Modlila jsem se o odvahu

Fy Tianarivelová, Madagaskar

Moji rodiče jsou členy Církve, ale nejsou příliš aktivní. To občas vede k neshodám, protože rodiče věří, že čas pro rodinu má přednost před vším ostatním – před shromážděním, před zvelebováním mých církevních povolání i před dalšími aktivitami.

Protože sloužím jako vedoucí v Primárkách a jsem členkou pěveckého sboru, tak má církevní shromáždění někdy zasahují do rodinných povinností. Když jsem se jednou chystala odejít do našeho sborového domu v Antananarivu na přenos generální konference, rodiče mi připomněli, že máme doma hosty.

„Budeš se muset rozhodnout mezi rodinou a Církví,“ řekla maminka. „Buď zůstaneš tady s námi a zmeškáš konferenci, nebo půjdeš na konferenci a bude následovat trest.“

Rozhodla jsem se, že se s maminkou nebudu hádat. Místo toho jsem požádala Nebeského Otce, aby mi dal odvahu a sílu. Také jsem Ho požádala o to, aby mi pomohl poznat, co mám dělat. Mám zůstat doma s rodinou, nebo mám jít do kaple a naslouchat hlasu proroka?

Jakmile jsem modlitbu dokončila, pocítila jsem Ducha Svatého. Pociťovala jsem, jak mě Duch nabádá k tomu, abych mamince řekla, jak je pro mě důležité jít naslouchat prorokovi. Pocítila jsem, že jí mám říci, že se mi dostane moudrých rad do života nejen pro nynější dobu, ale i do budoucna.

Bůh dokáže působit zázraky, a obměkčil srdce mých rodičů, takže mě nechali jít na generální konferenci, aniž by mě potrestali. Byla to pro mě pozoruhodná životní zkušenost. Potvrdila mi pravdivost verše z písem, ve kterém se píše: „A mocí Ducha Svatého [můžeme] znáti pravdu ohledně všech věcí.“ (Moroni 10:5.)

Vím, že pokud založíme své skutky na zásadách evangelia a budeme naslouchat Duchu, budeme moci být vždy spokojeni s rozhodnutími, která činíme. Tato zkušenost posílila mé svědectví o tom, že Bůh je tady pro nás a že Duch Svatý nám v životě pomáhá.

Jakmile jsem modlitbu dokončila, pocítila jsem, jak mě Duch Svatý nabádá k tomu, abych mamince řekla, jak je pro mě důležité jít naslouchat prorokovi.