Byl chléb
Budeme-li usilovat o to, abychom byli po časné stránce připraveni, budeme moci čelit zkouškám života s větší sebejistotou.
Než byla kvůli současné pandemii omezena možnost cestovat, vracel jsem se domů z jedné zahraniční cesty a kvůli nenavazujícímu spojení mi v neděli vznikl prostoj. Měl jsem mezi dvěma lety čas navštívit místní shromáždění svátosti a rovněž se tam podělit o stručné poselství. Po shromáždění za mnou přišel nadšený jáhen a zeptal se, zda znám presidenta Nelsona a zda jsem měl někdy příležitost potřást si s ním rukou. Odpověděl jsem, že znám, že jsem mu potřásl rukou a že jako člen Předsedajícího biskupstva mám možnost setkávat se s presidentem Nelsonem a jeho rádci několikrát do týdne.
Mladý jáhen se posadil na židli, rozhodil rukama a zvolal: „Toto je nejlepší den mého života!“ Bratři a sestry, ačkoli já nebudu rozhazovat rukama a hlasitě volat, budu na věky vděčný za žijícího proroka a za vedení, které od proroků, vidoucích a zjevovatelů získáváme, a to hlavně v těchto obtížných časech.
Od počátku časů Pán poskytoval svému lidu vedení, aby mu pomohl připravit se – jak duchovně, tak časně – na pohromy a zkoušky, o nichž ví, že nastanou jako součást této zkušenosti ve smrtelnosti. Tyto pohromy mohou být osobní či obecné povahy, ale Pánovo vedení nám zajistí ochranu a podporu do té míry, do jaké budeme dbát Jeho rad a pokynů a jednat podle nich. Skvělý příklad nám poskytuje záznam v knize Genesis, kde se dozvídáme o Jozefovi v Egyptě a o jeho inspirovaném výkladu Faraonova snu.
„Odpověděl Jozef Faraonovi: … Což Bůh činiti bude, to ukázal Faraonovi. …
Aj, sedm let nastane, v nichž hojnost veliká bude ve vší zemi Egyptské.
A po nich nastane sedm let hladu, v nichž v zapomenutí přijde všecka ta hojnost v zemi Egyptské.“ 1
Farao Jozefovi naslouchal a zareagoval na to, co mu Bůh ve snu ukázal, a okamžitě se pustil do příprav na to, co mělo přijít. Písma dále uvádějí:
„A vydala země po sedm let úrodných obilí hojnost.
I nahromáždil všelijakých potrav v těch sedmi letech. …
A tak nahromáždil Jozef obilí …, jako jest písku mořského, tak že přestali počítati; nebo mu nebylo počtu.“ 2
Je psáno, že po uplynutí oněch sedmi let hojnosti „počalo sedm let hladu přicházeti, jakž byl předpověděl Jozef. I byl hlad po všech krajinách, ale po vší zemi Egyptské byl chléb.“ 3
V dnešní době jsme požehnáni tím, že nás vedou proroci, kteří rozumějí tomu, že se potřebujeme připravit na pohromy, jež mají přijít, 4 a také si uvědomují omezení, s nimiž se můžeme setkat při svém úsilí řídit se jejich radami.
Panuje jasná shoda na tom, že následky covidu-19 i ničivých přírodních katastrof nestraní žádné osobě a na každém kontinentě postihují lidi napříč etnickými, sociálními i náboženskými skupinami. Dochází ke ztrátám zaměstnání a snížení příjmů poté, co pracovní trh zasáhla vlna propouštění a na práceschopnost mají dopad i zdravotní či právní obtíže.
Všem, kteří byli jakkoli postiženi, bychom rádi řekli, že máme porozumění pro vaši situaci a děláme si starosti, ale zároveň jsme pevně přesvědčeni, že bude lépe. Jste požehnáni biskupy a presidenty odboček, kteří vyhledávají členy své kongregace s časnými potřebami a kteří mají přístup k nástrojům a zdrojům, jež vám mohou pomoci znovu v životě najít pevnou půdu pod nohama a kráčet po cestě k soběstačnosti díky uplatňování zásad připravenosti.
Za současných podmínek, s pandemií, která zničila celé hospodářské celky, ale i životy jednotlivců, by bylo v rozporu se soucitnou povahou Spasitele, kdyby nedbal na skutečnost, že mnozí mají obtíže, a žádal by je, aby si začali vytvářet zásoby potravin a finanční rezervy. Neznamená to však, že bychom měli navždy ignorovat zásady přípravy, … ale pouze to, že tyto zásady je zapotřebí uplatňovat „v moudrosti a pořádku“, 5 abychom mohli v budoucnu říci, tak jako Jozef v Egyptě, že „byl chléb“. 6
Pán neočekává, že uděláme víc, než je v našich silách, ale očekává, že uděláme, co budeme moci – ve chvíli, kdy budeme moci. Jak nám na poslední generální konferenci připomněl president Nelson, „Pán má rád úsilí“. 7
Vedoucí Církve často Svaté posledních dnů povzbuzují, „aby se připravili na protivenství v životě tím, že budou mít základní zásobu potravin a vody a určité finanční úspory“. 8 Zároveň nás povzbuzují, abychom při svém úsilí vytvořit si domácí zásoby a finanční rezervu „byli moudří“ a nezacházeli „do extrémů“. 9 Příručka s názvem Osobní finance pro dosažení soběstačnosti, která byla vydána v roce 2017 a je nyní dostupná na internetových stránkách Církve v 36 jazycích, začíná poselstvím Prvního předsednictva, kde se píše:
„Pán prohlásil: ‚Záměrem mým je postarati se o svaté mé.‘ [Nauka a smlouvy 104:15.] Toto zjevení je zaslíbením od Pána, že zajistí časná požehnání a otevře dveře soběstačnosti. …
Když tyto zásady přijmete a budete podle nich žít, budete lépe schopni získávat časná požehnání, která Pán slibuje.
