„Kde jsi byl?“, Liahona, leden 2023.
Hlasy Svatých posledních dnů
Kde jsi byl?
Musel jsem přijmout Boží načasování a záměry, zatímco jsem se učil mít babičku rád tak, jako ji mají rádi Nebeský Otec a Ježíš Kristus.
Vše, co pro mě babička navzdory svému onemocnění dělá, dělá proto, že mě má ráda.
Fotografii laskavě poskytl autor
„Kde jsi byl, chlapče?“ zeptala se mě babička, když jsem u ní zaklepal a ona mi otevřela. Právě jsem se vrátil z misie na plný úvazek v Salvadoru. Babičce zářily oči radostí, že mě opět vidí. Měkce mě hřejivýma rukama objala kolem krku.
Ptala se mě na misii a hezky jsme si při tom popovídali. Když jsem jí vyprávěl o lidech, jídle, těžké práci a zázracích své misie, byl jsem dojatý. Když jsem domluvil, najednou se odmlčela. A pak se zeptala: „Kde jsi byl, chlapče?“
Zjevně mě neposlouchala. A tak jsme si začali povídat znovu. Ani ne za dvacet minut se zeptala potřetí: „Kde jsi byl, chlapče?“
Něco bylo špatně. Brzy jsem zjistil, že asi rok poté, co jsem odjel na misii, babičce diagnostikovali Alzheimerovu chorobu.
Velmi jsem si přál jí pomoci. Dva roky jsem kázal o lásce, kterou Bůh chová ke svým dětem. Nyní jsem měl možnost si toto učení prožít. Ačkoli jsem věděl, že to bude obtížné, nabídl jsem se, že se k ní nastěhuji, abych jí mohl pomáhat.
Prvních několik měsíců bylo nejtěžších. Stejně jako v misionářském poli bylo nyní mou prací na plný úvazek prokazovat trpělivost a ovládat pocity marnosti. A tak jako během misie jsem i nyní musel přijmout Boží načasování a záměry, zatímco jsem se učil mít babičku rád tak, jako ji mají rádi Nebeský Otec a Ježíš Kristus.
Žít s babičkou je někdy jako žít se třemi různými lidmi. Někdy nedokáže nikoho dalšího doma snést. Jindy si mou péči a pozornost přeje a je ráda, že není sama. A někdy nedokáže myslet na nic jiného než co připravit k jídlu vnukovi, který se právě vrátil z misie. V jednu chvíli řekne: „To nedělej!“ a za pár okamžiků se zeptá: „Proč to neděláš?“
Přesto je pro mě babička velikým požehnáním. Vím, že vše, co pro mě navzdory svému onemocnění dělá, dělá proto, že mě má ráda.
Nejmilejší a nejupřímnější slova mi věnuje pokaždé, když se vrátím domů ze školy nebo z práce. Něžně na mě pohlédne, obejme mě, políbí na tváře a pak se láskyplně zeptá: „Kde jsi byl, chlapče?“