Připravte svou duchovní půdu

Bratr Milton Camargo

první rádce v Generálním předsednictvu Nedělní školy

Podobenství o rozsévači nám může pomoci připravit se na letošní studium Nového zákona dle osnov Pojď, následuj mne.

Jedním z mých oblíbených podobenství v Novém zákoně je podobenství o rozsévači, které se nachází v Matoušovi 13:3–23 (viz také Marek 4:3–20; Lukáš 8:5–15). Toto podobenství přirovnává to, jak lidé přijímají slovo (seménko), k různým druhům půdy. Zjišťujeme, že každá půda má nějakou důležitou vlastnost – ať dobrou, nebo špatnou.

Při čtení tohoto podobenství se často domníváme, že popisuje ochotu lidí přijmout evangelium a žít podle něj. I když to je pravda, domnívám se, že podobenství popisuje také náš osobní pokrok, zatímco rosteme ve víře a poznání evangelia. Jinými slovy, nejsme trvale uvězněni v jednom typu nebo úrovni víry. S vírou a úsilím můžeme zkvalitnit svou duchovní půdu tak, aby přinášela lepší ovoce.

Rád bych s vámi tuto myšlenku blíže rozebral, protože mi pomohla tomuto podobenství porozumět hlouběji. Věřím, že v rámci přípravy na letošní studium Nového zákona dle osnov Pojď, následuj mne nám zopakování podobenství o rozsévači může pomoci připravit naše srdce na přijímání pravd evangelia.

Přijímejte seménka evangelia

Z podobenství se dozvídáme, že když rozsévač sel, tak:

Některá seménka padla podél cesty a sezobali je ptáci.
Některá padla na kamenitá místa. Vyrašila, ale spálilo je slunce.
Některá zapadla do trní a to je zadusilo.
Některá padla na dobrou půdu a přinesla užitek.

Pán vysvětlil:

„Každý, kdož slyší slovo o tom království a nerozumí, přichází ten zlý a uchvacuje to, což jest vsáto v srdce jeho. To jest ten, kterýž podlé cesty vsát jest.

V skalnatou pak zemi vsátý jest ten, kterýž slyší slovo, a hned je s radostí přijímá.

Než nemá v sobě kořene, ale jest časný, a když přichází ssoužení neb protivenství pro slovo, hned se horší.

Mezi trní pak vsátý jest ten, kterýž slyší slovo, ale pečování tohoto světa a oklamání zboží udušuje slovo, i bývá bez užitku.

V dobrou pak zemi vsátý ten jest, kterýž slyší slovo a rozumí, totiž kterýž užitek nese. Neseť pak někdo stý, a jiný šedesátý, jiný pak třidcátý.“ (Matouš 13:19–23; zvýraznění přidáno.)

Pojďme se podívat na každý typ půdy a zjistit, co by se dalo udělat pro její zkvalitnění.

Ilustrace David Green

Půda podlé cesty

President Dallin H. Oaks, první rádce v Prvním předsednictvu, řekl: „Semínka, která ‚padla podlé cesty‘ (Marek 4:4) se nedostala do půdy smrtelníka, kde by mohla růst. Jsou jako nauky, které dopadají na zatvrzelé nebo nepřipravené srdce.“¹

Někdy navíc nerozumíme tomu, co slyšíme nebo čteme v písmech, protože naše srdce není připraveno. Co máme v takovém případě dělat?

Můžeme usilovat o vysvětlení od těch, kteří rozumějí. Můžeme se zeptat misionářů, učitele Nedělní školy, kněžského vedoucího či vedoucího organizace, učitele semináře nebo institutu, těch, kteří o nás pečují v rámci pastýřské služby, nebo věrných rodičů a členů rodiny. Můžeme studovat proslovy z generální konference. Nepřeberné množství materiálů a zdrojů, které nám mohou pomoci usilovat o hlubší porozumění, obsahuje aplikace Knihovna evangelia.

Také se máme modlit a žádat Boha o více světla. Je-li naše srdce upřímné a záměr opravdový a máme-li víru v Ježíše Krista, obdržíme poznání pravd evangelia (viz Moroni 10:4–5). Pán pravil:

„Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; klepejte, a bude vám otevřeno.

Neboť každý, kdo prosí, dostává; a ten, kdo hledá, nalézá; a tomu, kdo klepe, bude otevřeno.“ (3. Nefi 14:7–8.)

Půda na místech skalnatých

Někteří lidé se o znovuzřízeném evangeliu doslechnou od misionářů, pociťují lásku Kristovu a účastní se církevních shromáždění a užívají si je. Po nějaké době však pokračují životní nesnáze. Tito lidé zjišťují, že život se neproměnil v proud nikdy nekončících požehnání. Jejich víra slábne a oni se Církvi vzdalují.