Vyzýváme vás, abyste tyto zásady pilně studovali, uplatňovali je a učili jim členy své rodiny. Budete-li tak činit, budete v životě požehnáni[, protože] … jste dítětem našeho Otce v nebi. Miluje vás a nikdy vás neopustí. Zná vás a je připraven vám nabídnout duchovní a časná požehnání plynoucí ze soběstačnosti.“ 10
Tato příručka obsahuje kapitoly věnované tomu, jak sestavit rozpočet a jak se ho v životě držet, jak chránit rodinu před strádáním, jak řešit finanční krize, jak investovat do budoucnosti, a mnohému dalšímu a je dostupná na internetových stránkách Církve nebo prostřednictvím místních vedoucích.
Při přemítání o zásadě připravenosti se můžeme znovu podívat na Jozefa v Egyptě. Pouhá znalost toho, co se stane, by nestačila k tomu, aby lidi přenesla přes „hubená“ léta bez určité míry oběti v letech hojnosti. Namísto toho, aby zkonzumovali vše, co Faraonovi poddaní dokázali vyprodukovat, si stanovili limity a dodržovali je, aby bylo postaráno jak o okamžité, tak o budoucí potřeby. Nestačilo jen vědět, že přijdou obtížné časy. Museli jednat, a díky jejich úsilí „byl chléb“. 11
Toto vede k důležité otázce: „Co z toho pro nás vyplývá?“ Dobrým výchozím bodem je porozumění tomu, že pro Pána jsou všechny věci duchovní a že nám „nikdy … nedal zákon, jenž byl časný“. 12 Vše tedy poukazuje na Ježíše Krista jakožto na základ, na němž musíme stavět – a to i svou časnou připravenost.
Časná připravenost a soběstačnost znamená, že „věříme, že skrze milost neboli uschopňující moc Ježíše Krista a své osobní úsilí budeme schopni zaopatřit veškeré duchovní a časné nezbytnosti, které ve svém životě i v životě své rodiny potřebujeme“. 13
K dalším aspektům duchovního základu časné připravenosti patří: jednat „v moudrosti a pořádku“, 14 z čehož plyne, že zásoby potravin a úspory je zapotřebí vytvářet pozvolna, delší dobu; a rovněž postupovat „malými a prostými“ prostředky, 15 čímž dáme najevo víru, že Pán zvelebí naše malé, ale vytrvalé úsilí.
Máme-li duchovní základ, můžeme pak úspěšně uplatňovat dva důležité prvky časné připravenosti – správu financí a rodinné zásoby.
Ke klíčovým zásadám hospodaření s finančními prostředky patří platit desátky a oběti; zbavit se dluhů a vyhýbat se jim; vytvořit si rozpočet a řídit se jím; a šetřit do budoucna.
Ke klíčovým zásadám vytváření rodinných zásob patří mít zásobu potravin, vody a dalších nezbytností v závislosti na osobních a rodinných potřebách, neboť nejlepší zásobárnou 16 je domov, který je „nejdostupnější rezervou v čase potřeby“. 17
Osvojíme-li si duchovní zásady a budeme-li hledat inspiraci u Pána, budeme vedeni k poznání vůle Páně ohledně nás, a to jak v osobní rovině, tak na úrovni rodiny, a také k poznání toho, jak nejlépe uplatňovat důležité zásady časné připravenosti. Tím nejdůležitějším krokem ze všech je začít.
Starší David A. Bednar učil této zásadě těmito slovy: „Podniknout něco je projevem víry. … Pravá víra se zaměřuje a soustřeďuje na Pána Ježíše Krista a vždy vede k činu.“ 18
Bratři a sestry, v neustále se měnícím světě se musíme připravit na nejistoty. Přestože nás čekají lepší zítřky, víme, že vzlety a pády smrtelnosti budou pokračovat. Budeme-li usilovat o to, abychom byli po časné stránce připraveni, budeme moci čelit zkouškám života s větší sebejistotou a pokojem v srdci a budeme si – stejně jako Jozef v Egyptě – moci i v těžkých chvílích říci: „Byl chléb.“ 19 Ve jménu Ježíše Krista, amen.