Cudnost v necudném světě
Redaktoři církevních časopisů se setkali se skupinou mladých dospělých z různých koutů světa, aby s nimi diskutovali o tom, jak obtížné je zůstat cudný ve světě, který si cudnosti neváží – a dokonce se jí vysmívá –, a jaká požehnání snaha zůstat cudným přináší. Jejich otevřená, nelíčená a upřímná slova nás povzbudila a inspirovala, a tak doufáme, že i vy v jejich odpovědích najdete něco, co vám pomůže vážit si posvátnosti manželství a fyzických intimností.
Jaké pravdy evangelia vám pomáhají zůstat sexuálně čistými, i když tolik lidí nemravné chování omlouvá?
Martin Isaksen, Norsko: V písmech se píše, že máme být cudnými. A to mi stačí.
Lizzie Jenkinsová, Kalifornie (USA): Cudnost je závazek. Zkrátka se tak chováte. Je to způsob života.
Liz Westová, Anglie: Hodně mi pomáhá porozumění tomu, kdo jsem; porozumění tomu, že v životě jde o víc než jen o momentální zážitek a o jednu noc. Velmi mi pomáhá znalost plánu spasení – ačkoli, když jsem dospívala, nedokázala jsem ho přesně vysvětlit. Představa věčného manželství je úžasná! Když lidé tento závazek pochopí, poznají, jak neuvěřitelné je to, že Bůh nás sem dal do rodin a dal nám přikázání, abychom se cítili nejen bezpečně, ale i šťastně. Když podle těchto zásad žiji a dělím se o ně s přáteli – když říkám: „Já nepiji“ nebo „Na tenhle večírek já nepůjdu“ nebo „Tohle já dělat nebudu“ – moji přátelé mě respektují. A dokonce se mě i zastávají. Poznání, že mám určitou hodnotu jako dítě Boží a že Nebeský Otec ví, kdo jsem, a že se o mě opravdu zajímá, je pro mě velkou posilou.
Aňa Vlasovová, Rusko: Hodně mi pomáhá, když myslím na to, že jsem součástí nebeské rodiny. Mám ráda Boha a vážím si Ho a nechci, aby se styděl za to, jak se rozhoduji.
Kaylie Whittemoreová, Florida (USA): Jsem přesvědčena o tom, že pochopení posvátnosti rodiny mi pomohlo pevně se rozhodnout, že budu žít podle zákona cudnosti. A dále mi pomáhá uvědomovat si, že když porušujeme přikázání, přicházejí negativní následky, které nechci zažít.
Falande (Fae) Thomasová, Haiti: Přemýšlela jsem o tom, jak lidé říkají: „Proč čekat, když můžeš mít všechno hned teď?“ Ale ráda bych věděla, jak dlouho takové štěstí potrvá. Raději budu žít podle zákona cudnosti a nakonec pociťovat pokoj.
Hippolyte (Hip) Kouadio, Pobřeží slonoviny: Jednou z věcí, která mi moc pomáhá, je prohlášení o rodině: „Prohlašujeme, že Bůh přikazuje, aby posvátné síly tvoření bylo používáno pouze mezi mužem a ženou, kteří jsou zákonně oddáni jako manžel a manželka.“1
Dále pomáhá to, jak nás o cudnosti učí Bratří. Upozorňují nás na to, čím nemorálnost začíná, a učí nás, že když zacházíme špatně s tělem, zacházíme špatně i s duší. Starší Jeffrey R. Holland učil, že Spasitel za nás zaplatil cenu, abychom jednou mohli mít vzkříšené tělo. A svou vděčnost za tuto cenu, kterou zaplatil, můžeme projevovat tím, že budeme své tělo uchovávat čisté.2
Liz: Vzpomínám si na jeden velmi konkrétní rozhovor, který jsem s někým vedla, když mi bylo 15 let. Mluvily jsme o tom, že nevěřím v intimnosti před sňatkem, a vzpomínám si, jak kamarádka řekla: „Co když se to ale prostě stane? Co když jednu noc prostě…?“ Já jsem ale věděla, že jsem se mohla rozhodnout. Nic se zkrátka nemůže „stát“ jen tak.
Zdá se mi úžasné, že Nebeský Otec nám dává přikázání a svobodu jednání, aby nás osvobodil, ale Satan dělá vše, co je v jeho silách, aby nás svazoval nebo omezoval. Situace, kdy se něco může „stát“, o kterých mluvila kamarádka, se naskýtaly na večírcích, kde lidé pili a byli tam v párech. Takže já se takovým situacím vyhýbám. Nerozhodujete se až na konci, kdy řeknete buď ano, nebo ne. Rozhodujete se předem, když se sami sebe zeptáte: „Půjdu na takový večírek?“
Hodně lidí, když si nepromyslí všechno předem a nemyslí na důsledky, nakonec v daném okamžiku udělají to, co právě v tu danou chvíli udělat chtějí. Ale když si řeknete: „Chci, aby konečný výsledek byl takový, a proto se rozhodnu takto,“ vyhnete se mnoha problémům.
