Starší Ulisses Soares – muž beze lsti
Když Ježíš na počátku své služby vybíral apoštoly, spatřil Natanaela, který šel směrem k Němu. Ihned rozpoznal Natanaelovu dobrotivost a prohlásil: „Aj, právě Izraelitský, v němžto lsti není.“1
Ježíš věděl, že Natanael je muž čistého srdce, čestných úmyslů a že pokrytectví či faleš jsou mu cizí. Pánu se tato spravedlivá bezúhonnost líbí, a proto Natanaela povolal apoštolem.2
Ulisses Soares je jako Natanael z dávných dob a i jeho povolal Spasitel.
„Světlo rodičů“
Ulisses, nejmladší ze čtyř bratrů, se narodil 2. října 1958 v São Paulu v Brazílii. Pochází ze skromných poměrů, ale jeho rodiče, Apparecido a Mercedes Carecho Soaresovi, byli čestnými a pracovitými lidmi, kteří s otevřeností naslouchali misionářům. Do Církve vstoupili v roce 1965, když bylo Ulissesovi šest let.
„Neviděl jsem, že by někdy bratr Apparecido nepřišel na shromáždění nebo církevní schůzku,“ říká Osiris Cabral, který sloužil jako president kůlu, když byl Ulisses mladý. „Mercedes byla také velmi věrná členka. Ulisses zdědil oddanost po svých rodičích.“
Ulisses Soares „vyrůstal … v Církvi a následoval světlo“ svých rodičů, Apparecida a Mercedes Soaresových (vlevo). Ulisses navzdory protivenství důvěřoval Pánu a jako chlapec se naučil držet se pevně Spasitele a Jeho evangelia.
Ulissesovo přirozeně dobré srdce rozkvetlo, když začal poznávat cesty Páně. „Vyrůstal jsem v Církvi a následoval světlo rodičů,“ říká starší Soares. A zatímco toto světlo následoval, jeho svědectví nehledě na protivenství sílilo.
„Byl jsem ve škole jediným členem Církve a ostatní chlapci se mě neustále snažili pokoušet a donutit mě dělat to, co není správné,“ říká. „Musel jsem se v těchto situacích naučit bránit, ale vždy jsem z celého srdce důvěřoval Pánu, že mi pomůže uspět. Jako mladý muž jsem se naučil, že pokud uděláte svou část díla, Pán udělá tu svou. Musíte se ale pevně držet Jeho ruky a Jeho evangelia.“
Když bylo Ulissesovi 15 let, biskup ho požádal, aby učil třídu Nedělní školy pro mladé. Jedna z lekcí, které měl učit, se zaměřovala na získání svědectví o evangeliu. Ulisses již studoval Knihu Mormonovu, vždy pociťoval, že Církev je pravdivá, a věřil ve Spasitele Ježíše Krista.
Když se na tuto lekci připravoval, přál si vydat členům třídy přesvědčivé svědectví o pravdivosti evangelia. „Horlivě jsem studoval a modlil se,“ vzpomíná starší Soares. „Poté, co jsem poklekl, mi vstoupil do srdce velmi jemný a krásný pocit, tichý hlas, který mi potvrdil, že jsem na správné cestě. Bylo to něco tak silného, že bych nikdy nedokázal říci, že to nevím.“
Zatímco Ulisses dospíval, poznal, že pokud udělá více, než co se od něj očekává či žádá, Pán mu hojně požehná. Jedno takové ponaučení získal v době, kdy se připravoval na misii. Biskup během pohovoru s Ulissesem kladl důraz na důležitost dodržování přikázání a vedení způsobilého života. Také zdůraznil, že je potřeba se připravit i po finanční stránce.
V dnešní době všichni misionáři z Brazílie přispívají na náklady spojené s misií, přičemž mnohé rodiny hradí veškeré náklady. Když se Ulisses blížil věku, kdy mohl jít na misii, rozhodl se, že si na celou misii vydělá. Díky skvělé pracovní morálce, kterou si osvojil, když pracoval v malé firmě svého otce, a schopnosti psát rychle na stroji našel stálou práci, v rámci níž pomáhal jedné společnosti připravovat výplatní listiny.
Po absolvování obtížného vstupního testu začal po večerech studovat účetnictví na technické střední škole. Každý měsíc, poté, co zaplatil desátek, šetřil peníze na misii. Po roce ho ve firmě, kde pracoval, přeřadili do účetního oddělení.
