Věřte, buďte poslušné a vytrvejte
President Thomas S. Monson
Věřte tomu, že zůstat silnými a věrnými pravdám evangelia je nanejvýš důležité. Svědčím o tom, že tomu tak skutečně je.
Drahé mladé sestry, zodpovědnost promlouvat k vám mě naplňuje pokorou. Modlím se o božskou pomoc, abych tento úkol zvládl.
Před pouhými 20 lety na vás putování smrtelností teprve čekalo. Byly jste ještě v nebeském domově. Byly jste tam s těmi, kteří vás měli rádi a kterým záleželo na vašem věčném blahu. Nakonec se pozemský život stal pro váš pokrok nezbytným. Bezpochyby došlo na slova rozloučení a na projevy důvěry v to, že vše zvládnete. Získaly jste tělo, staly jste se smrtelnými a byly jste odříznuty od přítomnosti Nebeského Otce.
Zde na zemi vás ale čekalo radostné přivítání. Oněch prvních několik let bylo krásných a výjimečných. Satan neměl moc vás pokoušet, neboť jste ještě nedosáhly věku odpovědnosti. Byly jste před Bohem nevinné.
Krátce poté jste vstoupily do období, které někteří nazývají „strašným obdobím dospívání“. Já dávám přednost názvu „skvělé období dospívání“. Je to období příležitostí, doba růstu a čas k rozvíjení se, které je charakteristické získáváním poznání a hledáním pravdy.
Nikdo nepopisuje léta dospívání jako něco snadného. Často to jsou léta, kdy se cítíte vnitřně nejisté, kdy máte pocit, že na nic nestačíte, kdy se snažíte najít si své místo mezi vrstevníky, kdy se snažíte zapadnout do kolektivu. Je to období, kdy se stáváte nezávislejšími – a možná byste si přály mít víc svobody, než kolik vám jí jsou rodiče ochotni poskytnout. Je to ale také hlavní období, kdy vás bude Satan pokoušet a udělá vše, co je v jeho moci, aby vás svedl z cesty, která vede zpět do onoho nebeského domova, odkud jste přišly, zpět k vašim blízkým, kteří tam žijí, a zpět k vašemu Nebeskému Otci.
Svět kolem vás není vybaven k tomu, aby vám poskytl pomoc, kterou potřebujete pro úspěšné zvládnutí tohoto často zrádného putování. Mnozí lidé v dnešní společnosti jakoby vyklouzli z bezpečného kotviště a jsou unášeni pryč od pokojného přístavu.
Uvolněnost mravů, nemorálnost, pornografie, drogy a moc vlivu vrstevníků – toto vše i mnohé jiné – způsobuje, že mnozí se zmítají na moři hříchu a jsou drceni na rozeklaných útesech nevyužitých příležitostí, ztracených požehnání a rozbitých snů.
Existuje cesta vedoucí do bezpečí? Lze nějak uniknout hrozícímu zničení? Odpověď zní zcela jistě ano! Radím vám, abyste vzhlížely k majáku Páně. Řekl jsem to kdysi, a řeknu to znovu: žádná mlha není tak hustá, žádná noc tak temná, žádná bouře tak silná, žádný námořník tak ztracený, aby ho maják Páně nemohl zachránit. Naviguje nás bouřemi života. Volá na nás: „Tudy vede cesta do bezpečí. Tudy vede cesta domů.“ Vysílá světelné signály, které lze snadno vidět a které neslábnou. Budete-li tyto signály následovat, dovedou vás zpět do nebeského domova.
Rád bych s vámi dnes večer mluvil o třech základních signálech z tohoto majáku Páně, které vám pomohou vrátit se k Otci, jenž dychtivě čeká na váš vítězný návrat domů. Tyto tři signály jsou: věřte, buďte poslušné a vytrvejte.
