Neboj se, věř toliko!
Své hledání štěstí začněte tím, že přijmete onu hojnost, kterou jsme již od dárce každého dobrého daru obdrželi.
Svůj dnešní proslov adresuji mladým lidem v Církvi, což znamená každému ve věku presidenta Russella M. Nelsona či mladším. Jen zřídkakdy používám vizuální pomůcky, ale nemohu odolat, abych vám neukázal toto.
Tato srdceryvná stížnost pochází od mé osmileté kamarádky Mariny Arnoldové a napsala ji, když jí bylo sedm let. Přeložím vám její text psaný ranou podobou reformované egyptštiny:
Milí biskupe,
generálňý koneference
byla nudná, proč
jí musíme
sledovat? řekni proč
Spozravem Marin
Arnoldová.1
Marin, proslov, který se chystám pronést, tě nepochybně znovu zklame. Ale až budeš psát stížnost svému biskupovi, je důležité, abys mu napsala, že se jmenuji „Kearon. Starší Patrick Kearon.“
Téměř na dva roky zahalila naši planetu pandemie biblických rozměrů, a i když tato pohroma zastavila téměř vše na společenské rovině, očividně nezastavila brutalitu, násilí a krutou agresi na rovině politické – ať již na národní či mezinárodní úrovni. A jakoby to nestačilo, dál čelíme dlouhodobým společenským a kulturním výzvám – od ekonomického strádání, přes znečišťování životního prostředí až po rasovou nespravedlnost a mnohé další.
Takovéto nepřívětivé vichřice a potemnělé dny mohou být skličující pro mládež v našich řadách – pro ty, k nimž vzhlížíme, pokud jde o optimismus a nadšení týkající se zítřků našeho života. Říká se, že „moc spočívající v mládeži je společným bohatstvím celého světa. Mladí… jsou tváří naší… budoucnosti.“2 Navíc jsou naše děti správci, do jejichž rukou bude vložen osud této Církve.
Vzhledem k současné době je pochopitelné, že idealismus mladých poněkud slábne. Doktorka Laurie Santosová, profesorka na Yaleově univerzitě, nedávno vytvořila kurz s názvem Psychologie a dobře prožitý život. „Během prvního roku, kdy byl tento kurz nabízen, se do něj zapsala téměř [čtvrtina] [všech] studentů bakalářského studia.“3 Její podcast poté navštívilo více než 64 milionů lidí. Když jeden novinář psal o tomto úkazu, poznamenal, jak bolestné je vidět tolik bystrých mladých studentů – i dospělých – jak zoufale „hledají něco, co ztratili“, nebo, ještě hůře, touží po něčem, co nikdy neměli.4
Má dnešní prosba určená naší mládeži i vám, rodičům a dospělým, kteří jim radí, se týká toho, abyste své hledání štěstí začali tím, že přijmete onu hojnost, kterou jsme již od dárce každého dobrého daru obdrželi.5 Právě nyní, kdy si mnozí lidé na světě kladou hluboké otázky duše, bychom měli odpovídat onou „dobrou zprávou“6 evangelia Ježíše Krista. Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů, která vznešeně nese poslání a poselství Spasitele světa, nabízí z hlediska věčnosti ten nejvýznamnější způsob, jak v této době, kdy je to tolik potřeba, nacházet i konat dobro.
President Russell M. Nelson řekl, že tato generace mladých lidí má schopnost mít „na svět větší vliv [ve věci dobra] než kterákoli předchozí generace“.7 My, kdo jiný než my, máme zpívat „píseň vykupitelské lásky“,8 což ale vyžaduje kázeň – „učednictví“, chcete-li – takovou, která chrání před negativními postoji a ničivými návyky, jež usilují o to, abychom při zpěvu oné písně věčného spasení zněli falešně.
