Víra, statečnost, uspokojení – poselství pro osamocené rodiče
Starší David S. Baxter
Sedmdesátník
Ze všech sil vychováváte své děti ve spravedlivosti a pravdě, neboť víte, že minulost změnit nelze, ale můžete dát obrys budoucnosti.
Mé poselství je určeno osamoceným rodičům v Církvi, mezi nimiž převažují osamocené matky – vám, statečným ženám, které za různých životních okolností vychováváte své děti a samy zvládáte chod domácnosti. Možná jste ovdověly nebo jste rozvedené. Možná se vyrovnáváte s nároky osamoceného rodičovství v důsledku mimomanželského uklouznutí, ale svůj život jste si daly do pořádku a nyní žijete podle evangelia. Bůh vám žehnej za to, že se vyhýbáte takovému vztahu, který by byl na úkor ctnosti a učednictví. To by byla až příliš vysoká cena.
Ačkoliv se občas můžete ptát proč já?, jsou to právě životní nesnáze, jimiž rosteme k božství, zatímco náš charakter je formován v tavicí peci strastí a zatímco se události života odvíjejí a Bůh ctí svobodnou vůli člověka. Jak poznamenal starší Neal A. Maxwell, nemůžeme zjistit, proč je všechno takové, jaké je, protože „neznáme všechny skutečnosti“.1
Ať jsou vaše okolnosti nebo jejich důvody jakékoli, jste obdivuhodné. Den za dnem čelíte životním obtížím a převážně samy vykonáváte práci, která byla zamýšlena pro dva. Musíte být otcem i matkou. Řídíte svou domácnost, dohlížíte na rodinu, někdy jen obtížně vycházíte s penězi a dokonce, jako zázrakem, nalézáte sílu významným způsobem sloužit v Církvi. Pečujete o své děti. Pláčete a modlíte se s nimi i za ně. Chcete pro ně jen to nejlepší, ale každou noc se trápíte tím, že to asi nikdy není dost dobré.
I když nechci být příliš osobní, já sám z takového domova pocházím. Po většinu mého dětství a let dospívání nás maminka vychovávala v nuzných poměrech sama. Pečlivě hospodařila s penězi. Vyrovnávala se s vnitřní osamělostí a občasnou zoufalou potřebou podpory a společníka. Přes to všechno má matka zosobňovala důstojnost, ohromný zdroj odhodlanosti a ryzí skotské výdrže.
S vděčností mohu říci, že v pozdějších letech získala větší požehnání než na začátku. Provdala se za jednoho nově obráceného člena, vdovce; byli zpečetěni v chrámu Londýn v Anglii a později tam krátce sloužili jako pracovníci pro obřady. Prožili spolu téměř čtvrt století – a to šťastně, spokojeně a smysluplně až do konce smrtelného života.
V Církvi po celém světě je vás mnoho, vás, dobrých žen, které čelíte podobným situacím a které rok za rokem prokazujete tutéž houževnatost.
V toto jste určitě nedoufaly, neplánovaly jste to, nemodlily jste se o to, ani jste to neočekávaly, když jste před lety začínaly. Vaše cesta životem je hrbolatá, se zajížďkami, zvraty a odbočkami, většinou kvůli životu v padlém světě, kde máme být prověřováni a zkoušeni.
Vy však ze všech sil vychováváte své děti ve spravedlivosti a pravdě, neboť víte, že minulost změnit nelze, ale můžete dát obrys budoucnosti. Cestou, i když to možná nebude na první pohled zřejmé, obdržíte požehnání, která vše vynahradí.
S Boží pomocí se o svou budoucnost nemusíte bát. Vaše děti vyrostou a nazvou vás požehnanou, a každý z jejich mnoha úspěchů vám bude vzdávat hold.
Prosím, abyste se nikdy necítily jako někdo druhořadý, z nižší kategorie členů Církve, jako někdo, kdo má na Pánova požehnání menší nárok než ostatní. V království Božím nejsou žádní příslušníci nižší třídy.
Doufáme, že když navštěvujete shromáždění a vídáte zdánlivě úplné a šťastné rodiny nebo když slyšíte někoho mluvit o rodinných ideálech, dělá vám radost, že jste součástí Církve, která se soustřeďuje na rodiny a učí, že rodina hraje v plánu Nebeského Otce pro štěstí Jeho dětí ústřední roli; že uprostřed světových pohrom a morálního úpadku máme nauku, pravomoc, obřady a smlouvy, které jsou tou největší nadějí pro svět, a také pro budoucí štěstí vašich dětí a rodin, které vytvoří.