„Takto jsem spořil peníze, abych si zaplatil misii,“ říká starší Soares. „Po dobu tří let, než jsem z firmy odešel, jsem si každý měsíc vždy kupoval něco potřebného – košili, pár kalhot, pár ponožek, vázanku či kufr.“ Kromě toho potřeboval hodně lásky a podpory od rodičů a místních vedoucích, a také je dostával.
Ulisses byl povolán do Brazilské misie Rio de Janeiro. První část misie sloužil pod vedením presidenta Helia da Rocha Camarga, který se později stal první generální autoritou povolanou z Brazílie. Ulisses nastoupil na misii na začátku roku 1978. Později téhož roku zasvětil president Spencer W. Kimball (1895–1985) první chrám v Latinské Americe, který se nacházel v São Paulu.
V lednu 1980 nastoupili Ulisses a jeho společník, který také ještě neobdržel vlastní obdarování, v Rio de Janeiru na autobus a vydali se na osmihodinovou cestu do chrámu São Paulo v Brazílii. Tam se Ulisses sešel s rodiči a sourozenci a rodina Soaresových byla zpečetěna na čas a věčnost. Ulisses na oněch pět hodin, které společně v chrámu São Paulo strávili, nikdy nezapomněl. Později téhož dne se spolu se svým společníkem vrátili do misijního pole.
Bůh na prvním místě
Ulisses prožil úspěšnou misii, která ještě více posílila jeho svědectví. Když se vrátil domů, našel si práci a začal na místní univerzitě studovat účetnictví a ekonomii.
Poté, co byl doma z misie asi sedm měsíců, narazil na vícekůlové taneční zábavě na „sestru Morgadovou“. Ulisses sloužil nějakou dobu jako její vedoucí zóny, a tak oba strávili večer tím, že si povídali o tom, jak se mají, a vyprávěli si příběhy z misie. O tři týdny později spolu začali chodit.
Rosaně Fernandes Morgadové bylo osm let, když ji její starší sestra Margareth začala brát na shromáždění. Nakonec těmto dvěma věrným mladým zájemkyním jejich otec dovolil dát se pokřtít, ale obě musely počkat, dokud jim nebude 17 let. Než Rosana dostala svolení ke křtu, chodila na shromáždění devět let.
Ulisses bydlel v severní části města São Paulo a Rosana žila s rodiči v jeho jižní části. Cesta autobusem a metrem přes rozlehlé město trvala dvě až tři hodiny. Naštěstí nedaleko Rosaniných rodičů bydlela Margareth se svým manželem Claudiem.
„Když Ulisses o víkendech přijížděl na rande za Rosanou, bylo pro něj obtížné vydat se večer na tak dalekou cestu domů,“ vypráví starší Claudio R. M. Costa, sedmdesátník – generální autorita, o svém tehdejším budoucím švagrovi. A tak společně s Margareth Ulissesovi nabídli, aby vždy po rande přespal u nich doma. „Na čas jsme si ho adoptovali,“ dodává starší Costa.
„Spával na pohovce v obývacím pokoji,“ říká sestra Costová. „Byli jsme čerstvě svoji, a tak jsme neměli žádné přikrývky navíc. Měli jsme ale starý závěs, kterým se vždy přikryl. Byl rád, protože se druhý den mohl znovu vidět s Rosanou. Byl na mou sestru hodný a moji rodiče ho měli moc rádi.“
Ulisses a Rosana byli oddáni 30. října 1982 v chrámu São Paulo v Brazílii.
Pokud se starším a sestrou Soaresovými strávíte několik minut, budete záhy svědky lásky, obdivu a úcty, které k sobě vzájemně chovají. Rosana je staršímu Soaresovi „i rodině příkladem dobrotivosti, lásky a bezvýhradné oddanosti Pánu“.3 A pro sestru Soaresovou je Ulisses „darem z nebe“.
Sestra Soaresová dodává: „Vždy byl nesmírně zodpovědný a spravedlivý, vždy se dobře staral o naši rodinu a vždy se ke mně moc pěkně choval. Ve všech svých církevních povoláních se snaží pracovat co nejlépe. Zkrátka jde a udělá to. V životě vždy dává věci Boží na první místo. A já se do něj znovu a znovu zamilovávám, protože vím, že pokud bude na první místo dávat věci Boží, bude dávat na první místo i mě.“
Starší Soares o své manželce říká: „Je pro naši rodinu skutečnou hrdinkou a inspirací. Chová se ke každému láskyplně, laskavě a trpělivě. Spojuje rodinu a v každém vidí to dobré. Má nesmírné zásluhy na tom, co se mi v životě přihodilo. Ohledně svého povolání do Kvora Dvanácti apoštolů jsem jí z legrace řekl: ‚Je to tvoje vina, protože to ty jsi v mém životě tak rozhojnila moc evangelia.‘“
Velké srdce
Gustavo, nejstarší dítě Soaresových, vzpomíná na to, kdy jako chlapec jednou večer neposlechl rodiče, vytratil se z domu a vydal se na každoroční oslavy probíhající v jejich čtvrti v São Paulo, kterým se říká Festa Junina.