Nejprve zmíním signál, který je základní a nezbytný: věřte. Věřte tomu, že jste dcerou Nebeského Otce, který vás miluje, a že jste zde kvůli vznešenému cíli – abyste získaly věčné spasení. Věřte tomu, že zůstat silnými a věrnými pravdám evangelia je nanejvýš důležité. Svědčím o tom, že tomu tak skutečně je!
Mé mladé přítelkyně, věřte slovům, která každý týden pronášíte, když odříkáváte téma Mladých žen. Přemýšlejte o významu těchto slov. Skrývá se v nich pravda. Snažte se vždy žít podle stanovených hodnot. Věřte tomu, jak praví vaše téma, že pokud přijmete tyto hodnoty a budete jednat podle nich, budete připraveny posilovat domov a rodinu, uzavřít posvátné smlouvy a dodržovat je, přijmout obřady chrámu a nakonec se radovat z požehnání oslavení. Toto jsou nádherné pravdy evangelia, a když se jimi budete řídit, budete šťastnější během života zde i na onom světě, než byste byly, kdybyste je ignorovaly.
Většina z vás se učí pravdám evangelia již od doby, kdy jste byly batoletem. Učili vás milující rodiče a starostliví učitelé. Pravdy, které vám vštípili, vám pomohly získat svědectví; věřily jste tomu, čemu jste byly učeny. I když toto svědectví lze dál duchovně vyživovat a může růst, když budete studovat, modlit se o vedení a chodit každý týden na církevní shromáždění, je nyní na vás, abyste ho udržovaly živé. Satan se ho bude celou svou mocí snažit zničit. Je třeba, abyste o svědectví pečovaly celý život. Pokud vaše svědectví není neustále vyživováno, pak – podobně jako plamen jasně hořícího ohně – dohoří, až z něj zbudou jen žhnoucí uhlíky, a nakonec uhasne úplně. Nesmíte dopustit, aby se to stalo.
Máte-li kromě účasti na nedělních shromážděních a na akcích ve všední dny možnost zapojit se do semináře, ať již ranního nebo formou uvolňování z vyučování, využijte této příležitosti. Mnohé z vás již seminář navštěvují. Podobně jako s čímkoli jiným v životě, to, co si odnesete ze semináře, závisí do značné míry na vašem postoji a ochotě nechat se učit. Kéž máte pokorný postoj a touhu učit se. Jsem velmi vděčný za to, že jsem jako dospívající měl příležitost navštěvovat ranní seminář, neboť hrál významnou roli v mém osobním rozvoji i v rozvoji mého svědectví. Seminář může lidem změnit život.
Před mnoha lety jsem byl ve správní radě s jedním výjimečným mužem, který byl v životě velmi úspěšný. Udělala na mě velký dojem jeho bezúhonnost a oddanost Církvi. Dozvěděl jsem se, že získal svědectví a vstoupil do Církve díky semináři. Oženil se se ženou, která byla celý život členkou Církve. On nebyl členem žádné církve. Po celá léta a navzdory jejím snahám neprojevoval žádný zájem chodit s manželkou a s dětmi na shromáždění. A pak začal vozit své dvě dcery na ranní seminář. Během výuky semináře zůstal vždy v autě a pak je odvezl do školy. Jednou pršelo a jeho dcera mu řekla: „Pojď dovnitř, tati. Můžeš se posadit na chodbě.“ Nabídku přijal. Dveře od třídy byly otevřené a on začal naslouchat. Něco se dotklo jeho srdce. Po zbytek onoho školního roku chodil na seminář s dcerami, což pak nakonec vedlo k jeho členství a k dlouholeté aktivitě v Církvi. Kéž seminář buduje a posiluje vaše svědectví.
Nastanou chvíle, kdy budete čelit těžkostem, které mohou ohrožovat vaše svědectví, nebo ho můžete zanedbávat kvůli tomu, že se věnujete jiným zájmům. Naléhavě vás žádám, abyste ho udržovaly silné. Je vaší zodpovědností, a jen vaší, udržovat oheň svědectví, aby hořel jasným plamenem. Je zapotřebí úsilí, ale je to úsilí, kterého nikdy, nikdy nebudete litovat. Připomíná mi to slova písně, kterou napsala Julie de Azevedo Hanksová. O svém svědectví v ní napsala:
I během vichrů změn,
i v mračnech bolesti,
střežím ho vlastním životem.
