Viz! Já jsem Bůh zázraků
Zázraky, znamení a divy se hojně vyskytují mezi následovníky Ježíše Krista i dnes, ve vašem životě i v tom mém.
Drazí bratři a sestry, je pro mne výsadou, že dnes mohu stát před vámi. Společně s těmi, kteří již na této konferenci hovořili, vám svědčím o tom, že Ježíš Kristus žije. On řídí svou Církev; promlouvá ke svému prorokovi, presidentu Russellu M. Nelsonovi, a miluje všechny děti Nebeského Otce.
O této velikonoční neděli si připomínáme Vzkříšení Ježíše Krista, našeho Spasitele a Vykupitele,1 Mocného Boha, Knížete pokoje.2 Jeho Usmíření, jež vyvrcholilo Jeho Vzkříšením po třech dnech ve vypůjčeném hrobě, je největším zázrakem v lidské historii. „Neboť viz,“ pronesl, „já jsem Bůh; a já jsem Bůh zázraků“.3
„Ustaly zázraky proto, že Kristus vystoupil do nebe a usedl na pravici Boží?“4 ptá se prorok Mormon v Knize Mormonově. A odpovídá: „Nikoli; ani andělé nepřestali sloužiti dětem lidským.“5
Po Ukřižování se anděl Páně zjevil Marii a několika dalším ženám, které se vydaly k hrobu, aby pomazaly Ježíšovo tělo. Anděl pravil:
„Co hledáte živého s mrtvými?6
Neníť ho tuto; ale vstalť jest.“7
Abinadi, prorok Knihy Mormonovy, o tomto zázraku prohlásil:
„Kdyby Kristus nebyl vstal z mrtvých, … pak by nebylo mohlo býti žádného vzkříšení.
Ale vzkříšení je, tudíž hrob nemá žádného vítězství a osten smrti je pohlcen v Kristu.“8
Zázračné skutky Ježíše Krista přiměly Jeho první učedníky zvolat: „I kdo jest tento, že i větrům přikazuje i vodám, a poslouchají ho?“9
Zatímco první apoštolové následovali Ježíše Krista a slyšeli Ho učit evangeliu, byli svědky mnoha zázraků. Viděli, že „slepí vidí, a kulhaví chodí, malomocní se čistí, a hluší slyší, mrtví z mrtvých vstávají, a chudým evangelium se zvěstuje“.10
Zázraky, znamení a divy se hojně vyskytují mezi následovníky Ježíše Krista i dnes, ve vašem životě i v tom mém. Zázraky jsou božské skutky, projevy a vyjádření Boží neomezené moci a ujištění, že On je „tentýž včera, dnes a na věky“.11 Ježíš Kristus, jenž stvořil moře, je dokáže utišit; Ten, který navracel zrak slepým, dokáže pozvednout náš zrak k nebi; Ten, jenž očistil malomocné, dokáže vyléčit naše slabosti; Ten, jenž uzdravil nemohoucího muže, nás může vyzvat, abychom povstali, tím, že nám praví: „Poď, následuj mne.“12
Mnoho z vás bylo svědkem zázraků, i když si to mnohdy neuvědomujete. Možná se v porovnání s tím, jak Ježíš křísil mrtvé, jeví jako maličké. Zázrak nerozpoznáme podle jeho rozsahu, nýbrž pouze podle toho, že pochází od Boha. Někteří tvrdí, že zázraky jsou čiré náhody či pouhé štěstí. Prorok Nefi však odsoudil ty, kteří by „[snižovali] moc a zázraky Boží a [vychvalovali] si svou vlastní moudrost a svou vlastní učenost, aby mohli dosáhnouti zisku“.13
Zázraky jsou konány božskou mocí Toho, jenž je mocný, aby spasil.14 Zázraky jsou výběžky Božího věčného plánu; zázraky jsou záchranným lanem vedoucím z nebe na zemi.
