Než se sejdeme zas
Dobré věci budou dál přicházet
Jako někdo, kdo lituje toho, že přítomnost se tak rychle mění v minulost, jsem byla vděčná za připomínku, že se mám prostě jen radovat z daného okamžiku a pohlížet do budoucnosti.
Byl páteční večer, téměř jako každý jiný. S nejbližšími kamarádkami jsme se u mě doma dívaly na film a pak jsme seděly a chvílemi jsme si tiše povídaly a pak jsme se zase hlasitě smály. Rozhostila se atmosféra opravdové spokojenosti a já jsem se musela usmívat všem těm příhodám a úvahám, které kroužily po pokoji. Některé dívky jsem poznala teprve před měsícem, jiné jsem znala 25 let – celý život.
V jednu chvíli jsme s jednou z těchto mých dávných kamarádek začaly vzpomínat na některé spolužáky, s nimiž jsme před několika lety studovali na vysoké škole. Během hovoru jsem myslela na to, jak mi tito přátelé chybí, kolik legrace jsme si spolu užili a jak jsme si byli blízcí. Nyní, po absolvování školy, jsme se odstěhovali na různá místa po celém světě a ocitli jsme se v situacích, které bychom nikdy nečekali. Povzdychla jsem si, když jsem pocítila tu ztrátu, ale pak jsem se rozhlédla po místnosti po rozesmátých tvářích, které mě v tu chvíli obklopovaly, a najednou mě napadlo toto: dobré věci budou dál přicházet.
Tato jednoduchá myšlenka pro mě ve skutečnosti měla velkou hloubku, zvláště proto, že je pro mě vždy těžké vyrovnat se se změnou a nechce se mi opouštět dobré věci. Stýská se mi po minulosti, i když je ještě přítomná, a zoufale se snažím naplno se radovat z okamžiků, v nichž vědomě a s odhodláním žiji. Poznám, když mám něco dobrého, a chci se toho držet a nikdy o to nepřijít; tento pohodový bezstarostný páteční večer byl jedním z takových pěkných okamžiků. Obyčejně, když si uvědomím, jak dobré něco je, okamžitě začnu přemýšlet o tom, jak všechno pomíjí a že se to nakonec rozplyne v čase nebo se okolnosti změní.
Toho večera se ale tato vnitřní lítost nedostavila. Tiše jsem tam seděla, obklopena lidmi, které mám ráda, a věděla jsem, že i když některé dobré věci musejí přirozeně skončit a budoucnost nepochybně přinese mnoho těžkostí, dobré věci budou dál přicházet. A vždy budou – pokud jim to dovolím. I když se ti, které mám ráda, odstěhují, prázdná místa se zaplní novými úžasnými lidmi a zkušenostmi, o kterých jsem nikdy ani nesnila.
Někdy je těžké posunout se dál, ale je to nutné. A jít dál neznamená, že na přátelství zapomeneme a že donutíme vzpomínky, aby vybledly. Znamená to, že otevřeme srdce, abychom mohli přijmout ještě více radosti a další zkušenosti.
Za několik týdnů od tohoto pátku bylo uvolněno předsednictvo naší odbočky mladých dospělých. Jak asi může dosvědčit kdokoli z nějaké malé odbočky, bylo těžké si představit, co se s naší odbočkou stane, když nebudeme moci spoléhat na tyto muže a jejich manželky, které jsme si oblíbili a kterým jsme důvěřovali. Ale zavřela jsem oči a opakovala jsem si slova, která mi přišla na mysl tehdy v pátek: dobré věci budou dál přicházet. To mě utěšilo a byla jsem připravena na změnu.
Změna je Pánova cesta. Chce, abychom byli šťastní, abychom rostli a abychom s radostí postupovali v životě dál. Život je cesta, a zatímco se radujeme z přítomnosti a připravujeme se na nevyhnutelné změny, musíme postupovat kupředu, zachovat si optimismus a srdce otevřené vůči zkušenostem a dobrým věcem, které jsou bezpochyby na cestě.
Fotoilustrace Matthew Reier