„Světlo života“, Liahona, leden 2023.
Světlo života
Spasitel Ježíš Kristus je naše světlo, náš život a naše cesta – včera, dnes a na věky.
Jednou v neděli roku 1948 jsem se za soumraku procházel u řeky Trent v anglickém Nottinghamu. Jako 20letý misionář jsem byl před nedávnem povolán jako president okrsku. Měli jsme za sebou dlouhý, vyčerpávající den naplněný schůzkami a službou, ale pociťoval jsem radost a byl jsem spokojen s prací, kterou jsme odvedli.
Zatímco jsem kráčel podél řeky, pronesl jsem v srdci modlitbu. S nadějí, že pocítím nějaké vedení od Pána, jsem se zeptal: „Dělám to, co si přeješ?“
Zalil mě pocit nesmírného pokoje a porozumění. Přesně v tom okamžiku jsem poznal, že mě Ježíš Kristus zná a že mě miluje. Ačkoli jsem nespatřil vidění ani jsem neslyšel žádný hlas, nemohl jsem o Kristově skutečnosti a božskosti získat mocnější poznání, ani kdyby v ten okamžik stál Kristus přede mnou a volal na mě jménem.
Tento nádherný a láskyplný zážitek mi zcela ovlivnil život. Od onoho dne až dodnes je každé významné rozhodnutí, které činím, ovlivněno mým poznáním Spasitele. V průběhu let jsem téměř po celém světě svědčil a svědčím o tom, Ježíš Kristus je Syn Boží, Světlo světa. Je naší výsadou k Němu přijít, následovat Ho a pociťovat v životě Jeho světlo.
Světlo světa
Jednou večer mnoho let po onom památném misionářském zážitku jsme s mou manželkou Barbarou hleděli na oblohu. V jednu chvíli jsem s úžasem pohlédl na miliony hvězd, jež se té noci zdály být výjimečně jasné a krásné. V myšlenkách jsem si s údivem vzpomněl na Pánova slova určená Mojžíšovi: „A světů bez počtu jsem stvořil; a také jsem je stvořil pro svůj vlastní účel; a skrze Syna jsem je stvořil, který je mým Jednorozeným.“ (Mojžíš 1:33.)
Od Spasitele přišla moc, která stvořila slunce, měsíc, hvězdy a zemi a která jim dává světlo (viz Nauka a smlouvy 88:7–10). On může oprávněně prohlásit: „Já jsem světlo světa. Kdož mne následuje, nebude choditi v temnostech, ale bude míti světlo života.“ (Jan 8:12; viz také Jan 9:5.)
Slovy presidenta Dallina H. Oakse, prvního rádce v Prvním předsednictvu: „Ježíš Kristus je světlo světa proto, že je zdrojem světla, které ‚vychází z přítomnosti Boží, aby naplnilo nesmírnost prostoru‘ [Nauka a smlouvy 88:12].“ Spasitelovo světlo je „to pravé světlo, jež osvěcuje každého člověka, jenž přichází do světa“ (Nauka a smlouvy 93:2; viz také 84:46). S tímto světlem můžeme vědět, jak rozsuzovat mezi dobrem a zlem (viz Moroni 7:16). Toto univerzální světlo je známé jako „světlo pravdy“, „světlo Kristovo“ a „Duch Kristův“ (Nauka a smlouvy 88:6; 88:7; Moroni 7:16).1
Apoštol Jan prohlásil: „To světlo v temnostech svítí, ale tmy ho neobsáhly.“ (Jan 1:5.) Satan v dnešní době pracuje přesčas, aby přivedl Boží děti do temnoty, a zamezil tak přístupu světla a života a pravdy světa (viz Eter 4:12).
Když ztrácíme Spasitelovo světlo a pravdu, nedokážeme Spasiteli a Jeho evangeliu plně porozumět – ani si jich vážit. Když však činíme pokání a jsme Spasitele poslušni, sloužíme Mu a uctíváme Ho, přemáháme tím temnotu. Jeho světlo se navrací a odstraňuje stíny světa z našeho středu a z naší mysli.
Požehnáni světlem
Zatímco se náš svět stává temnějším a nestabilnějším, může se schopnost pociťovat v životě Pánovo světlo jevit jako náročná výzva. President Russell M. Nelson nám připomněl: „Kvůli čím dál větší temnotě, která doprovází strasti a soužení, září světlo Ježíše Krista ještě jasněji.“2
Zjistil jsem, že Jeho světlo hoří v mé duši jasněji, když si udělám čas na věci Ducha během klidných, tichých okamžiků, jako během onoho večera s Barbarou. Právě v takových chvílích k nám přicházejí duchovní vnuknutí, vedení a světlo. Tehdy začínáme chápat, jak skutečně požehnáni jsme díky tomu, že máme Spasitele.