Vloni na podzim jsme se se sestrou Rasbandovou vypravili do Goshenu v Utahu, abychom se zúčastnili celosvětového pořadu Face to Face, jenž byl vysílán pro více než 600 000 lidí v 16 různých jazycích.15 Program se měl zaměřovat na události Znovuzřízení evangelia Ježíše Krista, s otázkami zaslanými mladými dospělými z celého světa. Spolu se sestrou Rasbandovou jsme tyto otázky osobně prošli; daly nám příležitost svědčit o Josephu Smithovi jakožto proroku Božím, o moci zjevení v našem životě, o pokračujícím procesu Znovuzřízení evangelia Ježíše Krista a o pravdách a přikázáních, kterých si ceníme. Mnoho z těch, kteří naslouchají dnes, se zúčastnilo i této podivuhodné události.
Původně měl být přenos odvysílán z Posvátného háje v severní části státu New York, kde Joseph Smith svědčil: „Spatřil jsem dvě Bytosti, jejichž jas a sláva se vymyká veškerému popisu, stojící nade mnou ve vzduchu. Jedna z nich ke mně promluvila, nazývajíc mne jménem, a řekla, ukazujíc na druhou – Toto je můj Milovaný Syn. Slyš Jej!“16 To byl, bratři a sestry, zázrak.
Celosvětová pandemie nás přinutila přesunout místo vysílání do Goshenu v Utahu, kde Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů vybudovala pro účely natáčení část starého Jeruzaléma. Se sestrou Rasbandovou jsme onoho nedělního večera byli několik kilometrů od Goshenu, když jsme uviděli hustý kouř stoupající ze směru cíle naší cesty. V oblasti se šířily lesní požáry, a my se obávali, že by vysílání mohlo být ohroženo. A skutečně, dvacet minut před šestou, kdy měl přenos začít, vypadla v celém komplexu elektřina. Žádný proud! Žádné vysílání. Byl tam jeden generátor, o kterém se někteří domnívali, že bychom ho mohli spustit, neexistovala však žádná jistota, že vystačí pro tamní sofistikovaná zařízení.
Všichni přítomní, včetně moderátorů, hudebníků a techniků, dokonce i dvaceti mladých dospělých z řad naší širší rodiny, se plně zapojili do toho, co se mělo stát. Odebral jsem se stranou jejich slz a zmatku a snažně poprosil Pána o zázrak. „Nebeský Otče,“ modlil jsem se, „zřídkakdy jsem žádal o zázrak, ale žádám o něj nyní. Toto shromáždění se musí uskutečnit pro všechny naše mladé dospělé z celého světa. Potřebujeme, aby začala fungovat elektřina, je-li to Tvá vůle.“
Sedm minut po šesté proud znovu naskočil – stejně rychle, jak předtím vypadl. Vše začalo fungovat, od hudby a mikrofonů až po videa a veškerá zařízení potřebná pro přenos vysílání. Začali jsme, přenos běžel. Byli jsme svědky zázraku.
Když jsme poté jeli se sestrou Rasbandovou večer domů, president a sestra Nelsonovi nám poslali tuto zprávu: „Rone, chceme, abyste věděli, že jakmile jsme se dozvěděli, že vypadl proud, modlili jsme se o zázrak.“
V písmech posledních dnů stojí: „Neboť já, Pán, jsem vztáhl ruku svou, abych použil moci nebeské; vy to nemůžete viděti nyní, ještě malou chvíli a vy to uvidíte a budete věděti, že já jsem a že přijdu a budu vládnouti s lidem svým.“17
A přesně to se stalo. Pán vztáhl svou ruku a proud naskočil.
Zázraky jsou vykonávány mocí víry, jak nás mocně učil president Nelson na minulém zasedání. Prorok Moroni nabádal lid: „Neboť není-li žádná víra mezi dětmi lidskými, Bůh nemůže mezi nimi vykonati žádný zázrak; pročež, neukázal se jim, dokud neměli víru.“
A pokračoval:
„Vizte, právě víra Almova a Amulekova způsobila, že se vězení zřítilo k zemi.
Vizte, právě víra Nefiova a Lehiova způsobila změnu v Lamanitech, takže byli pokřtěni ohněm a Duchem Svatým.
Vizte, právě víra Ammonova a jeho bratří způsobila mezi Lamanity tak veliký zázrak. …
A nikdy nikdo nevykonal zázraky, dokud neměl víru; pročež nejprve věřili v Syna Božího.“18
K těmto veršům bych mohl dodat: „Byla to víra upřímných mladých dospělých z řad účinkujících, dále vysílacích techniků, vedoucích a členů Církve, apoštola a proroka Božího, kteří usilovali o tak veliký zázrak, aby do odlehlého místa natáčení v utažském Goshenu byl obnoven přívod elektřiny.“
Zázraky mohou přijít jako odpovědi na modlitby. Nejsou vždy tím, oč žádáme, nebo tím, co očekáváme, ale když Pánu důvěřujeme, bude stát při nás a učiní to, co je správné. Onen zázrak přizpůsobí okamžiku, kdy jej potřebujeme.
