My jsme Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů

Reyna I. Aburtová

druhá rádkyně v Generálním předsednictvu Pomocného sdružení

Církev je více než jen budovy a struktura vedení; Církev jsme my, členové, s Kristem v čele a s prorokem jako Jeho mluvčím.

Shromáždění Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů jsem se poprvé zúčastnila ve 26 letech, poté co jsem byla pozvána, abych přišla a viděla.¹ Chvíli předtím jsem se rozešla se svým prvním manželem. Měla jsem tříletého chlapečka. A ochromoval mě strach. Když jsem vstoupila do budovy, prostoupilo mě teplo, protože jsem vnímala víru a radost lidí kolem sebe. Bylo to vskutku „útočiště před bouří“.² O tři týdny později jsem uzavřela smlouvu křtu s Nebeským Otcem a vydala se na cestu jakožto učednice Kristova, ačkoli můj život na této cestě nebyl vždy dokonalý.

Tomu, abych mohla přijmout tato věčná požehnání, musela předcházet určitá konstelace mnoha fyzických i duchovních prvků. Byly to Znovuzřízení a kázání evangelia Ježíše Krista; výstavba a údržba církevní budovy; existence struktury církevního vedení, od proroka po místní vedoucí; a připravenost odbočky plné členů, kteří ctili své smlouvy, přijmout mě a mého syna ve chvíli, kdy jsme byli přivedeni ke Spasiteli, „vyživováni dobrým slovem Božím“,³ a kdy jsme dostali příležitosti ke službě.⁴

Bůh od počátku shromažďuje a organizuje své děti,⁵ aby uskutečnil naši „nesmrtelnost a věčný život“.⁶ Na tento účel pamatoval, když nám přikázal, abychom stavěli místa uctívání,⁷ kde získáváme poznání a přijímáme obřady spasení a oslavení; kde uzavíráme a dodržujeme smlouvy, které nás spojují s Ježíšem Kristem;⁸ kde jsme obdarováváni „[mocí] božskosti“;⁹ a kde se často shromažďujeme, abychom si připomínali Ježíše a navzájem se v Něm posilovali.¹⁰ Církevní struktura a budovy existují pro naše duchovní blaho. „Církev… je lešením, s nímž budujeme věčné rodiny.“¹¹

Při rozhovoru s jedním přítelem, který procházel těžkým obdobím, jsem se zeptala, jak přežívá po finanční stránce. Se slzami v očích odpověděl, že mu biskup pomáhá s využitím fondu postních obětí. Dodal: „Nevím, jak bychom na tom s rodinou byli, kdyby nebylo Církve.“ Odpověděla jsem: „Církev jsou členové. Oni jsou ti, kdo dobrovolně a s radostí platí postní oběti, aby pomáhali potřebným. A ty dostáváš plody jejich víry a odhodlání následovat Ježíše Krista.“

Moji spoluučedníci Kristovi, nepodceňujme ono úžasné dílo, které Pán koná prostřednictvím nás, své Církve, a to navzdory našim nedostatkům. Někdy dáváme a jindy dostáváme, ale všichni jsme rodina Kristova. Jeho Církev představuje strukturu, kterou nám dal proto, aby nás vedl a žehnal nám, zatímco Ho uctíváme a navzájem si sloužíme.

Některé sestry se mi omlouvají, neboť se domnívají, že nejsou aktivními členkami Pomocného sdružení, protože slouží v Primárkách nebo v Mladých ženách. Tyto sestry patří k těm nejaktivnějším členkám Pomocného sdružení, protože pomáhají našim drahým dětem a mládeži posilovat jejich víru v Ježíše Krista.

Pomocné sdružení není omezeno pouze na místnost v budově, nedělní lekci, nějakou akci nebo místní či generální předsednictvo. Pomocné sdružení jsou ženy smlouvy v Církvi; jsme to my – každá z nás a my všechny. Je to naše „celosvětové společenství soucitu a služby“.¹² Kamkoli jdeme, vždy jsme součástí Pomocného sdružení, zatímco se snažíme naplňovat jeho božský účel, podle něhož konají ženy jednotlivě i společně Boží dílo¹³ tím, že poskytují úlevu, „úlevu od chudoby, úlevu od nemoci, úlevu od pochyb, úlevu od neznalosti – úlevu od všech překážek radosti a pokroku“.¹⁴

Podobná sounáležitost existuje i v kvorech starších a v církevních organizacích pro všechny věkové skupiny, včetně našich dětí a mládeže. Církev je více než jen budovy a struktura vedení; Církev jsme my, členové. My jsme Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů, s Kristem v čele a s prorokem jako Jeho mluvčím. Pán pravil:

