Čiňte spravedlně, milujte milosrdenství a kráčejte pokorně s Bohem
Činit spravedlně znamená jednat úctyhodně. S Bohem jednáme úctyhodně tím, že s Ním pokorně kráčíme. S druhými jednáme úctyhodně tím, že milujeme milosrdenství.
Jakožto následovníci Ježíše Krista a jakožto Svatí posledních dnů se snažíme – a jsme povzbuzováni, abychom se snažili – počínat si lépe a být lepšími. 1 Možná si podobně jako já kladete otázky: „Jsem dost dobrý?“ „Co ještě mám dělat?“ nebo: „Jak můžu být já, nedokonalý člověk, hoden ‚přebývati s Bohem ve stavu nikdy nekončícího štěstí‘?“ 2
Starozákonní prorok Micheáš tuto otázku položil takto: „[S čím předstoupím před] Hospodina? Skloniti-liž se mám před Bohem nejvyšším?“ 3 Micheáš se satiricky ptal sám sebe, zda by dokonce i přehnané oběti mohly stačit na odškodnění hříchu, slovy: „Zalíbí-liž sobě Hospodin v tisících skopců, v mnohokrát desíti tisících potoků oleje? Dám-liž prvorozeného svého za … hřích duše své?“ 4
Odpověď zní ne. Dobré skutky nestačí. Spasení se nedá zasloužit. 5 Micheáš věděl, že ani nespočetné oběti nemohou vykoupit ten nejmenší hřích. Jsme-li ponecháni napospas sami sobě, jsou vyhlídky na návrat k životu v Boží přítomnosti beznadějné. 6
Bez požehnání, která přicházejí od Nebeského Otce a Ježíše Krista, si nikdy sami od sebe nemůžeme počínat dostatečně dobře ani být dostatečně dobrými. Dobrou zprávou ale je, že díky Ježíši Kristu a skrze Něj se můžeme dostatečně dobrými stát. 7 Všichni lidé budou spaseni z fyzické smrti milostí Boží, skrze smrt a Vzkříšení Ježíše Krista. 8 A pokud obrátíme srdce k Bohu, je všem dostupné spasení i ze smrti duchovní, „skrze usmíření [Ježíše Krista,] … skrze poslušnost zákonů a obřadů evangelia“. 9 Můžeme být vykoupeni z hříchu, abychom před Bohem stáli čistí a neposkvrnění. Jak Micheáš vysvětlil: „[Bůh] oznámiltě tobě, ó člověče, co jest dobrého, i čehož Hospodin vyhledává od tebe, jediné, abys činil [spravedlně], a miloval milosrdenství, a pokorně [kráčel] s Bohem svým.“ 10
Micheášův pokyn týkající se obrácení srdce k Bohu a způsobilosti získat spasení obsahuje tři vzájemně související prvky. Činit spravedlně znamená jednat úctyhodně s Bohem a s ostatními lidmi. S Bohem jednáme úctyhodně tím, že s Ním pokorně kráčíme. S druhými jednáme úctyhodně tím, že milujeme milosrdenství. Činit spravedlně tudíž znamená uplatňovat v praxi první a druhé největší přikázání: „Milovati … Pána Boha svého ze všeho srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší síly své, i ze vší mysli své, a [milovati] bližního svého jako sebe samého.“ 11
Činit spravedlně a kráčet pokorně s Bohem znamená záměrně odvracet svou ruku od nepravosti, kráčet v Jeho ustanoveních a zůstat spolehlivě věrný. 12 Spravedlný člověk se odvrací od hříchu a obrací se k Bohu, uzavírá s Ním smlouvy a tyto smlouvy dodržuje. Spravedlný člověk se rozhoduje být poslušen přikázání Božích, činí pokání, když se mu něco nepodaří, a nepřestává se snažit.
Když vzkříšený Kristus navštívil Nefity, vysvětlil, že Mojžíšův zákon byl nahrazen zákonem vyšším. Řekl jim, aby již nepřinášeli „oběti … a zápalné oběti“, ale aby jako oběť přinášeli „srdce zlomené a ducha zkroušeného“. Také slíbil: „A kdo ke mně přijde se srdcem zlomeným a duchem zkroušeným, toho pokřtím ohněm a Duchem Svatým.“ 13 Když po křtu přijmeme a používáme dar Ducha Svatého, můžeme se těšit stálému společenství Ducha Svatého a nechat se učit všemu, co máme dělat, 14 včetně toho, jak kráčet pokorně s Bohem.
