Trpělivost ať koná svůj dokonalý skutek a za největší radost to mějte!
Když projevujeme trpělivost, naše víra roste. Tak jak naše víra roste, roste i naše radost.
Před dvěma lety můj nejmladší bratr Chad prošel závojem. Jeho odchod na druhou stranu zanechal trhlinu v srdci mé švagrové Stephanie; jejich dvou malých dětí Bradena a Belly; i zbytku rodiny. Našli jsme útěchu ve slovech staršího Neila L. Andersena z generální konference pronesených týden předtím, než Chad zemřel: „Ve zkoušce ohněm představované pozemskými strastmi trpělivě postupujte kupředu a Spasitelova uzdravující moc vám přinese světlo, porozumění, pokoj a naději.“ („Zranění“, Liahona, listopad 2018, 85.)
Máme víru v Ježíše Krista; víme, že se s Chadem opět sejdeme, přesto nás ale jeho fyzické odloučení bolí! Mnozí přišli o své blízké. Je těžké být trpělivý a čekat na to, až se s nimi opět sejdeme.
Rok po jeho úmrtí jsme se cítili, jako by nás zastínila temná mračna. Hledali jsme útočiště tím, že jsme studovali písma, vroucněji se modlili a častěji navštěvovali chrám. Úryvek z této náboženské písně zachycuje naše pocity z té doby: „Již přichází ráno a sluncem je dáno, že stíny tmy zmizely, je světlo jen.“ („Již přichází ráno“, Náboženské písně, č. 23.)
Naše rodina se rozhodla, že rok 2020 bude rokem obnovení! Koncem listopadu 2019 jsme studovali lekci v příručce Pojď, následuj mne z knihy Jakubovy v Novém zákoně, když se nám zjevil tento námět. Ve 2. verši 1. kapitoly Jakuba čteme: „Bratří moji, za největší radost považujte, když v mnohé strasti upadáte.“ (Překlad Josepha Smitha, Jakub 1:2 [v Průvodci k písmům].) V touze zahájit nový rok, nové desetiletí, radostně, jsme se rozhodli, že v roce 2020 budeme vše považovat „za největší radost“. Pocítili jsme to tak mocně, že vloni o Vánocích jsme dali sourozencům trička, na nichž stálo tučným písmem: „Za největší radost to mějte“. Rok 2020 bude zajisté rokem plným radosti.
No a teď jsme tady – rok 2020 místo toho přinesl globální pandemii covidu-19, občanské nepokoje, další přírodní katastrofy a ekonomické obtíže. Nebeský Otec nám možná dopřává čas, abychom zvážili a posoudili své chápání trpělivosti a své vědomé rozhodnutí zvolit si radost.
Od té doby má pro nás kniha Jakubova nový význam. Ve verších 3 a 4 v 1. kapitole se dál píše:
„Vědouce, že [zkouška] víry vaší působí trpělivost.
Trpělivost pak ať má dokonalý skutek, abyste byli dokonalí a celí, v ničemž nemajíce nedostatku.“
Ve snaze nacházet radost uprostřed zkoušek, jsme zapomněli, že mít trpělivost je klíčem k tomu, abychom nechali tyto zkoušky působit pro naše dobro.
Král Beniamin nás učil, abychom odložili přirozeného člověka a stali se svatými „skrze usmíření Krista Pána a [stali] se jako dítě, poddajným, mírným, pokorným, trpělivým, plným lásky, ochotným podrobiti se všemu“ (Mosiáš 3:19).
V 6. kapitole příručky Kažte evangelium mé se píše o hlavních vlastnostech Krista, které můžeme napodobovat: „Trpělivost je schopnost přečkat zdržení, potíže, protivenství nebo utrpení bez pocitů zloby, rozčarování nebo úzkosti. Je to schopnost konat vůli Boží a přijímat Jeho načasování. Když jste trpěliví, obstojíte i pod nátlakem a jste schopni čelit protivenství klidně a s nadějí.“ ( Kažte evangelium mé – příručka k misionářské službě , [2005], 120.)
Dokonalý skutek trpělivosti lze ilustrovat i životem jednoho z prvních Kristových učedníků, Šimona Kananitského. Zélóti byla skupina židovských nacionalistů, kteří byli silně proti římské vládě. Hnutí Zélótů prosazovalo násilí proti Římanům, jejich židovským kolaborantům a Saduceům tím, že jim loupili zásoby a snažili se dosahovat svých cílů i jinými činnostmi (viz Encyklopedie Britannica, „Zealot“, britannica.com). Šimon Kananitský patřil mezi Zélóty (viz Lukáš 6:15). Představte si Šimona, jak se pokouší přimět Spasitele, aby se chopil zbraně, vedl militantní skupinu či vytvářel v Jeruzalémě chaos. Ježíš učil:
„Blahoslavení tiší, nebo oni dědictví obdrží na zemi. …
Blahoslavení milosrdní, nebo oni milosrdenství důjdou. …
Blahoslavení pokojní, nebo oni synové Boží slouti budou.“ (Matouš 5:5, 7, 9.)
Šimon možná přijal a obhajoval svou filozofii se zápalem a nadšením, písma ale naznačují, že skrze vliv a příklad Spasitele svůj postoj změnil. Středobodem jeho života se stala jeho snaha být učedníkem Krista.
Když uzavíráme smlouvy s Bohem a dodržujeme je, Spasitel nám může pomoci, abychom byli „znovuzrozeni; ano, zrozeni z Boha, proměněni z tělesného a padlého stavu svého do stavu spravedlivosti, jsouce Bohem vykoupeni, [abychom se] stali … syny a dcerami jeho“ (Mosiáš 27:25).
