Od šikany ke křtu

Starší Hugo Montoya

Sedmdesátník

Vaše přátelství a spravedlivý příklad bude požehnáním pro vaše přátele i pro další pokolení.

Když mi bylo 17 let, čelil jsem ve škole silnému tlaku ze strany svých vrstevníků. Ani přátelé, které jsem měl, nesdíleli mé hodnoty. Spolu s přáteli jsme se věnovali mnoha vhodným činnostem – hrávali jsme například basketbal nebo fotbal. Oni však také pili alkohol a kouřili, což byly činnosti, kterých jsem se s nimi neúčastnil.

Jednou byla naše skupinka venku před školou, kde jsme se učili na test, který jsme měli psát později toho dne. Byli se mnou dva z mých nejbližších přátel, Juan a Francisco (jména byla změněna). V jedné chvíli kdosi vytáhl zapalovače a cigarety. Pomyslel jsem si, že se mí přátelé začali při učení nudit a že zapomněli, že jsem tam také. Mýlil jsem se, jak jsem zjistil, když se ke mně obrátili se slovy: „Nastal čas, aby se Hugo naučil kouřit.“

Než jsem vůbec stihl zareagovat, přiskočili ke mně Juan a Francisco a chytili mě za paže, z každé strany jeden. Drželi mě a kdosi mi vtiskl mezi rty cigaretu. Mé tělo okamžitě zareagovalo odmítavě, a tak jsem cigaretu vyplivl na zem, daleko od sebe. Záhy nato jsem ucítil, jak mě do lícní kosti napřímo udeřila sevřená pěst. Vyhrožovali mi: „Tu cigaretu zapálíme znovu a ty se naučíš kouřit. Neházej ji na zem. Pokud to uděláš, tak uvidíš!“

V té chvíli jsem si uvědomil, že jsem v pěkné kaši. Zavřel jsem oči a v rychlé modlitbě jsem požádal, aby přišla nějaká pomoc. Bezprostředně poté, co jsem se pomodlil, zastavilo a zaparkovalo poblíž nás auto naší učitelky. Učitelka vystoupila a zeptala se, co děláme. Přátelé mě pustili. „Připravujeme se na test,“ ujistili učitelku. Vešli jsme do školy a napsali zmíněný test, a tím to skončilo.

Navzdory tomu, jak nepříjemný zážitek to pro mě byl, jsem svým přátelům odpustil. Věděl jsem, že nerozumějí mým měřítkům ani mému rozhodnutí žít podle Slova moudrosti, a proto jsem jim odpustil a rozhodl se, že k nim nebudu chovat negativní pocity. Po škole jsem odjel na misii, ale s Juanem a Franciscem jsem zůstal v kontaktu. Často jsem jim psal, abych se s nimi podělil o evangelium a o své svědectví o Ježíši Kristu. Vybídl jsem je, aby činili pokání a začali chodit na shromáždění. K mému velkému úžasu to jeden z nich skutečně udělal.

Dříve jsem často zval své přátele na nedělní shromáždění, ale nikdo z nich pozvání až do té doby nepřijal. Ačkoli jsem na shromáždění nemohl s Juanem chodit já sám, pomáhali mu a přátelili se s ním můj tatínek a bratři. Má rodina Juana přijala a on se cítil na shromáždění dobře. Začal se pozvolna měnit, a nakonec se rozhodl, že se dá pokřtít. Měl jsem z toho velkou radost, a ještě větší radost jsem měl, když mi řekl, že se naučil mít rád Ježíše Krista díky mým dopisům. Když jsem se vrátil z misie, sblížil jsem se také s Franciscem, a po nějaké době se i on a jeho manželka dali pokřtít. Juan a Francisco patří k mým nejbližším přátelům dodneška.

Zmíněné události ovlivnily můj život. Zjistil jsem, že nejlepší možností, jak ovlivnit život druhých, je vést spravedlivý život, mít druhé rád a pomáhat jim. V brožurce Pro posílení mládeže se píše: „Chcete-li mít dobré přátele, buďte sami dobrým přítelem. Ukažte, že máte o druhé zájem; usmívejte se a dejte jim najevo, že vám na nich záleží.“¹ Takto mi Pán pomohl postupovat v případě Juana a Francisca. Díky tomu mám dva nejlepší přátele, které jsem kdy poznal, a nyní jakožto členové Církve společně pracujeme na podpoře království Božího.

Vždy dodržujte měřítka Církve, dokonce i když se ocitnete ve velmi složité situaci, jako se to stalo mně. Brožurka Pro posílení mládeže uvádí: „Zatímco se snažíte být pro druhé přítelem, nesnižujte svá měřítka. Pokud na vás přátelé naléhají, abyste udělali něco špatného, buďte těmi, kdo stojí za tím, co je správné.“² I kdyby se zdálo, že všichni ostatní dělají něco, co je v rozporu s přikázáními, zůstaňte silní, protože váš příklad má velkou moc. Buďte takovým příkladem, jaký si vaši přátelé budou moci vybavit, když se ocitnou v nouzi. V některých případech, jak tomu bylo i v tom mém, může být vaše přátelství tím, co jim pomůže něčemu se naučit, činit pokání a obrátit se.