Spasitel jakožto Světlo světa osvětluje naši cestu tímto životem svým příkladem a učením (viz Jan 8:2). Naše břemena činí lehčími svým soucitem a láskou (viz Matouš 11:28–30). Naše srdce povznáší nadějí a uzdravením skrze své Usmíření (viz Moroni 7:41). A naši mysl osvěcuje „Duchem pravdy“ (Nauka a smlouvy 6:15; viz také 11:13).
Starší David A. Bednar z Kvora Dvanácti apoštolů řekl: „V jakémkoli období našeho života, za jakýchkoli okolností, s nimiž se můžeme setkat, či v jakýchkoli těžkostech, jimž můžeme čelit, je Ježíš Kristus světlem, které zahání strach, dává nám jistotu a vedení a je zdrojem trvalého pokoje a radosti.“3
Vyzdvihněte své světlo
Výsada dělit se s druhými o světlo Spasitele a vyzývat je, aby k Němu přišli a pocítili lásku, kterou k Nim chová, byla mému srdci vždy blízká. Rád jsem sloužil jako misionář v Anglii. Rád jsem sloužil jako president misie v Kanadě. A mám rád i své současné povolání člena Kvora Dvanácti apoštolů. Mé povolání mi poskytuje příležitosti vydávat svědectví o Ježíši Kristu a dělit se o poselství Znovuzřízení po celém světě.
Spasitel svým učedníkům v dávné době řekl:
„Vy jste světlo světa. Nemůžeť město na hoře ležící skryto býti. …
Tak svěť světlo vaše před lidmi, ať vidí skutky vaše dobré, a slaví Otce vašeho, kterýž jest v nebesích.“ (Matouš 5:14, 16.)
Lidu Nefiovu Spasitel pravil: „Vizte, já jsem to světlo, které budete vyzdvihovati – to, co jste mne viděli činiti.“ A dodal: „Vy znáte věci, jež musíte činiti v církvi mé; neboť skutky, jež jste mne viděli činiti, máte činiti také.“ (3. Nefi 27:21; 27:21.)
I v dnešní době Spasitel očekává, že Jeho učedníci budou používat Jeho světlo, aby „[zahnali] temnotu ze středu svého“ (Nauka a smlouvy 50:25). Naše světlo září, když máme rádi druhé tak, jak je má rád Ježíš. Naše světlo září, když se dělíme o své svědectví ohledně Znovuzřízení a o svou naději v Kristu. Naše světlo září, když pozvedáme svůj hlas na obranu pravdy. A když naše světlo září, přivádíme tím druhé ke zdroji onoho světla.
Nesobecky služte, a pocítíte v srdci Spasitelovo světlo. Pokorně se modlete o příležitosti podělit se o evangelium, a budete vedeni k těm, kteří jsou připraveni Jeho světlo přijmout. Projevujte lásku k druhým drobnými i velkými způsoby, a zlepšíte a rozjasníte tento svět.
Světlo, jež je nekonečné
Budu na věky vděčný za onen zážitek, který jsem měl jako mladý misionář v Anglii a který mi umožnil sám pro sebe poznat, že Ježíš je Kristus. Dnes to vím s ještě větší jistotou, jelikož jsem prožil život se všemi jeho zkouškami i radostmi.
Má služba v Církvi mi požehnala a stále žehná úžasnými a neobyčejnými duchovními zážitky, jež jsou natolik početné a některé z nich natolik posvátné, že je nemohu zmínit. Není důležitějšího a drahocennějšího daru, který mohu předat svým dětem, vnoučatům, pravnoučatům a vám, mým přátelům po celém světě, než je mé jisté svědectví, že Ježíš je Kristus, Syn našeho Věčného Otce, Spasitel a Vykupitel celého lidstva.
Má drahá žena Barbara zemřela v roce 2018. Jsem velmi vděčný za to, že vím, že díky našemu chrámovému zpečetění a díky Ježíši Kristu budeme jednou opět spolu, s naší rodinou, po celou věčnost.
Občas na mě doléhá únava. V takových chvílích se na chvilku zastavím a pohlédnu na obrázek Spasitele. Pomyslím na to, jak byl v Getsemanech, a pak, najednou, již unavený nejsem. V srdci vím, že díky tomu, že překonal svět, „tma pomíjí, a světlo to pravé již svítí“ (1. Janova 2:8).
Vím, že Ježíš Kristus žije. „On je… světlo, jež je nekonečné, jež nemůže nikdy býti zatemněno.“ (Mosiáš 16:9.) On je naše světlo, náš život a naše cesta – včera, dnes a na věky. Kéž Jej vytrvale následujeme a svítíme Jeho světlem před světem.