Zásady evangelia mého
Zásada evangelia je na nauce založený pokyn určený ke spravedlivému uplatňování mravní svobody jednání.
Na generální konferenci Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů v říjnu 1849 byl starší John Taylor z Kvora Dvanácti apoštolů povolán, aby otevřel Francii pro hlásání evangelia Ježíše Krista. V rámci své služby redigoval první oficiální církevní časopis v této zemi. V roce 1851 připravil a vydal článek v odpověď na časté dotazy, které mu byly ohledně Církve kladeny. A téměř na konci tohoto pojednání zavzpomínal na tento příběh:
„Před několika lety v Nauvoo se v mé přítomnosti jeden poslanec, člen zákonodárného sboru, zeptal Josepha Smitha, jak je schopen řídit tolik lidí a zachovávat tak dokonalý řád; přičemž poznamenal, že je pro ně nemožné tohoto kdekoli jinde dosáhnout. Pan Smith poznamenal, že je to velmi snadné. ‚Jak to?‘ zeptal se poslanec, ‚pro nás je to velmi obtížné.‘ Pan Smith odvětil: ‚Já je učím správným zásadám, a oni se vedou sami.‘“1
Modlím se o to, aby Duch Svatý poučil a vzdělal každého z nás, zatímco budu zdůrazňovat důležitou úlohu zásad ve znovuzřízeném evangeliu Ježíše Krista.
Zásady
Pán zjevil Proroku Josephu Smithovi, že „starší, kněží a učitelé této církve budou učiti zásadám evangelia mého, jež jsou v Bibli a v Knize Mormonově, ve které je plnost evangelia“.2 Také prohlásil, že Svatí posledních dnů mají „býti poučeni dokonaleji v teorii, v zásadě, v nauce, v zákonu evangelia, ve všech věcech, které se týkají království Božího, kterým je nutné, abyste porozuměli“.3
Stručně řečeno, zásada evangelia je na nauce založený pokyn určený ke spravedlivému uplatňování mravní svobody jednání. Zásady vycházejí z širších pravd evangelia a poskytují vedení a měřítka, zatímco se tlačíme kupředu po cestě smlouvy.
Například první tři články víry určují základní aspekty nauky znovuzřízeného evangelia Ježíše Krista: podstatu Božstva v prvním článku víry, následky Pádu Adama a Evy ve druhém článku víry a požehnání dostupná díky Usmíření Ježíše Krista ve třetím článku víry.4 A čtvrtý článek víry stanovuje první zásady – pokyny, abychom uplatňovali víru v Ježíše Krista a činili pokání – a první obřady kněžství, díky nimž může Usmíření Ježíše Krista v našem životě působit.5
Slovo moudrosti je dalším příkladem zásady, jež slouží jako pokyn. Povšimněte si prosím úvodních veršů v 89. oddíle Nauky a smluv:
„Dané jako zásada se zaslíbením, přizpůsobené schopnosti slabých a nejslabších ze všech svatých, již jsou nebo mohou býti nazýváni svatými.
Vizte, vpravdě, tak vám praví Pán: V důsledku zla a plánů, které existují a budou existovati v srdci spikleneckých lidí v posledních dnech, jsem vás varoval a varuji vás předem tím, že vám dávám skrze zjevení toto slovo moudrosti.“6
Inspirované pokyny, které po tomto úvodu následují, poskytují trvalý návod na dosažení fyzického i duchovního blaha a svědčí o konkrétních požehnáních, jež závisejí na naší věrnosti této zásadě.
Poznávání a chápání zásad evangelia a život podle nich posilují naši víru ve Spasitele, prohlubují naši oddanost Jemu a přivolávají do našeho života mnohá požehnání a duchovní dary. Zásady spravedlivosti nám rovněž pomáhají hledět za naše osobní preference a sebestředné touhy tím, že nám poskytují drahocennou perspektivu věčné pravdy, zatímco procházíme rozličnými situacemi, obtížemi, rozhodnutími a zkušenostmi smrtelnosti.
Současné příklady výuky správných zásad
Onen citát Proroka Josepha Smitha týkající se výuky správným zásadám je možná jedním z jeho nejčastěji citovaných učení. A my nacházíme mocné příklady tohoto inspirovaného vzoru pokynů v prohlášeních Pánových zplnomocněných služebníků i v dnešní době.
