Milá Amigo!
Zdravím tě z Mexika. Potěšilo mě, když jsem dostala tvůj dopis a dozvěděla jsem se, že budeš mít brzy narozeniny. Zdá se mi, že jsi trochu nervózní z toho, že máš odejít z Primárek. Mohla bych ti vyprávět o tom, jak jsem já šla do Mladých žen?
I já jsem byla z odchodu z Primárek trochu nervózní. Bála jsem se, že si možná nenajdu kamarádky. Bála jsem se, že budu jednou z nejmladších dívek namísto jedné z nejstarších.
Ale všechno dopadlo dobře. Před narozeninami jsem byla na pohovoru u biskupa a on mi řekl, že to bude dobrá změna. V neděli jsem se ale styděla a zůstala jsem v místnosti Primárek. Naštěstí mě tam našla jedna z vedoucích Mladých žen. Řekla: „Myslela jsem si, že tě tady najdu! Tak pojď, je čas jít do třídy.“
Sestra Diazová mě během úvodní části přivítala a dala mi tři knížky, které jsem si oblíbila: Pro posílení mládeže, Osobní pokrok Mladých žen a deník. Když jsem se rozhlédla po místnosti, uvědomila jsem si, že některé dívky tam znám z Primárek. Některé dívky, které jsem neznala, mě pozdravily. Brzy jsem namísto strachu pocítila klid.
Potom už bylo všechno jen lepší. Mám ráda akce Vzájemného sdružení, protože se tam učím, jak mám žít podle evangelia a jak mám pomáhat své rodině a kamarádům. A každý rok mě moc baví jezdit na tábor! Teď už jsem vavřínová dívka, a tak doufám, že brzy dokončím Osobní pokrok. Už se nemůžu dočkat, až budu nosit medailon Mladých žen, aby mi připomínal, jak jsem se za ty roky přiblížila Nebeskému Otci.
A tak se neboj, kamarádko. Roztáhni křídla a leť k Mladým ženám. Slibuji ti, že nebudeš litovat.
S láskou,
Maribel
Ilustrace Brad Clark