Potřebuji jeho teplo – i jeho světlo.
A tak uprostřed bouře,
když čelím prudkému dešti,
zůstávám
strážkyní plamene.1
Kéž věříte a kéž si udržíte oheň svého svědectví, aby hořel jasným plamenem, ať se děje, co se děje.
Dále, mladé ženy, kéž jste poslušné. Poslouchejte rodiče. Buďte poslušny zákonů Božích. Jsou nám dány milujícím Nebeským Otcem. Když jich budeme poslušni, náš život bude radostnější a méně komplikovaný. Budeme snadněji snášet své těžkosti a problémy. Získáme Pánova slíbená požehnání. On řekl: „Pán požaduje srdce a ochotnou mysl; a ochotní a poslušní budou jísti dobré věci země Sion v těchto posledních dnech.“2
Máte jen jeden život. Snažte se, jak jen můžete, nedostat se do problémů. Budete pokoušeny, někdy těmi, o nichž jste si myslely, že to jsou vaši přátelé.
Před několika lety jsem mluvil s jednou poradkyní dívek růží, která mi vyprávěla o tom, co zažila s jednou mladou ženou ze své třídy. Tato mladá žena byla opakovaně pokoušena, aby opustila cestu pravdy a vydala se zajížďkou hříchu. Kvůli neustálému přemlouvání od některých kamarádů ve škole nakonec souhlasila, že se touto zajížďkou vydá. Plán vypadal takto – řekne rodičům, že jde na večer aktivit pro Mladé ženy. Naplánovala si ale, že tam bude jen tak dlouho, než ji kamarádky a jejich chlapci vyzvednou. Pak půjdou na večírek, kde se budou pít alkoholické nápoje a kde se budou druzí chovat v naprostém protikladu k tomu, o čem tato mladá žena věděla, že je správné.
Tato učitelka se modlila o inspiraci, aby dokázala pomoci všem svým dívkám, ale zvláště této mladé ženě, jejíž oddanost evangeliu byla velmi nejistá. Získala inspiraci, že toho večera má upustit od toho, co si předem naplánovala, a že má mluvit s dívkami o tom, jak zůstat morálně čistými. Když se s nimi začala dělit o své myšlenky a pocity, ona mladá žena se často dívala na hodinky, aby se ujistila, že nezmešká setkání s kamarády. Když se ale diskuse dál rozvinula, něco se dotklo jejího srdce, ozvalo se v ní svědomí a její závazek se obnovil. Když zaslechla opakované troubení automobilu, kterým na ni přátelé volali, ignorovala ho. Zůstala celý večer s učitelkou a s ostatními dívkami ve třídě. Pokušení odbočit z Bohem schválené cesty bylo zažehnáno. Satanova snaha byla zmařena. Tato mladá žena zůstala ještě chvíli poté, co ostatní odešly, aby mohla poděkovat učitelce za lekci a aby jí řekla, jak jí ta lekce pomohla vyvarovat se něčeho, co mohlo dopadnout tragicky. Modlitba učitelky byla zodpověděna.
Posléze jsem se dozvěděl, že kvůli jejímu rozhodnutí nejít onoho večera s kamarády – z nichž někteří patřili mezi ty nejoblíbenější dívky a chlapce ve škole – ji zavrhli a mnoho měsíců neměla ve škole žádné přátele. Nedokázali přijmout, že není ochotna dělat to, co dělají oni. Bylo to pro ni nesmírně těžké a osamělé období, ale zůstala pevná a nakonec si našla přátele, kteří sdíleli její měřítka. Nyní, o několik let později, byla oddána v chrámu a má čtyři krásné děti. Jak jiný mohl být její život! Naše rozhodnutí určují náš osud.
