Modlitby a katedrály
Autorka žije v Utahu v USA.
„Po tomť poznají všickni, že jste moji učedlníci, budete-li míti lásku jedni k druhým.“ (Jan 13:35.)
Dani se podívala vzhůru, ale ani tak nedohlédla ke stropu té nádherné katedrály. Chodili sem lidé, kteří patřili k jiné církvi. Dani nechápala, proč se jdou s rodinou podívat do tohoto kostela zrovna v pátek, ale tatínek řekl, že jdou na něco, co se jmenuje nešpory.
„Co to je?“ zeptala se Dani.
„To je shromáždění, kde lidé společně zpívají, čtou písma a modlí se,“ řekl tatínek. „Jako velká rodina na konci dne.“
Dani se to vysvětlení líbilo. Byla se svou rodinou na dovolené v Anglii. Minulou neděli jeli do sboru ve městě, které se jmenuje York. Všechny děti na Primárkách tam znaly stejné verše z písem a stejné písničky jako Dani. Věděla, že sbor, který navštívila, je součástí Ježíšovy pravé Církve, stejně jako sbor u nich doma.
Tato katedrála se ale velmi lišila od toho, na co byla zvyklá. Všimla si stolku se spoustou svíček. Dani se dívala, jak nějaký chlapec jednu svíčku zapálil.
„Proč zapaluješ svíčky?“ zeptala se ho Dani.
Chlapec se usmál. „Svíčku zapálím, když se modlím o něco zvláštního. Dokud plamínek hoří, doufám, že Bůh moji modlitbu stále slyší.“
Dani připadalo, že to jsou jen obyčejné svíčky. Byla trochu zmatená, ale chtěla být zdvořilá. Usmála se na chlapce.
Dani a její rodina se posadili a nešpory začaly. Toho samého chlapce uviděla o několik řad dál. Pak si uvědomila, že nezná žádnou z písní, které všichni lidé kolem ní zpívají. Když se modlili, četli modlitbu z malé knížečky. Všechno jí připadalo odlišné od toho, na co byla zvyklá.
Ale hudba byla krásná, i když ji neznala. Pak se postavil nějaký pán a začal číst písma. Na rozdíl od Danina biskupa, který mívá oblek a kravatu, měl na sobě roucho. Ale když začal číst, Dani si uvědomila, že ten příběh zná! Četl o tom, jak Ježíš uzdravil deset malomocných.
„Tati,“ zašeptala Dani, „tenhle příběh mám moc ráda.“
Tatínek se usmál. „Já taky.“
Pak se pán v rouchu pomodlil. Požádal Boha, aby požehnal lidem, kteří jsou nemocní nebo trpí nouzí. Přesně tak to dělávala i Dani! Také poprosil o zvláštní požehnání pro vedoucí své církve. Dani si vzpomněla, jak s rodinou vždy prosí Nebeského Otce, aby požehnal presidentu Thomasu S. Monsonovi a jeho rádcům.
Pocítila v srdci hřejivý pocit. Věděla, že Nebeský Otec jí říká, že miluje všechny své děti a slyší všechny jejich modlitby, i když chodí do jiné církve a nemají plnost evangelia.
Když vstali a chystali se odejít, tatínek si zkontroloval telefon. Když si přečetl došlé zprávy, vypadal smutně. „Zemřela sestra Monsonová,“ řekl.
„To snad ne!“ Dani se rychle v duchu pomodlila, aby president Monson byl v pořádku.
„Jsi v pořádku?“ zeptal se kdosi. Byl to ten chlapec, se kterým předtím mluvila. Slyšel Dani a zdálo se, že mu to dělá starost.
„Zemřela sestra Monsonová,“ řekla Dani. „Byla to manželka našeho proroka, presidenta Monsona.“
„To je mi líto,“ řekl vlídně. „Zapálím za něj svíčku.“
Dani se usmála a poděkovala mu. Pomyslela si, že je to od chlapce hezké, že chce pronést zvláštní modlitbu za presidenta Monsona. Věděla, že Nebeský Otec uslyší modlitbu, kterou pronesla v duchu ona, i modlitbu onoho chlapce.