Nesobecká a posvátná oběť Spasitele
President Boyd K. Packer
President Kvora Dvanácti apoštolů
Z proslovu „Pravdy, které je nanejvýš dobré znát“ [Truths Most Worth Knowing] proneseného na zasvěcujícím shromáždění 6. listopadu 2011 na Univerzitě Brighama Younga. Úplný text v angličtině najdete na adrese speeches.byu.edu.
Pán je vám neustále k dispozici. Vytrpěl a zaplatil váš trest, pokud jste ochotni Ho přijmout za svého Vykupitele.
Všichni žijeme s duchovním dluhem. A náš dluh více či méně narůstá a narůstá. Pokud ho postupně splácíte, nemusíte se příliš obávat. Brzy se naučíte ukázněnosti a budete vědět, že jednou nastane den zúčtování. Raději se naučte posílat na svůj duchovní účet pravidelné splátky, než abyste dovolili, aby vám narůstaly úroky a penále.
Protože jste zkoušeni, očekává se, že se dopustíte nějakých chyb. Předpokládám, že jste v životě udělali věci, kterých litujete, něco, za co se ani nemůžete omluvit, natožpak abyste to mohli napravit; a tak si s sebou nesete břímě. Nyní je načase zmínit slovo vina, jež vás může poskvrnit jako nesmazatelný inkoust a není snadné ji smýt. Nevlastním dítětem viny je zklamání, lítost nad ztracenými požehnáními a příležitostmi.
Pokud zápolíte s pocity viny, jste jako lidé z Knihy Mormonovy, o nichž prorok řekl: „Pro jejich nepravost počala církev upadati; a oni přestali věřiti v ducha proroctví a v ducha zjevení; a soudy Boží jim hleděly v tvář.“ (Helaman 4:23.)
Často se snažíme řešit problém viny tím, že říkáme jeden druhému i sami sobě, že to není nic důležitého. Ale kdesi hluboko v nitru tomu vlastně nevěříme. A nevěříme ani sobě, když si to říkáme. Víme, jaká je pravda. Je to důležité!
Proroci vždy učili o pokání. Alma řekl: „Vizte, on přijde, aby vykoupil ty, kteří budou pokřtěni ku pokání skrze víru ve jméno jeho.“ (Alma 9:27.)
Alma na rovinu řekl svému vzpurnému synovi: „Nyní, pokání by nemohlo přijíti k člověku, pokud by nebylo trestu, který je také věčný, jako je život duše, a ten je připojen proti plánu štěstí.“ (Alma 42:16.)
Život ve smrtelnosti má dva základní účely. Tím prvním je obdržet tělo, které, pokud si to přejeme, může být časem očištěno a oslaveno a může žít věčně. Druhým účelem je to, abychom byli zkoušeni. Během těchto zkoušek se bezpochyby dopustíme chyb. Můžeme se však ze svých chyb učit, pokud chceme. „Díme-li, že jsme nehřešili, činíme jej lhářem, a neníť v nás slova jeho.“ (1. Janova 1:10.)
Možná, že se v mysli a na těle cítíte méněcenně a jste ztrápení a obtížení břemenem nějakého duchovního účtu, u něhož je poznámka „po splatnosti“. Když se ve chvílích tichého rozjímání (kterým se mnozí z nás snaží vyhýbat) podíváte upřímně do svého nitra, je tam něco nevyřešeného, co vám dělá starosti? Máte v něčem nečisté svědomí? Nesete si stále v té či oné míře nějaké malé či velké provinění?
Až příliš často dostáváme dopisy od lidí, kteří se dopustili závažných chyb a tíží je to. Naléhavě se ptají: „Může mi být vůbec někdy odpuštěno? Dokážu se vůbec změnit?“ Odpověď zní ano!
Pavel učil Korintské: „Pokušení vás nezachvátilo, než lidské. Ale věrnýť jest Bůh, kterýž nedopustí vás pokoušeti nad [to, co jste schopni snésti], ale způsobíť s pokušením také i vysvobození, abyste [to] mohli snésti.“ (1. Korintským 10:13.)
