Jaký postoj zaujímá Církev k životnímu prostředí?

Klíčovým slovem pro porozumění našemu postoji k životnímu prostředí je správcovství. Neznamená to, že lidé zemi vlastní a mohou ji využívat, jakkoli chtějí, ale spíše to, že jsme zodpovědní za to, jak její zdroje využíváme. (Viz Nauka a smlouvy 104:13–15.) Přestože na zemi je „více než dosti“ (Nauka a smlouvy 104:17), Bůh si přeje, abychom to, co nám země nabízí, používali moudře (viz Nauka a smlouvy 59:20).

Bůh stvořil zemi a prohlásil, že to, co stvořil, je „velmi dobré“. (Viz Genesis 1:1, 31.) Tato země byla stvořena, aby byla domovem Božích dětí v rámci Jeho plánu spasení. Sama země bude posvěcena a obdrží svou celestiální slávu. (Viz Nauka a smlouvy 88:18–19.)

Bůh zemi stvořil tak, aby byla nejen užitečná, ale také krásná. Věci na zemi „jsou učiněny k prospěchu a užitku člověka, aby potěšily oko a rozveselily srdce“, a také aby „oživovaly duši“. (Nauka a smlouvy 59:18–19.)

Máme Boha ctít tím, že si vážíme toho, co stvořil, vyjadřujeme Mu za to vděčnost a snažíme se to udržovat krásné. Máme šetřit přírodní zdroje, chránit přírodu a vyvarovat se znečišťování nebo plýtvání.