Aby naše děti mohly spatřit Spasitelovu tvář
Jako rodiče a vedoucí této nastupující generace dětí máme posvátnou zodpovědnost přivádět je ke Spasiteli.
Před několika lety jsem učila skupinu vedoucích jeslí, jak malým dětem předat krátkou lekci evangelia. Jedna z vedoucích měla na klíně svého synka. Držela jsem obrázek Spasitele, a abych ukázala, jak s malými dětmi hovořit, začala jsem mluvit o Ježíšovi. Tento chlapeček sklouzl matce z klína, dobatolil se ke mně, zahleděl se upřeně na obrázek a dotkl se tváře. V té chvíli jsem se zeptala: „Kdo je to?“ Dítě s úsměvem na tváři odpovědělo: „Ježíš.“
Tento chlapeček nebyl dost starý ani na to, aby dokázal říci své vlastní jméno, ale přesto obrázek poznal a znal jméno Spasitele. Když jsem sledovala jeho dojemnou odpověď, pomyslela jsem na slova Spasitele: „Vždy hledejte tvář Páně, abyste v trpělivosti mohli vlastniti duši svou, a budete míti věčný život.“ (NaS 101:38.)
Co to znamená hledat Spasitelovu tvář? Jistě to znamená víc než jen rozpoznat Jeho vyobrazení. Kristova výzva, abychom Ho hledali, je výzvou, abychom poznali, kdo je, co pro nás udělal a o co nás žádá, abychom dělali. Přicházet ke Kristu a nakonec spatřit Jeho tvář můžeme pouze tehdy, když se Mu budeme přibližovat vírou a činy. Je na to zapotřebí celoživotního úsilí. Jak Ho tedy máme hledat v tomto životě, abychom mohli vidět Jeho tvář v životě příštím?
Ve 3. Nefim máme zprávu o lidu, který v tomto životě skutečně spatřil Spasitelovu tvář. A i když my Ho možná právě teď nevidíme, můžeme se z jejich zážitku poučit. Spasitel se po smrti těmto lidem ukázal, učil je a žehnal jim. A poté „stalo se, že přikázal, aby byly přivedeny jejich malé děti“ (3. Nefi 17:11).
Jako rodiče a vedoucí této nastupující generace dětí máme posvátnou zodpovědnost přivádět je ke Spasiteli, aby mohly vidět Jeho tvář i tvář Nebeského Otce. Když tak činíme, přivádíme i sami sebe.
Znovu se ptám – jak to uskutečníme, obzvlášť ve světě plném rozptylování? Ve 3. Nefim rodiče milovali Pána. Byli věřícími. Měli víru v zázraky, které Ježíš vykonal. Milovali své děti. Shromáždili je, aby si vyslechly slova Páně, a uposlechli Jeho přikázání, aby k Němu děti přivedli.
Když děti přivedli, Kristus vyzval rodiče, aby poklekli. Poté pro ně udělal to, co dělá pro nás pro všechny. Modlil se za ně k Otci, a když tak učinil, bylo řečeno, že to bylo tak „veliké a podivuhodné“, že to slovy nelze popsat. (3. Nefi 17:16.) Tím, že tito rodiče přišli ke Spasiteli a přijali Jeho Usmíření, byli posíleni, aby dokázali vykonat vše potřebné k „přivedení“ svých dětí.
Kristus požádal rodiče, aby dělali ještě něco, a to se nachází ve 3. Nefim 22:13: „Všechny děti tvé budou poučovány Pánem; a veliký bude pokoj dětí tvých.“
A tak se tito nefitští rodiče řídili svými zážitky se Spasitelem a učili o Něm své děti. Učili je milovat Pána. Učili je Jeho evangeliu. Učili je, jak podle evangelia žít. Učili je tak dobře, že v zemi vládla po dvě stě let spravedlivost a mír (viz 4. Nefi 1:1–22).
Nyní bych vás požádala, abyste se rozhlédli a pohlédli na své milované. Toto je to nejdůležitější – naše rodiny. Jsem si jista tím, že po ničem netoužíte více než po tom, aby tato rodina byla vaší věčně. Zpráva ve 3. Nefim nám může pomoci přivést naše děti k Němu, neboť nám dává vzor. Zaprvé – musíme milovat Pána celým srdcem, a musíme milovat děti. Zadruhé – musíme se jim stát dobrým příkladem tím, že budeme neustále vyhledávat Pána a snažit se žít podle evangelia. Zatřetí – musíme své děti učit evangeliu a tomu, jak podle něj žít.
Přivádět děti ke Spasiteli podle tohoto vzoru je proces. Podívejme se na tento vzor znovu. Zaprvé – musíme se učit milovat Pána a svou rodinu. Vyžaduje to čas, zkušenosti a víru. Vyžaduje to nesobeckou službu. Pak, jsme-li naplněni láskou Páně, můžeme lásku dávat. On možná pláče nad tím, co děláme, ale miluje nás a vždy je ochoten nám pomáhat. Tak se musíme naučit milovat své děti i my.
