Pronikavý dar Syna
Skrze Ježíše Krista můžeme uniknout zaslouženému utrpení pramenícímu z našich morálních selhání a překonat nezasloužené utrpení pramenící z ran osudu ve smrtelnosti.
Když jsem v létě četl knihu Mormonovu v rámci studia příručky Pojď, následuj mne, zapůsobila na mě Almova zpráva o tom, že když si plně uvědomil své hříchy, nebylo „nic tak pronikavé a trpké, jako byly bolesti [jeho]“. 1 Přiznávám, že tato slova o pronikavé bolesti mě zaujala zčásti proto, že jsem ten týden sváděl bitvu se sedmimilimetrovým ledvinovým kamenem. Nikdo nikdy nezakusil tak veliké věci ve chvíli, kdy byla uskutečněna věc tak malá a prostá. 2
Jazyk, jenž Alma používá, upoutal moji pozornost také proto, že slovo pronikavý, které se nachází v anglickém překladu Knihy Mormonovy, obvykle používáme k tomu, abychom popsali něco, co je výjimečně působivé nebo velmi intenzivní. Například Joseph Smith zaznamenal, že anděl Moroni měl na sobě roucho „pronikavé bělosti … přesahující cokoli pozemské, co … kdy viděl“. 3 Ale slovo pronikavý může znamenat i nejvyšší intenzitu něčeho strašného. Alma a přední slovníky tak spojují pronikavou bolest s něčím, co je mučivé, trýznivé a drásavé v té „největší míře“. 4
Almova symbolika odráží skutečnost nutící k vážnému zamyšlení, že jednou bude zapotřebí pocítit v plné míře nesnesitelnou vinu za každý hřích, kterého jsme se dopustili. Spravedlnost to vyžaduje a ani Bůh sám to nemůže změnit. 5 Když se Alma rozpomenul na „všechny“ své hříchy – obzvláště na ty, které zničily víru druhých – jeho bolest byla doslova nesnesitelná a myšlenka na to, že stane před Bohem, ho naplnila „nevýslovnou hrůzou“. Přál si, aby mohl „zaniknouti jak duší, tak tělem“. 6
Alma však řekl, že se vše začalo měnit ve chvíli, kdy si „vzpomněl“ na prorokovaný příchod „jistého Ježíše Krista, … který usmíří hříchy světa“, a tak „zvolal … v srdci: Ó Ježíši, ty Synu Boží, buď milosrdný ke mně“. Díky této jedné myšlence a jedné prosbě byl Alma naplněn pronikavou radostí, „tak nesmírnou, jakou byla bolest [jeho]“. 7
Nesmíme nikdy zapomenout, že skutečným záměrem pokání je vzít určité trápení a proměnit ho v ryzí blaženost. Právě v okamžiku, kdy se obrátíme na Spasitele – a prokážeme v Něj víru a opravdovou změnu srdce – se začne díky Jeho „bezprostřední [dobrotivosti]“ 8 přenášet drtivá tíha našich hříchů z našich beder na ta Jeho. To je možné jen díky tomu, že Ten, který je bez hříchu, vytrpěl „nekonečná a nevýslovná muka“ 9 každičkého hříchu ve vesmíru, který stvořil, za všechno, co stvořil – což bylo utrpení tak kruté, že krvácel z každého póru. Na základě přímé, osobní zkušenosti nás proto Spasitel v novodobých písmech upozorňuje, že nemáme ani ponětí o tom, jak „pronikavá“ budou naše „utrpení“, pokud nebudeme činit pokání. S nesmírnou velkorysostí také ale vysvětluje: „Já, Bůh, jsem vytrpěl tyto věci za všechny, aby oni nemuseli trpěti, jestliže budou činiti pokání“ 10 – pokání, které nám umožní okusit onu „nesmírnou radost“, kterou okusil Alma. 11 Již jen tato nauka samotná mě naplňuje údivem. 12 Kristus však překvapivě nabízí dokonce něco více.
Pronikavá bolest někdy nepřichází kvůli hříchu, ale kvůli bezděčným chybám, skutkům druhých nebo silám, které nemůžeme ovlivnit. V těchto okamžicích možná zvoláte jako spravedlivý žalmista:
„Srdce mé bolestí ve mně, a strachové smrti připadli na mne. …
A hrůza [zachvátila] mne.