Zmínili jste přikázání a svobodu jednání. Pomáhají vám ale smlouvy – ať již smlouvy křtu, nebo chrámové smlouvy – žít podle vašich měřítek?
Fae: Přemýšlím o svém životě, než jsem se dala pokřtít, a o tom, jak vše v životě dává mnohem větší smysl, když jsem uzavřela tyto smlouvy. Je úžasné, jak nám může být díky Usmíření odpuštěno. Když pamatuji na své smlouvy, přemýšlím, jak mohu činit pokání, zlepšovat se a jít dál.
Aňa: Zvláště v chrámu získáváte věčný náhled. Chrám vám pomáhá přemýšlet o vaší věčnosti a nejen o dnešku, takže díky tomu se rozhodujete moudřeji.
Lizzie: Často si myslíme, že intimnosti jsou něco špatného, ale tak to není. Musí být jen schváleny správnou pravomocí, na správném místě a se správným člověkem. A právě proto máme smlouvy. Činíte určité závazky. Říkáte tím: „Jsem skutečně připravená učinit v životě tento krok.“ Smlouvy mi pomáhají, protože vím, že dělám to, co je správné, v takovém pořadí, v jakém to mám dělat. A vím, že když dělám to, co chce Nebeský Otec, budu šťastnější.
Jonathan Tomasini, Francie: Kdybych porušoval smlouvy, nebyl bych upřímný sám k sobě a nebyl bych upřímný ani k Bohu. Manželské smlouvy mi pomáhají uvědomovat si, že bych chtěl nabídnout své manželce někoho, kdo se dokáže ovládat, kdo se připravil na to, aby byl dobrým manželem, a kdo si uchoval čistotu.
Ve světě se ozývá mnoho argumentů – mnohé z nich znějí přesvědčivě a propracovaně – ohledně toho, že zákon cudnosti je staromódní. S jakými argumenty jste se setkali a jak odpovídáte těm, kteří zpochybňují vaše měřítka?
Lizzie: Vzpomínám si, jak nám v posledním ročníku na střední škole učitelka dala několik „rad“. Vdala se hned po střední škole a skončilo to špatně, takže nám v podstatě řekla, že „v moři je hodně ryb“. Myslela tím to, že toho můžeme hodně vyzkoušet, že můžeme vyzkoušet hodně partnerů. Pamatuji si, jak mě šokovalo, že to má učitelka vůbec řekla. Od té doby si říkám, že ano, kolem mě je sice hodně lidí, ale já nechci hodně lidí!
Jonathan: Jedna má známá řekla, že když má s někým vztah, chce zjistit, jestli se k tomu člověku hodí i po sexuální stránce. Uvedla příklad, kdy chodila s nějakým klukem, který se jí líbil, a poté, co se poznali i v intimním životě, měla pocit, že se k sobě nehodí, a tak jejich vztah skončil. Argumentovala tímto svým zážitkem a znělo to celkem přesvědčivě. Nakonec jsem jí vysvětlil, že věřím tomu, že je možné, aby se dva lidi dobře poznali i jinak, a když se s tím druhým poznáte, vybudujete si mezi sebou důvěru, a přitom žijete podle zákona cudnosti, budete se k sobě ještě více hodit, až uzavřete sňatek.
Aňa: Nejčastější námitka, kterou stále slýchám, se týká toho, že když se dva lidé mají rádi, je to v pořádku; intimnosti jsou prý jen vyjádřením lásky.
Martin: Když slyším výmluvu „máme se přece rádi“, napadá mě citát od presidenta Spencera W. Kimballa. Říká, že když si lidé myslí, že jsou zamilovaní, až příliš často se dveřmi vkrádá chtíč.3 To platí v případě mnoha lidí, když se poznávají po intimní stránce ještě před sňatkem; je to jen chtíč, i když si myslí, že jeden druhého milují. Pokud by se opravdu měli rádi, vzájemně by se respektovali, podporovali a chápali by, že na intimnosti je určitý čas. A podle mě intimnosti před sňatkem dokládají, že druhého nebudete ve skutečnosti podporovat tak, jak si myslíte. Protože pokud nejste schopni si navzájem pomáhat žít podle svých měřítek nyní, jak se asi budete navzájem podporovat později?
