Držte se na Pánově území!

Starší Ulisses Soares

Sedmdesátník

Musíme se denně sami sebe ptát: „Staví mě mé skutky na Pánovo území nebo na území nepřítele?“

President Thomas S. Monson jednou řekl: „Dovolte, abych vám poskytl jednoduchý návod, podle kterého můžete poměřovat rozhodnutí, před kterými stojíte. Je snadné si ho zapamatovat: ‚Nemůže to být správné, když uděláte něco špatného; a nemůže to být špatné, když uděláte něco správného.‘“ (Viz „Stezky k dokonalosti“, Liahona, červenec 2002, 112.) Návod presidenta Monsona je jednoduchý a jasný. Funguje stejně jako Liahona, jež byla dána Lehimu. Používáme-li víru a zachováváme-li pilně Pánova přikázání, snadno nalezneme správný směr, kterým se dát, obzvláště ve svých každodenních rozhodnutích.

Apoštol Pavel nám připomíná, jak je důležité rozsívat Duchu a vyvarovat se rozsívání tělu. Řekl:

„Nemylte se, Bůhť nebude oklamán; nebo cožkoli rozsíval by člověk, toť bude i žíti.

Nebo kdož rozsívá tělu svému, z těla žíti bude porušení; ale kdož rozsívá Duchu, z Duchať žíti bude život věčný.

Činíce pak dobře, [neochabujme]; nebo časem … budeme žíti, [nezemdlíme-li].“ (Galatským 6:7–9.)

Rozsívat Duchu znamená, že nás mají všechny naše myšlenky, slova a skutky pozvedat na úroveň božskosti našich nebeských rodičů. Avšak tělem se v písmech odkazuje na fyzickou neboli tělesnou podstatu přirozeného člověka, jež dovoluje lidem, aby byli ovlivňováni vášněmi, touhami, chutěmi a nutkáními těla namísto toho, aby vyhledávali inspiraci Ducha Svatého. Nejsme-li opatrní, tyto vlivy nás společně s nátlakem zla ve světě mohou navádět, abychom si osvojili vulgární a bezohledné chování, které se může stát součástí našeho charakteru. Abychom se těchto zlých vlivů vyvarovali, musíme se řídit pokynem, který dal Pán Proroku Josephu Smithovi o důležitosti neustálého rozsívání Duchu: „Pročež, nebuďte znaveni konáním dobra, neboť kladete základ velikého díla. A z malých věcí pochází to, co je veliké.“ (NaS 64:33.)

Abychom obohatili svého ducha, je po nás požadováno, abychom odložili veškerou „hořkost, a rozzlobení se, i hněv, i křik, i rouhání“ i všechnu zlost (viz Efezským 4:31) a abychom byli „moudří ve dnech zkoušky své“ a zbavili se „vší nečistoty“ (viz Mormon 9:28).

Při studiu písem se učíme, že zaslíbení daná Pánem jsou podmíněna naší poslušností a vyžadují spravedlivé žití. Tato zaslíbení musejí vyživovat naši duši a musejí nám přinášet naději s povzbuzením, abychom to nevzdali, ani uprostřed svých každodenních těžkostí ve světě, kde etické a morální hodnoty pomalu mizí, a tím podněcují lidi, aby ještě více rozsívali tělu. Ale jak si můžeme být jisti, že nám naše rozhodnutí pomáhají rozsívat Duchu a ne tělu?

President George Albert Smith jednou řekl – a šlo o radu od jeho dědečka: „Existuje dobře definovaná hraniční linie mezi Pánovým územím a územím ďáblovým. Zůstanete-li na Pánově straně linie, budete pod Jeho vlivem a nebudete mít touhu činit zlo; ale přejdete-li na stranu ďábla, byť jen o píď, jste v moci pokušitele, a bude-li úspěšný, nebudete schopni správně myslet ani uvažovat, protože ztratíte Ducha Páně.“ (Učení presidentů Církve: George Albert Smith [2011], 191).

Musíme se proto denně sami sebe ptát: „Staví mě mé skutky na Pánovo území nebo na území nepřítele?“

Prorok Mormon upozorňoval svůj lid na to, jak je důležité mít schopnost rozlišovat mezi dobrem a zlem:

„Pročež všechny věci, které jsou dobré, přicházejí od Boha; a to, co je zlé, přichází od ďábla; neboť ďábel je nepřítelem Boha a bojuje proti němu neustále, a vyzývá a ponouká hřešiti a činiti to, co je zlé, neustále.

