mládež
Modlitba a pokoj
Jednou večer jsem se pohádala s maminkou a měla jsem z toho hodně špatný pocit. Rozhodla jsem se, že se pomodlím. Přestože jsem měla špatnou náladu a nechtělo se mi věnovat duchovním věcem, věděla jsem, že modlitba mi pomůže, abych byla šťastnější a méně svárlivá. Když maminka odešla z pokoje, začala jsem se modlit. „Drahý Nebeský Otče, dnes večer se k Tobě obracím, protože …“ Ne. Otevřela jsem oči a rozpletla založené ruce; to znělo neohrabaně. Zkusila jsem to znovu. „Nebeský Otče, potřebuji …“ To také znělo divně. Cítila jsem Satanovo naléhání, abych to vzdala a k Nebeskému Otci se o pomoc nemodlila.
Náhle jsem pocítila vnuknutí poděkovat! Udělala jsem to a najednou mě začaly napadat mnohé věci, za které mohu Nebeskému Otci poděkovat. Když jsem Mu dostatečně poděkovala, promluvila jsem o svém problému.
Poté jsem v nitru pocítila nádherný pokoj, onen hřejivý duchovní pocit, že vím, že mě Nebeský Otec i moji rodiče milují a že jsem dítě Boží. Byla jsem schopná se mamince omluvit a přijmout její omluvu.