Milujte nepřátele své
Vědomí toho, že jsme všichni děti Boží, nám dává vizi hodnoty druhých a schopnost povznést se nad předsudky.
Nauky Páně jsou věčné a určené všem Božím dětem. V tomto poselství uvedu několik příkladů ze Spojených států, ale zásady, jimž budu učit, jsou platné všude.
Žijeme v době charakterizované hněvem a nenávistí v politických vztazích i programech. Pocítili jsme to letos v létě, kdy někteří překročili rámec pokojných protestů a dopouštěli se destruktivního chování. Pociťujeme to v některých současných kampaních za zvolení do veřejných funkcí. Naneštěstí se něco z toho dokonce přelévá i do politických prohlášení a nelaskavých zmínek na církevních shromážděních.
V demokratické vládě budou vždy neshody ohledně navrhovaných kandidátů a politiky. Ale jako následovníci Krista se musíme zříci hněvu a nenávisti, s nimiž se v různých situacích projednávají či odsuzují politická rozhodnutí.
Zde je jedna ze Spasitelových nauk, pravděpodobně dobře známá, ale zřídkakdy uplatňovaná:
„Slyšeli jste, že říkáno bylo: Milovati budeš bližního svého, a nenáviděti budeš nepřítele svého.
Ale jáť vám pravím: Milujte nepřátely své, dobrořečte těm, kteříž vás proklínají, dobře čiňte nenávidícím vás, a modlte se za ty, kteříž vás utiskují a vám se protiví.“ (Matouš 5:43–44.) 1
Po celé generace byli Židé učeni, že mají nenávidět své nepřátele, a v té době trpěli kvůli nadvládě a krutostem římských okupantů. A přesto je Ježíš učil: „Milujte nepřátely své“ a „dobře čiňte [těm], … kteříž vás utiskují.“
Tyto nauky jsou v oblasti osobních a politických vztahů vskutku převratné! Ale přesto právě to nám Spasitel přikazuje. V Knize Mormonově čteme: „Neboť vpravdě, vpravdě pravím vám, ten, kdo má ducha sváru, není ode mne, ale je od ďábla, který je otcem sváru a podněcuje srdce lidí, aby se navzájem hněvivě svářili.“ (3. Nefi 11:29.)
Milovat své nepřátele a protivníky není lehké. „Většina z nás nedosahuje této úrovně … lásky a odpuštění,“ podotkl president Gordon B. Hinckley a dodal: „Vyžaduje to sebekázeň, která téměř přesahuje to, čeho jsme schopni.“ 2 Ale musí to být nezbytné, neboť je to součástí dvou Spasitelových velikých přikázání „milovati budeš Pána Boha svého“ a „milovati budeš bližního svého jako sebe samého“ (Matouš 22:37, 39). A musí být možné toho dosáhnout, neboť také učil: „Proste, a dánoť bude vám; hledejte, a naleznete.“ (Matouš 7:7.) 3
Jak máme dodržovat tato božská přikázání ve světě, kde podléháme rovněž lidským zákonům? Naštěstí máme Spasitelův vlastní příklad, jak vyvážit Jeho věčné zákony s praktickými aspekty zákonů lidských. Když se Ho protivníci snažili vlákat do léčky otázkou, zda mají Židé platit daně Římu, ukázal na podobiznu císaře na jejich mincích a řekl: „Dejtež tedy, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu.“ (Lukáš 20:25). 4
A tak se máme řídit zákony lidskými (dávat císaři), abychom mohli žít v pokoji pod veřejnou správou, a zároveň následujeme zákony Boží, abychom dospěli k našemu věčnému cíli. Ale jak na to – a hlavně jak se naučit milovat své protivníky a nepřátele?
Spasitelovo učení, že se nemáme hněvivě svářit, je dobrý první krok. Otcem sváru je ďábel, a právě ten pokouší lidi, aby se hněvivě svářili. Podporuje nepřátelství a záštiplné vztahy mezi jednotlivci i v rámci skupin. President Thomas S. Monson učil, že hněv je „Satanův nástroj“, neboť „být rozhněvaný znamená poddat se vlivu Satana. Nikdo nás nemůže přimět k tomu, abychom se rozhněvali. Je to naše rozhodnutí.“ 5 Hněv je cesta k rozporům a nepřátelství. K milování svých protivníků se přibližujeme tím, že se vyhýbáme hněvu a projevům nepřátelství vůči těm, s nimiž nesouhlasíme. Rovněž pomáhá, jsme-li ochotni se od nich dokonce učit.
