Povězte nám něco o své církvi
Shauna Mooreová, Virginia (USA)
Když jsem letěla navštívit svého bratra, seděla jsem v zadní části letadla, kde sedávají letušky. Dvě řady sedadel jsou tam umístěny naproti sobě.
Představila jsem se spolucestujícím, kteří seděli poblíž, a poté jsem se zmínila o tom, že budu studovat na Univerzitě Brighama Younga. Muž, jenž seděl naproti mně, řekl, že jeho dcera má kamarádku, která právě odjela na misii na plný úvazek. Jeho dcera něco málo o Církvi věděla, ale on nevěděl téměř nic. Letuška okamžitě prohlásila, že by do „takové církve“ patřit nechtěla, jelikož se tato církev staví proti ženám. Onen muž řekl, že slyšel něco podobného – že ženy Svatých posledních dnů jsou považovány za něco méně než muži, že nemohou být nositelkami kněžství ani předsedat shromážděním a že Církev ovládají muži.
Pak se obrátil na mě a zeptal se: „Co si o tom myslíte vy?“ Všech sedm lidí se obrátilo ke mně a čekalo.
Rozbušilo se mi srdce. Jako dítě jsem se právě pro setkání tohoto typu naučila zpaměti Články víry a jako dospívající a mladá dospělá jsem si procvičovala, jak vydat svědectví o vidění Josepha Smitha a o Knize Mormonově. Ale neměla jsem ani nejmenší tušení, jak zodpovědět otázku onoho muže. Tiše jsem se pomodlila, aby mě Nebeský Otec vedl.
Pak jsem řekla to, co mi přišlo na mysl jako první: „Vy jen nevíte nic o Pomocném sdružení.“ Jejich výraz ve tváři naznačoval, že o něm opravdu nic nevědí.
Řekla jsem: „Kněžství pracuje společně se ženami, jež jsou členkami Pomocného sdružení. Máme presidentku Pomocného sdružení, což je žena, která vede činnosti žen Církve na celém světě. Zodpovědností žen je vnášet do života členů, a především do života jejich rodiny, něhu a pravou lásku.“
Lidé kolem mě pozorně naslouchali.
„Žijeme ve zvláštní době, kdy určité ženy chtějí, aby se ženy chovaly, přemýšlely a byly jako muži. My však věříme tomu, že úlohy rozděluje Bůh. Očekáváme, že ženy budou vedoucími mezi ženami a svůj domov budou společně vést se svým manželem. V těchto oblastech se muži o nás a o naše rady v mnohém opírají. Rovnováha je spravedlivě rozdělena. Díky tomu jsou naše církevní organizace a naše domovy tak úspěšné. A skutečně věříme tomu, že není muž bez ženy, ani žena bez muže v Pánu. (Viz 1. Korintským 11:11.) Věříme, že jeden bez druhého nejsme kompletní. Věříme, že jsme nebyli stvořeni k tomu, abychom spolu soutěžili, ale abychom se vzájemně doplňovali.“
Když jsem skončila, cítila jsem se požehnána. Věděla jsem, že slova, která jsem promlouvala, byla od Ducha. Zdálo se, že všichni byli s mým vysvětlením spokojeni. Onen muž pak řekl: „Povězte nám více o své církvi.“
Příští dvě hodiny jsem měla radostnou příležitost mluvit o Znovuzřízení, odpovídat na otázky a vydat svědectví o evangeliu, které mám velmi ráda.