Portréty víry
Michael Isaac
Bydhošť, Polsko
„Nemoc může přinést spoustu dobrého,“ říká Michael, který trpí selháním ledvin. Vzhledem k tomu, že tato nemoc posílila jeho vděčnost za evangelium, říká, že jde o „dobrou zkoušku“.
Leslie Nilsson, fotograf
Narodil jsem se v roce 1942 v Etiopii a v roce 1965 jsem odešel studovat do Polska. V roce 1991 jsem se setkal s misionáři a vstoupil do Církve. Tři a půl roku jsem sloužil jako president odbočky. 12 let jsem sloužil jako rádce v předsednictvu misie. Byl jsem znovu presidentem odbočky a poté presidentem okrsku. Pak jsem onemocněl selháním ledvin.
Nyní toho mohu v Církvi dělat jen málo. Snažím se chodit v neděli na shromáždění.
Zprvu jsem byl rozzlobený.
„Proč zrovna já?“ ptal jsem se v modlitbě. „Vždyť jsem ti sloužil, Pane.“ Po nějaké době jsem pochopil. V písmech se píše: „Ten, kdo má víru ve mne, že bude uzdraven, a není určen k smrti, bude uzdraven.“ (NaS 42:48.)
V tomto verši se říká, že pokud nemáme zemřít, budeme uzdraveni.
Členové Církve se za mě stále modlí, ale zdraví se mi zhoršuje. Myslí si, že jejich modlitby zůstávají nevyslyšeny, ale ony vyslyšeny jsou, protože tito členové se stávají lepšími lidmi a protože já vnímám lásku, kterou mi prokazují.
I kdybych byl zdravý, kolik času mi v mém věku zbývá? Přesto toho mám ještě hodně před sebou.
Rád čtu písma a nacházím v nich hrdiny, kteří mi pomáhají. Když jsem byl zdravý a sloužil jsem v Církvi, rád jsem následoval Nefiho, ale nyní často myslím na Joba. Byl to dobrý muž a také trpěl. V evangeliu je vždy naděje.
Pokud bych chtěl ve městě, jako je Bydhošť, navštívit starostu, neměl bych k tomu příležitost, protože jsem příliš nevýznamný člověk. Ale skrze evangelium máme vždy otevřené dveře k tomu, abychom se mohli obracet na Boha. A právě proto mám svou Církev tak rád.
Mám Církev. Mám možnost se obracet na Boha skrze modlitbu, skrze půst, skrze to všechno, co děláme. Co jiného potřebuji?
Někdy si říkám: „Možná právě proto jsem nemocný – abych dokázal pochopit, v jak úžasné Církvi se nacházím, jak úžasné je toto evangelium.“
Vidím, jak je z mé nemoci nešťastná moje manželka Renata. Nejsem rád, že tomu tak je, ale zármutek je vedlejším produktem lásky. Pokud by nemilovala, nebyla by smutná. Láska vám pomáhá vědět, že nejste sami a že jsou kolem lidé, kteří si ohledně vás dělají starost.
Na umírání nic není. Každý jednou zemře. Záleží na tom, jaký postoj k smrti máme. Vím, že Bůh žije. A všechny nás miluje – včetně mě. To mohu potvrdit.
Michaelova nemoc je pro jeho manželku Renatu těžkou zkouškou. „Vidím, jak je z mé nemoci nešťastná moje manželka,“ říká. „Ale zármutek je vedlejším produktem lásky. Láska vám pomáhá vědět, že nejste sami a že jsou kolem lidé, kteří si ohledně vás dělají starost.“
Michael, navzdory omezením kvůli svému onemocnění, se dál snaží nacházet možnosti, jak sloužit lidem kolem sebe a jak je pozvedat.
Naději a vedení nachází v písmech. Když byl zdravý a sloužil, obdivoval Nefiho. „Ale nyní často myslím na Joba,“ říká. „Byl to dobrý muž a také trpěl.“