Postřehy členů kůlu

Osobní vztah s Kristem
Proč je osobní vztah s naším Spasitelem důležitý a jak ho můžeme dosáhnout?

Tomáš Mikulenka (sbor Uherské Hradiště)

Uvědomit si význam svého osobního vztahu s Ježíšem Kristem mi pomohl jeden rozhovor vysílaný před pár lety v Českém rozhlase. Moderátorka se vyptávala amerického spisovatele Roberta Fulghuma, který nějakou dobu žil v Česku, aby zde dokončil jednu ze svých knih. Tento pozoruhodný autor s optimistickým pohledem na svět se podělil o celou řadu zajímavých myšlenek a úsměvných příběhů. Jeden z nich si pak spisovatel nechal na úplný závěr a podal ho přibližně takto:

„Když jsem byl naposledy u vás v Praze, procházel jsem jedním takovým velkým náměstím [Staroměstským – pozn. moderátorky], bylo tam pět mladých žen, které zpívaly písničky, a já si uvědomil, že je zpívaly anglicky. Byly to mormonské misionářky ze Spojených států, tak jsem šel za nimi a dali jsme se do řeči. Jedna z nich se mě ptala:

‚Našel jsi Boha?‘

A já na to: ‚On se Bůh ztratil?‘

A ona zase: ‚Ne, ne – našel jsi Ježíše?‘

A já povídám: ‚On se taky ztratil?‘

A ona se pak otočila a odešla pryč a už se se mnou nechtěla bavit.“

Tento rozhovor vysílaný v rozhlase mi poskytl námět k zamyšlení: Jak bych na takové otázky reagoval já sám, kdybych v té době ještě neznal znovuzřízené evangelium? Vlastně jsem si uvědomil svou vděčnost, že podobné spekulace řešit nemusím a že Pán má pro každého z nás ten nejlepší způsob (takřka ušitý na míru), jak své znovuzřízené evangelium zprostředkovat.

Většinou k vybudování vztahu s Kristem nedochází okamžitě jako úder blesku z čistého nebe, spíše to vnímám jako dlouhodobý proces ve stylu „tu trochu a tam trochu“ (2. Nefi 28:30). Při budování osobního vztahu se Spasitelem mě motivuje učení Proroka Josepha Smitha, který při jednom kázání prohlásil: „Všechny vaše ztráty vám budou ve vzkříšení vynahrazeny, pod podmínkou, že budete pokračovat ve věrnosti.“ [Učení presidentů Církve: Joseph Smith, kapitola 3: Ježíš Kristus, Božský Vykupitel světa.]

Vypozoroval jsem, že když o Spasiteli studujeme v písmech, přemítáme o Něm a zahrnujeme Ho do svých modliteb, postupně se více a více stává součástí našeho života.

Nina Baláčková (sbor Praha)

Cestu k Pánu Ježíši jsem si hledala docela dlouho. Nejvíce jsem se s Ním sblížila v těžkých chvílích mého života a skrze písma. Ale posledních 15 let se stal skutečně mým přítelem, vzorem a oporou. S Ním se stal můj život krásným i na vzdory docela těžké životní situaci. Miluji píseň Můj Pán je můj pastýř. Myslím, že ta zcela vystihuje můj nádherný vztah s Ním, za který jsem nesmírně vděčná.

Slova písně Můj Pán je můj pastýř, o které píše Nina Baláčková:

Můj Pán je můj pastýř, ve všem hojnost mám,
na zelených pastvách mne pase vždy sám.

On vede mou duši, kde utichl proud,
mne hledá, když zbloudím, a zbavuje pout.

Ika Bednaříková (sbor Praha)

Osobní vztah s Ježíšem Kristem pro mě znamená jistotu, pevné ukotvení ve světě. Světě zmítaném emocemi, plném balastu a hluku, přemírou informací, agresivitou médií. Svět kolem nás je poněkud odosobněn, díky technologiím se dostáváme k řadě zpráv, k novým poznatkům, ale díváme se při tom na displej, a ne vzájemně do očí.

Vyznat se pak v lidech a pravdách a faktech, a přitom neztratit jistotu, je těžké a matoucí. A s Kristem mám možnost držet se pevně své víry jako železné tyče a mít jistotu. Cítím se chráněná, požehnaná, usmířená a šťastná.

Vím, že nikdy nebudu sama a nemusím se bát. To je velmi důležité, protože jen tak, beze strachu a obav, mohu využít dobrou zprávu, radostnou zvěst, evangelium.

Jak dosáhnout vztahu s Ježíšem Kristem? Každého hned musí napadnout modlitba, protože k ní se utíká i nevěřící, když prosí o pomoc nebo o přímluvu. Ano, modlitba je osobní, interní rozhovor, kterým se buduje úzký vztah.

Hned, jako druhé, nás napadne čtení písem. To známe z běžného života, když si nevíme rady, otevřeme manuál.

