Nyní je náš čas!
Bůh nás poslal právě sem, právě nyní, v rozhodující době naší historie.
V roce 1978 jsem stál na hřišti amerického fotbalu, na vyprodaném stadionu s 65 000 fanoušky. Přede mnou bylo několik opravdu statných soupeřů, kteří vypadali, jako by mi chtěli utrhnout hlavu. Poprvé jsem nastoupil jako zadák v Národní fotbalové lize a zrovna jsme hráli ve finále Super Bowl proti obhájcům titulu. Mám-li být upřímný, pochyboval jsem, zda jsem dost dobrý na to, abych na tom hřišti vůbec byl. Couvl jsem, abych provedl první přihrávku, a když jsem míč odhodil, utrpěl jsem úder větší než kdy v minulosti. Ve chvíli, kdy jsem ležel vespod hromady těch obřích sportovců, jsem si říkal, co tam vlastně dělám. Musel jsem se rozhodnout. Nechám se přemoci pochybami, nebo seberu odvahu a sílu vstát a pokračovat?
Associated Press
V té době jsem si neuvědomoval, jak mě tato zkušenost připraví na budoucí příležitosti. Potřeboval jsem se naučit, že když čelím obtížným situacím, dokáži být silný a odvážný.
Fotbalový zápas však možná není zdaleka tak důležitý jako těžkosti, kterým budete čelit vy. Ve většině případů vás nebude sledovat stadion plný lidí. Avšak vaše odvážná rozhodnutí budou mít věčný význam.
Někdy se možná necítíme schopní nějakou výzvu zvládnout. Nebeský Otec na nás však pohlíží jako na nebojácné budovatele Jeho království. Proto nás sem poslal v době, která je ve světové historii tou nejvíce rozhodující. Nyní je náš čas!
Poslechněme si, co president Russell M. Nelson řekl krátce poté, co se stal presidentem Církve: „Náš Spasitel a Vykupitel Ježíš Kristus vykoná mezi dneškem a dnem, kdy znovu přijde, některé ze svých nejmocnějších skutků. Uvidíme zázračná znamení, že Bůh Otec a Jeho Syn Ježíš Kristus předsedají této Církvi s majestátností a slávou.“ („Zjevení pro Církev, zjevení pro náš život“, Liahona, květen 2018, 96.)
Nejmocnější skutky? Zázračná znamení? Jak budou vypadat? Jaká bude naše úloha a jak budeme chápat, co máme dělat? Neznám všechny odpovědi, ale vím, že Pán potřebuje, abychom byli připraveni! Ještě nikdy nebylo důležitější způsobile používat moc kněžství.
Věříme proroku Božímu? Dokážeme najít a naplnit své určení? Ano, dokážeme, a musíme to dokázat, protože nyní je náš čas!
Když posloucháme příběhy o mocných Božích služebnících a služebnicích, kteří nás předešli a jakými byli například Mojžíš, Maria, Moroni, Alma, Ester, Jozef a mnozí další, jako by se zdálo, že jsou něčím více. Oni ale nebyli nijak zvlášť jiní, než jsme my. Byli to normální lidé, kteří čelili těžkostem. Důvěřovali Pánu. Dokázali se správně rozhodnout ve stěžejních okamžicích. A s vírou v Ježíše Krista vykonali dílo, které jejich doba požadovala.
Goodsalt
Zamyslete se nad Jozuem, hrdinou Starého zákona. Byl oddaným následovníkem Mojžíše, jednoho z největších vůdců v historii. Poté, co Mojžíš odešel, nastal Jozuův čas. Jozue měl přivést děti Izraele do zaslíbené země. Jak to měl udělat? Narodil se a vyrostl v otroctví v Egyptě. Neměl na pomoc žádnou příručku ani školicí videa. Neměl ani chytrý telefon! Měl však od Pána toto zaslíbení:
„Jakož jsem byl s Mojžíšem, tak budu s tebou; nenechám tebe samého, aniž tě opustím.
Posilniž se a zmužile se měj.“ (Jozue 1:5–6.)
Když jsem byl nový a nezkušený sedmdesátník, měl jsem naléhavý hovor z kanceláře Prvního předsednictva s pověřením, abych zastoupil proroka a navštívil v nemocnici jednoho mladého muže – a to ihned. Mladý muž se jmenoval Zach. Připravoval se na misii, ale při nehodě utrpěl vážné poranění hlavy.