Oběť Ježíše Krista za hřích a spasení z duchovní smrti jsou dostupné všem těm, kteří mají takové zlomené srdce a zkroušeného ducha. 15 Zlomené srdce a zkroušený duch nás ponoukají, abychom radostně činili pokání a snažili se stát více takovými, jako jsou Nebeský Otec a Ježíš Kristus. Když tak činíme, získáváme Spasitelovu očišťující, uzdravující a posilující moc. A nejenže činíme spravedlně a kráčíme pokorně s Bohem, ale také se učíme milovat milosrdenství tak, jak ho milují Nebeský Otec a Ježíš Kristus.
Boha milosrdenství těší a nepoužívá ho s nevolí. Slovy Micheáše určenými Jehovovi: „Kdo jest Bůh silný podobný tobě, kterýž by snímal nepravost …, slituje se nad námi“ a odvrhne „do hlubin mořských všecky hříchy.“ 16 Schopnost milovat milosrdenství tak, jak ho miluje Bůh, je neoddělitelně spojena s tím, že s druhými jednáme spravedlně a nezacházíme s nimi špatně.
Důležitost toho, že s druhými nemáme zacházet špatně, je názorně vysvětlena v poučném příběhu o starším Hillelovi, židovském učenci, který žil v prvním století před Kristem. Jeden z Hillelových studentů byl roztrpčený kvůli složitosti Tóry – sestávající z pěti knih Mojžíšových obsahujících 613 přikázání a s nimi spojené rabínské spisy. Student vyzval Hillela, aby to zkrátil a Tóru vysvětloval pouze tak dlouho, jak dlouho vydrží stát na jedné noze. Hillel možná nedokázal držet rovnováhu, ale výzvu přijal. A citoval z Levitiku: „Nebudeš se mstíti, aniž držeti budeš hněvu proti synům lidu svého, ale milovati budeš bližního svého jako sebe samého.“ 17 Poté dodal: „To, co se ti příčí, nečiň svému bližnímu. Toto je celá Tóra; zbytek je jen výklad. Jdi a studuj.“ 18
Vždy úctyhodně jednat s druhými je součástí milování milosrdenství. Zamyslete se nad rozhovorem, který jsem před několika desetiletími zaslechl na oddělení urgentního příjmu nemocnice Johnse Hopkinse v Baltimore v Marylandu. Jistý pacient, pan Jackson, byl zdvořilý a příjemný muž, kterého pracovníci nemocnice dobře znali. Byl již několikrát hospitalizován kvůli léčbě nemocí souvisejících s užíváním alkoholu. Při oné příležitosti se pan Jackson vrátil do nemocnice kvůli příznakům, které byly později diagnostikovány jako zánět slinivky způsobený konzumací alkoholu.
Doktor Cohen, pracovitý a obdivovaný lékař, na konci své směny pana Jacksona vyšetřil a rozhodl, že je potřeba ho hospitalizovat. Doktor Cohen pověřil doktorku Jonesovou – lékařku, která měla směnu po něm – aby pana Jacksona přijala a dohlédla na jeho léčbu.
Doktorka Jonesová navštěvovala prestižní lékařskou fakultu a právě zahájila svá postgraduální studia. Toto náročné studium bylo často spojeno s neustálým nedostatkem spánku, což možná zapříčinilo její negativní reakci. Pro ni to byl pátý příjem onoho večera, a tak si doktoru Cohenovi hlasitě postěžovala. Měla pocit, že není fér, aby trávila celé hodiny péčí o pana Jacksona, když si své obtíže přivodil sám.
Doktor Cohen empaticky a téměř šeptem odpověděl. Řekl: „Doktorko Jonesová, stala jste se lékařkou, abyste se starala o lidi a snažila se je vyléčit. Nestala jste se lékařkou, abyste je odsuzovala. Pokud tomuto rozdílu nerozumíte, nemáte právo být na praxi v této instituci.“ Po tomto pokárání doktorka Jonesová o pana Jacksona důkladně pečovala po celou dobu jeho hospitalizace.