Někteří také vidí ona „místa skalnatá“, když se zúčastní shromáždění nebo konference a pocítí inspiraci dělat od té chvíle vše správně. V pondělí se ale vrátí ke svým obvyklým zodpovědnostem. Problémy v práci jsou nadále obtížné. Pokušení se zdají být nepřekonatelně přitažlivá. A tak jejich touha po duchovním pokroku slábne nebo se vytrácí.

Prostřednictvím těžkosti se učí, že bez hlubokých duchovních kořenů, které nás drží ve větru, sytí nás, když jsme hladoví, nebo nám přinášejí osvěžení, když pálí slunce, můžeme duchovně zahynout.

Jak můžeme zkvalitnit kamenitou půdu? Tím, že odstraníme kameny a prohloubíme své duchovní kořeny.

Odstranění kamenů může být obtížné. Může to vyžadovat vytvoření prostředí, které podporuje víru. Může to vyžadovat navázání nových přátelství a zdržení se veškerého zdání zla (viz 1. Tessalonicenským 5:22).

Abychom měli sílu k odstranění kamenů, potřebujeme pomoc Spasitele. Ta přichází, přijmeme-li smlouvy, které Spasitel nabízí. Začíná to přijetím výzvy, abychom se dali pokřtít. Znamená to, že budeme konfirmováni a přijmeme dar Ducha Svatého. Znamená to, že přijmeme veškeré smlouvy, které nám chybějí, jako například přijetí kněžství nebo návštěva chrámu. Znamená to, že budeme navštěvovat církevní shromáždění a každý týden smlouvy obnovovat přijímáním svátosti.

Když přijdou zkoušky a pokušení, budeme se moci neustále pevně držet smluv, které jsme s Pánem uzavřeli. „Pevně připoutáni ke Spasiteli a spojeni s Ním jsme tehdy, když věrně pamatujeme na závazky, které jsme přijali, a když se ze všech sil snažíme žít v souladu s nimi,“ řekl starší David A. Bednar z Kvora Dvanácti apoštolů. „A toto pouto se Spasitelem je v každé fázi našeho života zdrojem duchovní síly.“²

Půda v trní

Tato půda umožňuje růst rostlinám, včetně trní. Oním trním je „pečování a zboží a [rozkoše] života“, kvůli nimž lidé „nepřinášejí užitku“ (Lukáš 8:14).

Co se stane, když přijmeme smlouvy, ale později již po cestě smlouvy nekráčíme? Nebo když přijímáme svátost, ale nežádáme o odpuštění, protože na své chyby již ani nepomyslíme. Nebo můžeme žádat o odpuštění, ale sami odmítáme odpustit druhým. Přijímáme smlouvy chrámu, ale nesloužíme těm, kteří to potřebují. Odkládáme příležitosti dělit se o evangelium, protože se obáváme, že by to mohlo být nevhodné nebo trapné nebo protože již nevíme, co máme říct.

Řešením je žít podle smlouvy, kterou jsme uzavřeli při křtu: „Truchliti s těmi, kteří truchlí; … utěšovati ty, kteří mají útěchy zapotřebí, a státi jako svědkové Boží za všech dob a ve všech věcech a na všech místech, kde [můžeme] býti, až do smrti.“ (Mosiáš 18:9.)

Plevel odstraňujeme, když každý den činíme pokání, děláme malé nebo velké změny a vracíme se na těsnou a úzkou cestu smlouvy.

Odmítáme dovolit plevelu života, aby nás dusil. To děláme tak, že svůj domov proměňujeme ve svatyni víry. Usilujeme o vše, co přivolává vliv Ducha. A odmítáme vše, co tento vliv odhání. A sloužíme v království Božím – ve svých povoláních, v chrámu, v misionářské práci a ve své rodině.

Země dobrá

Jsou mnozí, kteří si vyslechnou slovo, porozumějí mu a nechají ho ve svém srdci růst. Těm Pán říká: „Já jsem vás vyvolil, a postavil, abyste šli a ovoce přinesli, a ovoce vaše aby zůstalo.“ (Jan 15:16.) Pro takové lidi je odpovědí pokračovat ve víře a vytrvávat v dobrých skutcích.

President Oaks se zeptal: „Co ve svém životě děláme se Spasitelovými naukami?“³ Zatímco se připravujeme na letošní studium Nového zákona, kéž přilneme těsněji ke Spasiteli a zkvalitníme svou duchovní půdu tak, abychom dokázali přijímat slovo. Poté budeme moci přinášet plody, které po nás Spasitel požaduje, přijímáním a obnovováním smluv, jež nás k Němu váží, službou Bohu, projevováním lásky k bližním a tím, že budeme postupovat po cestě smlouvy, která nás jednoho dne dovede zpět do našeho nebeského domova.