Evangelium nás učí, že úlevu od utrpení a pocitů viny lze získat prostřednictvím pokání. S výjimkou těch několika málo (opravdu těch několika málo), kteří si volí zatracení poté, co poznali plnost, neexistuje žádný zlozvyk, závislost, vzpoura, přestupek ani zločin, jakkoli závažný, který by byl ze zaslíbení úplného odpuštění vyňat. Ať se vám v životě stalo cokoli, Pán pro vás připravil cestu zpátky, pokud se budete řídit nabádáními Svatého Ducha.
Někteří jsou naplněni neodbytným nutkáním, pokušením, které se jim neustále vrací na mysl, až se z toho možná stane zlozvyk, a poté závislost. Jsme náchylní k určitým přestupkům a hříchům a také k tomu, abychom si ospravedlňovali svou vinu tvrzením, že jsme se tak již narodili. Padáme do pasti, následkem čehož přichází bolest a utrpení, jež může odejmout jedině Spasitel. Máte moc to zastavit a být vykoupeni.
Satan útočí na rodinu
President Marion G. Romney (1897–1988) mi jednou řekl: „Nemluv k nim pouze tak, aby to mohli pochopit; mluv k nim tak, aby to nemohli nepochopit.“
Nefi řekl: „Neboť duše má se těší z jasnosti; neboť tímto způsobem Pán Bůh působí mezi dětmi lidskými. Neboť Pán Bůh dává světlo k porozumění.“ (2. Nefi 31:3.)
Tak dávejte pozor! Budu mluvit otevřeně jako někdo, kdo k tomu byl povolán a má povinnost tak činit.
Vy víte, že existuje protivník. V písmech je definován těmito slovy: „Ten starý had, jenž je ďáblem, jenž je otcem všech lží.“ (2. Nefi 2:18.) Byl vyvržen již na počátku (viz NaS 29:36–38) a bylo mu odepřeno smrtelné tělo. Zapřisáhl se, že zničí „veliký plán štěstí“ (Alma 42:8) a stane se nepřítelem veškeré spravedlivosti. Svými útoky se zaměřuje na rodinu.
Žijete v době, kdy se po celém světě rozlézá mor pornografie. Je těžké jí uniknout. Pornografie se zaměřuje na tu část vaší podstaty, skrze kterou máte moc počít život.
Zaobírání se pornografií vede k těžkostem, rozvodu, nemocem a k problémům všeho druhu. Žádná její část není neškodná. Shromažďovat ji, prohlížet si ji nebo se jí zaobírat v jakékoli podobě je jako nosit v batohu chřestýše. Vystavuje vás nevyhnutelné duchovní obdobě hadího uštknutí, jež do vás dostane smrtelný jed. Není těžké pochopit, že ve světě, jaký je, můžete být pornografii, jejímu čtení nebo prohlížení vystaveni téměř nevinně, aniž byste si uvědomovali ony hrůzné následky. Pokud se to týká vás, vyzývám vás, abyste s tím přestali. Přestaňte s tím hned teď!
Kniha Mormonova učí, že všichni „lidé jsou dostatečně poučeni, aby rozeznali dobro od zla“. (2. Nefi 2:5.) To se týká i vás. Vy víte, co je správné a co je špatné. Dávejte si velký pozor, abyste onu hranici nepřekročili.
Ačkoli většinu chyb je možné vyznat v soukromí Pánovi, jsou určité přestupky, které vyžadují více než toto vyznání, má-li člověk dosáhnout odpuštění. Pokud jste se dopustili závažných chyb, sejděte se s biskupem. V ostatních případech stačí obyčejné vyznání – v klidu a v soukromí. Pamatujte však na to, že ono nádherné ráno odpuštění možná nepřijde pokaždé celé najednou. Pokud budete z počátku klopýtat, nevzdávejte to. Překonávání zklamání je součástí zkoušky. Nevzdávejte to. A jak už jsem radil dříve, jakmile své hříchy vyznáte a zanecháte jich, neohlížejte se zpět.