Zásada nerozptylování pozornosti
President Dallin H. Oaks hovořil na generální konferenci v roce 1998 o povinnostech nositelů Aronova kněžství týkajících se přípravy a vykonávání obřadu svátosti. Popsal zásadu nerozptylování pozornosti a naznačil, že nositel Aronova kněžství by nikdy neměl chtít, aby cokoli ohledně jeho vzhledu nebo chování odvádělo pozornost kteréhokoli člena Církve od snahy uctívat Boha a obnovovat své smlouvy. President Oaks rovněž zdůraznil související zásady spořádanosti, čistoty, uctivosti a důstojnosti.
Je zajímavé, že president Oaks neposkytl mladým mužům dlouhý seznam toho, co mají dělat, a co dělat nemají. Místo toho vysvětlil danou zásadu s očekáváním, že mladí muži a jejich rodiče a vedoucí mohou a mají používat vlastní úsudek a inspiraci k tomu, aby se tímto pokynem řídili.
Vysvětlil: „Nebudu navrhovat podrobná pravidla, jelikož podmínky v různých sborech a odbočkách v naší celosvětové Církvi jsou natolik rozdílné, že by konkrétní pravidlo, jež se zdá být nutné v jednom prostředí, mohlo být v jiném nevhodné. Namísto toho navrhnu zásadu založenou na naukách. Pokud této zásadě všichni porozumějí a budou podle ní jednat, nebude pravidel téměř zapotřebí. Bude-li v jednotlivých případech pravidel či pokynů zapotřebí, budou je místní vedoucí moci poskytnout v souladu s naukami a s nimi souvisejícími zásadami.“7
Zásada sabatu jakožto znamení
Na generální konferenci v dubnu 2015 nás president Russell M. Nelson učil, že „sabat je radostí“.8 Také vysvětlil, jak osobně porozuměl základní zásadě týkající se svěcení dne sabatu:
„Jak světíme den sabatu? Když jsem byl o mnoho let mladší, studoval jsem díla ostatních lidí, kteří sestavili seznamy toho, co máme o sabatu dělat, a toho, co dělat nemáme. Teprve později jsem se z písem dozvěděl, že moje chování a postoj během sabatu představují určité znamení mezi mnou a mým Nebeským Otcem. Díky tomuto porozumění jsem již nepotřeboval seznamy toho, co dělat, a co ne. Jakmile jsem se musel rozhodnout, zda je určitá činnost o sabatu vhodná, jednoduše jsem se sám sebe zeptal: ‚Jaké znamení tím chci Bohu dát?‘ Díky této otázce byla má rozhodnutí ohledně dne sabatu naprosto jasná.“9
Prostá, avšak mocná otázka presidenta Nelsona zdůrazňuje zásadu, která odstraňuje veškerou nejistotu ohledně toho, co to znamená světit sabat a co pro to máme dělat. Jeho otázka shrnuje pokyn a měřítko, jež mohou žehnat nám všem v našich různých podmínkách.
Zásada být ochoten dovolit Bohu, aby převládl
President Nelson popsal na generální konferenci před šesti měsíci svou radost, kterou pocítil, když získal nový postřeh ohledně významu slova Izrael. Vyprávěl nám, jak byl v nitru nadšený, když se dozvěděl, že „samotné jméno Izrael označuje toho, kdo je ochoten dovolit Bohu, aby v jeho životě převládl“.10 President Nelson poté uvedl řadu důležitých důsledků, které z tohoto postřehu vyplývají.
Poselství presidenta Nelsona o tom, jak být ochoten dovolit Bohu, aby převládl, je mimořádným příkladem toho, jak učit správným zásadám, abychom se mohli vést sami. President Nelson tak, jako to udělal v poselství o tom, jak učinit sabat radostí, kladl otázky založené na zásadách, jež slouží jako vodítko a měřítko pro každého z nás.
„Jste i vy ochotni dovolit Bohu, aby ve vašem životě převládl? Jste i vy ochotni dovolit Bohu, aby byl tím nejdůležitějším vlivem ve vašem životě?“
A pokračoval:
„Zamyslete se nad tím, jak by vám takováto ochota mohla požehnat. Jste-li nesezdaní a hledáte-li věčného společníka, vaše přání být ‚z Izraele‘ vám pomůže se rozhodnout, s kým chodit na schůzky a jak.