Ale vizte, to, co je od Boha, vyzývá a nutká činiti dobro neustále“ (Moroni 7:12–13).

Světlo Kristovo nám spolu se společenstvím Ducha Svatého pomůže posoudit, zdali se svým způsobem života stavíme na Pánovo území či nikoli. Jsou-li naše postoje dobré, pak jsou inspirovány Bohem, neboť každá dobrá věc pochází od Boha. Jsou-li však naše postoje špatné, jsme pod vlivem nepřítele, neboť on přesvědčuje lidi, aby činilo zlo.

Africký lid ve mně zanechal hluboký dojem tím, jak odhodlaně a vytrvale zůstávají na Pánově území. I během nepříznivých okolností života se ti, již přijmou výzvu přijít ke Kristu, stávají světlem světu. Před několika týdny jsem měl při naší návštěvě jednoho z jihoafrických sborů příležitost doprovázet dva mladé kněze, jejich biskupa a presidenta kůlu na návštěvě méně aktivních mladých mužů z jejich kvora. Velmi na mě zapůsobila odvaha a pokora oněch dvou kněží, s jakou vyzývali méně aktivní mladé muže k návratu do Církve. Všiml jsem si, že zatímco promlouvali s těmito méně aktivními mladými muži, v jejich tvářích se odráželo Spasitelovo světlo, a stejné světlo naplnilo i všechny kolem. Plnili svou povinnost pomáhat slabým, pozdvihovat ruce, které jsou skleslé, a posilovat kolena zemdlená (viz NaS 81:5). Svým postojem se tito dva kněží postavili na Pánovo území a sloužili jako nástroje v Jeho rukou tím, že vyzvali druhé, aby činili totéž.

V Nauce a smlouvách 20:37 nás Pán učí, co to znamená rozsívat Duchu a co nás opravdu staví na Pánovo území: pokořme se před Bohem, přicházejme se srdcem zlomeným a s duchem zkroušeným, vydávejme před Církví svědectví, že jsme opravdově činili pokání ze všech hříchů svých, vezměme na sebe jméno Ježíše Krista, mějme odhodlání sloužit Mu do konce a svými skutky projevujme, že jsme přijali Ducha Kristova, a vstupme křtem do Jeho Církve. Kroky, kterými tyto smlouvy naplňujeme, nás připravují, abychom žili v Boží přítomnosti jako oslavené bytosti. Naše chování ve vztahu k rodině, v jednání s druhými a především v našem vztahu ke Spasiteli musí odrážet to, že na tyto smlouvy pamatujeme.

Ježíš Kristus stanovil vzor dokonalého chování, podle kterého můžeme utvářet své postoje, a tak naplňovat tyto posvátné smlouvy. Spasitel ze svého života vypudil veškerý vliv, jenž mohl odvést pozornost od Jeho božského poslání, obzvláště tehdy, když byl pokoušen nepřítelem nebo jeho následovníky během své služby na zemi. Ačkoli nikdy nezhřešil, měl srdce zlomené a ducha zkroušeného, a byl plný lásky k Nebeskému Otci a ke všem lidem. Pokořil se před naším Otcem v nebi, a ve všech věcech, až do konce, popřel svoji vlastní vůli, aby naplnil to, o co Ho Otec požádal. Dokonce i ve chvíli nesmírné fyzické a duchovní bolesti, kdy nesl břímě hříchu celého lidstva na ramenou a krvácel z pórů, řekl Otci: „Ale však ne, což já chci, ale co ty.“ (Marek 14:36.)

Když přemýšlíme o svých smlouvách, mou modlitbou je, bratři a sestry, abychom se posilnili proti ohnivým šípům protivníka (viz 1. Nefi 15:24), následovali Spasitelův příklad a mohli tak rozsívat Duchu a držet se na Pánově území. Pamatujme na návod presidenta Monsona: „Nemůže to být správné, když uděláte něco špatného; a nemůže to být špatné, když uděláte něco správného.“ Toto říkám ve jménu Ježíše Krista, amen.