Pan Jackson dnes již nežije. Doktorka Jonesová i doktor Cohen si vybudovali úžasnou kariéru. Doktorka Jonesová si ale v kritickém okamžiku získávání kvalifikace potřebovala připomenout, že má činit spravedlně, milovat milosrdenství a pečovat o pana Jacksona, aniž by ho odsuzovala. 19
V průběhu let jsem z této připomínky častokrát čerpal. Milovat milosrdenství znamená, že milujeme nejen milosrdenství, které Bůh nabízí nám; ale že se radujeme z toho, že Bůh totéž milosrdenství nabízí i ostatním. A řídíme se Jeho příkladem. „Všichni jsou Bohu stejní“ 20 a všichni potřebujeme duchovní léčbu, aby se nám dostalo pomoci a byli jsme uzdraveni. Pán řekl: „Nebudete si považovati jednoho těla více nežli druhého neboli jeden člověk si nebude mysleti, že je více nežli druhý.“ 21
Ježíš Kristus byl příkladem toho, co to znamená činit spravedlně a milovat milosrdenství. Stýkal se otevřeně s hříšníky a choval se k nim s úctou a respektem. Učil o radosti plynoucí z dodržování Božích přikázání a snažil se druhé spíše pozvedat, než aby zatracoval ty, kteří zápolili s problémy. Odsuzoval ale ty, kteří Mu kladli za vinu, že sloužil lidem, jež oni považovali za nehodné. 22 Takováto samolibá povýšenost Ho urážela a i nadále uráží. 23
Má-li být člověk takový, jako je Kristus, bude činit spravedlně a chovat se úctyhodně k Bohu i k ostatním. Spravedlný člověk je ohleduplný ve slovech i skutcích a uvědomuje si, že rozdíly v náhledu či přesvědčení nebrání projevům upřímné laskavosti a přátelství. Lidé, kteří činí spravedlně, nebudou „pomýšleti na to, [aby] jeden druhému ubližovali, ale [aby jeden s druhým] žili pokojně“. 24
Má-li být člověk takový, jako je Kristus, bude milovat milosrdenství. Lidé, kteří milují milosrdenství, nesoudí druhé; projevují vůči ostatním soucit, zvláště vůči těm, kteří v životě nemají takové štěstí; jsou vlídní, laskaví a úctyhodní. Tito lidé se ke každému chovají s láskou a pochopením, bez ohledu na takové charakteristiky, jako je rasa, pohlaví, náboženská příslušnost, sexuální orientace, socioekonomický status nebo kmenové, klanové či národnostní odlišnosti. Tomuto všemu je křesťanská láska nadřazena.
Má-li být člověk takový, jako je Kristus, vyvolí si Boha, 25 bude s Ním pokorně kráčet a bude se Ho snažit těšit a dodržovat smlouvy s Ním uzavřené. Ti, kteří kráčejí pokorně s Bohem, pamatují na to, co pro ně Nebeský Otec a Ježíš Kristus dělají.
Jsem dost dobrý? Co dalšího bych měl dělat? To, co na základě těchto otázek uděláme, má primární vliv na štěstí v tomto životě i ve věčnostech. Spasitel si nepřeje, abychom brali spasení za samozřejmost. I poté, co jsme uzavřeli posvátné smlouvy, existuje možnost, že můžeme „odpadnouti od milosti a odvrátiti se od živého Boha“. A tak se máme mít „na pozoru a [modlit] se vždy“, abychom neupadli „v pokušení“. 26
Zároveň si však Nebeský Otec a Ježíš Kristus nepřejí, abychom byli ochromeni neustálou nejistotou během svého putování ve smrtelnosti a abychom pochybovali, zda jsme toho udělali dost pro to, abychom mohli být spaseni a oslaveni. Dozajista si nepřejí, abychom se trápili chybami, z nichž jsme učinili pokání, a abychom je považovali za rány, které se nikdy nezhojí, 27 nebo abychom byli nepřiměřeně úzkostliví kvůli tomu, že bychom mohli znovu klopýtnout.
Svůj pokrok můžeme zhodnotit. Když činíme spravedlně, milujeme milosrdenství a kráčíme pokorně s Bohem, můžeme vědět, že „směr života, kterým se [ubíráme], je v souladu s Boží vůlí“. 28 Vstřebáváme vlastnosti Nebeského Otce a Ježíše Krista do své povahy a chováme lásku k druhým.
Když toto budete činit, budete kráčet po cestě smlouvy a budete hodni „přebývati s Bohem ve stavu nikdy nekončícího štěstí“. 29 Vaše duše bude nasycena slávou Boží a světlem věčného života. 30 Budete naplněni nepředstavitelnou radostí. 31 Svědčím o tom, že Bůh žije a že Ježíš je Kristus, náš Spasitel a Vykupitel, a že nám všem s láskou a radostí poskytuje svoje milosrdenství. Že je to hezké? Ve jménu Ježíše Krista, amen.