Důležité je navštěvovat nedělní shromáždění, tam potvrzujeme svou smlouvu a nacházíme inspiraci pro další pracovní týden. Velmi mi pomáhá o víře mluvit, a to mi zajišťuje kontakt se sestrami a bratry.

Je spousta dalších, malých i větších způsobů a metod, jak se přiblížit Pánu, například půst, dodržování doporučení a zásad…

Ale jestli si víru buduješ a občas tápeš, pochybuješ, ztrácíš se, pak je důležité obrátit se na sestry a bratry misionáře. S velkou trpělivostí a láskou budou odpovídat na každou tvou otázku. Jsou povoláni a kompetentní k tomu, aby nás učili a pomohli poznat velikost, sílu i milosrdenství Ježíše Krista.

A kde se cítíš Vykupiteli nejblíž? Jistě v chrámu. To je pro mě a pro každého z nás mimořádný zážitek.

Ale tohle všechno funguje za jednoho jediného předpokladu – že máš víru. Takovou víru, která tě učí vděčnosti za každé situace.

Zdeňka Pohořelická (odbočka Třebíč)

Vztah s Ježíšem Kristem je pro mě důležitý, protože díky Němu vím, kdo jsem, a znám svůj cíl. Poznala jsem Jeho dokonalost a svou nedokonalost. Vím, že se mohu stále zlepšovat.

Osobního vztahu s Ježíšem Kristem dosáhnu, pokud Ho lépe poznám. Studiem písem. Mně velice pomohl seminář a nedělní škola stále se zlepšovat a zdokonalovat.

Jitka Jakubíková (odbočka Jihlava)

Je těžké mít vztah s někým, koho nevidíme. Přesto i Ježíše Krista můžeme poznat a lépe pochopit, kdo je. Pomáhá mi znalost, že sestoupil pod všechno, aby všem věcem rozuměl. I On musel bojovat s tím, že věci byly těžké a jinak, než by si je představoval, ale On to dal a vyhrál sám nad sebou. Není dokonalý hrdina, ale někdo, kdo zná všechny těžkosti a problémy života. Neexistuje nic, pro co v mém životě nemá pochopení, protože by to sám neprožil. Nesoudí mě. Chce mi pomoci vyzvednout mě a dostat mě tam, kde je On sám. Mít někoho tak blízkého, milujícího a chápajícího je to nejlepší, co mě v životě mohlo potkat.

Hana Šnajdarová (sbor Uherské Hradiště)

Osobní vztah s Ježíšem Kristem je důležitý pro mou víru, pro mé srdce. Nechci věřit v nějakou cizí vzdálenou historickou až magickou postavu. Chci Ježíše za svého osobního přítele, bratra, ochránce, společníka, za svého Vykupitele. Když jsme přišli v návštěvnickém centru k soše Ježíše, já jsem zůstala stát v uctivém úžasu. Můj 1,5letý syn se hned dral k Jeho rukám a nohám. A já jsem si uvědomila, že já chci taky – padnout v Jeho objetí. Tak, jak mi socha pomohla fyzicky si představit, jaké to asi jednoho dne bude padnout si s Ním do náruče, tak mi pomáhají přiblížit se k Němu písma a příběhy o Ježíšovi, s Ježíšem, od Ježíše... A ne jenom čtení a studium, ale i představa, že tam jsem s Ním. Stejně jak se to zpívá v mé oblíbené písni O nádherném příběhu rád přemýšlím.

A následně jiná představa, že On je tady se mnou. Teď a tady. Při mých těžkostech, při mých radostech. Že mě zná, moje pocity, prožívá to všechno se mnou. A najednou už mi není cizí.

Slova písně O nádherném příběhu rád přemýšlím, která zmiňuje Hana Šnajdarová:

O nádherném příběhu rád přemýšlím,
jak si Ježíš, když na zemi žil,
maličké děti k sobě s láskou zavolal,
jak moc rád bych v té době s Ním byl.

Kéž uslyšel bych slova, jež říkával:
„Nechte maličkých, ať ke mně jdou!“
Kéž by v náručí objal mě a políbil,
vložil ruce své na hlavu mou.

Starší James W. McConkie (sedmdesátník – generální autorita, bývalý president České a Slovenské misie)

Život zaměřený na Krista má schopnost proměnit a posílit pro nás nejdůležitější vztahy. Učí nás moci laskavosti, odpuštění a lásky. Následně nám pomáhá toto vše projevovat vůči naší manželce či manželovi, dětem, rodičům, sourozencům a přátelům a zároveň to od nich přijímat.

Starší Joseph B. Wirthlin z Kvora Dvanácti apoštolů jednou učil, že pokud chceme poznat Krista, musíme s Ním trávit čas v písmech. Studovat Jeho život, číst, čemu učil, a přemítat o tom, co považoval za nejdůležitější.