vámi. Když přemýšlím o Velikonocích, rád si v mysli opakuji slova pronesená anděly k ženám u zahradního hrobu: „Co hledáte živého s mrtvými? Neníť ho tuto, ale vstalť jest.“1 Svědčím o tom, že Ježíš Nazaretský byl vzkříšen a žije.
Co si myslíte o Kristu?
Před třiceti čtyřmi lety jsme s mým misionářským společníkem učili jednoho velmi intelektuálně založeného muže, který v Davau na Filipínách přispíval do místních novin. Učili jsme ho moc rádi, protože měl mnoho otázek a k naší víře přistupoval velmi uctivě. Nejživěji si vybavuji jeho otázku: „Co si myslíte o Kristu?“2 Samozřejmě jsme se nadšeně podělili o své pocity a vydali svědectví o Ježíši Kristu. Tento novinář později vydal článek na totéž téma, který obsahoval úžasná slova o Spasiteli. Článek na mě zapůsobil, aniž by mě však výrazně povznesl. Obsahoval dobré informace, ale působil povrchně a chyběla mu duchovní moc.
Postupné poznávání Pána
„Co si myslíte o Kristu?“ Uvědomuji si, že to, jak důvěrně Spasitele znám, významně ovlivňuje mou schopnost slyšet Jej a také to, jak reaguji. Starší David A. Bednar položil před několika lety při svém proslovu tyto otázky: „Máme pouze povědomí o Spasiteli, nebo Ho čím dál více poznáváme? A jak můžeme Pána poznávat?“3
Zatímco jsem studoval a přemítal, jasně jsem si uvědomil, že to, co o Spasiteli vím, výrazně převyšuje to, jak dobře Ho skutečně znám. A tak jsem se rozhodl vynakládat více úsilí, abych Ho poznal. Jsem nesmírně vděčný za písma a svědectví věrných učedníků i učednic Ježíše Krista. V posledních letech se na své cestě vydávám různými směry studia a objevování. Modlím se, aby vám dnes Duch Svatý předal mnohem mocnější poselství, než jsou ta nedostatečná slova, jež jsem si připravil.
Zaprvé – musíme si uvědomit, že poznat Spasitele je to nejdůležitější, čemu se máme v životě věnovat. Má to mít přednost před vším ostatním.
„Totoť jest pak věčný život, aby poznali tebe samého pravého Boha, a kteréhož jsi poslal, Ježíše Krista.“4
„Dí jemu Ježíš: Já jsem ta cesta, i pravda, i život. Žádný nepřichází k Otci než skrze mne.“5
„Já jsem světlo světa. Kdož mne následuje, nebude choditi v temnostech, ale bude míti světlo života.“6
Zadruhé – když budeme Spasitele postupně lépe poznávat, verše z písem a slova proroků pro nás nabudou tak důvěrného významu, že se stanou našimi vlastními slovy. Nejde o to, opakovat slova, pocity či zkušenosti druhých, nýbrž o to, abychom získávali poznání sami pro sebe, svým vlastním jedinečným způsobem – tím, že budeme zkoušet slovo7 a získávat svědectví od Ducha Svatého. Jak prohlásil prorok Alma:
„Nedomníváte se, že vím o těchto věcech sám od sebe? Vizte, svědčím vám, že vím, že tyto věci, o nichž jsem mluvil, jsou pravdivé. A jak myslíte, že vím o jistotě jejich?
Vizte, pravím vám, že mi byly oznámeny Svatým Duchem Božím. Vizte, po mnoho dnů jsem se postil a modlil, abych mohl poznati tyto věci sám za sebe. A nyní opravdu vím sám za sebe, že jsou pravdivé; neboť Pán Bůh mi je projevil svým Svatým Duchem; a toto je duch zjevení, který je ve mně.“8
Zatřetí – když hlouběji porozumíme tomu, že se Usmíření Ježíše Krista týká nás osobně a individuálně, pomůže nám to Ho poznat. Často je pro nás jednodušší přemýšlet a hovořit o Kristově Usmíření obecně než rozpoznávat jeho osobní význam v našem životě. Usmíření Ježíše Krista je nekonečné a věčné a všezahrnující ve své šíři a hloubce, avšak zcela osobní a individuální ve svém působení. Spasitel má díky své smírné oběti moc očišťovat, uzdravovat a posilovat každého z nás jednotlivě.