Zadruhé – musíme se stát dobrým příkladem. To je také proces. Pokud chceme, aby naše děti přišly ke Kristu, aby mohly spatřit Jeho tvář, pak je důležité, abychom o to také usilovali. Musíme tu cestu znát, abychom jim ji mohli ukázat. Musíme si dát život do pořádku, aby na nás děti mohly spoléhat a následovat nás. Můžeme se ptát: „Co vidí mé děti, když mi pohlédnou do tváře?“ „Spatřují v mé tváři podobu Spasitele díky tomu, jak žiji?“
Pamatujte, že žádný z nás nebude pro své děti dokonalým příkladem, ale všichni se můžeme stát dobrými rodiči a vedoucími. Naše snaha být dobrými je sama o sobě příkladem. Občas možná budeme mít pocit, že se nám nedaří, ale můžeme se snažit dál. S Pánem a skrze Něj můžeme být posíleni a být takovými, jakými být musíme. Můžeme dělat to, co je třeba.
A zatřetí – máme proces, jímž přivádíme děti ke Spasiteli tím, že je z písem a slovy proroků učíme pravdám evangelia, a tím, že jim pomáháme pocítit a rozpoznat Ducha. I velmi malé děti dokáží porozumět věcem věčné podstaty a přijímat je. Mají rády písma a milují proroka. Instinktivně touží být dobrými. Je na nás, abychom jim pomáhali uchovat spojení s nebem otevřené. Je na nás, abychom je chránili před vlivy, které odvádějí pozornost od Ducha. Pomoc a vedení můžeme nacházet v písmech. Poté můžeme děti učit tomu, jak v nich najdou své odpovědi. Můžeme je učit správným zásadám a pomáhat jim používat tyto zásady v životě. Můžeme je směřovat k Duchu, aby mohly získat své vlastní svědectví o pravdách, jimž se učí. Můžeme jim pomoci najít radost ze života podle evangelia. To vybuduje v jejich životě pevný základ víry a poslušnosti, a ten je bude posilovat.
Ale to všechno není snadné dokázat. Záznam Nefitů uvádí, že tyto rodiny žily dvě stě let v míru. Ale určitě to stálo velké úsilí. Stojí to spoustu tvrdé práce, trpělivosti a víry, ale nic není důležitějšího ani prospěšnějšího. A Pán nám bude pomáhat, neboť tyto děti miluje víc než my. Miluje je, a bude jim žehnat.
Jistě si vzpomenete, že Pán nefitským dětem požehnal jednotlivě, a že se za ně modlil. (Viz 3. Nefi 17:14–17, 21.) Poté „promluvil k zástupu a pravil jim: Pohleďte na maličké své.
A když pohlédli, aby viděli, upřeli oči své k nebi a uviděli nebesa otevřená a uviděli anděly sestupující s nebe jakoby uprostřed ohně; a sestoupili dolů a obklopili ony maličké a ti byli obklopeni ohněm; a andělé jim sloužili.“ (3. Nefi 17:23–24.)
Jak mohou naše děti zažít stejná požehnání v této době? Starší M. Russell Ballard řekl: „Těm z nás, kterým byly svěřeny drahocenné děti, bylo nepochybně uděleno posvátné a vznešené správcovství, neboť my jsme těmi, které Bůh pověřil, aby dnešní děti obklopili láskou a plamenem víry a porozuměním tomu, kdo jsou.“ („Behold Your Little Ones,“ Tambuli, Oct. 1994, 40.)
Bratři a sestry, my jsme těmi anděly, které Nebeský Otec poslal, aby žehnali dětem dnes, a my jim můžeme pomoci, aby jednoho dne spatřili Spasitelovu tvář, když budeme učit zásadám evangelia a naplňovat domov radostí díky tomu, že podle nich budeme žít. Společně Ho můžeme poznávat lépe. Můžeme pociťovat Jeho lásku a požehnání. A skrze Něj se můžeme vrátit do Otcovy přítomnosti. To činíme, když ochotně, poslušně, věrně a horlivě následujeme Jeho učení.
„Vpravdě, tak praví Pán: Stane se, že každá duše, jež zanechá hříchů svých a půjde ke mně a bude vzývati jméno mé a bude poslouchati hlas můj a zachovávati přikázání má, uvidí tvář mou a bude věděti, že já jsem.“ (NaS 93:1.)
Bratři a sestry, já vím, že Bůh žije. Ježíš Kristus je Jeho Syn, náš Spasitel a Vykupitel. Vyzývá nás, abychom k Němu přišli, a přikazuje nám, abychom přivedli své děti, abychom mohli společně spatřit Jeho tvář a věčně žít s Ním a s naším Otcem v nebi. Modlím se, abychom my všichni pracovali na získání tohoto velkého požehnání, ve jménu Ježíše Krista, amen.