Členové na Haiti jdou kupředu s vírou a jsou pevní v evangeliu
Když v lednu 2010 postihlo Haiti zemětřesení, Jean-Elie René spěchal domů, aby se ujistil, že jeho rodina je v bezpečí. Když tam dorazil, našel jednoho ze svých tří synů, jak na ulici pláče, a zaslechl křik dalšího syna, který se ozýval z rozvalin, kde předtím stál jejich rodinný dům.
32letý otec se vydal po zvuku hlasu a začal dolovat v rozvalinách, dokud nenašel svého pětiletého syna a tělo své těhotné manželky, která se do poslední chvíle snažila chránit jejich devítiměsíční dítě před zhroucenou střechou jejich domova.
Bratr René slouží jako referent sboru Leogane v Haitském kůlu Port-au-Prince. Ačkoli přišel o manželku, nenarozené dítě i domov, nestěžuje si, ani nepociťuje hněv kvůli tomu, co se mu stalo. Většinu dnů po zemětřesení jste mohli bratra Reného najít ve sborovém domě, jak s dítětem na klíně a se dvěma dalšími syny po boku pomáhá biskupovi koordinovat pomoc členům sboru a ostatním, pro něž se sborový dům stal dočasným domovem.
Příběh bratra Reného je dojemný, ale ne ojedinělý. Členům Církve po celém Haiti přinesla pohroma způsobená zemětřesením o síle 7,0 stupňů velké utrpení, ale toto neštěstí také posloužilo tomu, aby odhalilo sílu členů, jejichž počet na Haiti roste. Podobně jako bratr René i mnozí další členové – ať již dlouholetí nebo ti, kteří tvoří první generaci – úspěšně tyto obtíže překonali a našli pokoj a útěchu pramenící z věrnosti a poslušnosti.
Osvědčili se ve zkoušce
Členové Církve na Haiti zůstali během svých zkoušek silnými v evangeliu a nadále pečují jeden o druhého i o ostatní místní obyvatele a navzájem se posilují.
„Je pravda, že všechno, co jsme měli, dokonce náš hmotný majetek a naše rodiny, zmizelo. Naše víra v Ježíše Krista ale zničena nebyla,“ řekl Yves Pierre-Louis, biskup sboru Leogane. „Byla to pro nás dobrá příležitost k tomu, abychom mohli posoudit sami sebe, jací jsme jako učedníci Kristovi.“
Starší Francisco J. Viñas ze Sedmdesáti, president Karibského území, řekl, že zvláště místní vedoucí kněžství byli velikými příklady víry a svědectví, když zvládali tuto těžkou situaci, učili se vykonávat své povolání i v obtížné době a pomáhali ostatním, kteří to potřebovali.
„Pomocí klíčů kněžství žehnali členům i nečlenům,“ uvedl. „Pracovali v radách a obdrželi vedení od Ducha ohledně toho, jak den za dnem zvládat náročné úkoly.“
Prosner Colin, president Haitského kůlu Port-au-Prince, uvedl, že následky ničivého zemětřesení představovaly obtížnou výzvu – zvláště pro biskupy na Haiti. Biskupové i další církevní vedoucí Církve zůstali sami zodpovědni za péči o stovky členů sboru i o své rodiny, a za poskytování pomoci.
„[Biskupové] nepřestávají pomáhat,“ řekl president Colin. „Jsou si vědomi toho, že přišli o hodně, ale mají evangelium. Povzbuzují [členy], aby i nadále žili jako dobří členové.“
Biskup Pierre-Louis se po zemětřesení stal vedoucím jedné komunity. V průběhu týdnů a měsíců po pohromě na Haiti zasvětil život službě členům i nečlenům v Leogane – a pečoval o potřeby stovek lidí.
„Je tím nejúžasnějším a nejpokornějším služebníkem, kterého jste kdy potkali,“ prohlásil Chad Peterson, lékař z Arizony, který jako dobrovolník strávil po zemětřesení nějaký čas s biskupem Pierrem-Louisem.
Víra pro současnost i budoucnost
O členech z různých koutů Haiti, jejichž nezlomnost a víra v Pána je přenesla přes jejich zkoušky, se vypráví mnoho příběhů.
„Přestože věrní Svatí na Haiti velmi strádají, jsou naplněni nadějí do budoucna,“ řekl starší Wilford W. Andersen ze Sedmdesáti ve svém proslovu na generální konferenci v dubnu 2010. „Tak jako první pionýři z roku 1846, i tito lidé mají zlomené srdce, ale silného ducha. I oni nás učí tomu, že naděje, štěstí a radost nejsou dílem okolností, ale víry v Pána.“
Tato poslušnost a víra se ukázala hned po zemětřesení, kdy se církevní shromáždění konala bez přerušení dál.
Ačkoli byla jejich země zničena, členové na Haiti dorazili na shromáždění v nedělním oblečení a s úsměvem na tváři. Evangelium bylo záchranným lanem, na které mnozí spoléhali, že je vytáhne ze zármutku a zoufalství.
„Navzdory tomu, že ztratili domov, práci i rodinné příslušníky, lidé jsou nesmírně láskyplní, důvěřiví a dobrosrdeční. Mají úžasnou víru,“ řekl bratr Peterson.
Dnes Církev na Haiti dál vzkvétá. Podle slov presidenta Colina se účast na shromáždění svátosti zvýšila a lidé na Haiti nadále pracují na tom, aby znovu vybudovali své obce.
„Členům se daří sloužit druhým,“ řekl. „Navštěvují je; hledají pracovní příležitosti pro sebe i pro druhé.“
Berthony Theodor, rodilý Haiťan a ředitel církevní sociální péče na Haiti, říká, že on i další současní a budoucí vedoucí Církve na Haiti získali v důsledku této katastrofy cenné zkušenosti.
„Máme příležitost sloužit druhým, a znovu jim tím ukázat, jak moc je máme rádi,“ řekl. „Znovu jsme poznali, že na světě nejsme sami, že jsme členy lidu Páně.“
Bratr Theodor řekl, že zemětřesení – nebo jakákoli jiná katastrofa – nemůže členy na Haiti připravit o jejich pokoj nebo radost.
„Mám svědectví o tom, že Pán na své děti nikdy nezapomíná,“ řekl. „Ví, kde jsem a jaká je moje situace. Nikdy mě nenechá o samotě.“