Spasitel trpěl za naše hříchy
Pán je vám neustále k dispozici. Vytrpěl a zaplatil váš trest, pokud jste ochotni Ho přijmout za svého Vykupitele.
Jako smrtelníci nemusíme, a ani nemůžeme, plně pochopit to, jak Spasitel svou smírnou oběť vykonal. V tuto chvíli ale ono jak není tak důležité jako to, proč musel tolik trpět. Proč to udělal pro vás, pro mě i pro celé lidstvo? Udělal to proto, že miluje Boha Otce a celé lidstvo. „Většího milování nad to žádný nemá, než aby duši svou položil za přátely své.“ (Jan 15:13.)
V Getsemanech Kristus poodešel od svých apoštolů, aby se pomodlil. Ať již to proběhlo jakkoli, přesahuje to možnosti našeho chápání! Víme však, že vykonal Usmíření. Byl ochoten vzít na sebe chyby, hříchy a pocity viny, pochyby i obavy celého světa. Trpěl za nás, abychom my trpět nemuseli. Mnoho smrtelníků trpělo muka a zemřelo bolestivou a hrůznou smrtí. Jeho agónie je však všechny přesahuje.
Ve svém věku jsem již poznal, co je to fyzická bolest, a není to žádná legrace! Nikdo neodejde z tohoto života, aniž by alespoň trochu poznal, co je to utrpení. Avšak nedokáži snést osobní muka, která plynou z vědomí, že jsem způsobil utrpení někomu jinému. Právě v takových chvílích alespoň v nepatrné míře chápu Spasitelovu agónii, kterou zažil v zahradě getsemanské.
Jeho utrpení se lišilo od všech ostatních před Ním i po Něm, protože On vzal na sebe všechny tresty, které kdy byly uvaleny na lidskou rodinu. Jen si to představte! On žádný dluh splácet nemusel. Nedopustil se ničeho špatného. Nicméně souhrn veškeré viny, zármutku a trápení, bolesti a ponížení, veškerého duševního, citového a fyzického utrpení, které člověk kdy poznal – to vše On pociťoval. V celé lidské historii žil jen Jeden, jenž byl zcela bez hříchu a jenž byl způsobilý usmířit hříchy a přestupky celého lidstva a přežít bolest související s cenou, kterou bylo třeba zaplatit.
Nabídl svůj život a řekl v podstatě toto: „Jsem to já, kdo na sebe bere hříchy světa.“ (Mosiáš 26:23.) Byl ukřižován; zemřel. Nedokázali Mu vzít život. On souhlasil s tím, že zemře.
Úplné odpuštění je možné
Pokud jste klopýtli nebo jste na čas sešli z cesty, pokud máte pocit, že vás protivník nyní drží v zajetí, můžete se vydat vpřed s vírou a už se nemusíte potácet světem sem a tam. Ti, kteří vás mohou dovést zpět k pokoji a bezpečí, jsou připraveni. I sama milost Boží, jak je slíbeno v písmech, přichází až „po všem, co my můžeme učiniti“. (2. Nefi 25:23.) To, že je to možné, považuji za pravdu, kterou je nanejvýš dobré znát.
Slibuji vám, že ono nádherné ráno odpuštění se může dostavit. A potom vám do života opět vstoupí „pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum“ (Filipenským 4:7), něco jako východ slunce, a vy ani On na váš hřích již nevzpomenete (viz Jeremiáš 31:34). Jak to poznáte? Poznáte to! (Viz Mosiáš 4:1–3.)