… Ó bych měl křídla jako holubice, zaletěl bych a poodpočinul.“ 13
Takové utrpení nám může pomoci zmírnit lékařská věda, odborné poradenství či sjednání právní nápravy. Všimněte si však, že veškeré dobré dary – včetně těchto – pocházejí od Spasitele. 14 Bez ohledu na to, co způsobilo naše nejhorší křivdy a trápení, konečný zdroj naší úlevy je tentýž – Ježíš Kristus. Jedině On vlastní onu plnou moc a uzdravující balzám, které dokáží napravit každou chybu a každou křivdu, urovnat každou nedokonalost, uzdravit každou ránu a poskytnout každé odložené požehnání. Tak jako dávní svědkové i já svědčím o tom, že „nemáme nejvyššího kněze, kterýž by nemohl [soucítit s našimi slabostmi]“, 15 ale máme milujícího Vykupitele, který sestoupil ze svého trůnu na výsostech a kráčel, „trpě bolesti a strasti a pokušení všeho druhu …, aby poznal …, jak pomoci lidu svému“. 16
Každý, kdo dnes pociťuje bolest tak intenzivní a jedinečnou, že má pocit, že ji nikdo jiný nedokáže plně pochopit, má možná tak trochu pravdu. Možná neexistuje člen rodiny, přítel ani kněžský vedoucí – jakkoli může být každý z nich citlivý a mít dobré úmysly – který přesně ví, co pociťujete, nebo který zná ta správná slova, která by vám pomohla se uzdravit. Vězte však, že existuje Ten, kdo dokonale rozumí tomu, co prožíváte, který je „mocnější než celá země“ 17 a který „mocen jest nade všecko učiniti mnohem hojněji, než [prosíte] aneb [rozumíte]“. 18 Tento proces nastane Jeho způsobem a v Jeho čase, ale Kristus je vždy připraven uzdravit vaše trápení do všech detailů a po všech stránkách.
Když Mu to dovolíte, zjistíte, že vaše utrpení nebylo zbytečné. Když apoštol Pavel mluvil o mnohých z největších biblických hrdinů a jejich trápení, řekl, že „Bůh … jim poskytl lepší věci skrze jejich utrpení, neboť bez utrpení nemohli být učiněni dokonalými“. 19 Pravou podstatou Boha a cílem naší pozemské existence je totiž štěstí, 20 ale my se nemůžeme stát dokonalými bytostmi, které pociťují božskou radost, bez zkušeností, které nás prověřují – někdy velmi důkladně. Pavel říká, že i sám Spasitel byl učiněn na věky dokonalým neboli úplným „skrze utrpení“. 21 Proto se mějte na pozoru před Satanovým našeptáváním, že kdybyste byli lepším člověkem, takovým zkouškám byste se vyhnuli.
Musíte také odolat s tím související lži, že vaše utrpení nějakým způsobem znamená, že stojíte mimo okruh Božích vyvolených, kteří zdánlivě přecházejí z jednoho požehnaného stavu do druhého. Místo toho na sebe pohlížejte tak, jako vás zajisté viděl Jan Zjevovatel ve svém velkolepém zjevení týkajícím se posledních dnů. Neboť Jan viděl „zástup veliký, kteréhož by žádný přečísti nemohl, ze všech národů a pokolení a lidí i jazyků, ani stojí před trůnem a před oblíčejem Beránka, oblečeni jsouce v bílé roucho, … [kteří volají] hlasem velikým, řkouce: Spasení jest od Boha našeho“. 22
Na otázku: „Kdo jsou tito oblečení v bílé roucho? A odkud přišli?“ Dostal Jan tuto odpověď: „To jsou ti, kteříž přišli z velikého ssoužení, a umyli roucha svá, a zbílili je ve krvi Beránkově.“ 23
Bratři a sestry, utrpení ve spravedlivosti vám pomáhá stát se způsobilými být Božími vyvolenými, spíše než aby vás to od nich odlišovalo. A jejich zaslíbení se díky tomu stávají zaslíbeními vašimi. Jak prohlašuje Jan, nebudete „lačněti více, ani žízniti více, a nebude bíti na [vás] slunce, ani žádné horko. Nebo Beránek, kterýž jest u prostřed trůnu, pásti [vás] bude, a dovedeť [vás] k živým studnicím vod, a setře Bůh všelikou slzu s očí [vašich].“ 24
„A smrti již více nebude, ani kvílení, ani křiku, ani bolesti nebude více.“ 25
Svědčím vám o tom, že díky neuvěřitelné dobrotě Ježíše Krista a Jeho nekonečnému Usmíření můžeme uniknout zaslouženému utrpení pramenícímu z našich morálních selhání a překonat nezasloužené utrpení pramenící z ran osudu ve smrtelnosti. Pod Jeho vedením se vaše božské určení bude vyznačovat jedinečnou velkolepostí a nepopsatelnou radostí – radostí pro vás tak intenzivní a jedinečnou, že váš popel se stane krásou „přesahující cokoli pozemské“. 26 Abyste mohli toto štěstí vychutnávat nyní a byli jím naplněni na věky, vyzývám vás, abyste udělali to, co Alma – nechte svou mysl ulpět na pronikavém daru Syna Božího, jak je zjeven skrze Jeho evangelium v této Jeho pravé a živé Církvi. Ve jménu Ježíše Krista, amen.