K dalším možnostem, jak rozvíjet schopnost milovat druhé, patří prostá metoda popsaná v jednom starším muzikálu. Když se snažíme porozumět lidem z jiné kultury a najít si k nim vztah, měli bychom se snažit je poznat. V bezpočtu situací podezřívavost, či dokonce nepřátelství těch, kteří jsou si cizí, ustoupí přátelství, či dokonce lásce, jakmile se z osobních kontaktů zrodí porozumění a vzájemná úcta. 6
Ještě užitečnější při snaze naučit se milovat své protivníky a nepřátele je usilovat o porozumění síle lásky. Uvedu tři z mnoha prorockých nauk, které se toho týkají.
Prorok Joseph Smith učil, že „časem prověřené rčení říká, že láska plodí lásku. Ať z nás proudí láska – dávejme najevo laskavost celému lidstvu.“ 7
President Howard W. Hunter učil: „Světu, v němž žijeme, by nesmírně prospělo, kdyby muži a ženy, ať jsou kdekoli, projevovali tuto čistou lásku Kristovu, která je laskavá, mírná a pokorná. Je prosta závisti a pýchy. … Nepožaduje nic na oplátku. … Není v ní místo pro nesnášenlivost, nenávist ani násilí. … Povzbuzuje různé lidi, aby spolu žili v křesťanské lásce bez ohledu na náboženské přesvědčení, rasu, národnost, finanční postavení, vzdělání či kulturu.“ 8
A president Russell M. Nelson nás vybízí, abychom rozšířili „okruh své lásky, aby pojala celou lidskou rodinu“. 9
Nezbytnou součástí lásky k nepřátelům je dávat císaři tím, že budeme dodržovat zákony země, ve které žijeme. Ačkoli Ježíšovo učení bylo převratné, neučil převratům ani porušování zákona. Učil lepší cestě. Novodobé zjevení učí témuž:
„Nechť žádný člověk neporušuje zákony země, neboť ten, kdo zachovává zákony Boží, nemá žádnou potřebu porušovati zákony země.
Pročež, buďte poddáni mocím, které jsou.“ (Nauka a smlouvy 58:21–22.)
A jeden z našich článků víry, který napsal Prorok Joseph Smith poté, co první Svatí trpěli krutým pronásledováním ze strany veřejných činitelů v Missouri, říká: „Věříme, že máme býti podřízeni králům, presidentům, vládcům a veřejným zástupcům, že máme býti poslušni zákona, že ho máme ctíti a podporovati.“ (Články víry 1:12.)
To neznamená, že souhlasíme se vším, co se skrze prosazování zákona děje. Znamená to, že jsme poslušni platných zákonů a využíváme pokojné prostředky, abychom to změnili. Také to znamená, že pokojně přijímáme výsledky voleb. Nedopouštíme se násilí, jímž vyhrožují ti, kteří s výsledky spokojeni nejsou. 10 V demokratické společnosti máme vždy příležitost a povinnost poklidně vyčkat do příštích voleb.
Spasitelovo učení, že máme milovat své nepřátele, je založeno na skutečnosti, že všichni smrtelníci jsou milované děti Boží. Tato věčná zásada a některé základní zásady zákona prošly zkouškou při nedávných protestech v mnoha amerických městech.
Jedním extrémem bylo, že někteří patrně zapomněli, že první dodatek ústavy Spojených států zaručuje „právo lidu pokojně se shromažďovat a dožadovat se u vlády nápravy křivd“. To je oprávněný způsob, jak k něčemu přitáhnout pozornost veřejnosti a zaměřit se na nespravedlnosti v obsahu či uplatňování zákonů. A k nespravedlnostem docházelo a dochází. Ve veřejném dění i v osobních postojích se setkáváme s rasismem a s ním spojenými křivdami. Reverendka Theresa A. Dearová z Národní asociace pro povznesení barevných lidí (NAACP) nám ve své přesvědčivé osobní eseji připomíná, že „živnou půdou rasismu je nenávist, útlak, spolčení, pasivita, lhostejnost a mlčení“. 11 Jako občané a členové Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů si musíme vést lépe, abychom pomohli rasismus vymýtit.
