Požehnání díky rukopisu mé maminky

Douglas Hedger

Nevada, USA

Ilustrace Dilleen Marshová

Jednou večer jsem přemítal o tom, jaké poselství bych měl předat na nadcházející konferenci sboru. Celý týden jsem studoval písma, a i když jsem obdržel důležité pokyny a postřehy, stále jsem nezískal jasné vedení ohledně toho, co si Pán přeje, abych jako president kůlu sdělil členům sboru.

V upřímné modlitbě jsem požádal o to, aby mě v myšlenkách vedl Duch. Poté jsem znovu otevřel písma a začal číst. Ihned mi na mysli vytanuly cíle sboru, o kterých jsem nedávno diskutoval s biskupem. Jedním z těchto cílů bylo používat příručku Kažte evangelium mé při sdílení evangelia s přáteli a sousedy.

Pocítil jsem inspiraci, abych příručku Kažte evangelium mé do svého studia onoho večera také zahrnul. Vytáhl jsem ji a otevřel na náhodné stránce. Na oné stránce jsem nalezl dva ručně napsané odkazy na verše z písem – 1. Nefi 8:8–11 a 1. Nefi 11:21–22. Při bližším pohledu jsem zjistil, že tyto dva odkazy napsala moje maminka. Moje drahá maminka zemřela o několik let dříve, dva měsíce po svých osmdesátých narozeninách. Byla příkladem odvahy a nesobeckosti a v lidech vždy viděla dobro. A milovala písma.

Nalistoval jsem si ony verše v písmech, abych zjistil, co ji přimělo k tomu, aby je zapsala. Zatímco jsem je četl, do mysli mi ihned vstoupila inspirace ohledně toho, o které poselství se mám podělit. Bylo to jednoduché poselství o tom, že členové Církve, kteří zakusili chuť lahodného ovoce evangelia, mohou občas zapomenout, že totéž ovoce hledají i mnozí další lidé. Je třeba, abychom se o ně zajímali a řekli jim, kde ono ovoce mohou najít.

Když jsem procházel zbytek příručky Kažte evangelium mé, myslel jsem na svou milovanou maminku. V celé příručce nebylo žádné jméno, žádná další poznámka ani cokoli jiného, co by naznačovalo, že ta příručka patřila jí. Když jsem přemýšlel nad řetězcem duchovních nabádání, která vedla k tomuto okamžiku, byl jsem udiven. Duch mi potvrdil, že mě vedl v myšlenkách tak, jak jsem se o to modlil. Ačkoli maminka napsala tyto odkazy před mnoha lety, neměla ani tušení, že je Pán použije, aby odpověděl na pokornou modlitbu jejího syna.