Toto jsem přišel říci vám, kteří zápolíte s nějakým problémem. Kristus zakročí a vyřeší problém, který sami vyřešit nedokážete; musíte však zaplatit příslušnou cenu. Bez toho se to neobejde. Pán je velmi laskavý vládce v tom smyslu, že vždy zaplatí nezbytnou cenu, ale přeje si, abyste vy udělali to, co máte, i když je to bolestivé.
Miluji Pána a miluji i Otce, který Ho poslal. Můžeme před Něj složit svá břemena zklamání, hříchu a viny, a za Jeho velkorysých podmínek může být každá dlužná položka na onom účtu označena poznámkou „plně zaplaceno“.
„Poďtež nu, a poukažme sobě, praví Hospodin: Budou-li hříchové vaši jako červec dvakrát barvený, jako sníh zbělejí; budou-li červení jako šarlat, jako vlna budou.“ A to za podmínky, jak Izaiáš pokračuje, „budete-li povolní a poslušní“. (Izaiáš 1:18–19.)
Pojďte k Němu
Verš „Uč se moudrosti v mládí svém; ano, nauč se v mládí svém zachovávati přikázání Boží“ (Alma 37:35) je výzvou, kterou doprovází zaslíbení pokoje a ochrany před protivníkem. „Nižádný mladostí tvou nepohrdej, ale buď příkladem věrných v řeči, v obcování, v lásce, v duchu, u víře, v čistotě.“ (1. Timoteovi 4:12.)
Nečekejte, že všechno půjde v životě vždy hladce. Dokonce i v případě těch, kteří žijí tak, jak mají, tomu někdy bude právě naopak. Ke všem životním problémům přistupujte s optimismem a s jistotou, abyste mohli mít pokoj a víru, jež vás budou podporovat nyní i v budoucnu.
Pevně věřím, že vám, kteří ještě nemáte všechna požehnání, jež byste chtěli mít a potřebujete mít, vám, kteří žijete věrně, nebude odepřena žádná zkušenost ani příležitost nezbytná k vykoupení a spasení. Uchovávejte se způsobilými; mějte naději, trpělivost a buďte naplněni modlitbou. Vše se nakonec vyřeší. Dar Ducha Svatého vás povede a bude řídit vaše skutky.
Patříte-li k těm, kteří zápolí s pocity viny, se zklamáním či depresí kvůli chybám, kterých jste se dopustili, nebo kvůli tomu, že určitá požehnání se ještě nedostavila, přečtěte si uklidňující nauky, jež se nacházejí v písni „K Ježíši kráčej“:
K Ježíši kráčej každý, kdo slábneš
obtížen hříchem, ztrápen a sám.
Důvěřuj v Pána, směr správný najdeš
k cíli, kde klid je ti dán.
K Ježíši kráčej, nablízku bývá,
i když jsi zbloudil v mlze temné.
S něžností, láskou o tebe vždy dbá,
vede tě z temna do dne.
K Ježíši kráčej, o lásku žádej,
s pokorou pros jej, odpověď zvíš.
V nebeskou pomoc naději vkládej,
andělé budou ti blíž.1
Prohlašuji, se svými Bratřími apoštoly, že jsem zvláštní svědek Pána Ježíše Krista. Ono svědectví je ve mně znovu utvrzeno pokaždé, když v sobě a v druhých pociťuji očišťující účinek Jeho posvátné oběti. Mé svědectví, a svědectví mých Bratří, je pravdivé. My Pána známe. Pro své proroky, vidoucí a zjevovatele není nikým neznámým.
Rozumím tomu, že nejste dokonalí, ale jdete po správné cestě. Mějte odvahu. Vězte, že každý, kdo má tělo, má moc nad tím, kdo ho nemá.2 Satanovi je tělo odepřeno; takže kdykoli jste vystaveni pokušením, vězte, že všechna tato pokušení můžete překonat, budete-li uplatňovat svobodu jednání danou Adamovi a Evě v zahradě a dochovanou až do této generace.
A budete-li hledět vpřed s nadějí a s touhou činit to, co chce Pán, abyste činili – to je vše, co se od vás očekává.