„Byl jsem uprostřed davu lidí a skvěle jsem se bavil, když v tom jsem zaslechl, jak mě hlasatel vyvolává, abych šel dopředu,“ vypráví. „A pak jsem spatřil tatínka.“
Jeho rodiče byli strachem bez sebe, ale místo aby Ulisses Gustavovi vynadal, pevně ho objal.
„Měli jsme ohledně toho, že jsem se ztratil, vážný rozhovor, ale rodiče se ke mně chovali s úctou,“ vzpomíná Gustavo. „Pociťoval jsem, že mě chtějí chránit a že mě mají opravdu rádi.“
Ulisses je své rodině oddaný. Navzdory letům naplněným náročnou prací a cestováním si našel čas na to, aby si se svými dětmi vybudoval vztah.
Když byla staršímu Soaresovi 31. března 2018 vyjádřena podpora jako členu Kvora Dvanácti apoštolů, nikdo možná nebyl překvapený více než Gustavo a jeho dvě sestry, Lethicia Caravellová a Nathalia Soares Avilová. Říkají však, že pokud člověk získává způsobilost vykonávat povolání apoštola díky lásce, usilovné práci, empatii a pokoře, pak rozumějí tomu, proč Pán povolal zrovna jejich otce.
„Když Ježíš povolával své apoštoly, nevybral si ty nejvzdělanější farizee, vybral si rybáře,“ říká Lethicia. „A takoví jsou i moji rodiče. Zcela důvěřují Pánu a On jejich prostřednictvím koná své dílo, protože ví, že jsou nesobečtí, ochotní pilně pracovat a dostatečně pokorní na to, aby přijali pokárání.“
Nathalia dodává, že otcovo „velké srdce“ mu pomůže, aby kráčel kupředu jako jeden ze zvláštních svědků Spasitele. „Má srdce na pravém místě,“ říká. „Pociťuje vliv nebe, má rád každého a chce dělat to, co je správné.“
„Všechno dobře dopadne“
Když starší Soares v letech 2000 až 2003 sloužil jako president Portugalské misie Porto, stal se známým tím, že často používal portugalské rčení: „Tudo vai dar certo“ – všechno dobře dopadne.
„Tomuto nás učil,“ vzpomíná Ty Bennett, jeden z jeho misionářů. „Žije s vírou a optimismem ohledně toho, že když budeme dělat to, co si Pán přeje, vše dobře dopadne.“
Richard Shields, další z jeho misionářů, říká, že starší Soares také učil misionáře nepoužívat slova obtížný ani nemožný. „Používali jsme slovo ‚výzvy‘. Tato rada mi v životě pomáhá v tom, že se na problémy dívám jako na ‚výzvy‘, které lze zvládnout, nikoli jako na něco ‚obtížného‘ či ‚nemožného‘.“
Takováto víra a optimismus nevzešly ze snadného života. Starší a sestra Soaresovi velmi dobře znají zklamání z toho, že si nemohou něco dovolit, únavu z dlouhých hodin práce a studia, těžkosti spojené se zdravotními problémy a zármutek plynoucí ze samovolného potratu, mrtvě narozeného dítěte a úmrtí sourozenců a rodičů.
Během svého životního putování ale vkládají víru ve slova oblíbeného verše z písem staršího Soarese: „Buď pokorný; a Pán tvůj Bůh tě povede za ruku a dá ti odpověď na modlitby tvé.“4
„Výzvy jsou součástí našeho růstu,“ říká starší Soares. „Ale když trpělivě snášíme utrpení, když se učíme přestát v životě výzvy a zkoušky a když zůstáváme věrní, Pán si nás nesmírně cení a udílí nám slíbená požehnání.“
A dodává, že když se budeme pevně držet železné tyče, Pán nás nenechá o samotě.