Pán koná zázraky, aby nám připomněl svou moc, svou lásku k nám, to, že k nám v naší smrtelné existenci vztahuje svou pomocnou ruku z nebes, a svou touhu učit nás tomu, co má největší hodnotu. „Ten, kdo má víru ve mne, že bude uzdraven,“ pravil Pán Svatým v roce 1831 a tento slib platí i dnes, „a není určen k smrti, bude uzdraven“.19 V nebesích jsou ustanoveny zákony a my jsme jim vždy podrobeni.
Jsou chvíle, kdy doufáme v zázrak, který by uzdravil milovanou osobu, zvrátil nespravedlivý skutek nebo obměkčil srdce zahořklé či rozčarované duše. Když hledíme na svět smrtelným zrakem, chceme, aby Pán zasáhl a napravil to, co se pokazilo. Skrze víru zázrak přijde, ačkoli ne nutně podle našeho načasování či s výsledkem, který jsme si přáli. Znamená to, že nejsme dostatečně věrní nebo že si nezasluhujeme, aby Pán zasáhl? Ne. Pán nás miluje. On za nás položil život a Jeho Usmíření nás nadále osvobozuje od těžkostí a hříchu, když činíme pokání a přibližujeme se Mu.
Pán nám připomíná: „Nejsouť … cesty vaše jako cesty mé.“20 Nabízí nám: „Poďtež ke mně všickni, kteříž pracujete a obtíženi jste, a já vám odpočinutí dám.“21 Odpočinutí od starostí, zklamání, strachu, neposlušnosti, obav o blízké, od zmařených či nenaplněných snů. Pociťovat pokoj uprostřed zmatku či smutku je zázrak. Vzpomeňte si na Pánova slova: „Nevnesl jsem pokoj do mysli tvé ohledně této záležitosti? Jaké větší svědectví můžeš míti než od Boha?“22 To, že Ježíš Kristus, veliký Jehova, Syn Nejvyššího, odpovídá prostřednictvím pokoje, je zázrak.
Právě tak, jako se zjevil Marii v zahradě a nazval ji jménem, vyzývá i nás, abychom uplatňovali víru. Maria chtěla Pánovi posloužit a postarat se o Něj. Jeho Vzkříšení nebylo tím, co očekávala, odpovídalo však velkému plánu štěstí.
„Sstupiž s kříže,“23 vysmíval se Mu zástup nevěřících na Kalvárii. Pán by dokázal takový zázrak vykonat. Znal však konec od počátku a měl v úmyslu být věrný plánu svého Otce. Tento příklad bychom si měli vzít k srdci.
V dobách zkoušek nám Pán praví: „Vizte rány, jež probodly bok můj, a také stopy hřebů v rukou a nohou mých; buďte věrní, zachovávejte přikázání má, a zdědíte království nebeské.“24 To je, bratři a sestry, zázrak slíbený nám všem.
O této velikonoční neděli, kdy si připomínáme zázrak Vzkříšení našeho Pána, se jakožto apoštol Ježíše Krista pokorně modlím, abyste pociťovali Vykupitelovu moc ve svém životě, aby vaše prosby k Nebeskému Otci byly zodpovězeny s láskou a s oddaností, které Ježíš Kristus projevoval po celou svou službu. Modlím se, abyste mohli neochvějně stát a být věrní ve všem, co má přijít. A žehnám vám, aby vás provázely zázraky, jak jsme to zažili my v Goshenu – bude-li to Pánova vůle. Vyhledávejte ve svém životě tato z nebe sesílaná požehnání, zatímco „[budete hledat] tohoto Ježíše, o kterém psali proroci a apoštolové, aby milost Boha Otce, a také Pána Ježíše Krista a Ducha Svatého, který o nich vydává svědectví, mohla býti a zůstati ve vás na věky“.25 Ve jménu Ježíše Krista, amen.