Když vám zkříží cestu chronické onemocnění

Norman C. Hill

To, že se vypořádáváme s každodenním protivenstvím, nám může pomoci rozvíjet soucit, empatii a houževnatost.

Obrázek

ruka jedné osoby drží ruku druhé osoby

Než moje maminka zemřela na vysilující nemoc, často s úsměvem říkávala: „Nikdo z nás se odsud nedostane živý, tak si alespoň můžeme co nejvíce užít to, co máme.“

Takové byly její dobré dny. A dobrých dnů prožila mnoho.

Zažila ale i dny, které zrovna veselé nebyly. Za takových dnů říkávala: „Přijmi to, co tě potká, a zkus i přesto udělat nějaký dobrý skutek.“

Lidé se celosvětově dožívají vyššího věku než v minulosti.¹ Ale i když žijeme déle, je také větší pravděpodobnost, že se u nás rozvine nějaké chronické onemocnění: cukrovka, rakovina, deprese, Alzheimerova choroba a další. Jak se tedy zachovat, když vám zkříží cestu chronické onemocnění?

Kráčejte dál s vírou

„Postavte se k situaci čelem, i když ji nemůžete ovlivnit,“ říká bratr, který musel odejít do invalidního důchodu, zatímco jeho manželka se vrací do práce, aby živila rodinu. Tento bratr se domnívá, že až příliš často předstíráme, že jsme šťastní, a to nám brání v tom, abychom se vyrovnali se svými pocity a vylepšili svůj pohled na život. „Místo abychom kráčeli vpřed s vírou, tak jen stojíme a čekáme na zázrak; a nebo reptáme, když žádný nepřijde,“ říká. Se svou situací se vyrovnává poslechem písem a proslovů z generální konference a telefonáty s přáteli a rodinou.

„Deprimuje mě všednost každého dne,“ říká sestra, jejíž manžel trpí chronickou chorobou. „Zdraví mého manžela se nikdy nezlepší. S tím jsem smířená. Ale ta dřina spojená s běžnými stereotypními činnostmi je psychicky, fyzicky i duchovně vyčerpávající.“ Cenní si návštěv sester pověřených pastýřskou službou. „Když přijdou, úplně mi to rozjasní den.“

„S manželkou občas na něco zapomeneme a potom se na sebe zlobíme,“ říká jiný stárnoucí bratr. „Frustruje nás, že jsme tak zapomnětliví, a obzvláště nás potom mrzí hněvivá slova, která si říkáme.“ Naučili se dělat si poznámky, které jim s pamětí pomáhají. Než něco řeknou, dávají si navzájem čas na zklidnění emocí. „A o to více jsme se naučili, jak je důležité říkat ‚děkuji‘ a ‚miluji tě‘,“ dodává bratr.

Jiný starší manželský pár si vystačil s fixním příjmem, dokud se nezdvojnásobila cena jejich léků. Díky členům rodiny a jejich sboru se jejich potřeby dařilo naplňovat. „Ze začátku jsme se styděli žádat o pomoc, zejména naše děti,“ řekl dotyčný bratr. „Ale všichni si moc přáli nám pomoci.“

Obrázek

Ježíš uzdravuje muže

Detail z obrazu He Healed Many of Diverse Diseases [Uzdravoval mnohé ztrápené rozličnými neduhy], J. Kirk Richards, nesmí být kopírováno

Návrhy a postřehy

Zde je několik návrhů a postřehů od lidí, kteří se potýkají s chronickým onemocněním:

Ti, kteří se obrátí ke Spasiteli, naleznou naději. „Myslel jsem si, že nikdo nedokáže pochopit, čím procházím,“ řekl jeden bratr trpící chronickým únavovým syndromem. „Pak jsem si jednou v neděli během přijímání svátosti uvědomil, že Spasitel mému utrpení rozumí. Věděl jsem, že to dokáži zvládat, když k Němu budu lnout.“ (Viz Alma 7:11–12; Nauka a smlouvy 121:8; 122:8.)
Ti, kteří vytrvají dobře (viz Nauka a smlouvy 121:8), budou pociťovat více soucitu. „Na koho se obracíme o pomoc a útěchu ve dnech zármutku a neštěstí? … Na muže a ženy, kteří trpěli a kteří díky své zkušenosti s utrpením přinášejí bohatství svého porozumění a soucítění jako požehnání těm, kteří to potřebují nyní. Mohli by tak činit, kdyby sami netrpěli?“²
Postupujte den za dnem. „Před pár lety byla bolest tak ukrutná, že jsem nevěděla, jestli to dál zvládnu. Začala jsem mít sebevražedné sklony,“ říká sestra trpící roztroušenou sklerózou. Nechala se přijmout do nemocnice na psychiatrické oddělení. Během terapie se jejím mottem nestala slova „vytrvat do konce“ (viz 1. Nefi 22:31), ale spíše „vytrvat do konce dne“.
Vypěstujte si nové zájmy a najděte nové způsoby, jak sloužit. Namísto toho, abyste truchlili nad tím, co už dělat nemůžete, objevujte nové záliby. Sestra trpící roztroušenou sklerózou zjistila, že se již nemůže věnovat činnostem, které mívala ráda, jako je jízda na koni nebo softball. Místo toho se naučila kaligrafii. Tento nově rozvinutý talent nyní využívá k tomu, že pro svou rodinu vytváří iluminované rukopisy Knihy Mormonovy.

Když se chronické onemocnění stane životní skutečností, je to vskutku výzva. Ale s vírou, nadějí v Krista a touhou nadále sloužit nám to, že se vypořádáváme s každodenním protivenstvím, může pomoci rozvíjet soucit, empatii a houževnatost.

Autor žije v Utahu v USA.