Když jsem jel do nemocnice, honila se mi v hlavě spousta myšlenek. Vyřídit něco za proroka – to myslíte vážně? Co mě čeká? Jak tomuto mladému muži pomohu? Mám dost víry? Kotvou se mi stala úpěnlivá modlitba a vědomí toho, že vlastním pravomoc svatého kněžství.
Když jsem tam přijel, Zach ležel na nemocničním lůžku. Poblíž stál sanitář, připraven ho rychle odvézt na operační sál, aby mu lékaři mohli snížit nitrolební tlak. Pohlédl jsem na uplakanou maminku a na vystrašeného mladého přítele a jasně jsem věděl, že Zach potřebuje kněžské požehnání. Onen přítel nedávno obdržel Melchisedechovo kněžství, a tak jsem ho požádal o pomoc. Když jsme Zachovi pokorně udíleli požehnání, pocítil jsem moc kněžství. Pak ho spěšně převezli na operaci a mnou prostoupil pocit pokoje, potvrzující, že Spasitel vše dle své moudrosti vyřeší.
Před prvním řezem ještě lékaři provedli jeden poslední rentgen. Ke svému úžasu zjistili, že žádné operace nebude zapotřebí.
Zach se po náročné terapii znovu naučil chodit a mluvit. Sloužil úspěšně na misii a nyní vychovává krásnou rodinu.
Samozřejmě to nemusí vždy dopadnout takto. Se stejnou vírou jsem dával další kněžská požehnání, avšak Pán ne vždy v tomto životě úplné uzdravení udělil. Důvěřujeme Jeho záměrům a výsledek ponecháváme na Něm. Výsledek svého konání si vždy zvolit nemůžeme, ale můžeme se rozhodnout být připraveni jednat.
Možná vás nikdy nepověří, abyste zastupovali První předsednictvo v situaci ohrožující život. My všichni jsme však povoláni, abychom jako Pánovi zástupci konali to, co dokáže život změnit. Pán nás neopustí. Nyní je náš čas!
Když byl Petr, Spasitelův vedoucí apoštol, v lodi na moři, uviděl Ježíše, jak kráčí po vodě. Chtěl k Němu jít a Spasitel mu řekl: „Poď.“ Petr odvážně a zázračně opustil bezpečí lodě a vydal se ke Spasiteli. Když se však začal soustřeďovat na prudký vítr, jeho víra ochabla. „Bál se. A počav tonouti, zkřikl, řka: Pane, pomoz mi. A ihned Ježíš vztáh ruku, ujal jej.“ (Viz Matouš 14:22–33.)
Na co se soustředíme my, když v našem životě fouká prudký vítr? Pamatujte na to, že máme vždy jeden spolehlivý zdroj síly a odvahy. Tím jsou Ježíšovy paže, které k nám Ježíš vztahuje právě tak, jako je vztahoval k Petrovi. Když se k Němu obrátíme, láskyplně nás zachrání. Jsme Jeho. Pán řekl: „Neboj se, nebo vykoupil jsem tě, a povolal jsem tě jménem tvým. Můj jsi ty.“ (Izaiáš 43:1.) On ve vašem životě převládne, pokud Mu to umožníte. Rozhodnutí je na vás. (Viz Russell M. Nelson, „Nechť Bůh převládne“, Liahona, listopad 2020, 92–95.)
Jozue na sklonku života naléhavě žádal svůj lid: „Vyvolte sobě dnes, komu byste sloužili …; jáť pak a dům můj sloužiti budeme Hospodinu.“ (Jozue 24:15.) Díky rozhodnutím sloužit Pánu se Jozue ve své době stal velikým vůdcem. Moji drazí přátelé, nyní je náš čas! Rozhodnutí, která učiníme, určí náš osud. (Viz Thomas S. Monson, „Decisions Determine Destiny“ [Brigham Young University fireside, Nov. 6, 2005], speeches.byu.edu.)
Když jsem sloužil jako biskup, měli jsme v našem sboru jedno motto: Dobrá rozhodnutí jsou zdrojem štěstí – toho věčného. Často když mě na chodbě míjel někdo z mladých, řekl mi: „Biskupe, činím dobrá rozhodnutí!“ To je snem každého biskupa!