„Viz, toto je nauka má – kdokoli činí pokání a jde ke mně, ten je církví mou. …

A… kdokoli je z církve mé a vytrvá v církvi mé do konce, toho utvrdím na skále své.“¹⁵

Sestry a bratři, uvědomme si, jakou výsadu máme, když patříme do Církve Ježíše Krista, kde můžeme spojovat svou víru, srdce, síly, mysl a ruce, aby mohl vykonávat své mocné zázraky. „Nebo tělo [Kristovy Církve] není jeden oud, ale mnozí.“¹⁶

Jeden dospívající chlapec řekl své matce: „Když jsem byl malý, myslel jsem si, že pokaždé, když zaplatím jeden dolar jako desátek, tak se za ten jeden dolar postaví celá církevní budova. Není to hloupé?“

Ona s dojetím odpověděla: „To je krásné! Představoval sis je v duchu?“

„Ano!“ zvolal. „Byly nádherné a byly jich miliony!“¹⁷

Drazí přátelé, mějme všichni víru dítěte a radujme se z vědomí, že i naše nejmenší úsilí mění v Božím království mnoho věcí k lepšímu.

Naším účelem v Božím království má být to, abychom se navzájem přiváděli ke Kristu. Jak čteme v písmech, Spasitel právě k tomuto vyzval Nefity:

„Máte mezi sebou nějaké, kteří jsou nemocní? Přiveďte je sem. Máte nějaké, kteří jsou… jakkoli sužovaní? Přiveďte je sem a já je uzdravím, neboť mám s vámi soucit; nitro mé je plné milosrdenství.

… Neboť vidím, že víra vaše postačuje k tomu, abych vás uzdravil.“¹⁸

Cožpak všichni nemáme strasti, jež bychom mohli složit ke Spasitelovým nohám? Zatímco někteří z nás mají fyzické obtíže, mnozí další bojují s těžkostmi emočními, jiným se nedaří udržovat společenské vazby a všichni toužíme po oddechu, když procházíme zkouškami duchovními. Všichni jsme nějakým způsobem sužováni.

Čteme, že „celý zástup předstoupil s nemocnými svými a… se všemi těmi, kteří byli jakkoli sužováni; a on uzdravil každého, jak před něho byli předvedeni.

A oni všichni, jak ti, kteří byli uzdraveni, tak ti, kteří byli zdraví, se sklonili u jeho nohou a uctívali ho.“¹⁹

Od mladého chlapce, který s vírou platí desátek, přes svobodnou matku, která potřebuje Pánovu uschopňující milost, přes otce, kterému se jen stěží daří uživit rodinu, přes naše předky, kteří potřebují obřady týkající se spasení a oslavení, až po každého z nás, kteří každý týden obnovujeme své smlouvy s Bohem – potřebujeme jeden druhého a navzájem se můžeme přivádět ke Spasitelově vykupujícímu uzdravení.

Drahé sestry a drazí bratři, řiďme se výzvou Ježíše Krista, abychom k Němu přišli a přinesli s sebou i své strasti. Když k Němu přijdeme a přivedeme s sebou ty, které máme rádi, On uvidí naši víru. Uzdraví je a uzdraví i nás.

Jako pokojní následovníci Krista²⁰ usilujeme o to, abychom se stali „jednoho srdce a jedné mysli“²¹ a abychom byli pokorní; poddajní; a jemní; aby se s námi dalo snadno vycházet; abychom byli plni trpělivosti a shovívavosti; ve všem umírnění; pilní v dodržování přikázání Božích za všech dob; plni víry, naděje a pravé lásky; a abychom vždy oplývali dobrými skutky.²² Snažíme se stát takovými, jako je Ježíš Kristus.

Svědčím o tom, že jakožto Kristova Církev jsme oním prostředkem, kterým – jak učil president Russell M. Nelson – „náš Spasitel a Vykupitel Ježíš Kristus vykoná mezi dneškem a dnem, kdy znovu přijde, některé ze svých nejmocnějších skutků“.²³

Pán pravil:

„Vizte, urychlím dílo své v čase jeho.

A dávám vám… přikázání, abyste se shromáždili a zorganisovali a připravili a posvětili; ano, očistěte srdce své a umyjte ruce své a nohy své přede mnou, abych vás mohl očistiti.“²⁴

Kéž tuto božskou výzvu přijmeme a radostně se shromáždíme, zorganizujeme, připravíme a posvětíme; o to se s pokorou modlím ve jménu Ježíše Krista, amen.