Jste-li sezdaní s partnerem, který porušil své smlouvy, vaše ochota dovolit Bohu, aby ve vašem životě převládl, umožní, aby vaše smlouvy s Bohem zůstaly nedotčeny. Spasitel uzdraví vaše zlomené srdce. Když se budete snažit zjistit, jak kráčet kupředu, nebesa se otevřou. Není nutné, abyste bloudili či pochybovali.
Máte-li ohledně evangelia či Církve upřímné otázky, tak když se rozhodnete dovolit Bohu, aby převládl, budete vedeni k tomu, abyste našli a pochopili absolutní a věčné pravdy, které vás budou v životě vést a budou vám pomáhat neochvějně setrvat na cestě smlouvy.
Když čelíte pokušení – dokonce i když pokušení přichází v době, kdy jste vyčerpaní nebo trpíte pocity osamělosti či nepochopení – představte si, jakou odvahu budete moci sebrat, když se rozhodnete dovolit Bohu, aby ve vašem životě převládl, a když Ho budete naléhavě žádat, aby vás posílil.
Když bude vaším největším přáním dovolit Bohu, aby převládl, a abyste byli součástí Izraele, mnohá rozhodnutí se stanou snazšími. Mnohé důležité záležitosti se stanou záležitostmi nedůležitými! Vy víte, jak nejlépe dbát o svůj zevnějšek. Vy víte, co máte sledovat a číst, kde máte trávit čas a s kým se máte stýkat. Vy víte, čeho chcete dosáhnout. Vy víte, jakým člověkem se chcete doopravdy stát.“11
Všimněte si, kolik klíčových rozhodnutí a životních zkušeností může ovlivňovat zásada týkající se naší ochoty dovolit Bohu, aby převládl: chození na rande, manželství, otázky a obavy týkající se evangelia, pokušení, péči o zevnějšek, co sledovat a číst, kde trávit čas, s kým se stýkat a mnoho dalších. Inspirované otázky presidenta Nelsona zdůrazňují jednoduchou zásadu, jež nám poskytuje vedení v každé oblasti našeho života a jež nám umožňuje, abychom se vedli sami.
Velmi malé kormidlo
Když byl Joseph Smith vězněn v žaláři v Liberty, napsal členům a vedoucím Církve poučné dopisy a připomněl jim, že „velmi veliká loď je velmi mnoho požehnána v době bouře velmi malým kormidlem, jsouc udržována v kursu podle větru a vln“.12
„Kormidlo“ je kolo či páka používaná spolu s přidruženým zařízením k řízení lodi či člunu. Slova „v kursu podle větru a vln“ označují schopnost řídit loď tak, aby udržela rovnováhu a během bouře se nepřevrhla.
Zásady evangelia jsou pro mne i pro vás tím, čím je pro loď kormidlo. Správné zásady nám umožňují nacházet cestu a stát pevně, vytrvale a neochvějně, abychom v zuřících bouřích posledních dnů plných temnoty a zmatku neztratili rovnováhu a nepadli.
Na této generální konferenci jsme byli hojně požehnáni tím, že jsme se učili o věčných zásadách od Pánových zplnomocněných služebníků. Naší osobní zodpovědností je nyní to, abychom vedli sami sebe podle těchto pravd, o nichž svědčili.13
Svědectví
President Ezra Taft Benson učil: „V příštích šesti měsících má vaše konferenční vydání časopisu [Liahona] ležet vedle vašich standardních děl a máte ho často číst.“14
Z celé síly své duše vyzývám nás všechny, abychom se učili zásadám spravedlivosti, žili podle nich a milovali je. Pouze pravdy evangelia nás mohou uschopnit, abychom „vesele [činili] všechny věci, jež leží v naší moci“, abychom kráčeli dál cestou smlouvy a „viděli spasení Boží, a jak rámě jeho bude zjeveno“.15
Vím, že nauka a zásady evangelia Ježíše Krista jsou základním zdrojem vedení pro náš život a trvalé radosti ve smrtelnosti i na věčnosti. A o této slavné velikonoční neděli radostně svědčím o tom, že náš žijící Spasitel je pramenem, z něhož tyto pravdy prýští. O tom svědčím v posvátném jménu Pána Ježíše Krista, amen.