Řeč Ducha

Alison Woodová, církevní časopisy

Zjistila jsem, že Duch nám může pomoci předávat druhým lásku Nebeského Otce, i když nás přepadají pocity nedostatečnosti.

Dříve jsem trávila léto cestováním po Evropě s taneční skupinou. Naši diváci, představení i atmosféra se různili, ale jedné tradici jsme zůstávali věrní vždy – a sice, že jsme každé vystoupení končili písní „Bůh buď s vámi, než se sejdem zas“¹ v jazyce země, v níž jsme se právě nacházeli. Jelikož většina členů mé taneční skupiny patřila k Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů, měli jsme tuto tradici moc rádi. Byla to skvělá možnost, jak navázat kontakt s publikem a podělit se s ním o lásku Nebeského Otce.

Ke konci jedné z těchto cest jsme právě přejeli hranice do Německa a pro nadcházející představení jsme cvičili naši píseň v němčině. Při příjezdu jsme však zjistili, že v této části Německa se hovoří lužickou srbštinou – řečí, která se jen velmi málo podobala písni, kterou jsme tak svědomitě nacvičovali.

Když jsme seděli v autobuse, který nás vezl na vystoupení, byla jsem vyčerpaná a nejraději bych celou cestu prospala. Naši vedoucí ale dostali jiný nápad. Poprosili naše průvodce, aby píseň přeložili do lužické srbštiny. A pak chtěli, aby se autobus plný napůl spících tanečníků tato slova jen několik málo hodin před představením naučil.

Snažili jsme se, jak nejlépe to šlo. Na konci vystoupení jsme se seřadili na pódiu a začali zpívat. Vzpomínám si, jak mě překvapilo, když mi neznámá slova, která se mi ještě před pár hodinami pletla, najednou bez obtíží přicházela na mysl. Dřívější pochyby, zda píseň dokážeme zazpívat, se rozplývaly s tím, jak jsem se spoléhala na Ducha, že mi její slova připomene.

tančící pár — Když jsme po tanci začali zpívat, přinášel mi slova písně na mysl Duch.

Lidé v publiku vypadali překvapeně a potom nadšeně. Když píseň dozněla, diváci ztichli. Pak se postavili a začali nám na oplátku zpívat píseň, která, jak nám později vysvětlili, je písní vděčnosti a je obvykle vyhrazena pro zvláštní příležitosti.

I když jsem nerozuměla, o čem zpívají, pociťovala jsem v tu chvíli velmi silně Ducha. Byla jsem velmi vděčná, že mi Pán navzdory pocitům mé vlastní nedostatečnosti pomohl předat druhým Jeho lásku. Připomněla jsem si, že láska Nebeského Otce je poselstvím, které nezná hranic. Přes veškeré rozdíly, které mezi námi mohou být, řeči Ducha rozumíme všichni.