Na závěr této konference
President Thomas S. Monson
Kéž přemítáte o pravdách, které jste slyšeli, a kéž vám tyto pravdy pomohou stát se ještě lepšími, než jakými jste byli, když tato konference začala.
Blížíme se k závěru této úžasné konference a mé srdce přetéká dojetím. Jsme nesmírně požehnáni díky tomu, že jsme naslouchali radám a svědectvím těch, kteří k nám promlouvali. Myslím, že se mnou budete souhlasit, že jsme pociťovali Ducha Páně, který se dotýkal našeho srdce a posiloval naše svědectví.
Znovu jsme měli to potěšení slyšet nádherný zpěv, který povznáší a obohacuje každé konferenční zasedání. Děkuji všem, kteří se s námi v tomto ohledu podělili o své talenty.
Mé srdečné díky patří každému, kdo k nám promlouval, i těm, kteří pronášeli modlitby na jednotlivých zasedáních.
Každou konferenci pracuje v zákulisí nebo na méně viditelných místech bezpočet jedinců. Bez jejich asistence by nebylo možné tato zasedání pořádat. Mé díky patří i každému z nich.
Vím, že spolu se mnou vyjadřujete hlubokou vděčnost těm bratřím a sestrám, kteří byli během této konference uvolněni. Budou nám chybět. Přispěli dílu Páně ohromným způsobem a tím budou ovlivněny mnohé generace, které teprve přijdou.
Také jsme zvednutím ruky vyjádřili podporu bratřím a sestrám, kteří byli během této konference nově povoláni do svých úřadů. Vítáme je a přejeme si, aby věděli, že se těšíme na to, až s nimi budeme sloužit na Mistrově díle. Byli povoláni inspirací z výsosti.
Vysílání této konference mělo nebývalý rozsah a dosáhlo přes kontinenty a oceány k lidem po celé zemi. Ačkoli jsme od mnohých z vás velmi daleko, pociťujeme vašeho ducha a vaši oddanost a posíláme vám pozdravy a vyjadřujeme vám vděčnost, aťjste kdekoli.
Jsme nesmírně požehnáni, bratři a sestry, že máme ve svém životě a v srdci znovuzřízené evangelium Ježíše Krista. Dává nám odpovědi na nejhlubší otázky tohoto života. Dává našemu životu smysl, cíl a naději.
Doba, ve které žijeme, je plná problémů. Ujišťuji vás, že Nebeský Otec si je vědom těžkostí, kterým čelíme. Miluje každého z nás a přeje si nám žehnat a pomáhat nám. Kéž k Němu voláme v modlitbě, jak nás nabádal, když řekl: „Modli se vždy, a já vyleji Ducha svého na tebe a veliké bude požehnání tvé – ano, dokonce větší, než kdybys obdržel poklady země.“1
Drazí bratři a sestry, kéž je váš domov naplněn láskou, ohleduplností a Duchem Páně. Mějte rádi svou rodinu. Jsou-li mezi vámi nějaké neshody nebo spory, naléhavě vás žádám, abyste je nyní urovnali. Spasitel řekl:
„Nebudou mezi vámi žádné spory. …
Neboť vpravdě, vpravdě pravím vám, ten, kdo má ducha sváru, není ode mne, ale je od ďábla, který je otcem sváru a podněcuje srdce lidí, aby se navzájem hněvivě svářili.
[Ale] vizte, [toto není] naukou mou … ; ale naukou mou je to, že takové věci mají skončiti.“2
Jako váš pokorný služebník opakuji slova krále Beniamina, který ve svém proslovu k lidem řekl:
„Nepřikázal jsem vám, … abyste si mysleli, že já sám jsem více nežli smrtelný člověk.
Vždyť já jsem jako vy sami, poddán všelikým slabostem těla a mysli; a přece jsem byl vyvolen [rukou Páně] … a byl jsem udržován a zachováván nesmírnou mocí jeho, abych vám sloužil s veškerou mocí, myslí a silou, kterou mi Pán udělil.“3
Milovaní bratři a sestry, přeji si z celého srdce konat Boží vůli a sloužit Jemu a sloužit vám.
Až budeme nyní odcházet z této konference, prosím o to, aby na každém z vás spočinula požehnání nebes. Kéž se vy, kteří jste daleko od domova, vrátíte domů v bezpečí. Kéž přemítáte o pravdách, které jste slyšeli, a kéž vám tyto pravdy pomohou stát se ještě lepšími, než jakými jste byli, když tato konference před dvěma dny začala.
Než se opět sejdeme za šest měsíců, prosím o to, aby na vás a na nás všech spočinula požehnání Páně, a to činím v Jeho svatém jménu – ve jménu Ježíše Krista, našeho Pána a Spasitele – amen.