Mladí členové z Brazílie spojují chrámovou práci s prací na rodinné historii
José A. Moscão si všiml jistého trendu – mladí členové, kteří přicházeli do chrámu Campinas v Brazílii, měli spoustu „volného času“.
Bratr Moscão, ředitel střediska rodinné historie, které se nachází přímo vedle chrámu, věděl, že kvůli velké vzdálenosti, kterou museli mnozí mladí urazit, aby se do chrámu dostali, většina z nich přijížděla v karavanech a zůstávala u chrámu několik dnů. Nevyhnutelně pak museli čekat mezi zasedáními ve křtitelnici a mezi časem k jídlu a také museli čekat na rodiče a na své vedoucí, kteří se účastnili dalších chrámových obřadů.
Bratra Moscãa napadlo, že by mohl mladým členům nabídnout něco jiného, než aby se museli ve chvílích volného času bezcílně procházet po chrámovém pozemku.
A také to učinil.
Výzva
Začal je zvát do střediska rodinné historie a nabízel jim, že je bude učit pracovat s indexováním v programu FamilySearch.
Zpočátku se někteří mladí ostýchali nebo váhali. Ale bratr Moscão řekl, že když s nimi mluvil o vysvobozování lidí z temnoty, o vynášení jejich jmen na světlo světa a o tom, že to vše se děje v poslušnosti slov žijícího proroka, mladých členů se to dotklo u srdce. (Viz David A. Bednar, „Srdce dětí se obrátí“, Liahona, listopad 2011, 24–27.)
To, že jsou chrám i středisko rodinné historie umístěny na stejném pozemku, má velký význam; tato skutečnost fyzicky podtrhuje, že chrámová práce a práce na rodinné historii jsou dvě části jednoho velkého díla. George A. Oakes, president chrámu Campinas v Brazílii, říká, že právě to začíná mládež z chrámového okrsku chápat.
„Než se začal klást důraz na to, aby se zapojili do práce na rodinné historii a na indexování, cílem jejich cesty do chrámu byly hlavně křty za mrtvé. Nyní se součástí jejich práce stává i indexování,“ uvedl.
Seznámení s prací na rodinné historii
Když mladí přicházejí do střediska rodinné historie, bratr Moscão a misionáři pracující ve středisku je na úvod stručně seznámí s těmito informacemi:
-
Mladí se tímto stávají spasiteli na hoře Sionu. (Viz Abdiáš 1:21.)
-
Přijímají prorokovu výzvu. (Viz „Srdce dětí se obrátí“.)
-
Vysvobozují jména lidí z temnoty – z temnoty dávno zapomenutých mikrofilmů a zaprášených knih matričních úřadů a kostelů. Indexování přivádí tato jména na světlo světa a lze je díky tomu prohledávat, takže je pak mohou vyhledat rodinní příslušníci těchto lidí.
-
Tím, že se mladí zapojují do této práce, se účastní další oblasti této „nejslavnější ze všech věcí přináležející k věčnému evangeliu, totiž [křtu] za mrtvé“. (NaS 128:17.)
-
Budou využívat svůj čas ve velkém díle vykoupení mrtvých, které přináší požehnání rodinám.
-
Každý z nás je součástí Boží rodiny, takže i při indexování jmen lidí, které neznají, vlastně pomáhají své rodině.
-
Jakmile jednou porozumí tomu, jak se zapojit do indexování, mohou učit členy své rodiny a jiné mladé ve svém sboru nebo odbočce, aby se do indexování zapojili také.
Bratr Moscão a misionáři pak pomocí počítačů ve středisku ukazují mladým členům, jak s indexováním začít a jak nainstalovat a používat potřebný software u nich doma. Bratr Moscão vysvětlil, že jakmile se toto naučí, „začnou indexovat s takovou intenzitou, jako nikdo jiný“.
Nadšení pro práci
Toto nadšení se odráží v číslech. Během prvních dvou měsíců roku 2012 návštěvníci zaindexovali 6 370 jmen; 3 305 těchto jmen zaindexovali mladí členové ve věku 12 až 18 let. Aby středisko rodinné historie v Campinasu dokázalo vyhovět rostoucímu zájmu, často prodlužuje pravidelnou otevírací dobu, která je od 8.00 do 18.00, a zůstává otevřeno dokonce až do 22.00.
Mladí členové ale poté, co chrám opustí, s indexováním nepřestávají. Když přijedou domů, dál vykonávají svou úlohu v tom, co bratr Moscão nazývá „armádou tvořenou více než 170 000 aktivními indexujícími pracovníky, kterou v současnosti Církev má“. Mnozí díky své práci na indexování jmen plní požadavky v rámci programů Povinnost vůči Bohu a Osobní pokrok.
Vliv ve věci dobra
Isabela A., které je 16 let a pochází z Vily Velhy v brazilském státě Espírito Santo, se na začátku tohoto roku vydala na cestu do chrámu se svou maminkou a sestrou – poslední den jejich cesty byl dnem, kdy uplynul právě rok od smrti její babičky. Isabela se dala za svou babičku pokřtít a její maminka za ní vykonala další chrámové obřady.
„Během cesty jsem pocítila, že musím udělat něco dobrého,“ vysvětlila Isabela. „Chtěla jsem se naučit indexovat a bratr José Moscão mi pomohl.
Když jsem pak byla křtěná za svou babičku, zapůsobil na mě mocně Duch. Uvědomila jsem si, že za závojem stále čeká mnoho lidí a že potřebují mou pomoc. Uvědomila jsem si, že můžu věnovat trochu času službě, a tím toho pro tyto lidi hodně udělat. Indexování je práce lásky.“