Co přesně míníme „dobrými rozhodnutími“? Kdosi se jednou Ježíše otázal: „Které jest přikázaní veliké v zákoně?“ Ježíš odpověděl:
„Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své.
To jest přední a veliké přikázaní.
Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.“ (Matouš 22:36–39.)
Nevím jak vy, ale když si čtu tato dvě veliká přikázání, vidím tam zmíněno ještě jedno třetí, totiž mít rádi sami sebe.
Pomysleli jste někdy na to, že mít rádi sami sebe je přikázání? Můžeme skutečně milovat Boha a Jeho děti, pokud nemáme rádi sami sebe?
Jeden moudrý vedoucí pracoval s mužem, který se snažil překonat léta zničujících rozhodnutí. Onen muž se cítil zahanben a měl pochyby o tom, zda je vůbec hoden něčí lásky.
Jeho vedoucí mu řekl: „Pán tě zná a má tě rád, a je spokojený s tebou i s tím, jak odvážně si vedeš.“ Pak ale dodal: „Abys mohl pociťovat lásku [Boží] a mít rád druhé, je třeba, abys slyšel přikázání, že máš mít rád i sám sebe.“
Když tento bratr onu radu uslyšel, viděl svůj život novýma očima. Později řekl: „Celý život jsem se snažil nalézt pokoj a pocit přijetí. Hledal jsem ale na špatných místech. Útěchu lze nalézt jedině v lásce Nebeského Otce a Spasitele. Vím, že si přejí, abych měl rád i sám sebe; neboť pouze tímto způsobem mohu pociťovat lásku, kterou ke mně chovají.“
Nebeský Otec si přeje, abychom měli sami sebe rádi – ne proto, aby se z nás stali pyšní nebo sebestřední lidé, ale proto, abychom se viděli tak, jak nás vidí On – jsme Jeho drahocenné děti. Když nám tato pravda pronikne hluboko do srdce, naše láska vůči Bohu vzroste. Budeme-li na sebe pohlížet s upřímnou úctou, naše srdce se otevře a my budeme stejně uctivě jednat i s druhými. Čím více si uvědomujeme svou božskou hodnotu, tím lépe chápeme tuto božskou pravdu – Bůh nás poslal právě sem, právě nyní, v rozhodující době naší historie, abychom díky svým talentům a darům vykonali to nejlepší, co můžeme. Nyní je náš čas! (Viz Russell M. Nelson, „Jak se stát opravdovými mileniály“ [celosvětové zasvěcující shromáždění pro mladé dospělé, 10. ledna 2016], broadcasts.ChurchofJesusChrist.org.)
Joseph Smith učil, že proroci v každé době „s radostným očekáváním vzhlíželi ke dni, v němž žijeme; … pěli a psali a prorokovali o tomto našem dni; … my jsme tím obdařeným lidem, který Bůh vyvolil, aby uskutečnil slávu posledních dnů“. (Učení presidentů Církve: Joseph Smith [2008], 184.)
Zatímco denně čelíte těžkostem, mějte na paměti toto ujištění od staršího Jeffreyho R. Hollanda: „Na ramenou nám toho spočívá opravdu mnoho, ale bude to nádherná a úspěšná zkušenost. … Vítězství v tomto závěrečném boji je již známé. Toto vítězství už je zaznamenáno v knihách …, a to v písmech!“ („Be Not Afraid, Only Believe“ [proslov k učitelům náboženství Církevního vzdělávacího systému, 6. února 2015], broadcasts.ChurchofJesusChrist.org.)
O tomto nádherném velikonočním víkendu bych nás všechny rád vyzval k modlitbám o to, abychom dokázali rozpoznat a přijmout naše jednotlivé úlohy, zatímco se připravujeme na onen slavný den, kdy znovu přijde Spasitel. Pán nás miluje více, než jsme schopni pochopit, a On naše modlitby zodpoví! Ať již jsme na fotbalovém hřišti, v nemocničním pokoji nebo kdekoli jinde, můžeme být důležitou součástí těchto úžasných událostí – neboť nyní je náš čas! Ve jménu Ježíše Krista, amen.