Dalším extrémem bylo, že menšina účastníků a příznivců těchto protestů a nelegálních činů, které po nich následovaly, zřejmě zapomněla, že protesty, které chrání ústava, mají být pokojné. Protestující nemají právo ničit, poškozovat či krást majetek ani mařit činnost vládních zákonných pořádkových sil. Ústava ani zákony neobsahují žádnou výzvu k převratu či anarchii. Každý z nás – policie, protestující, příznivci i diváci – má chápat hranice svých práv a důležitost své povinnosti pohybovat se v mezích platného zákona. Abraham Lincoln měl pravdu, když řekl: „Neexistuje křivda, kterou by bylo vhodné napravit prostřednictvím vlády ulice.“ 12 Náprava křivd prostřednictvím vlády ulice je nápravou nezákonnými prostředky. Jedná se o anarchii – stav, v němž neexistuje funkční správa ani oficiální policie a který podkopává práva jednotlivce, místo aby je chránil.
Jedním z důvodů, proč současné protesty ve Spojených státech tolik lidí šokovaly, bylo to, že k nevraživosti a protiprávním skutkům, jež se projevují mezi různými etniky v jiných státech, by ve Spojených státech docházet nemělo. Této zemi by se mělo dařit odstraňovat rasismus lépe, a to nejen vůči černým Američanům, kteří byli během nedávných protestů nejvíce vidět, ale i vůči Hispáncům, Asiatům a dalším skupinám. Historie rasismu v tomto národě není příjemná a musíme si vést lépe.
Spojené státy založili imigranti různých národností a různých etnik. Jejich sjednocujícím účelem nebylo ustanovit konkrétní náboženství ani zachovávat kteroukoli z oněch různých kultur či kmenových sounáležitostí ze zemí původu. Pokolení zakladatelů usilovalo o sjednocení prostřednictvím nové ústavy a zákonů. To neznamená, že by naše sjednocující dokumenty nebo tehdejší výklad jejich významu byly dokonalé. Historie Spojených států v prvních dvou stech letech ukazovala, že toho bylo zapotřebí mnoho zlepšit – například jde-li o volební právo pro ženy, nebo obzvláště o zrušení otroctví, včetně přijetí zákonů zajišťujících to, že někdejší otroci budou mít veškeré podmínky svobody.
Dva vědci z Yaleovy univerzity nám nedávno připomněli:
„Spojené státy jsou navzdory svým chybám jedinečně vybaveny k sjednocování různorodé a rozdělené společnosti. …
Její občané si nemusí vybírat mezi národní identitou a multikulturalismem. Američané mohou mít obojí. Ale klíčovým prvkem je ústavní vlastenectví. Musíme zůstat sjednoceni prostřednictvím ústavy, bez ohledu na své ideologické neshody.“ 13
Před mnoha lety dal jeden britský ministr zahraničí při debatě členům Dolní sněmovny tuto skvělou radu: „Nemáme žádné věčné spojence ani žádné trvalé nepřátele. Máme věčné a trvalé zájmy a je naší povinností se jimi řídit.“ 14
To je dobrý světský důvod, proč se řídit „věčnými a trvalými“ zájmy i v záležitostech politiky. Kromě toho nás nauka Pánovy Církve učí dalšímu věčnému zájmu, jímž se máme řídit – učením našeho Spasitele, který inspiroval ústavu Spojených států a základní zákony mnoha našich zemí. Oddanost zavedeným zákonům namísto dočasným „spojencům“ je nejlepším způsobem, jak milovat své protivníky a nepřátele, zatímco usilujeme o jednotu v různorodosti.
Vědomí toho, že jsme všichni děti Boží, nám dává božskou vizi hodnoty všech ostatních i vůli a schopnost povznést se nad předsudky a rasismus. Během mnoha let, kdy jsem žil na různých místech této země, mě Pán učil, že je možné být poslušen zákonů země a usilovat o jejich zlepšení, a také milovat své protivníky a nepřátele. Ačkoli to není jednoduché, lze toho docílit s pomocí našeho Pána Ježíše Krista. To On nám dal tento příkaz milovat; a slibuje nám pomoc, budeme-li usilovat o to, abychom ho byli poslušni. Svědčím o tom, že Nebeský Otec a Jeho Syn Ježíš Kristus nás milují a budou nám pomáhat. Ve jménu Ježíše Krista, amen.