Kaylie: Někteří lidé, kteří nevěří v Boha, se domnívají, že Bible a zákon cudnosti jsou něco zastaralého. Měla jsem na střední škole několik přátel, kteří byli v podstatě ateisté nebo agnostici – a měla jsem i kamarádku, která ve skutečnosti nevěřila naukám svého náboženství. Prostě žila podle toho, co chtěla a co pro ni bylo podle jejího názoru správné. Z jejího pohledu jsou fyzické intimnosti uspokojující, a cokoli, co by tomuto uspokojení bránilo, je nežádoucí.
Myslím, že kamarádka byla překvapená, že věřím v Bibli a v Boží přikázání, ale snažila jsem se jí pomoci pochopit, že se na přikázání nedívám jako na omezení; dodržuji je, protože jsem díky nim šťastnější. I když jsme měly odlišný názor, respektovala mě a zůstaly jsme dobrými přáteli.
Liz: Na všechny tyto námitky lze odpověď najít v základních zásadách evangelia. Když věříte, že Bůh existuje, když věříte, že existuje nějaký vyšší záměr, když věříte, že existuje odpovědnost, když věříte, že existuje někdo, kdo vás má rád a komu na vás záleží, a když věříte, že jste dítě Boží, díky čemuž máte vrozenou vnitřní hodnotu, pak na sebe budete pravděpodobně pohlížet jako na někoho, kdo má určitou cenu, a budete si vážit svého těla. Když lidé tyto zásady neznají nebo jim nevěří, hledají svou hodnotu u jiných lidí nebo na jiných místech.
Jaké vlivy nebo příklady vám pomohly nebo pomáhají v závazku žít podle zákona cudnosti?
Hip: Měl jsem jednoho spolubydlícího, který se zasnoubil. Jednou jsme se bavili o jeho nadcházejícím sňatku a někdo se ho zeptal: „Jaké závazky vám podle vás obou pomohou zůstat silnými?“ Jeho odpověď zněla: „Náš vztah by mohlo zničit nedodržování zákona cudnosti. A tak jsme se rozhodli, že nebudeme dělat nic, co bychom se styděli dělat před biskupem nebo rodiči.“ Tato slova na mě mají stále velký vliv.
Jonathan: Teď, když jsem mladý dospělý, je snazší naslouchat prorokům a přemítat o tom, co vedoucí Církve říkají. Předtím je ale třeba říci, že si myslím, že velká část zodpovědnosti spočívá na našich rodičích a rodinách. Církev může poskytovat informace a spoustu skvělých věcí, ale příklad mé rodiny mi skutečně pomohl uvědomit si, že evangelium je něco dobrého, díky čemu jsme šťastní.
Liz: Když jsem dospívala, nejbližší člen Církve mého věku bydlel hodinu a půl cesty ode mě, takže ve škole nebyli žádní další členové. Ale vždy jsem si skutečně vážila toho, že i když jsem byla jen já jediná, vedoucí vždy přišli na schůzku Vzájemného sdružení; vždy přišli na seminář; vždy přišli, aby mě učili – pokaždé. Nikdy neřekli: „Máme jen jednu studentku, takže dnes výuka odpadá.“ Určitě jsem se toho naučila hodně, ale co si opravdu pamatuji, bylo to, že vedoucí byli důslední. A díky nim jsem měla příležitosti pociťovat Ducha.
Myslím, že nikdy nedokážeme plně docenit dar Ducha Svatého. I když jsem měla rodiče, rodinu i vedoucí, když jsem byla ve škole, byla jsem tam sama. Duch byl ale se mnou. Takže cokoli, co člověku pomůže udržet si v životě Ducha, pro něj bude velkou pomocí v tom, aby dodržoval zákon cudnosti.
Lizzie: Tím, co mě ovlivnilo asi nejvíce, bylo to, když jsem získala sama pro sebe svědectví. Pokud nejste pevně ukotveni v evangeliu, je opravdu snadné vydat se jinou cestou. Ale pokud začnete s tím, že dbáte na to, abyste měli pevný základ v evangeliu, vše ostatní se dostaví.
Hip: Když chcete být silní fyzicky, posilujete – a když posilujete, přináší to výsledky. Pokud to použijeme v duchovní oblasti, musíme posilovat i duchovně. Je toho hodně, co musíme dělat, když duchovně posilujeme – například číst písma a dělat vše, co je v našich silách, abychom měli Ducha. Také si musíme stanovovat spravedlivé cíle a usilovat o to, abychom jich dosáhli. Máme-li ale těchto cílů dosáhnout, nemůžeme to zvládnout sami. Musíme to zvládnout s Pánem. Od Něho získáváme sílu a Ducha, abychom překonávali své těžkosti. Pak můžeme naplnit prosbu presidenta Thomase S. Monsona:
„Nedovolte, aby vaše vášně zničily vaše sny. Odolejte pokušení.
Mějte na paměti slova z Knihy Mormonovy: ‚Zlovolnost nikdy nebyla štěstím.‘“4
Foto Craig Dimond