Spasitelovou jedinou touhou a Jeho jediným cílem od samého počátku vždy bylo konat Otcovu vůli. A Otcovou vůlí bylo to, aby Ježíš pomohl „uskutečniti nesmrtelnost a věčný život člověka“9 tím, že se stane naším přímluvcem u Otce.10 A tudíž, „ačkoli byl Syn Boží, z toho však, což strpěl, naučil se poslušenství. A tak dokonalý jsa, učiněn jest všechněm sebe poslušným původem spasení věčného.“11
„A on půjde, trpě bolesti a strasti a pokušení všeho druhu. …
A vezme na sebe smrt, aby mohl uvolniti pouta smrti, … a vezme na sebe slabosti jejich, aby nitro jeho mohlo býti naplněno milosrdenstvím, … aby poznal podle těla, jak pomoci lidu svému podle slabostí jeho.
… Syn Boží bude trpěti podle těla, aby na sebe mohl vzíti hříchy lidu svého, aby mohl vymazati přestupky jeho podle moci vysvobození svého.“12
Rád bych se podělil o jednoduchý zážitek, který dokládá, jak je pro nás někdy těžké přijímat osobní charakter Pánova Usmíření.
Před lety jsem na základě výzvy jednoho svého vedoucího přečetl celou Knihu Mormonovu od začátku do konce a označil jsem si verše, které se týkají Pánova Usmíření. Vedoucí mě také vybídl, abych na jedné stránce shrnul, čemu jsem se naučil. Pomyslel jsem si: „Na jednu stranu? To bude jednoduché.“ Ke svému překvapení jsem však zjistil, že je to velmi obtížný úkol, a nepodařilo se mi to.
Později jsem si uvědomil, že příčinou toho bylo nepochopení smyslu zadání a nesprávné předpoklady. Zaprvé jsem si myslel, že toto shrnutí musí každého inspirovat. Bylo však určeno pro mě, a ne pro kohokoli jiného. Účelem bylo zachytit mé pocity a emoce ohledně Spasitele a toho, co pro mě vykonal, aby pokaždé, když si to budu číst, vyvstaly úžasné, působivé a osobní duchovní zážitky.
Zadruhé jsem očekával, že toto shrnutí bude velkolepé a propracované a že bude obsahovat hluboká slova. Hluboká slova však vůbec nebyla důležitá. Mělo jít o jasné a jednoduché vyjádření přesvědčení. „Neboť duše má se těší z jasnosti; neboť tímto způsobem Pán Bůh působí mezi dětmi lidskými. Neboť Pán Bůh dává světlo k porozumění.“13
Zatřetí jsem si myslel, že toto shrnutí musí být dokonalé, souhrn všech souhrnů – nejlepší shrnutí, ke kterému již nelze nic dodat a bylo by to nežádoucí – namísto kontinuální práce, do níž mohu sem tam přidat pár slov, podle toho, jak mé porozumění Usmíření Ježíše Krista poroste.
Svědectví a výzva
Jako mladý muž jsem se toho hodně naučil díky pohovorům se svým biskupem. V mladém věku jsem si oblíbil tato slova oblíbené náboženské písně:
Jak nesmírnou láskou mne Pán Ježíš miluje,
jak nezměrná je milost, s níž o mne pečuje!
Jen chvěji se, když pomyslím, že byl bičován,
že pro mne, pro hříšníka, trpěl, byl na kříž dán.
Prorok Moroni nás vyzval: „A nyní, chtěl bych vás nabádati, abyste hledali tohoto Ježíše, o kterém psali proroci a apoštolové.“15
President Russell M. Nelson slíbil, že „pokud se [pustíme] do učení se všemu, čemu se o Ježíši Kristu [můžeme] naučit, … posílí [se naše] schopnost odvracet se od hříchu. [Naše] touha dodržovat přikázání se nesmírně prohloubí.“16
Stejně jako Spasitel povstal ze skalního hrobu, kéž se i my o této velikonoční neděli probudíme ze své duchovní dřímoty a povzneseme se nad mračna pochybností, sevření strachu, opojnou pýchu a spokojenou nevšímavost. Ježíš Kristus a Nebeský Otec žijí. Svědčím o tom, že k nám chovají dokonalou lásku. Ve jménu Ježíše Krista, amen.