Drahocenné mladé ženy, každé rozhodnutí, které zvažujete, nechte projít touto zkouškou: „Co to se mnou udělá? Jak mi to pomůže?“ A nechť vaše osobní pravidla chování nekladou důraz na otázku: „Co si pomyslí druzí?“, ale spíše na otázku: „Co si o sobě pomyslím já?“ Nechte na sebe působit onen tichý a jemný hlas. Pamatujte na to, že někdo s pravomocí vám při konfirmaci vložil ruce na hlavu a řekl: „Přijmi Ducha Svatého.“ Otevřete své srdce i duši a naslouchejte tomuto zvláštnímu hlasu, který svědčí o pravdě. Jak slíbil prorok Izaiáš: „Ušima svýma uslyšíte slovo řkoucí: Toť jest ta cesta, choďte po ní.“3
Charakteristickým rysem naší doby je uvolněnost mravů. V časopisech a v televizi vidíme idoly filmového plátna, hrdiny na poli sportu – ty, které mnozí mladí lidé chtějí napodobovat – jak znevažují zákony Boží a dávají okázale najevo své hříšné jednání, a to vše zdánlivě bez škodlivých následků. Nevěřte tomu! Existuje doba pro skládání účtů – dokonce uzávěrka účetní knihy. Na každou Popelku čeká půlnoc, kdy se musí rozhodnout – pokud ne v tomto životě, tak v tom příštím. Soudný den nastane pro všechny. Jste připraveny? Jste spokojené s tím, jak se vám daří žít?
Pokud některá z vás při svém putování klopýtla, slibuji vám, že existuje cesta zpět. Tento proces se nazývá pokání. Náš Spasitel zemřel, aby poskytl tento požehnaný dar vám i mně. I když je to stezka obtížná, zaslíbení je skutečné. Pán řekl: „Budou-li hříchové vaši jako červec dvakrát barvený, jako sníh zbělejí.“4 „A … nezpomenu [jich] více.“5
Milované mladé sestry, máte drahocenný dar svobody jednání. Naléhavě vás žádám, abyste se rozhodly, že budete poslušné.
A nakonec, kéž vytrváte. Co to znamená vytrvat? Mám rád tuto definici: vydržet něco s odvahou. Odvaha může být nezbytná k tomu, abyste věřily; občas bude nezbytná k tomu, abyste byly poslušné. A téměř jistě bude odvahy zapotřebí k tomu, abyste vytrvaly do onoho dne, kdy opustíte tuto smrtelnou existenci.
V průběhu let jsem mluvil s mnoha lidmi, kteří mi říkali: „Mám tolik problémů, skutečných starostí! Přemáhají mě životní těžkosti. Co mám dělat?“ Nabídl jsem jim, a nabízím i vám, toto konkrétní doporučení: usilujte o nebeské vedení vždy jen pro daný den. Život braný po mílích je těžký; život braný po krůčcích je lehký. Každý z nás dokáže žít spravedlivým životem jeden den – a pak ještě jeden a potom ještě jeden – až nakonec prožijeme celý život vedeni Duchem, celý život nablízku Pánu, celý život naplněný dobrými skutky a spravedlivostí. Spasitel slíbil: „Hleďte ke mně a vytrvejte do konce a budete žíti; neboť tomu, kdo vytrvá do konce, dám věčný život.“6
Z tohoto důvodu jste vstoupily do smrtelnosti, moje mladé přítelkyně. Neexistuje nic důležitějšího než cíl, kterého se snažíte dosáhnout – věčný život v království vašeho Otce.
Jste nesmírně drahocenné dcery našeho Nebeského Otce, které byly poslány na zem v tento den a čas z určitého důvodu. Byly jste drženy v záloze až do této hodiny. Budete-li jen věřit, budete-li poslušné a vytrváte-li, čekají na vás úžasné a vznešené věci. Kéž toto požehnání získáte, o to se modlím ve jménu Ježíše Krista, našeho Spasitele, amen.