Ze všech společenských, náboženských a politických snah dnešní doby, nechť to, že jsme učedníky Ježíše Krista je naším nejvýraznějším a nejpřesvědčivějším vyznáním. „Nebo kdež jest poklad váš, tuť jest i srdce vaše.“ (Matouš 6:21.) Kéž také nezapomínáme na to, že i poté, co věrní učedníci vykonali „vůli Boží“, „potřebíť [měli] trpělivosti“ (Židům 10:36).
Tak jako zkoušky naší víry v nás pěstují trpělivost, když projevujeme trpělivost, naše víra roste. Tak jak naše víra roste, roste i naše radost.
Letos v březnu naše druhá dcera, Emma, stejně jako mnoho misionářů v Církvi, nastoupila do povinné izolace. Mnoho misionářů se vrátilo domů. Mnoho misionářů očekávalo přeložení. Mnozí před odjezdem do misijního pole neobdrželi svá chrámová požehnání. Děkuji vám, starší a sestry. Máme vás rádi.
Emma se svou společnicí v Nizozemsku byly v oněch několika prvních týdnech zkoušeny – v mnoha případech zkoušeny tak, až byly dohnány k slzám. Jen s krátkými příležitostmi pro osobní kontakt s lidmi a s omezeným časem stráveným venku, se Emmino spoléhání se na Boha prohloubilo. Modlili jsme se s ní on-line a ptali se, jak můžeme pomoci. Požádala nás, abychom kontaktovali přátele, které učila on-line!
Naše rodina začala kontaktovat on-line přátele Emmy v Nizozemsku – jednoho po druhém. Přizvali jsme je k našemu rodinnému týdennímu on-line studiu příručky Pojď, následuj mne. Floora, Laura, Renske, Freek, Benjamin, Stal a Muhammad – všichni se stali našimi přáteli. Někteří naši přátelé z Nizozemska vstoupili „těsnou branou“ (3. Nefi 14:13). A dalším je ukazována „těsnost cesty a úzkost brány, kterou mají vstoupiti“ (2. Nefi 31:9). Jsou to naši bratři a sestry v Kristu. Každý týden považujeme za největší radost společnou snahu pokračovat na cestě smlouvy.
Necháváme trpělivost konat „dokonalý skutek“ (Jakub 1:4), i když se na čas nemůžeme setkávat osobně jako sborové rodiny. Považujeme však za radost, že víra našich rodin se prohlubuje skrze vzájemná spojení díky novým technologiím a díky studiu Knihy Mormonovy podle příručky Pojď, následuj mne.
President Russell M. Nelson slíbil: „Vaše vytrvalá snaha v této oblasti – dokonce i ve chvílích, kdy máte pocit, že se vám zrovna nijak zvlášť nedaří – změní život vám i vaší rodině a změní také svět.“ („Kráčejte kupředu s vírou“, Liahona, květen 2020, 114.)
Místo, kde uzavíráme posvátné smlouvy s Bohem – chrám – je dočasně nepřístupné. Místo, kde smlouvy s Bohem dodržujeme – domov – je přístupné! Doma máme příležitost studovat výjimečnou krásu chrámových smluv a přemítat o ní. I bez možnosti vstupu do oněch posvátných fyzických prostor se naše „srdce … bude velice radovati v důsledku požehnání, jež budou vylévána“ (Nauka a smlouvy 110:9).
Mnozí přišli o práci; další přišli o příležitosti. Radujeme se ale s presidentem Nelsonem, jenž nedávno prohlásil: „Dobrovolné postní oběti od našich členů ve skutečnosti vzrostly, jakož i dobrovolné příspěvky do našich humanitárních fondů. … Společně překonáme toto složité období. Pán vám požehná, když budete dál žehnat druhým“ (Facebooková stránka Russella M. Nelsona, příspěvek z 16. srpna 2020, facebook.com/russell.m.nelson).
„Buďte dobré mysli“ je to, co Pán přikazuje, nikoli buďte ustrašené mysli (viz Matouš 14:27).
Občas jsme netrpěliví, když si myslíme, že „děláme vše správně“ a přesto nedostáváme požehnání, po kterých toužíme. Enoch kráčel s Bohem 365 let, než byli on a jeho lid přeneseni. Tři sta šedesát pět let snahy dělat vše správně a poté se to stalo! (Viz Nauka a smlouvy 107:49.)
Můj bratr Chad zemřel jen několik měsíců po našem uvolnění z povolání předsedat Utažské misii Ogden. Považujeme za zázrak, že když jsme žili v jižní Kalifornii, ze všech 417 misií, do nichž jsme mohli být v roce 2015 povoláni, jsme byli povoláni do severního Utahu. Misijní dům se nacházel 30 minut jízdy od Chadova domova. Zjistili mu rakovinu až poté, co jsme obdrželi misijní pověření. I v těch nejnáročnějších situacích jsme věděli, že Nebeský Otec na nás pamatuje a pomáhá nám nacházet radost.
Svědčím o moci Spasitele Ježíše Krista, která vykupuje, posvěcuje a naplňuje pokorou a radostí. Svědčím, že když se modlíme k Nebeskému Otci ve jménu Ježíšově, odpoví nám. Svědčím o tom, že když nasloucháme hlasu Páně a Jeho žijícího proroka, presidenta Russella M. Nelsona, jsme ho poslušni a dbáme jej, můžeme nechat trpělivost konat její dokonalý skutek a považovat to za největší radost. Ve jménu Ježíše Krista, amen.