Starší Soares svědčí o tom, že „důsledné úsilí držet se pevně přikázání, evangelia, písem a Pána Ježíše Krista nám v životě pomáhá výzvy a zkoušky překonávat“. „Když poklekneme k modlitbě, bude s námi a bude nás vést. Bude nás inspirovat v tom, kam jít a co udělat. Když budeme poslušní a pokoříme se, Pán naše modlitby zodpoví.“
Oddaný učedník
Ulisses Soares je schopný a připravený. Jeho vzdělání, včetně titulu magistra obchodní administrativy, ho připravilo na práci účetního a auditora v nadnárodních korporacích v Brazílii. Tyto zkušenosti ho připravily na práci ve finančním oddělení Církve, což ho na oplátku připravilo na to, aby se ve věku 31 let mohl stát jedním z nejmladších ředitelů pro časné záležitosti. Tato příprava mu skvěle posloužila, když působil jako president misie, i tehdy, když byl 2. dubna 2005 povolán sedmdesátníkem – generální autoritou.
Než byl starší Soares 6. ledna 2013 povolán do předsednictva Sedmdesáti, sloužil jako rádce v předsednictvu území Brazílie a později jako jeho president a také jako rádce v území Afrika-jihovýchod. V území Afrika-jihovýchod sloužil jako rádce staršího Dalea G. Renlunda, který byl tehdy sedmdesátníkem – generální autoritou. Starší Renlund, nyní člen Kvora Dvanácti apoštolů, vzpomíná na jejich společnou službu s radostí.
„Starší Soares je veselý, oddaný a věrný učedník Ježíše Krista,“ říká starší Renlund. „Neznám nikoho, kdo by byl nadšenější z toho, že může plnit úkoly od Pána. Pokud je o něco požádán, dělá to celou svou mocí.“
Ať již je starší Soares mezi Svatými v Peru (vlevo), v Ghaně (dole) nebo v jiných zemích, kde sloužil, „je pro něj snadné mít rád druhé,“ říká starší Claudio R. M. Costa.
Poznamenal, že starší Soares si Svaté v Africe rychle „zamiloval“. Jedním z jeho prvních úkolů v tomto území bylo předsedat konferenci kůlu ve městě Kananga v Demokratické republice Kongo. „Když se vrátil, nedokázal přestat mluvit o dobrotivosti a oddanosti lidí, s nimiž se setkal,“ uvádí starší Renlund.
Starší L. Whitney Clayton, který se starším Soaresem sloužil pět a půl roku v předsednictvu Sedmdesáti, o něm říká, že umí pomoci dosáhnout vzájemné shody. „Naslouchá a zvažuje myšlenky. Pečlivě dbá na to, aby si na církevních schůzkách počínal tak, aby naše hlasy představovaly spíše sborový zpěv než soupeřící sólisty.“
Starší Soares je příliš skromný, než aby zmínil, že hovoří portugalsky, anglicky, španělsky a francouzsky. Podle slov staršího Claytona je však tento dar, který vyžaduje neustálou péči, pro Církev požehnáním. Starší Soares totiž může promlouvat k velké většině členů Církve v jejich vlastní řeči.
„Ulisses má vlastnosti vedoucího již od doby, kdy byl chlapcem,“ říká o svém švagrovi starší Claudio Costa. „Je velmi inteligentní a velmi schopný a pociťuje zodpovědnost za to, aby ze sebe vždy vydal to nejlepší. Je pro něj snadné mít rád lidi kolem sebe. Má srdce opravdového učedníka Spasitele a má neochvějné svědectví o tom, že Ježíš je Kristus. Mám ho rád a jsem vděčný, že ho mohu podporovat jako apoštola Páně.“
A starší David A. Bednar za Kvorum Dvanácti apoštolů dodává: „Starší Soares je ryzím, bezelstným a bezúhonným učedníkem Spasitele. Díky světlu v jeho tváři, jeho vřelému úsměvu a vlídnému chování byl, je a bude bezpočet jedinců a rodin inspirován k tomu, aby více toužili následovat Spasitele a žít podle zásad Jeho evangelia.“
Foto staršího Soarese s manželkou Rosanou před chrámem Salt Lake, Kristin Murphyová, Deseret News
Pán v naší dispensaci řekl o Edwardu Partridgeovi: „Srdce jeho je čisté přede mnou, neboť je jako Natanael za stara, v němž žádné lsti není.“5 O Hyrumu Smithovi Pán pravil: „Já, Pán, ho miluji pro bezúhonnost srdce jeho, a protože miluje to, co je správné přede mnou.“6
O Ulissesi Soaresovi by Pán řekl totéž.