Na generálním shromáždění Pomocného sdružení v září 2006 president Gordon B. Hinckley mluvil o tom, co mu vyprávěla jedna rozvedená osamocená matka sedmi dětí ve věku od 7 do 16 let. Šla dát něco své sousedce odnaproti. Řekla:
„Když jsem se otočila a chtěla se vrátit domů, viděla jsem, že v celém našem domě se svítí. Slyšela jsem jako ozvěnu slova svých dětí, která volaly, když jsem před několika minutami vycházela ze dveří: Říkaly:, Mami, co bude k večeři?‘, Zavezeš mě do knihovny?‘ ‚Dnes večer budu potřebovat papír na plakáty.‘ Unaveně a vyčerpaně jsem se dívala na dům, a v každém pokoji se svítilo. Pomyslela jsem na všechny ty děti, které doma čekaly na to, až přijdu a postarám se o jejich potřeby. Měla jsem pocit, že mé břímě je těžší, než jsem schopna snést.
Vzpomínám si, jak jsem přes slzy pohlédla k nebi a řekla: „Drahý Otče, já už dnes večer prostě nemůžu. Jsem příliš unavená. Už to nezvládnu. Nemůžu jít domů a postarat se sama o všechny ty děti. Nemohla bych prostě jít k Tobě a tuhle jednu noc tam zůstat? …
Neslyšela jsem odpověď ve formě slov, ale slyšela jsem ji ve své mysli. Odpověď zněla:, Ne, maličká, teď ke mně nemůžeš přijít. … Ale já mohu přijít k tobě.‘“2
Děkuji vám, sestry, za všechno, co děláte, abyste vychovaly svou rodinu a udržely láskyplný domov, kde je dobro, klid a příležitosti.
Ačkoliv se občas cítíte osaměle, ve skutečnosti nikdy nejste úplně samy. Když s trpělivostí a s vírou kráčíte kupředu, Prozřetelnost jde s vámi; nebesa vám udělí potřebná požehnání.
Vaše vyhlídky a náhled na život se změní, pokud se vyhnete sklíčenosti a raději budete hledět vzhůru.
Mnohé z vás jste už odhalily onu velkou a proměňující pravdu, že když žijete pro druhé a nadnášíte jejich břemena, vaše vlastní břemena se stávají lehčími. Okolnosti se možná nezměnily, ale váš postoj ano. Dokážete čelit svým vlastním zkouškám smířlivěji, s vnímavějším srdcem a s hlubší vděčností za to, co máte, než abyste si stýskaly nad tím, co ještě nemáte.
Přišly jste na to, že když rozšiřujeme úvěrové limity naděje pro ty, jejichž životní účty se zdají prázdné, naše vlastní pokladnice jsou plnější a bohatnou; náš kalich vskutku přetéká (viz Žalm 23:5).
Prostřednictvím spravedlivého života budete jednoho dne vy i vaše děti požehnány tím, že se stanete součástí úplné a věčné rodiny.
Členové a vedoucí, můžete udělat něco více pro podporu rodin osamocených rodičů, aniž byste je odsuzovali nebo kritizovali? Nemohli byste mladým lidem v těchto rodinách, obzvlášť mladým mužům, poskytnout příklad toho, co čestní lidé dělají a jak žijí? Chybí-li otec, zastáváte úlohu vzoru, který je hoden následování?
Samozřejmě existují i neúplné rodiny, v nichž je osamoceným rodičem otec. Bratří, modlíme se také za vás a vzdáváme vám hold. Toto poselství je určeno také vám.
Osamocení rodičové, svědčím vám o tom, že pokud uděláte to nejlepší v té nejnáročnější lidské zkoušce, nebesa se na vás usmějí. Opravdu nejste sami. Dovolte vykupující a milující moci Ježíše Krista, aby nyní prozářila váš život a naplnila vás nadějí věčného příslibu. Seberte odvahu. Mějte víru a naději. Uvažujte o přítomnosti s odvahou, a hleďte do budoucnosti s důvěrou. Ve jménu Ježíše Krista, amen.