A i když zůstáváme na „slunné straně ulice“,9 občas se stane, že narazíme na někoho, kdo je odhodlán hledat na všem něco pochmurného či deprimujícího. Však znáte jeho motto: „Největší tma je před tím, než nastane tma úplná.“ Jak zhoubná vize a jak nešťastná existence! Ano, někdy se nám možná bude chtít utéci z místa, kde jsme, ale rozhodně bychom nikdy neměli utéci od toho, kým jsme – dětmi žijícího Boha, který nás miluje, který je vždy připraven nám odpustit a který nás nikdy, nikdy neopustí. Jste Jeho nejdrahocennější vlastnictví. Jste Jeho děti, kterým dává proroky a zaslíbení, duchovní dary a zjevení, zázraky a poselství a anděly na obou stranách závoje.10
Také vám dává Církev, která posiluje rodiny během života ve smrtelnosti a spojuje je na věčnost. Církev poskytuje více než 31 000 sborů a odboček, kde se lidé shromažďují, zpívají, postí, jeden za druhého se modlí a dávají ze svých prostředků chudým. Právě zde je každý člověk znám jménem, počítá se s ním a je o něj postaráno a právě zde místní přátelé a sousedé dobrovolně slouží v povoláních, která sahají od duchovní práce až po údržbářské zodpovědnosti. Mladí dospělí – i starší manželské páry – slouží po tisících na misii na své vlastní náklady, aniž by měli jakoukoli možnost se rozhodnout, kde budou působit, a členové, mladí i staří, chodí do chrámu, aby vykonávali posvátné obřady nezbytné ke spojení lidské rodiny – což je v takto rozděleném světě odvážná činnost, ale zároveň činnost, která hlásá, že tato rozdělenost je jen dočasná. Toto je několik důvodů „naděje té, kteráž jest v [nás]“.11
V dnešní době samozřejmě každý učedník Ježíše Krista čelí nesmírně těžkým výzvám. Vedoucí této Církve věnují svůj život tomu, aby usilovali o Pánovo vedení při řešení těchto těžkostí. Pokud některé z nich nejsou vyřešeny ke spokojenosti všech, možná představují část onoho kříže, který, jak Ježíš řekl, budeme muset na sebe vzít, abychom Ho mohli následovat.12 A právě proto, že ponuré dny a obtížné situace nastanou, Bůh slíbil, že z oblaku ve dne a z ohnivého sloupu v noci povede proroky, poskytne železnou tyč, otevře úzkou bránu vedoucí na těsnou cestu, a především nám dodá moc, abychom dokázali svůj běh dokončit.13
A tak prosím, prosím zůstaňte na celou hostinu, i když možná brokolici moc nemusíte. Vyhřívejte se v Jeho světle a připojte svou svíci k tomuto dílu.14 V Primárkách mají pravdu: Ježíš skutečně chce, abyste zářili.15
Když židovský vůdce Jairus prosil Ježíše, aby uzdravil jeho dvanáctiletou dceru, která doma umírala na lůžku, okolní dav zdržoval Spasitele tak dlouho, až jistý služebník zanedlouho přišel za tímto ustaraným otcem a řekl: „Umřela dcera tvá, nezaměstknávej Mistra.“
„Ale Ježíš uslyšav to, odpověděl jemu: Neboj se, věř toliko, a zdrávať bude.“16
A skutečně byla v pořádku. A budete i vy. Nebojte se, toliko věřte.
Vzhledem k tomu, že každý z vás v tomto posluchačstvu je pro Boha i pro tuto Církev drahocenný, zakončím tímto mimořádným apoštolským prohlášením. Než jste vůbec obdrželi dar Ducha Svatého, bylo vám do duše zasazeno světlo Kristovo,17 ono „světlo, které je ve všech věcech [a] dává život všem věcem“,18 a je vlivem ve věci dobra v srdci všech lidí, kteří kdy žili nebo budou žít. Toto světlo bylo dáno proto, aby vás chránilo a učilo. Jedním z jeho ústředních poselství je to, že život je nejcennější ze všech darů – dar, který získáváme na věky jedině prostřednictvím Usmíření Pána Ježíše Krista. Jednorozený Syn Boží, jakožto Světlo a Život světa,19 přišel, aby nám dal život tím, že překonal smrt.
Tomuto daru života musíme být zcela oddáni a musíme spěchat na pomoc těm, jimž hrozí, že se tohoto posvátného daru vzdají. Vedoucí, poradci, přátelé, členové rodiny – věnujte pozornost známkám deprese, zoufalství nebo čehokoli, co by mohlo naznačovat sebepoškozování. Nabídněte pomoc. Naslouchejte. Tak, jak je to vhodné, do určité míry zakročte.
Obracím se na kohokoli z naší mládeže, kdo zápolí s obtížemi – ať již máte jakékoli obavy či těžkosti – smrt sebevraždou zjevně není odpovědí. Neuleví od bolesti, kterou pociťujete nebo kterou podle svého názoru způsobujete. Ve světě, který tak zoufale potřebuje veškeré světlo, které může získat, prosím nezmenšujte ono věčné světlo, které Bůh vložil do vaší duše ještě předtím, než existoval tento svět. Promluvte si s někým. Požádejte o pomoc. Neničte život, za jehož zachování dal Kristus život svůj. Vy dokáže snášet těžkosti tohoto smrtelného života, protože my vám je snášet pomůžeme. Jste silnější, než si myslíte. Pomoc je skutečně dostupná – od druhých, a zvláště od Boha. Jste milováni, máte velikou hodnotu a jste potřeba. My vás potřebujeme! Nebojte se, toliko věřte.
Ten, který čelil okolnostem mnohem zoufalejším, než kterým kdy budeme čelit vy i já, kdysi zvolal: „Jděte kupředu, [moji milovaní mladí přátelé]. Odvahu, … a dál, dál k vítězství! Nechť se srdce vaše raduje a je nesmírně radostné.“20 Je toho tolik, z čeho se můžeme radovat. Máme jeden druhého a máme Jeho. Nepřipravte nás o možnost mít i vás, o to vás naléhavě žádám v posvátném a svatém jménu Pána Ježíše Krista, našeho Mistra, amen.